Malarkey komentáře u knih

Kdybych nečetl první díl, tak bych z této knížky byl nadšený stejně tak, jako po přečtení právě prvního dílu. Během čtení Sovy jsem se totiž mnohokrát setkal s momenty, které byly totožné s první knížkou. Námět na správně ponurou detektivku z Norska je opět bezchybný. Vymyslet něco takového chce opravdu kus spisovatelského umu. Druhá věc je ale samotný průběh vyšetřování. Celé mi to přijde jako kopie prvního dílu. Vrcholem všeho je neskutečně rychle utnutý závěr, na který Vás autor vedlejšími příběhovými linkami připravuje už tak od půlky knihy. Závěr tak nemá takový spád, je ukončen hodně rychle, bez hlubšího vysvětlení. Vysvětlení je v podstatě formou oněch vedlejších příběhů. Každopádně pořád se jedná o nadprůměrný zážitek a na třetí díl se hodně těším.

12 27.08.2019

Nejsem žádná policejní vyšetřovací jednotka, ale musím říct, že při čtení této knihy jsem měl pocit, jak kdyby Ed McBain přesně věděl a znal celý proces vyšetřování případu vraždy od začátku do konce. Ed McBain je prostě bourák. Američan původem z Itálie, který si vytvořil svůj svět podobný New Yorku a do vzorových špinavých osmdesátých let zakomponoval policejní partičku z 87. revíru, Vyšetřovatelé jsou super, nejzajímavější je asi detektiv Carella. Průběh je zajímavý, stejně tak vsuvky z osobního života vyšetřovatelů. Popis je možná trošku až moc popisný, ale jakmile se rozjede telefonát, dialog nebo si vyšetřovatelé předvolají podezřelé z vraždy k výslechu, tak má knížka neskutečný drive, který ne a ne ustat.

12 21.03.2019

Hodně náročné sci-fi. Pokud mu ale dáte šanci, budete náležitě odměněni kvalitním materiálem plným zajímavých a originálních nápadů. Náročnost ale není dána tím, že autor je z Číny, jako spíš tím, že se jedná o veskrze silně odborný román. První polovina knihy popisovala procesy a situace z fyziky, ve kterých jsem chvílemi byl úplně ztracený…a to i přesto, že jsem z fyziky na základní škole měl jednou dokonce i jedničku na vysvědčení. Druhá polovina je ale daleko více románová a začíná utvářet i nosnou myšlenku celé trilogie, která mě opravdu hodně zaujala a vysloveně mě nalákala ke čtení dalších dílů. Kdybych to přirovnal k filmu, tak bych určitě musel zmínit Interstellar. Námět založený na jedné neskutečně zajímavé myšlence z teoretické fyziky, zpracování geniální, výsledek jsem nepochopil, ale byl jsem učarován tím, že nějaký myslitel na to vůbec přišel. Zde je to podobné…

12 28.02.2019

Náhodné objevení této knihy v knihovně následně způsobilo obrovské nadšení z nového kriminálního prostředí. Tentokrát ale z Irska, které jak kdyby z oka vypadlo Severním Hebridům od Petra Maye. Masterton má ale přeci jen jiný způsob vyprávění a místy je docela dost drsný. Drsný, místy až nechutný. A i přesto, že těchto kapitol nebylo mnoho, v rámci celkového příběhu to bohatě stačilo. A spolu s originálním příběhem plným mystična a poměrně chytlavou boční příběhovou linií samotné vyšetřovatelky, má tato kniha spád od začátku do konce a já musím říct, že i díky tomu jsem vysloveně nadšen z nové série, která snad dalšími dily nezklame.

12 14.08.2017

Ten, kdo knihu nečetl, nechť můj komentář raději nečte. Jakožto poctivý fanoušek Harryho Pottera, který prošel mým životem stejně tak, jako ubíhaly roky mého dětství, jsem nemohl jinak, než se o další díl vysloveně zajímat. Dal jsem si ale čas, než jsem se do samotné knihy začetl a mezitím jsem nechal lidi kolem sebe se o tom bavit. Vlastně se nejedná o knihu jako takovou, ale to tu všichni bezesporu ví. Po přečtení ale můžu říct, že s plno věcmi nesouhlasím. Třeba prvních třicet stránek ubíhaly pomalu co kapitola, to jeden rok, což se mi osobně moc nelíbilo. Naštěstí se ale tento časový posun rychle tvůrci zastavili a stejně tak se ustálil i příběh, který se sice jeví hrozně zajímavě, ale v podstatě si s časovými smyčkami dělá vysloveně co chce tak, jak se mu to hodí. Chápu ale, že Rowlingová chtěla pár věcí vyjasnit a uzavřít, což se jí vlastně povedlo. Také s příběhem trošku pokročila a ukázala nám, že jaký otec, takový syn. Škoda jen, že vlivem divadelní hry, je, co se čtení týče, tento kousek takovou jednohubkou, kterou, když chcete, zkousnete na posezení při nedělním odpoledni.

12 07.02.2017

Kdy jindy se pustit do druhého dílu trilogie Problému tří těles, než po shlédnutí seriálu, který před nedávnem vyšel na Netflixu. A který, musím říct, se docela i povedl.

Díky němu jsem si totiž připomněl příběh a rovnou v něm mohl plynule pokračovat. A pokračování je to úctyhodné. Čínský spisovatel je podle mě génius v oboru. Napsal totiž sice neskutečně popisné a poměrně těžkotonážní sci-fi, ale provázal tím mnoho nesmírně zajímavých myšlenek, kde nejzajímavější je zapracování teorie Temného lesa.

Šestset stran sice v některých momentech utíkaly pomalejc, než by řádná dynamická záležitost zvládla. Ale v kontextu s tím, co je obsahem této knihy, musím říct, že i pět hvězd by pro tento titul bylo málo. Posledních sto stran pak ani nedýcháte a jen hltáte. To prostě jinak ani nejde. Co bude obsahem třetího dílu je pro mě záhadou, ale už teď tuším, že to bude nářez, který se bude řadit mezi to nejlepší, co jsem v rámci žánru sci-fi měl čest číst.

11 26.04.2024

Nedokážu si představit, kolik času muselo autorům dát, aby dokázali tak věrohodně popsat prostředí, které věcně popsáno prakticky nikde není a většina historiků čerpají spíše z domněnek nebo z kusých informací římských kronikářů. Už to si zaslouží obdiv a absolutní pozornost.

Stín modrého býka se totiž odehrává někdy kolem 4. století někde v oblasti dnešních Čech. Což není zrovna úplně běžný každodenní námět, co si budeme povídat.

Námětu se ale chopili dva profesionálové na slovo vzatí - Leonard Medek a Františka Vrbenská. Oba jsou perfekcionisti a oba rádi jdou do detailů. Výsledkem tak je jedinečná kniha, která úplně nenaláká na příběh, jako spíš na prostředí, tradice a pravidla doby, která je pro nás nejen dávnou minulostí, ale i mnohdy velkou neznámou.

11 14.09.2023

Asi jsem se ještě nesetkal s tak originální a nápaditou sbírkou povídek, jako jsou Červi v hlavě. A přitom se jedná o čtyři nadějné spisovatele, kteří se sešli na kurzu tvůrčího psaní, a kteří jsou pohromadě tak dobří, že jim Golden Dog dal možnost vydat i samostatnou knihu. Přiznám se, že na první dobrou mě hodně zajímalo, jaké ty povídky budou.

Povídek je nakonec dvanáct. Tři povídky na každého spisovatele. Jdoucí po sobě ve třech povídkových vlnách. A musím říct, že ve všech ohledech se jedná o povídky, které za přečtení jednoznačně stojí. A to i přesto, že se tu prolíná celá řada hororových témat a i když tu jisté spojitosti v rámci žánrů jsou, ve výsledku stejně nevíte, co s každou další povídkou přijde.

Od Jarky Pelikánové se mi nejvíc líbila povídka Dům na konci vesnice, psychologická duchaplná záležitost. Od Karin Novotné jednoznačně děsuplné Houpací křeslo, které si vysloužilo i nejlepší pointu ze všech povídek. Od Kristýny Lyach Jen přes jeho mrtvolu, která vypráví příběh duchů, co by se z onoho světa rádi dostali do světa živých a od Jirky Koreše doslova strašidelná psychologická Návštěva.

11 12.06.2023

Totální deprese, zmar, zoufalství, smutek a odloučení od všeho lidského. Že to nelze směstnat do jedné knihy a ještě to vyvrhnout na čtenáře? Ale kdeže. Vítejte v pekle, kde jsme všichni Hébert.

Těžká kniha, zoufalá, smutná. O to zoufalejší a smutnější, když Vám dojde, že autorka si pro námět ke své knize zvolila příběh, který je založen na základě skutečných událostí. A ten pak zbeletrizovala, aby ho čtenáři nějak předložila. Předklad je to nicméně intenzivní, ale určitě ne jednoduchý.

O to složitější je totiž i z toho důvodu, že vypráví příběh dětí, mnohdy i pohledem dětských očí. Ten příběh je hodně krutý a temný a naděje se hledá těžce. Pátou hvězdu jsem přidat právě pro tu absenci naděje nemohl, byť autorka tvrdí, že tam někde je. Já ji popravdě nenašel. Zdrtilo mě to těžce.

11 18.04.2023

Když jsem o Ďáblově hřbetu slyšel poprvé, okamžitě jsem věděl, že ho chci číst.

Dva autoři hororových příběhů zvolili pro námět své další knihy středověké prostředí oblasti na pomezí Moravy a Slovenska, což mě okamžitě lákalo k přečtení. Jakmile mi kniha dorazila, okamžitě jsem jí do sebe pral pod tlakem. Byl jsem zvědavý, jestli to bude takové, jaké jsem si to představoval a co ve mně horor, středověk a obecně blízké prostředí na první dobrou může evokovat.

Na rovinu říkám, že kniha má ještě větší přesah, než jsem si mohl myslet. Jelikož už nějakou tu práci Honzy Vojtíška znám, mohl jsem tušit, že start to napálí nějakým explicitním hnusem. Když už šokovat, tak proč ne hned, že?

Osobně musím říct, že nejsem úplně fanoušek podobných scén, ale na druhou stranu jsem o to víc ocenil středověkou atmosféru, kterou kniha vládne. Líbí se mi detaily ohledně doby, ve které se příběh odehrává. Na to, jak se lidé chovali, co jedli, jak po okolí cestovali a podobné maličkosti. Příběh je v tomto pěkně popisný a krásně ho atmosfericky podkresluje. I když se jedná vlastně o poměrně standardní vyvražďovačku, což musí být patrné všem, co si přečtou obsah na zadní straně knihy, pořád v knize je cosi ďábelského, co v čtenářovi nenechá spát ani pár dnů po přečtení. Opravdu povedený kousek.

11 21.02.2023

Ke Komisařovi Ricciardimu jsem se dostal náhodou. Přes časopis Pevnost. Jak taky u mě jinak. Detektivku s letmým nadpřirozenem ale nelze nechat jen tak ladem a tak jsem se do ní okamžitě pustil.

Přečteno jsem měl vysloveně za pár dnů. Vzorová detektivka, dobová, velice pěkně popisující atmosféru Neapole 30. let 20. století. Sympatické navíc je, že je ozvláštněna vyšetřovatelem, který vidí mrtvé lidi zabité násilnou smrtí na konkrétních místech, kde se vražda udála. Vidí je a cítí jejich emoce, což v mnohých ohledech vytváří hodně zajímavé momenty v knize.

Příběh se točí kolem vraždy v národní opeře v Neapoli. Nejen, že je krásně popsána tehdejší nálada ve společnosti, ale ještě se dozvíte i o tom, jak moc Italové měli a mají operu rádi.

Za mě musím říct, že se jednalo o velice zajímavou detektivku, která má podobný nápad jako příběhy pojišťováka Benedikta od Veroniky Fiedlerové. Když se ale libivého nápadu autor chopí s citem a přidá něco navíc, nemůže čtenář být zklamán.

11 03.09.2022

Do přečtení této knihy jsem z českého hororu znal především Svatopluka Doseděla, Otomara Dvořáka a vše, co do té doby vydal Golden Dog. Po přečtení sbírky České temno nicméně mohu konstatovat, že jsem se na dobro stal fanouškem českého hororu.

Koho by kdy napadlo, že v naší malé zemičce bude tolik šikovných spisovatelů a spisovatelek, kterým tajuplná atmosféra, odkaz do naší minulosti nebo zajímavá myšlenka přesahující žánr nebude cizí. Já bych to ještě v době před covidem netušil, ale díky němu jsem začal objevovat české sci-fi, fantasy a teď už i horor, o kterém, řekl bych, jednou bude řeč i v čítankách.

Sbírka čítající 17 povídek od 17 různých autorů mnohdy překvapuje, ale obecně mi dělala radost už tím, že žádná z povídek nebyla nutně násilnická nebo nechutně detailní, co se týče smrtí, popřípadě sexuálně orgistická, v čemž se zde kdekdo vyžívá. Neříkám, že je to špatně, ale když autor dokáže i bez toho vytvořit atmosféru a kvalitní zážitek, tak se tomu rozhodně bránit nebudu. I za to díky editorce, jejíž to byl záměr, což uvedla i v závěru knihy. A teď už k samotným povídkám.

Prvních pět mnou popsaných povídek mi přišlo absolutně top:
REVENANT RAPPOLTŠTEJNSKÝ - autor je pro mě velkou neznámou, ale tahle kombinace beletristicky fiktivního Vlastimila Vondrušky s řádně gotickou atmosférou mě nenechal usnout, dokud jsem jej nepřečetl. Plus dokonale ponurý závěr.
PŘÍSTĚNEK - neskutečně atmosferická záležitost z prostředí lesní samoty, kde zlo je až hmatatelné, byť jsem si ho nedokázal pořádně ani představit. Navíc s místy velice hezkou barvitou češtinou.
ČLOVĚK V KŮŽI VÁZANÝ - okultistická záležitost ze současnosti, ze které se nedá odtrhnout. Nápadem mi trošku připomínala film Nejvyšší nabídka, možná tím prostředím milovníků knih.
SKOKANI - jak vidno, tak pro inspiraci netřeba chodit daleko. Když jste z Prahy, tak třeba na Nuselák. Zábavná duchařina, opět skvělý konec.
HLAD - námětem spíš thriller, ale ta ztísněná a ponurá atmosféra zde byla asi nejlepší ze všech povídek, co kniha nabízí
AUTOBUS - přijemná atmosferická jednohubka z lehce zapadlého prostředí se skvělou atmosférou
BATALIÓN - tuto povídku, jsem znal již z knihy Zlo přichází třikrát, ale už tenkrát mi přišla skvělá. Perfektní kombinace dnešní doby s naší historií.
HAGEN - takový blockbuster z těch povídek tady. Zajímavé téma s odkazem do minulosti, mladí na tripu, kde ve stínu číhá smrt. Také jsem znal již dříve a objevil díky ní samotného autora, kterého jsem rád sledoval i v TV.
NETVOR - jednohubka, nicméně zajímavá pohledem dítětě na zlo v jeho okolí
POČÍTÁNÍ RUKOU - na čtení asi nejtěžší povídka v knize, styl psaní je tu trošku těžkopádný, ale má své opodstatnění, prostředí opuštěného domu hodně ponuré.
SEMPER IMPERFECTUS? - trošku young adult s hororovými prvky a skvělou atmosférou.
TI, CO NEUMÍRAJÍ - horor s prostředí masopustu, maškarních a s lehkým pohanským nádechem. Zajímavá povídka.
ZAHRADA - v porovnání s románem Kazatel je to tady procházka růžovou zahradou, i když zrovna jako procházku růžovou zahradou tu ten výlet ti hlavní hrdinové úplně mít nebudou. Super kousek.
ZATRACENEJ - nejzábavnější povídka sborníku. Navíc opravdu s vtipnou pointou.
ZUBY - první povídka sborníku a rovnou taková jednohubka. Má super nápad, ale skončí děsně rychle. Miroslav Pech mě nicméně hodně nadchl románem Dítě tmy, takže jsem si tu povídku od něj dokázal užít.

Děkuji za tak skvělý sborník, plný krásných maleb před každou povídkou. Je určitě jeden z těch nejlepších, co v knihovně mám a naprosto po právu ho budu kvalitou řadit k Legendy: Praga Mater Urbium, který je v rámci žánru taky top.

11 15.03.2022

Asi jsem ještě nezažil lepší a údernější scifárnu, než Ve stínu slunce. Myšleno v tom smyslu, že krom toho, že se jedná o space operu, je tu akce tak požehnaně, že opravdu od začátku do konce máte pocit, jak kdybyste byli svědky nějakého sci-fi filmového spektáklu. Tohle se Jakubovi Maříkovi absolutně povedlo. Četl jsem, četl a dokud jsem nedočetl, tak jsem neměl klid v duši. Přitom celý ten děj začíná poměrně komorně – vraždou. Jenže na ní se pak nabaluje celý ten okolní svět, který nemá chybu a vy jste vlastně svědky příběhu, který už z kraje spěje k záhubě a to Vás vlastně nutí číst dál a dál. Souhry okolností totiž vytvoří tak zajímavý děj, že se nebudete chtít odtrhnout. A já tak vesele můžu začít přemýšlet nad tím, kdy se pustím do dalšího dílu…

11 27.10.2021

První díl skončil tak, že když bych na něj čekal další půl rok, tak bych se toho třeba ani nemusel dožít. Začít jsem tedy musel okamžitě, to pro jistotu, kdyby náhodou přišel nějaký ten covidgeddon. Autor stejný, psané slovo stejné, ale přeci jen jsou tu trošku rozdíly od prvního dílu. Jednak autor ubral na lechtivých scénách. Pak také musím říct, že mi chyběly víc české reálie, kterých jsem se vlastně ani moc nedočkal. Také už tu František Kotleta tolik nepopisuje minulost upírů, vše zřejmě bylo řečeno v knize první. Více si tu ale diktuje podmínky akce...a to tak, že mimořádně. Navíc postava Diana je naprosto perfektní a jakákoliv diskuze s Gerhardem k nezaplacení. Jelikož je ale závěr ještě brutálněji utnut, než v díle prvním, neváhám a pokračuji v rozjetém kolotoči. Tuhle sérii prostě dočíst musím.

11 24.01.2021

Těšil jsem se na legendární sci-fi příběh a dočkal se těžkotonážního příběhu, který na pouhých 220ti stránkách řekne víc, jak kdejaká dnešní detektivka se 600ti stranami. Problém u Nadace jsem měl především s tím, že příběh nevypráví konzistentně, ale formou kapitol, které jsou v podstatě epizodami ze života Nadace. Počítejte tedy s tím, že každá kapitola rovná se jiné postavy. A postav je tu opravdu kvantum. Chvíli jsem si na to musel zvykat a chvíli to opravdu trvalo. Na obranu Nadace ale musím říct, že je fascinující, co v roce 1951 Isaac Asimov dokázal mít v hlavě. Sice se rozhodně nejedná o jednoduché čtení, ale místy si budete říkat, jak kniha v mnoha myšlenkách předběhla dobu. Když je někdo vizionář jako Isaac Asimov, tak holt neexistuje konkurence. Nakonec ale končím u tří hvězd a jdu do dalšího dílu. Jsem zvědavý, jak se ten námět bude vyvíjet a doufám v ucelenější děj.

11 25.03.2020

Tématicky velice zajímavá kniha, která do příběhu Žítkovských bohyní místy jde až moc do hloubky, ale na druhou stranu ji to vlastně ani nemám za zlé. Sice ta hloubka knihu notně prodlužuje, což mě místy vysloveně nebavilo (celá řada podrobných spisů ať už komunistických nebo nacistických), ale v tomto případě vše má své opodstatnění. V hodnocení sice dávám tři hvězdy, ale za zajímavé téma a silný závěr si kniha svoji pozornost rozhodně zaslouží.

11 04.09.2018

Už když jsem v knihkupectví viděl tuto knihu poprvé, bylo na ní napsáno, že se jedná o pseudonym Rowlingové, takže ve mně okamžitě upoutala pozornost, jakožto fanouška Harryho Pottera. Po přečtení ale můžu říct, že tak zvláštní detektivku jsem snad ještě nečetl. Cormoran Strike je bezesporu nekorektní postava, což mi udělalo víceméně radost. Vyšetřování ale probíhalo stylem, že v první kapitole si zjistil, koho má vyslechnout. Ve druhé kapitole vyslechl jednoho člověka, ve třetí druhého člověka. Ve čtvrté pak řešil něco ze soukromí, aby se nakonec někde brutálně zlil a probral se kompletně zeblitej ve své kanceláři. Následně v páté, šesté a sedmé opět neustále jen někoho pořád dokola vyslíchal. Neříkám, že je to úplně špatný nápad, jen mi chybělo jakékoliv napětí a jakýkoliv příběhový postup. Jediné štěstí, že Cormoran a jeho kolegyně Robin jsou tak zajímavé postavy. Díky ním si moc rád přečtu i další příběhy z této začínající detektivní série.

11 07.02.2017

Peter May se díky Lewiské trilogii stal jedním z mých nejoblíbenějších autorů. A já jsem rád, že se podobně laděných „detektivek“ drží i po jejím ukončení. Hebridy zaměnil za Magdaleniny ostrovy a v podstatě je to úplně to samé. Akorát s jinými postavami a s jinou vraždou. Vražda je poměrně obyčejná a vyšetřování se váže nejenom na samotný ostrov Entry, ale i na hlavní postavu, která má s manželkou zavražděného společného více, než by se na první pohled mohlo zdát. Kniha se, jak je u Maye zvykem, dělí na dvě části. První část je z minulosti, která je naprosto úžasná a četla se prakticky sama. Druhá je z přítomnosti, ve které se řeší právě ona vražda a také neměla chybu. Závěr je naprosto perfektní a vysloveně mě mrzelo, že je konec knihy. Doufám, že to není první, ani poslední případ Simeho, protože jsem si na jeho neobvyklou osobnost dokázal hodně rychle zvyknout.

11 29.01.2016

Na knihu jsem narazil náhodně v knihobudce v Rožmitále pod Třemšínem a tak na mě čekala až na moment, kdy jsem shlédl film a zhodnotil, že knižně by ten námět mohl působit líp.

A opravdu tomu tak je. Tam, kde je film vidlácky hulvátský je kniha v kontextu s prostředím nesmírně zajímavá. Takový vhled do světa amerického Středozápadu 60. let. Počítejte tedy, že se tu potkáte s absolutním panoptikem naprosto typických rednecků, kde inteligenční kvocient každého se zasekl na úrovni průměrného slepičího mozku.

Prazvláštně divné, až nechutné a reklamu to výše zmíněnému Středozápadu určitě neudělá. Nicméně se to parádně čte a tak tu u tohoto hutného námětu vydržíte přikovaní jak v řetězech až do samotného finále.

10 22.08.2024

Ne vždy se naskytne příležitost si nechat půjčit knihu, která má v sobě takový ten punc jedinečnosti dané doby. Tu totiž Tma jednoznačně má, ne nadarmo Ondřejovi Neffovi přidala věčnou slávu ve svébytném sci-fi žánru.

Co kdyby ze vteřiny na vteřinu všechno zhaslo, elektrika přestala fungovat a nastala celosvětová tma? O tom Ondřej Neff totiž pojednává. V českých reáliích, které si užije nejenom Pražák, ale třeba i Českolipák. Překvapilo mě ale jak drsná, krutá a brutální kniha mnohdy je. Autor se s tím v pravdě vůbec nemaže. Rozkládá společnost v několika dnech a vytváří peklo na Zemi. A to čtenář ještě netuší, co si na něj nachystá ve druhé polovině knihy, která je svým obsahem a vzezřením o dost jiná, než polovina první.

První část knihy mě obecně hodně bavila. Je hodně o tom poznávání postav, rozkladu společnosti, o takové té ryzí post apo atmosféře, se kterou se lidé učí žít. Druhá polovina knihy už v poměrně velkém časovém horizontu vypráví, jak si lidé na dobu bez elektřiny zvykli, jak je ovlivnila a jak se v ní naučili fungovat. Takový Šílený Max z prostředí českých luhů a hájů. Krutější Šílený Max, ale s mnohdy fantastickými nápady. Třeba ty paneláky:-)

10 28.03.2024