Malarkey komentáře u knih
Moje druhá přečtená kriminálka s Harry Holem a rovnou s výletem do Thajska, kde nic není tak, jak by mohlo být. A exotika je určitě k věci, protože konečně u těch kriminálek není tak chladně při čtení. Nehledě na to, že právě to celou tu sérii příjemně znevšední. Jo a Harry si alespoň zkusí, co je to být na detoxu a všem ukáže, že z něj žádnej alkoholik není. Teda alespoň na chvíli…
Po této knize, která byla moje třetí od Nesba jsem si uvědomil, že ať už jsem přečetl dva díly před sebou, nikdy jsem se nesetkal s tím, že v rámci případů by se něco opakovalo. Červenka pro změnu zasahuje do válek a opět má v sobě nezaměnitelné kouzlo nejenom spisovatelova jazyka, ale i Harryho, který je prostě naprosto luxusní.
Další originální případ Harryho Holea. Skoro mám pocit, že ani jiné neřeší. Zajímavé spojení s Chorvatskem a pozorování toho, jak si vyšetřovatelé z různých zemí navzájem vypomáhají. Dokonce jsem měl pocit, že tady Harry zase tak moc nepije. Asi se krotil…
Pentagram je moje čtvrtá přečtená kniha v sérii a musím říct, že i s nejnapínavějším závěrem, který nebyl vůbec jednoduchý. Rozjezd je poctivý Harry Hole. V hospodě se vykropí, jak jen to jde a sem tam něco řeší. Mezitím Jo Nesbo zkouší navodit trošku mystickou atmosféru, aby z něj nakonec vypadlo logické vyústění. Radost tyto detektivky číst.
Zvláštní kniha. Vlastně se jedná o příběh založený na skutečné události a o to je to ještě zvláštnější. Morrie je totiž na smrtelné posteli a setká se se svým nejlepším žákem (spisovatelem), který se s ním rozhodne pravidelně scházet a povídají si o životě, bohu, radostech i starostech a všechno to má takový nadpozemský nádech. Tuto knihu nelze zhltnout naráz, má tolik myšlenek, nad kterými se dá přemýšlet, že by to byla velká škoda.
Pocitově je tahle kniha spíš na čtyři hvězdičky, ale vzhledem k tomu, že celý ten příběh se odehrává v mé krajině, užíval jsem si každou popisovanou dobře známou vesničku tak, jak kdybych tam včera byl. Každopádně pan Vondruška umí tyhle příběhy psát. Jelikož pocházím ze Staré Boleslavi, byl jsem zvědavý, jak se legendy o sv. Václavovi zhostí a musím říct, že pro něj vytvořil opravdu hodně zajímavou konspirační teorii, nad kterou je radost přemýšlet. Nehledě na to, že na Oldřicha a Otu jsem si už docela rychle zvykl a stali se mými oblíbenými knižními postavami.
Už když jsem v knihkupectví viděl tuto knihu poprvé, bylo na ní napsáno, že se jedná o pseudonym Rowlingové, takže ve mně okamžitě upoutala pozornost, jakožto fanouška Harryho Pottera. Po přečtení ale můžu říct, že tak zvláštní detektivku jsem snad ještě nečetl. Cormoran Strike je bezesporu nekorektní postava, což mi udělalo víceméně radost. Vyšetřování ale probíhalo stylem, že v první kapitole si zjistil, koho má vyslechnout. Ve druhé kapitole vyslechl jednoho člověka, ve třetí druhého člověka. Ve čtvrté pak řešil něco ze soukromí, aby se nakonec někde brutálně zlil a probral se kompletně zeblitej ve své kanceláři. Následně v páté, šesté a sedmé opět neustále jen někoho pořád dokola vyslíchal. Neříkám, že je to úplně špatný nápad, jen mi chybělo jakékoliv napětí a jakýkoliv příběhový postup. Jediné štěstí, že Cormoran a jeho kolegyně Robin jsou tak zajímavé postavy. Díky ním si moc rád přečtu i další příběhy z této začínající detektivní série.
Hra o trůny už je dnes tak prokouklý téma, že se k němu těžko bude říkat něco víc. Upřímně ale musím říct, že po přečtení této knihy jsem pochopil, že seriál mi je milejší. Není to tím, že by ta celá knižní série byla špatná. Spíš mi vadilo, jak si z nás autor dělá legraci. Ví, že u plno postav jsme neskutečně zvědaví, jak se jejich životy budou odvíjet dál a on se rozhodne v této knize o nich vůbec nevyprávět a záměrně je vynechat. Někde jsem tenkrát četl, že to dokonce udělal schválně. Že prý napsal tak velký díl, až ho musel rozdělit na dvě části a záměrně vynechal některé postavy, jejichž příběhy pak odvyprávěl v další knize. Knihy jsem četl především proto, že jsem nevydržel čekat na další sérii seriálu, ale teď už si spíš říkám, že si radši počkám. Ono přes tisíc stránek je přes tisíc stránek a když je to ještě rozepsáno Martinovou metodou, která popisuje úplně všechno a děj je tak šíleně rozvláčnej, nestojí to za ty nervy a ani za ty šprťouchlata, co si z nás autor občas dělá.
Tuto knížku jsem si onehdá našel v Levných knihách a zaujala mě jak mapou na přední stránce, tak i příběhem, který sliboval další z řady těch, co se opírá o dnešní náboženství. Ve výsledku nemůžu říct, že by tato kniha byla vysloveně špatná. Nicméně v době, kdy plno knih s touto tématikou je založeno na skutečných událostech, je právě tato čistou fikcí, na což jsem si nebyl moc schopný zvyknout. Každopádně napětí má, údernost také a k tomu všemu nedokončený příběh, protože se jedná o první díl z trilogie. Druhý ale nejspíš už vyhledávat nebudu.
Mám moc rád skandinávskou kinematografii. Je často dost brutální a ze života a občas je prostě fajn vědět, že jiní jsou na tom hůř než já. Časem jsem si všiml, že se skandinávští autoři u nás začali prosazovat knižně a tak jsem se do některých pustil. Setkání s Johanem Theorinem je pro mě novinkou, jelikož jsem knihu dostal od přítelkyně k Vánocům a musím říct, že tohle první setkání se opravdu povedlo. Pomalý způsob vyprávění mi naprosto sedl. Není to tím stylem, že Vám autor během chvíle řekne podstatu příběhu. Tady prostě stránka po stránce probíhají životy několika lidí a samotný vývoj příběhu se promění prakticky až ve druhé půlce knihy. Pokud se ale pod pokličku problému rádi dostáváte postupně, určitě budete spokojeni. Tahle kniha má 400 stránek a každá stránka ubíhá jako ubíhá každý den mého života. Postupně a o to víc je smutnější závěr. Závěr je také jediný důvod, u kterého bych měl trošku výtku. Nadpřirozeno podle mě bylo tak trošku zbytečné, ale je pravda, že to udělalo zase určitý nádech, který mi u této knihy zůstane.
Knihu jsem vyhrál v soutěži a po přečtení obsahu jsem byl zvědavý, jak se nápad vyvrbí. Je vidět, že autorovi šlo především o samotnou myšlenku, než o nějaký ucelenější příběh. Ten je totiž naprosto klasický a ještě je rozvržen na vcelku málo stránek. Každopádně mu nemůžu upřít informovanost a fakt, že jsem nad otázkou globálního oteplování začal po přečtení víc přemýšlet.