Malarkey
komentáře u knih
Bestseller
Svatopluk Doseděl
Solidní, nejen díky atmosféře, nabitá kniha s poněkud psychadelickým příběhem, ale výborným průběhem a překvapivým závěrem, který rozhodně nebude nudit. Už potěší to, že autor je jeden z mála současných českých hororových spisovatelů.
Mise, která musela selhat
Shigor Birdman (p)
Spíše komorní příběh, jedné skupinky přeživších vypráví nejen o tom, co se stalo po ztroskotání na prazvláštní planetě, ale nakonec se neobvykle vyhrotí nečekanou zápletkou a zajímavým vyvrcholením celého příběhu což mě velice příjemně překvapilo.
Vlčice
Zdeněk Žemlička
Pevnost ihned nasadila laťku velmi vysoko a přichází s výbornou, českou historicky založenou fantasy knihou. Příběh není sice ničím zvláštní, ale příjemně se čte a dokáže v jistých chvílích neméně překvapit stejnak jako ústřední postava, vlčice Kroana. Poutavá kniha z nenávratných dějin území dnešní Moravy.
Vražda v ambitu
Vlastimil Vondruška
Nápaditě zvládnuté proložení celé série Hříšných lidí království Českého o tři povídky, které se historicky vrací v čase a ukazují Oldřicha z Chlumu v momentech, o kterých se v příbězích jen mluví. První příběh je o tom, jak Oldřich v sobě objeví dar vyšetřovatelských schopností. Druhý příběh o tom, jak se z něj stane královský prokurátor a seznámí se s Otou a třetí příběh o tom, jak se seznámí s Ludmilou. Každá povídka má v životě Oldřicha smysl.
Román o růži
Vlastimil Vondruška
Knížka, kterou jsem přečetl jedním dechem. Časově se vrací do doby, ve které se Oldřich z Chlumu seznamuje s Ludmilou a vlastně příběhově rozšiřuje třetí povídku z Vraždy v ambitu. Příběh je jednodušší, svižnější, místy docela i vtipný. Když to porovnám s jinými příběhy ze série, tak tento jsem bral hodně s nadhledem.
Ódinovo dítě
Siri Pettersen
Knihu jsem dostal jako dárek k Vánocům a velice jsem se na ní těšil. Radost umocnila i skutečnost, že o sérii psali v časopisu Pevnost. Jakmile jsem ale knihu začal číst, měl jsem obrovský problém. Vůbec jsem nerozuměl tomu, co se v severem inspirovaném a nápaditém světě, vlastně děje. Autorka na mě sypala jedno slovo nebo situaci za druhou, u kterých ale vůbec neměla tendenci je vysvětlit. Někdy ve třetině knihy jsem měl sto chutí s příběhem seknout, leč jsem to neudělal. Pročetl jsem si zdejší komentáře, které mě utvrdili v tom, že bych knize ještě šanci měl dát. Tu taky dostala a popravdě se asi po 150ti stránkách kniha lehce zlepšila. Zlepšila hlavně proto, že jsem si na některé výrazy už tak nějak zvykl a sám jsem se dovtípil, oč vlastně jde. Nicméně i přesto...pokaždé, když jsem knihu zaklapl, jsem tak nějak neměl důvod ji zase otevřít. Musel jsem se vysloveně přemáhat. A i když je svět zajímavý a originální, neměl jsem nutkání knihu vůbec dočíst. Nakonec jsem se ale odhodlal, knihu dočetl a už teď vím, že další díly svévolně vyhledávat nebudu. Věřím, že příběh má jisté kvality hlavně ze strany originality, se kterou si spisovatelka opravdu vyhrála, ale na druhou stranu musím říct, že tak těžko přístupné fantasy jsem sakra dlouho nečetl. Veliká škoda...
Olomoucký bestiář
Vlastimil Vondruška
Zajímavá změna odvyprávět příběh mimo Bezdězské panství. A kupodivu to i tak funguje. Pan Vondruška umí sérii Hříšných lidí Království českého dobře ozvláštnět a tak tu rozjíždí neméně zajímavý příběh, kterému pomáhá s vyšetřováním písař Wolfgang. Ten v předešlých knihách příliš prostoru nemá a tak je zajímavé číst chování v podstatě nové postavy, která se dostane více do popředí. Za mě tedy určitě spokojenost. Olomoucký bestiář je kvalitně v sérii na stejné rovinně s ostatními díly.
Znamení rožmberské růže
Vlastimil Vondruška
Mám pocit, že se zatím jedná o asi největší a zároveň i nejnebezpečnější případ Oldřicha z Chlumu, který mu Vlastimil Vondruška napsal. Tady se totiž jede jak hrana politická na královském dvoře Pražského hradu, tak i hrana válečná. Mord se totiž objevuje na každém rohu a napříč různými místy. A k tomu si tu i Ludmila hodně slušně užije. Osobně ale mohu říci, že jsem si příběh opět naprosto perfektně užil. Prostředí Pražského hradu mě sice nebavilo tolik jako na Bezdězu, kolem Kokořínska nebo v Mělníce, ale celkově vzato jsem byl opět opravdu spokojen. Mělník tu mimochodem dostane slušný petrák. Zaslouží si to vůbec? :-)
Setkání s Rámou
Arthur Charles Clarke
To, že Setkání s Rámou předběhlo dobu a bude aktuální asi i za dalších sto let, a nebo do doby, dokud nás nenavštíví nějaká mimozemská civilizace (protože my se těžko k něčemu dopracujeme), je prostě fakt. Je neuvěřitelné, co měl A. C. Clark při psání této knihy v hlavě. Příběhově nebo jakkoliv emotivně je sice neuvěřitelně chladná, ale ten podrobný, silně technický, popis, je naprosto precizní. To jsem zíral s otevřenou pusou. Stránku za stránkou totiž čtete něco, co si nedovedete představit jinak, než ve Vaší mysli. Škoda ale, že postavy jdou trošku stranou. Myšlenka této knihy je holt někde úplně jinde. Zážitek to nicméně je i tak obrovský.
Zdislava a ztracená relikvie
Vlastimil Vondruška
Druhá kniha z této série samozřejmě vůbec nezklamala. Naopak. Stala se rázem mou jednou z nejoblíbenějších v sérii. Pan Vondruška tu chytře zakomponoval tři případy, ve kterých ten o ztracené relikvii je samozřejmě nejzajímavější. I ostatní ale stojí za pozornost a moc hezky popisují tehdejší dobu v prostředí, které mi je dobře známo. Někdy v druhé polovině knihy jsem měl dokonce nutkání knihu na chvíli odložit a chvíli se utápět v historických mapách a studovat, kudy asi královské družiny dříve chodili, aby se dostali, kam potřebovali. Hodně mě to bavilo. Nemohl jsem se od knihy odtrhnout a to je podle mě dostačující důkaz k tomu, že se jedná o super čtení.
Dýka s hadem
Vlastimil Vondruška
Pan Vondruška si nemohl připravit hezčí a zábavnější zahájení tak velké série, jakou Hříšní lidé Království českého bezesporu jsou. Sice Dýky s hadem v podstatě obsahuje tři příběhy, kde ten titulní je vlastně největší, ale i tak v nich dokázal představit to všechno, co v následujících dílech tak šikovně rozšířil. Opět jsem si užíval známé prostředí, opět mi poctivě představil všechny postavy a opět jsem se dočkal skvělého rozuzlení, které Oldřich z Chlumu prostě umí. Po vyšetření Dýky s hadem už jsou to sice jenom takové jednohubky, ale kdo by se do toho středověkého světa nechtěl vrátit, že? Kór, když má jistotu, že ho tam nikdo nepodřízne jako podsvinče nebo mu neprovede nějakou jinou hanbatou činnost.
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
Jonas Jonasson
Záměrně jsem se pustil do třetí, zde nejhůř hodnocené, knihy od Jonassona. Říkal jsem si totiž, že čtenáři předchozích knih museli mít určitá očekávání a ta během čtení tohoto filmu tak nějak odezněla. Takže jsem se pln nadějí a očekávání pustil do četby. Ta z kraje byla poměrně fajn, minimálně neurážela. Po chvíli ale na mě onen až cynický humor působil poměrně levně. Postupem času jsem si říkal, že autor zinscenoval veškeré pocity, které mi přišly absurdní a zavedl je do jedné knihy. Absurdní ale tak nějak nezajímavě. Možná, že už jsem tak zblblý okolním světem, že to na mě působí vlastně docela všedně a unyle. No a tyto pocity se až do přečtení nezměnily.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Naprosto uvěřitelná kniha, která ale kvalitou neuvěřitelně přepálila začátek, aby mě ve druhé polovině ždibíček nudila v průběhu nadcházejícího. Autorovi se nicméně nedá upřít neuvěřitelná deprese a smutek, co se čeří snad z každé další napsané věty, která se snaží popsat dystopii, ve které vládnou buď psychopati a nebo trifidi. Nic mezi tím neexistuje. Oceňuji ale skutečnost, jak neuvěřitelně aktuální tento námět je a jak kvalitně a odvážlivě je napsán. A to i přesto, že tento příběh pochází z hlavy člověka žijícího v padesátých letech. Klobouk dolů.
Rozbití andělé
Graham Masterton
Určitě nemůžu říct, že by Rozbití andělé byly vysloveně horší jak první díl série – Bílé kosti. Jen jsem při čtení měl pocit, že se tu Masterton v obsahu knihy dost opakuje. Sice námět je tu možná ještě lepší a děsivější jak u prvního dílu, ale kapitoly zaměřující se na zlo tu jsou vyobrazeny hodně podobně. Nechci říct, že by příběh byl odpornější a děsivější, v porovnání s prvním dílem, jak se o to sem tam autoři jiných sérií tak nějak snaží. Také mám ale pocit, že kdybych tuto knihu četl jako první, možná bych z ní byl nadšený. U Bílých kostí šlo vysloveně o překvapení nečekaného. Zde už se to rozšířilo a pokračovalo v zaběhnutém a ověřeném. I tak ale dobré a na kriminálku dost drsné. Když budu mít příležitost, rád se pustím do dalších dílů. Prostředí Irska tu působí neuvěřitelně ponuře a smutně, na druhou stranu právě to v knihách hodně táhne.
Bílé kosti
Graham Masterton
Náhodné objevení této knihy v knihovně následně způsobilo obrovské nadšení z nového kriminálního prostředí. Tentokrát ale z Irska, které jak kdyby z oka vypadlo Severním Hebridům od Petra Maye. Masterton má ale přeci jen jiný způsob vyprávění a místy je docela dost drsný. Drsný, místy až nechutný. A i přesto, že těchto kapitol nebylo mnoho, v rámci celkového příběhu to bohatě stačilo. A spolu s originálním příběhem plným mystična a poměrně chytlavou boční příběhovou linií samotné vyšetřovatelky, má tato kniha spád od začátku do konce a já musím říct, že i díky tomu jsem vysloveně nadšen z nové série, která snad dalšími dily nezklame.
Syndróm E
Franck Thilliez
Musím se přiznat, že mě sejmula už jen samotná myšlenka zakomponování filmu a filmového průmyslu do samotné kriminálky. To Franck Thilliez zvládl naprosto parádně a já se vůbec nedivím, že nakladatelství XYZ tuto knihu vydalo, aniž by vydalo i předchozí ze série. Vyšetřovatel Franck Sharko je totiž jeden z těch nepřizpůsobivých, že zvyknout si na něj chvíli trvá. Zde ale příběh převládá a tak, pokud máte rádi filmy, počítejte s tím, že budete absolutně nadšeni. Knihu bych s klidem přirovnal například k filmu 8 mm. Ponurá, precizní, mysteriozní a nápadem neuvěřitelně zajímavá.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Láďa Zibura o světě kolem sebe sice vůbec nic neví, ale jednou se odhodlá a rozhodne se na výpravu napříč Tureckem do Jeruzaléma. A jelikož umí psát a ještě k tomu je sebekritickej a slušně ironickej, tak lidi mu to docela žerou. A já se nedivím. Jeho povídáním v této knize jsem se také pobavil. Ale možná, že svojí délkou upadl do mírného stereotypu. To co ze začátku působí neuvěřitelně dobrodružně, ke konci vyzní dost obyčejně. I tak ale uznávám. Knížka se četla hezky a příběh to musel být parádní. Třeba se jednou dočkám a potkám ho i osobně.
Apage Satanas!
Vlastimil Vondruška
Jelikož se příběh odehrává v oblasti, ve které žiji, doslova, tak jsem nemohl být nadšenější. Apage Satanas! přeci jen ale nepůjde na pěti hvězdu, protože autor chtěl být originálnější a tak první půlku knihy věnoval Ludmile, manželce Oldřicha z Chlumu...a té, vědomě, vyšetřování moc nejde a příběh tím trošku strádá. V půlce knížky ale Oldřich nastoupí a najednou má samotný příběh ultimátně naprosto odlišný spád a nemáte problém zbytek knihy dočíst do jednoho dne. Rozdíl je obrovský, ale obecně vzato v obou případech uznáte, že kniha je to kvalitní. Jen druhá půle je daleko čtivější.
Jáma a dům
Jana Rečková
Jana Rečkové mě touto knihou zklamala. Není to ale poprvé. S jejími příběhy mám obecně problém a nevím proč, opravdu mi od ní sedli zatím akorát Pohřbeni na Soldafaru. Jáma a dům tak u mě trpí tím, co i ostatní romány od autorky. Mám obrovský problém se adaptovat alternativní realitě románu. Přijde mi neuvěřitelná, tak trošku dystopická a postavami naprosto nezajímavá. Škoda, na knihu jsem se opravdu těšil. Názory ostatních mě ale přesvědčují o tom, že autorka opravdu umí psát a tak netvrdím, že se k její tvorbě jednou ještě nevrátím. Teď ale bohužel ne.
Hon
Andrew Fukuda
Vůbec jsem této knize nevěřil. Upíři a svět kolem nich už mě tak narušili různými romány a následně vyhypovanými filmy, že jsem opravdu nepočítal s tím, že nějaký, pro mě, neznámý Hon, by na mě mohl zapůsobit. A ono kupodivu jo! Ze začátku jsem se sice snažil orientovat ve světě, kde upírům říkají lidé a lidem říkají glupani, ale po chvíli jsem se do toho parádního nápadu vysloveně dostal a po zbytek příběhu si jej v podstatě parádně užíval. Andrew Fukuda totiž přišel s myšlenkou, která nezačíná u soutěže, jako Hunger Games, ale ona u ní vlastně končí. A všechno napínavé se udá do té doby, než samotný Hon vůbec začne. Za mě super a přiznám se, že mám chuť po této knize dohledat i zbylé díly trilogie. Hon měl opravdu něco do sebe.