Malarkey komentáře u knih

Přiznávám, že jsem do čtvrtého dílu série Milenium šel s mírným očekáváním. Ono to divadlo kolem Stiega Larssona nebyla úplně prdel a tak jsem se do knihy pustil s tím, že buď mě překvapí a nebo navždy naruší můj názor na osud spisovatele a kolegy Stiega - Davida Lagercrantza. Nakonec ale musím říct, že David prošel s čistým štítem. Sice čtvrtý díl není kdovíjak úžasnou knihou, ale myšlenku předchozí trilogie si v podstatě udržel. Jen mě mrzí, že se Lisbeth a Mikael neposunuli vůbec dál. Příběhově tahle kniha také neměla kdoví jakou myšlenku. Jediná její síla je ve vyprávění, které se Davidovi opravdu povedlo. První půlka je sice hodně slabá, ale od útoku na Lisbeth už to mělo koule a pak se to četlo jedním dechem. Za druhou půli knihy si tak tento kousek čtyři hvězdičky zaslouží.

6 27.07.2017

Přišlo mi, jak kdyby spisovatel Zelazny měl pocit, že ve dvou dílech té akce bylo dost a tak v tomto dílu rozhodl nechat více politikaření a nebo vysvětlování některých historických událostí ve světě Amberu. Určitě to není na škodu a některé kapitoly jsou vysloveně geniální. Nicméně speciálně na to politikaření jsem si musel chvíli zvyknout, což ve výsledku zase tak dlouho netrvalo, protože samotná kniha měla něco málo přes 150 stránek a četla se opět vysloveně naprosto úžasně a lehce.

2 13.02.2017

Druhý díl této série se opět četl vysloveně s lehkostí a radostí. Příjemná kombinace akce, vysloveně chytlavých jednoúčelových kapitol a adekvátního politikaření na asi 180ti stránkách utekla stejně tak rychle, jako se vysype sůl z děravé solničky. Sice nepřevládá absolutní pětihvězdičkové nadšení, jako u některých jiných čtenářů zde, ale standardy prvního dílu si i tento díl udržel.

Už když jsem v knihkupectví viděl tuto knihu poprvé, bylo na ní napsáno, že se jedná o pseudonym Rowlingové, takže ve mně okamžitě upoutala pozornost, jakožto fanouška Harryho Pottera. Po přečtení ale můžu říct, že tak zvláštní detektivku jsem snad ještě nečetl. Cormoran Strike je bezesporu nekorektní postava, což mi udělalo víceméně radost. Vyšetřování ale probíhalo stylem, že v první kapitole si zjistil, koho má vyslechnout. Ve druhé kapitole vyslechl jednoho člověka, ve třetí druhého člověka. Ve čtvrté pak řešil něco ze soukromí, aby se nakonec někde brutálně zlil a probral se kompletně zeblitej ve své kanceláři. Následně v páté, šesté a sedmé opět neustále jen někoho pořád dokola vyslíchal. Neříkám, že je to úplně špatný nápad, jen mi chybělo jakékoliv napětí a jakýkoliv příběhový postup. Jediné štěstí, že Cormoran a jeho kolegyně Robin jsou tak zajímavé postavy. Díky ním si moc rád přečtu i další příběhy z této začínající detektivní série.

11 07.02.2017

Ten, kdo knihu nečetl, nechť můj komentář raději nečte. Jakožto poctivý fanoušek Harryho Pottera, který prošel mým životem stejně tak, jako ubíhaly roky mého dětství, jsem nemohl jinak, než se o další díl vysloveně zajímat. Dal jsem si ale čas, než jsem se do samotné knihy začetl a mezitím jsem nechal lidi kolem sebe se o tom bavit. Vlastně se nejedná o knihu jako takovou, ale to tu všichni bezesporu ví. Po přečtení ale můžu říct, že s plno věcmi nesouhlasím. Třeba prvních třicet stránek ubíhaly pomalu co kapitola, to jeden rok, což se mi osobně moc nelíbilo. Naštěstí se ale tento časový posun rychle tvůrci zastavili a stejně tak se ustálil i příběh, který se sice jeví hrozně zajímavě, ale v podstatě si s časovými smyčkami dělá vysloveně co chce tak, jak se mu to hodí. Chápu ale, že Rowlingová chtěla pár věcí vyjasnit a uzavřít, což se jí vlastně povedlo. Také s příběhem trošku pokročila a ukázala nám, že jaký otec, takový syn. Škoda jen, že vlivem divadelní hry, je, co se čtení týče, tento kousek takovou jednohubkou, kterou, když chcete, zkousnete na posezení při nedělním odpoledni.

12 07.02.2017

Přiznám se, že každá objemná fantasy mě standardně ze začátku znejistí. Nevím totiž, co čekat a mám strach jí ihned věnovat desítky hodin času. Kór, když série Amber čítá deset knih. Nicméně Devět princů Amberu jsem zkusil a hned z kraje mě potěšila ich-forma, se kterou autor popisoval nejdřív amnésii hlavního hrdiny a následně i samotný svět Amberu. Trošku se mi teda nelíbilo, že samotnému princovi padalo všechno do ruky (hlavně během amnésie), ale zase mě překvapovala originalita samotného světa Amberu. Hlavně teda přemisťovací karty. Také jsem si během čtení knížky říkal, že 160 stránek je na takový svět málo, ale zajímavé je, že autor samotnou osobitou formou psaní dokázal i do mála vtisknout strašně moc. V podstatě mě seznámil s příběhem devíti princů Amberu a to mi stačilo k tomu, abych první díl této série dočetl a okamžitě prahnul po dalším příběhu z tohoto světa.

3 07.02.2017

Zajímalo by mě, jestli se někdy dočkám nějakého zfilmování příběhů z ostrova Öland. Podle mě by to byl trhák, protože Johan Theorin do svých knih z této série dokáže zařadit jak originální tajuplný námět, tak způsob života lidí na onom ostrově a celé je to propojené tak ponurou atmosférou a skvělými postavami, že je radost se k nim vracet i přesto, že Vám při čtení nebude zrovna vesele a zároveň budete v tomto případě z množství postav trošku bojovat. Mlýny osudu to ale i přesto opět dokázaly a já jsem si užil skvělý severský zážitek, tak jak to umí jenom Johan Theorin. Mimochodem prolínání přítomnosti a minulosti je v této knize asi nejlepší v porovnání s předchozími knihami ze stejné série. Jak jsem začal číst, tak s pár drobnými zastávkami jsem o půl jedné v noci zaklapl knihu.

6 08.01.2017

Časopis Pevnost (série z vydavatelství Epocha) umí vybrat kvalitní knižní přílohy a tato se povedla tak, že jsem jí okamžitě zařadil mezi to nejlepší, co se u časopisu objevilo. A to i přesto, že se jedná "pouze" o povídky. Toho se totiž pokaždé bojím, když podobnou knížku čtu. Když mě nezaujme první, tak ty další většinou tolik nevnímám. Tady jsem ale první povídkou byl v šoku a stejně tak to bylo i u dalších. Líbilo se mi, jak se autor snažil vždy přijít s nějakým šokem na závěr. A ve většině případů to opravdu stálo za to. Tato kniha byla radost číst. Vždycky jsem si schoval jednu povídku na večer, popř. na cestu domů z práce a pokaždé jsem byl absolutně spokojený. Asi první povídková kniha, která mě tak nadchla svým obsahem. :-) Nejmilejší povídka mi přijde ta o Johance z Arku :-)

4 08.01.2017

Musím se přiznat, že po přečtení jsem byl zklamaný závěrečným rozuzlení. Během čtení jsem totiž měl pořád pocit, že přijde něco, co by mě víc šokovalo...a to se vlastně nestalo. Po přečtení jsem tedy měl pocit zklamání a vnímal jsem tento díl jako zatím ten nejslabší. Po několika dnech se mi ale tento pocit rozležel a nakonec jsem zhodnotil, že jestli je některý z těch tří dílů zapamatování hodný, je to právě tenhle. Problém je totiž v postavách. Nejsou úplně příjemné, ale na druhou stranu jsou dost zajímavá. Hlavně ta, co hraje domnělé médium. Tam jsem si pořád říkal, že mi něco nesedí a ono ejhle...Joona Linna opět vysloveně nepřekvapil, ale zároveň ani nezklamal. Pořád ale čekám nějakou bombu a tu jsem ani po třetím díle nedostal.

7 08.01.2017

Joona Linna se tady na rozdíl od prvního dílu daleko více přibližuje čtenářovi, což je dobře. Příběh je ale daleko více politický, než bych čekal. Nicméně klasické severské mystično nechybí a závěrečné rozuzlení je taktéž parádní. Přiznám se, že jsem si po druhé knížce říkal, že příběhy vyšetřovatele Joony jsou fajn, ale ze severu už jsem zažil lepší postavy. Mírně jsem tedy byl v očekávání dalších dílů s tím, že tento díl nebyl špatný, ale Joona je na mě až moc velký morous.

6 08.01.2017

Knihu jsem si přečetl i přesto, že jsem předtím viděl film. Spokojenost ale byla...i přesto, že jsem si na Joonu Linnu dlouho zvykal. Chvílemi mě možná trošku vadilo to, že jsem díky filmu věděl a tušil, co přijde, nicméně napsané je to poctivě a naprosto mě to vylákalo k dalším dílům. Postava hypnotizéra byla tak super, až je škoda, že je součástí jen této knihy.

5 08.01.2017

Musím říct, že Peter May mě svými příběhy z Hebridů vysloveně dostal. A Umrlčí cesta na tom není jinak. První půlku knížky jsem četl pomalu, abych si užíval tu poctivou, severskou atmosféru plnou větrných efektů, které ke mně z knížky přifoukly až do pokoje. Druhou půlku jsem už ale nevydržel a přečetl ji na jeden zátah. Ona totiž v podstatě půlka knížky vrcholí k závěrečnému rozuzlení. V půlce knížky se totiž osvětlí myšlenka celé knihy a celý ten námět se stane daleko více globálním, než bylo u předešlých knih z ostrova Harris popř. Entry, což není vůbec na škodu. I přesto, že jsem se dočkal známé atmosféry, jsem zároveň byl překvapen něčím novým, ne tolik rodinným a už vůbec ne okoukaným. Není více co dodat. Peter May se opět překonal.

8 08.01.2017

Vysloveně divná, těžko čitelná kniha. Člověk musí nad každou větou nekonečně přemýšlet a stejně si ještě musí domýšlet. Nápad může být veskrze geniální, ale je tak strašně nepřístupný, že je otázka, jestli ona domnělá genialita knihy nepředčila její čtivost.

2 20.04.2016

Musím říct, že když jsem si půjčoval tuto knihu od bratrů Štrugackých, tak jsem čekal podobný zážitek, jako ze Stalkera. Les byla první půjčená kniha a ta na mě byla opravdu silné kafe a tak jsem si říkal, že Obydlený ostrov bude přeci jen přístupnější. A ono ejhle...vůbec tomu tak není. Poměrně jednoduchý, na první pohled chytlavý příběh, se hodně rychle přehouspne do takového divného military, které vůbec nic nevysvětluje a pouze jedná. Maxim je vhozen do takové prazvláštní reality osobité planety a i když příběh mě donutil knihu dočíst, vlastně se v něm vůbec nic nedělo. Škoda...opravdu jsem to čekal lepší.

3 20.04.2016

Jakmile jsem dočetl první díl Skála, tak druhý díl s názvem Muž z ostrova Lewis mi už svítil na poličce. Nechal jsem ale ostrovu Lewis chvíli oddech, aby mě pak nemrzelo, že jsem si ty postavy užil tak intenzivně, ale tak krátce. První díl mě totiž uvedl do světa, která je hodně těžký na život, ale zároveň je vysloveně magický, až kouzelný. Spisovatel opět předvádí dvě příběhové linky. Jedna z minulosti, druhá z přítomnosti. V tomto případě se ale opět dozvídám plno nových věcí o lidech, kteří již jsou mými starými známými a tak mám pocit, že jsem si druhý díl užil ještě více. A to i proto, že se jedná o originální námět, který zachází až za hranice ostrova Lewis na ostrov Harris. Opravdu nádherné čtení.

20 29.01.2016

Nemůžu říct, že by mě první díl vysloveně nadchnul, ale rozhodně měl něco do sebe. Hlavně samotné postava Robin a Cormorana Strika. I proto jsem se rozhodl do druhého dílu jít, protože právě samotné postavy mi za ty hodiny a hodiny čtení rozhodně stály. Výsledek nakonec není vůbec zlý a rozhodně bych řekl, že se mi tento příběh líbil víc, jak ten z prvního dílu. Na druhou stranu tu opět je popisování situací a okolí takové, že kdyby se kniha zredukovala o půlku stránek, nikomu by se vůbec nic nestalo.

5 29.01.2016

První setkání s Peterem Mayem na mně zanechalo obrovský dojem. Spisovatel příběh zahrnul na ostrov Lewis, který je pro mě obrovská exotika, ale zároveň mě silně přitahuje stejně tak, jako například celá Skandinávie nebo Island. Tudíž v tomto ohledu to s lokací vysloveně vyhrál. A i proto mimochodem čtenář musí počítat s atmosférou, která je hodně chladná až štiplavá. Postava Finna je ale naprosto perfektní a každá další postava, která se v příběhu objeví, má své opodstatnění a smysl, což je vysloveně super. Nejsou to ploché postavy, ale vysloveně lidé z masa a kostí, které mají svoje názory, pocity a emoce. Do toho spisovatel rozložil celý ten příběh na dvě linie – současnost a minulost, kde každá stojí za čtení. Minulost totiž ukáže, život na ostrovech z pohledu dítěte a současnost pro změnu představí aktuální problémy lidí v těchto oblastech. No a do toho celého světa se mimoděk hodí vražda, kterou se hlavní postava rozhodne vyšetřovat. Opravdu perfektní čtení a jsem rád, že mě knihy stále dokáží něčím překvapit a donutí mě se na něco neustále těšit. V tomto případě na další dva díly z celkové trilogie.

21 29.01.2016

Peter May se díky Lewiské trilogii stal jedním z mých nejoblíbenějších autorů. A já jsem rád, že se podobně laděných „detektivek“ drží i po jejím ukončení. Hebridy zaměnil za Magdaleniny ostrovy a v podstatě je to úplně to samé. Akorát s jinými postavami a s jinou vraždou. Vražda je poměrně obyčejná a vyšetřování se váže nejenom na samotný ostrov Entry, ale i na hlavní postavu, která má s manželkou zavražděného společného více, než by se na první pohled mohlo zdát. Kniha se, jak je u Maye zvykem, dělí na dvě části. První část je z minulosti, která je naprosto úžasná a četla se prakticky sama. Druhá je z přítomnosti, ve které se řeší právě ona vražda a také neměla chybu. Závěr je naprosto perfektní a vysloveně mě mrzelo, že je konec knihy. Doufám, že to není první, ani poslední případ Simeho, protože jsem si na jeho neobvyklou osobnost dokázal hodně rychle zvyknout.

11 29.01.2016

Jednohubka v podobě asi stopadesáti stránkové knihy od Murakamiho, která svojí atmosférou vůbec není zlá a splňuje přesně to, pro co byla určená. Ukazuje jednu obyčejnou noc uprostřed Tokia na pár obyčejných lidech, kteří zase tak obyčejní nejsou. Není to nic objevného, ale čtivé je to dost.

6 29.01.2016

Kolegyně z práce mi půjčila knížku s tím, že z ní je úplně nadšená. Prý magický realismus v té nejlepší podobě a tak jsem byl zvědavý. Nic podobného jsem předtím nečetl a tohle mělo hodně zajímavý námět. Zároveň se jednalo i o mé první setkání s Haruku Murakamim. A výsledek? Není to úplně nadšení, ale nemohl jsem se od toho odtrhnout. Příběh je neuvěřitelně zvláštní, což bylo patrně účelem. Každopádně věřím, že jsem na první přečtení prvních skrytých myšlenek nerozkryl. Po druhé by to možná bylo ještě zajímavější. Nicméně uznávám, že Murakami je výborný autor. Popis a atmosféra jak japonského města, tak hor, je naprosto úžasný.