Malýmedvěd | Komentáře u knih | Databáze knih

Malýmedvěd Malýmedvěd komentáře u knih

Neopouštěj mě Neopouštěj mě Kazuo Ishiguro

Nádherná a výborná kniha o přátelství a lásce, ale i spoustě dalších věcí - o etice, o společnosti o manipulaci s jedincem až po témata o svobodě jednotlivce. Nicméně stejně jako i u jiných knih od Ishiguariho, je to fantastická hra se čtenářem. Nejdříve máte pocit, že čtete scifi, pak to vypadá že je to kritika společnosti, ale nakonec zjistíte, že je to základní a niterný příběh o přátelství a o lásce. S hodnocením přicházím pozdě, ale poté, co jsem na Youtume shlédl Davida Jirsu a jeho hodnocení "Na potítku", došel jsem k tomu, že máme téměř stejný postřeh a že tento způsob zpracování je dost podobný i u "Pohřbeného obra" a stejně tak i "Kláry a slunce". Všude si s vámi hraje, všude si všímáte, že kniha obsahuje více žánrů a více témat, ale nakonec je vždy o té nejzákladnější lidské povaze. Styl vyprávění je lehký a moc dobře se to čte. Budí to empatie a rozeznívá city v nás a stejně tak nás nutí se ptát a odpovídat si na (podle mě) zásadní otázky. V žádném případě to není prázdné čtení, ale naopak je to čtění s přesahem, za který chválím.

11.11.2022 5 z 5


Na jih od hranic, na západ od slunce Na jih od hranic, na západ od slunce Haruki Murakami

Moc pěkná kniha. Rozhodně je to zajímavá sonda do myšlení a pocitů jednoho chlapíka který neví co sám se sebou, co se životem. Řeklo by se popis krize středního věku - ano, ale je to opravdu zajímavě zpracované, plné citů a zároveň to není vůbec jednoznačné. Možná má hrdina osobnostní problém, možná je jen znuděný, možná má duševní poruchu a možná jen přemýšlí přirozením. Naše rozhodnutí jsou možná racionální, ale dost možná jsou založená jen na neurčitých pocitech. Slovo možná se společným jmenovatelem příběhu a ukazuje, jak ona nepřesnost a neurčitost prostupuje všechno. Jak utváří náš svět a nakonec i nás samotné, naše osobnosti. Strašně rád bych hrdě prohlásil, že ten chlapík je 1000x jiný než já, ale stejně se vkrádá otázka, že možná je ten příběh možná i o mě.

08.09.2022 5 z 5


Sapiens: Úchvatný i úděsný příběh lidstva Sapiens: Úchvatný i úděsný příběh lidstva Yuval Noah Harari

Výborná kniha. Doporučuji. Libí se mi když se dávají věci do souvislostí, když se pro tvrzení dávají důkazy a argumenty, líbí se mi, když se o vývodech myšlenek debatuje a polemizuje. Kniha má obrovský potenciál a může pomoci lépe chápat náš svět a může pomoci lépe se orientovat ve světě, kterému nerozumíme.

10.07.2020 5 z 5


Nabarvené ptáče Nabarvené ptáče Jerzy Kosiński

Měl jsem pocit, že čtu jeden nekončící řetěz utrpení a krutostí. Uznávám, že jsou tam i místa kde se k chlapci chovají pěkně, ale zcela to zapadne v tom blátě všude okolo. Celkové vyznění je trýznivé, někdo v tom prý vidí naději, já jsem viděl jen smutek a obžalobu lidí. Vím, že takové věci bohužel děly, ale že by se to všechno stalo jednomu dítěti? Rozhodně je to příběh pro silné nátury. Na druhou stranu si myslím, že je dobře, že taková kniha existuje, protože už jenom ta polemika, kterou zvedá, má svojí přidanou hodnotu pro lidi, kteří přemýšlejí.

28.05.2020 4 z 5


Předčítač Předčítač Bernhard Schlink

Dobrá a silná kniha. Motivů a rovin má hned několik. Někoho zaujme milostný vztah mladíka a zralé ženy, někoho zaujme proces se členy SS, někoho zujme motiv dilematu Němců jak se vyrovnat s válečným dědictvím. Kniha na vás sype otázky jednu za druhou. Nemoralizuje, nedává žádné návody na odpověď, jen zdánlivě suše vypráví a popisuje. Dělá to však skvěle. Člověku se honí otázky v hlavě jedna za druhou. Je to dobře, nebo špatně? Jak měli soudit, jak měli odpouštět, jak měli žít? Umíme asi pochopit Hanu, Michaela, nebo třeba soudce, ale já si neumím představit sama sebe na jejich místě. Nevím co bych dělal já. Dokonce si neumím představit ani sebe v té době. Napadají mě otázky jako: Je právo jen papír?, Je je právo jen "šablona na chování"? Může být právo hranicí a strážcem kultury a společnosti? Je právo derivát společnosti pro její očištění a nebo je to hromosvod a nástroj pomsty? Jak moc si jednotlivci a společnost něco sebenalhávají? Jak moc se před ostatními stydíme za to co jsme?

18.09.2019 4 z 5


Mandolína kapitána Corelliho Mandolína kapitána Corelliho Louis De Bernières

Moc pěkná kniha. Donutí přemýšlet, donutí se sžít s postavami. Rozesměje i rozpláče. Zajímavé je střídání vypravěčských stylů, střídání ich a er formy. Výborný překlad. Film, jak už to bývá, je jen slabým stínem předlohy. Konec mne zaskočil, ale po chvilce jsem si řekl, že je "uvěřitelný" a je opravdu ze života.

03.04.2017 5 z 5


Norské dřevo Norské dřevo Haruki Murakami

Je to dobrá kniha. Temná a depresivní atmosféra z ní dýchá velmi věrohodně. Moc se mi líbil popis a způsob jak bylo vylíčeno tápání hlavního hrdiny. Morální dilema mezi závazky a prostým "teď" si umíme dobře představit. Postavám čtenář rozumí. Soudit postavy z knihy ale nechci a ani nebudu. Kniha se dobře čte, erotické až pornografické scény jsou na můj vkus až "moc", moc objemem, moc popisností. Trochu si myslím, že právě touto erotickou "otevřeností" se ta kniha tolik proslavila. Dilema mladého muže "co se svým životem" bylo v literatuře zachyceno už mnohokrát a možná i lépe.

08.03.2020 3 z 5


Posel Posel Markus Zusak

Výborná knížka, čtení jsem si moc užíval, ale ten pocit, že kniha nese poselství i mě, tu byl od začátku. Pořád jsem se na to myslel. Ano, svět okolo nás potřebuje naši pomoct. Stačí tak málo. Je těžké pomáhat, nebo je to snadné? Posuďte sami a přečtěte si tuto knihu. Zjistíte, že když budete chtít pomáhat cizím, dá se pomoci relativně snadno a stačí maličkosti. Pomoc přátelům je ale opravdu těžká, ale nejtěžší je pomoc milované osobě a sobě.

07.09.2019 4 z 5


Pohřbený obr Pohřbený obr Kazuo Ishiguro

Velmi dobrá knížka plná snových obrazů, fantasy motivů a neuvěřitelně milých dialogů. Ten styl, jak spolu hlavní hrdinové mluví, mě uchvátil a velmi se mi líbil a kdyby nic jiného, už proto to stojí za přečtení. Navíc čtení ve Vás vyvolává nejen emoce, ale i spoustu otázek. Kniha krásně graduje a zvědavost která vás vedla na začátku a vy chcete vědět, jak je to s těmi obry a draky je postupně vystřídána zvědavostí, jak je to mezi Brity a Sasy a nakonec vás stejně nejvíc bude zajímat, jak je to mezi Axlem a Beatricií. Nakonec zbude spousta otázek proč?, jak?. Proč milujeme toho druhého, jak ho milujeme? Jakou roli v tom má paměť a proč paměť osvobozuje i zatemňuje. Jak prožijeme život a jak z něho odejdeme?

17.04.2019 4 z 5


Alias Grace Alias Grace Margaret Atwood

Je to napsané tak, jako byste tam sami byli. Je to jako cestovat časem. Knížka vás drží, vede, odhaluje, rozhodně ale nepustí. Moc se mi to líbilo. Hezkým prvkem je použitá korespondence postav. Ano chvílemi se to trochu táhne, ale dá se to přežít. Ano vymyšlený a šťastný konec se tam vůbec nehodí. V žánru historické detektivky si to zaslouží 5* a to i s přihlédnutím k tomu, že „úplnou pravdu“ se stejně nedovíte.

03.01.2019 5 z 5


Sto roků samoty Sto roků samoty Gabriel García Márquez

Výborná kniha, která nutí přemýšlet hned od začátku, až do konce. Kniha která uvízne v mysli. Ani se tomu nechce věřit, že člověka zaujme takto kondenzovaný vypravěčský styl, kdy se toho na jedné stránce odehraje tolik, co jinde vydá na celou knihu. Jak může zaujmout vyprávění, kde se nedodržuje chronologie času, kde postavy mají neskutečně podobná jména, která se neustále opakují? Jak může zaujmout vyprávění o historii rodu, do kterého se neustále míchá "záhadno a mystično" a některé příběhy se vyprávějí znovu a znovu? Čtenáři rychle dojde, že jde o záměr a navíc mistrovsky uchopený. Téma opakujících se lásek, vášní, jmen, charakterů, lidských chyb i lidských úžasných činů, je společné nejenom všem členům rodiny Buendíů, ale vlastně nám všem lidem. Stejně tak, jako že naše životy provází samota a to i v lásce i v rodině i ve stáří. Nikdy bych nevěřil, že se dá takto vyprávět příběh. Klobouk dolů.

09.09.2018 5 z 5


Dívka s pomeranči Dívka s pomeranči Jostein Gaarder

Hezká dětská knížka. Hezký příklad jak se dětem dají předat důležité životní zkušenosti a postoje ke vztahům, k lásce, ke smrti. Podané je to něžně až romanticky a zároveň otevřeně a upřímně (poctivě).

29.02.2024 4 z 5


Ostrov doktora Moreau Ostrov doktora Moreau Herbert George Wells

Sázka na klasiku se většinou vyplatí, stejně tak tomu bylo i v tomto případě. Vědecké věci sice nesedí, ale přesto je to nadčasové dílo. Otázky o lidství, o morálce, o našem vztahování k ostatním druhům, na tom si můžete brousit světonázor pořád. Navíc autor tu sice trochu napovídá co si máte myslet, ale je napsáno tak, že Vás to donutí zamyslet se a postavit se za nějaký názor, přístup, postoj.

12.01.2024 4 z 5


Winterbergova poslední cesta Winterbergova poslední cesta Jaroslav Rudiš

Líbilo se mi to. Přinutí to čtenáře zamyslet se nad naším vztahem ke smrti, o našem vztahu k dějinám o roli historických událostí a osobnostní a technologií na náš stávající svět. Dobře se to čte, člověk se dozví spoustu věcí bokem jako "bonus". Jazyk krásně tvaruje postavy i náladu. Až do Záhřebu jsem byl nadšen, ale konec to podle mne pokazil. Vím, že to je otázkou vkusu, ale pokud by to končilo "snově" nebo "šíleně" nebo Kafkovsky "absurdně", tak by to tomu prospělo mnohem víc, než takový konec jaký byl zvolen, který je podle mne filmově líbivý.

16.01.2022 4 z 5


Hora mezi námi Hora mezi námi Charles Martin

Romantika o přežití i o přežití nesmrtelné lásky. O naději a touze k životu. Oddechové čtení. Zápletka a děj, takové jak část čtenářů chce, prostě aby to bylo jako v pohádce. Reálného na tom není asi nic, ale je to kvalitně a realisticky vyprávěné. Takže se to bude spoustě lidem líbit, pro mě ta oddechovka a čištění hlavy :)

28.05.2020 3 z 5


Oněgin byl Rusák Oněgin byl Rusák Irena Dousková

Hned po Budžesovi jsem šel do Oněgina. Je to úplně něco jiného. Nedá se to porovnávat. Ale je to stejně dokonalé. Irena Dousková má dar napsat to tak, že čtenář je tou vyprávějící osobou a kouká na ten svět očima Helenky Součkové. Posun od vnímání malé holčičky k vnímání dospívající ženy, je přesně to v čem je to jiné než Budžes a je přesně to, v čem je to dokonalé (pokud jako muž tedy mohu soudit). Připomínka socialistických reálií je přesně taková, jak si to pamatuji a sdílím s Helenkou názor na Michala Davida. I když jsem se v průběhu knihu často smál (i nahlas), výsledný dojem na mě měla kniha smutný, ten závěr vše pak ještě umocnil

18.01.2019 5 z 5


Dárce Dárce Lois Lowry

Skvělá dětská knížka. Skvělý odrazový můstek k diskusím s dětmi o tolika důležitých tématech. Skvělý doslov. Jednoduchý a krátký příběh, který se lehce čte a zároveň podněcuje k otázkám.

29.02.2024 5 z 5


Solaris Solaris Stanisław Lem

Velmi originální. Klobouk dolů, téma živé planety, jiné inteligence, zhmotnělých vzpomínek, bravurní nápady.
Technické věci i literární styl poplatný době vzniku, dnes už možná trochu nezajímavý, ale podle mne pořád v pohodě.
Dobrá odpočinková sci-fi.

12.01.2024 4 z 5


Símka Símka Lucie Hušková

Zajímavý a smutný příběh o opravdu nevyváženém vztahu. Člověka to tíží, když vidí, co vše se dá pro lásku obětovat, o co vše se dá přijít. Nedá mi to se ptát zda to má smysl, tolik obětovat? Mají naše oběti vůbec smysl? Odpověď je, že asi mají, ale kde je ta míra? Kde se to má zastavit? Jak najít rovnováhu mezi osobním životem, zodpovědností k rodině, povinnostem k okolí? Na knize se mi líbí, že dává prostor i myšlence, že člověk nežije jen sám pro sebe, ale zároveň na matce ukazuje extrém, kdy patologická postava ničí své blízké. Člověk by asi chtěl aby se mu druzí přizpůsobili a někdy se obětovali. V první vteřině to asi všichni oceníme a někdy po našem okolí i vyžadujeme, ale stačí se zamyslet, nebo přečíst takovouhle knihu a hned máte chuť dát lidem ze svého okolí svobodu a nechceme aby pro nás trpěli. A to je asi hlavní sdělení této knihy, rozhlédněte se kolem sebe, co pro Vás okolí dělá a Vy děláte pro druhé? Je to v rovnováze? Je to tak správně?

14.07.2023 3 z 5


V jedné osobě V jedné osobě John Irving

Irving je brilantní vypravěč. Skáče v čase odbočuje, větví se a zase se vrací a to s takovou lehkostí, že stále žasnu a obdivuji ten jeho styl. Zase tu máme divného hrdinu, chce se nám ho zaškatulkovat a ohodnotit, ale Irving nám celou dobu ukazuje, že to dělat nemáme. Nicméně na konci, když už hrdinu snad opravdu všichni známe, máme právo si udělat názor a přidělit mu škatulku. Nakonec i já mu ji přidělil, ale tipl bych si, že většina lidí, stejně jako já, skončí u štítku "jiný" a možná "divný". Beru si jasné poselství knihy v tom, že tyto divné a jiné lidi máme nechat být jinými a nehodnotit je dřív než je opravdu poznáme.

02.12.2022 4 z 5