Maraiser komentáře u knih
Četl jsem poprvé někdy v devadesátkách a říkal jsem si: "Fakt dobrý!"
Teď jsem si to přečetl v rámci Čtenářské výzvy a smutek. Jakoby se tomu současnost přibližovala.
Stručně - nádherná kniha. A vzhledem k tomu, že čím jsem starší, tak jsem citlivější, tak mi ke konci i trochu zvlhly oči.
Jako rodilého Sokolováka, který teď žije v Praze, ale zároveň má chatu v Krušných horách, tahle kniha samozřejmě velmi bavila. Já býval tak trochu Mirek (i když ne až takový exot) a pár Petrů jsem mezi přáteli také měl :-)
Si tak čtenář říká, do jaké míry vycházel autor z nějaké lidské předlohy
Ani nevím, co bych k tomu napsal. Prostě naprostá spokojenost. A titul Pohádka tomu naprosto sedne.
Příběhy tohoto typu mi dávají zabrat. Říkávám si: "Proč?" Odpověď je jednoduchá. No, protože Lidi.
Skvělé počtení, zajímavé příběhy. Není to zbytečně překombinované, jednotlivé trasy jsou popsány až překvapivě stručně.
Utvrdilo mne to v rozhodnutí, které jsem nedávno učinil. Taky se vydat na cestu. Neplánuji ale jít Stezkou Českem, naplánoval jsem si svoji vlastní trasu, takže žádní Andělé, nic k tomu nikde nenajdu.
Viděl jsem film. Nebyl špatný, ale úplně na větvi jsem z něj nebyl.
Zkusil jsem knihu a vřele doporučuji. S filmem to moc společného nemá, čte se to jedním dechem. Skvělý popis tehdejší doby, reálií.
Tragédie lidských osudů, životů vykreslená v "monolozích" je neuvěřitelná. Nedokážu si to představit.
Zároveň ale nelze opomenout sondu do běloruské/sovětské duše. Ta naprostá ztráta svobody (musíme počkat až co nám řekne báťuška car/generální tajemník/prezident) a zároveň pocit nadřazenosti (není lepšího národa nad sovětský, potažmo ruský).
Ze začátku jsem si říkal, to je super humorná knížka. Postupně mne humor přecházel. Ne sice až k nějakým dramatům, ale prostě v určitých chvílích už se člověk nesmál, jen si říkal: "Do prčic, tohle se ale klidně stát může".
Jen Monica Bellucci mne na závěr drobet zmátla .
Upřímně, bál jsem se. Bál jsem se toho, zda Zatmění není jen takovým tím dílem navíc. Tím dílem, které je napsáno jen, aby přineslo autorovi korunku navíc, tím dílem, které nakonec celý dojem zkazí. Naštěstí se tak nestalo. Má to spád, jede to. Má to nový nápad.
Jeden z dílů, kdy mne Erika extra neštvala. A další z dílů, kdy to tak nějak odnese (přepadení, postřelení, únos atd.) jedna z hlavních "hodných" postav.
No nevím. Bylo to takové, no, takové splácané. Přišlo, že šlo jen o to prostě něco napsat. Do pokračování, které má vyjít letos asi nepůjdu. Vůbec mne nezajímá, jak to skončí.
Čte se to dobře, má to děj, ale je to o ničem. Ona ho miluje, on jí taky, pak jí nemiluje, takže pro ní končí svět. Ta druhá je zase rozumná, taky miluje, ale střízlivě, když přijde na to, že je to jinak, tak to jakoby pochopí, ale vlastně vůbec nepochopí.
Pracovat netřeba, protože ty prachy prostě mám (to jsem nějak nepochopil). Všichni furt paří, drbou.
Když proti tomu postavíte Olivera Twista, tak nebe a dudy. Neurazí, ale nic jsem si z toho neodnesl. Jen, že byli všichni tak nějak divní. 65/100
Některé pasáže mi přišly zbytečně natažené, ale je to Hrabal, tak co naděláme. V mnoha ohledech byla knížka velmi něžná. Oproti filmu je Maryška docela dost prostá a jednoduchá žena.
Jako fakt dobrý a jak je zde již několikrát zmíněno, tak krom klasického vyšetřování je zde i velice působivá osobní stránka hlavní hrdinky. Jako chlapa mne to fakt dostalo.
Já nevím, první dva díly jsem přečetl jedním dechem. U Nasterey jsem občas otáčel stránky dopředu, kdy se začne něco dít. Asi byl tento díl potřeba, aby jsme následně pochopili díly, které budou následovat. Ale bylo to takové roztahané, pomalé, popisné a stejně si myslím, že jsem to úplně nepochopil.
Faja nezůstává pozadu za Naslouchačem. Nevím zda zvládnu tu čekací dobu v knihovně na Nastereu :-(
Oproti komentujícím pode mnou mi právě styl psaní navodil tu fakt deprimující atmosféru. A bylo to skvělý. Plný počet však dát nemohu. A to kvůli konci. Vzhledem k tomu, co celou dobu prožívali, před čím utíkali, je konec prostě naprosto nepravděpodobný.
Prostě klasika. Poprvé jsem to četl někdy v deseti letech a závěr Vodníka jsem fakt rozdýchával.