marca_m komentáře u knih
Velká očekávání, která jsem měla od Jména růže, se bohužel nenaplnila. Asi jsem byla na nejklasičtějšího Eca přemotivovaná z geniálního a zábavného Pražského hřbitova. K dočtení Jména růže jsem se musela hodně přemáhat, protože jsem si pořád říkala, že patří k tomu, co by trochu vzdělaný člověk měl mít načteno. Asi je to tím, že mě hlavní zápletka za celou dobu vůbec nechytla a během čtení jsem se totálně ztrácela ve zdlouhavých popisech a monolozích.
K románu Pád jsem zpočátku přistupovala s jistou nedůvěrou a dlouho se na ni doma prášilo, horolezecké prostředí mě na první dobrou opravdu moc nelákalo. Nicméně o to příjemnější to bylo překvapení. Pád je nečekaně čtivý román a je především o zamotaných lidských a rodinných vztazích. Už se těším na další knihy Simona Mawera.
Trvalo mi docela dlouho, než jsem se k této klasice severské krimi dostala, ale rozhodně jsem nebyla zklamaná. Zápletka je zajímavá, taky se mi líbilo prolínání několika rovin a spojení s novinářským prostředím. Ani není na škodu, že se nejedná o klasické detektivní vyšetřování. Hlavní postavy Mikaela a Lisbeth jsou tak protikladné, že spolu dohromady skvěle fungují. Charakter Lisbeth považuju za nejzajímavější prvek celé knihy a těším se na další díly, protože jsem fakt zvědavá, co je ta holka zač.
Kniha rozhovorů s Václav Havlem, díky které jsem si znovu říkala, jak těžké pro něj to prezidentování asi bylo. Moc se mi líbily hlavně útržky ze zákulisí politiky a chodu prezidentského úřadu, autoři mohli být klidně odvážnější a těchto postřehů uvést povícero.
Velmi dojemné až srdcervoucí. Samotnou mě překvapilo, jak moc mě bavilo číst román z nezvyklého prostředí Afghánistánu. Každopádně zafungovalo jako návnada na další knihy Khaleda Hosseiniho.
Zase jeden zamotaný příběh, jaké umí vymyslet jen Jo Nesbo a rozluštit jen Harry Hole :) Kritizovaná překombinovanost mi tedy vadila spíš u Levharta. Po Sněhulákovi pro mě asi druhý nejlepší z celé série.
Knihu jsem si koupila hlavně kvůli osobním vzpomínkám paní Albrigtové. Ty části knihy, které byly právě osobní, rodinné a vzpomínkové se mi moc líbily, nicméně na můj vkus nad nimi až příliš převažovaly obecné dějepravné pasáže. Jako rychlokurs našich moderních dějin možná obstojí, ale pro poučeného čtenáře je to trochu nuda.
K dočtení jsem se musela hodně přemáhat. Nějak jsem od začátku nedokázala uchopit hlavní dějovou linku, postavy mi splývaly. Sice se jedná o klasiku, ale od té primárně očekávám nějaké nadčasové "poselství", které se tady nedostavilo. Možná jsem jen špatně četla.
Nažluto je příjemná zábavná oddechovka s originálním námětem. Nejvíc mě bavily odkazy na zákulisí knižního průmyslu, kulturní války a rasové apropriace.
Díky svému krátkému rozsahu je kniha skvělým průvodcem po dané problematice pro poučeného laika či zájemce o historii, který však "neučte" mnohasetstránkové odborné historiografické publikace. Obdivuji, že akademik s tak velkou erudicí dokáže své životní téma zestručnit a podat přístupnou formou. Moc se těším na další knihy z edice. Takhle má vypadat popularizace vědy.
Velmi vydařené a otevřené memoáry. Kromě vyprávění o nesmírně pestrém životě svém a nejbližší rodiny autorka přináší velmi zajímavý vhled do způsobu života šlechty v jejím v podstatě posledním slavném období.
Tato kniha obsahuje tolik historických chyb a nepřesností, že se úplně bojím, kolik takových omylů je i v příběhu Laty. Velké zklamání z autorského zpracování zajímavého námětu.
Tak tohle je zklamání. Poměrně unylé vyprávění, které se na 400 stranách točí v zásadě jenom kolem banálního tématu nemanželského dítěte a dvou nižších šlechtických rodin. Charaktery šlechticů jsou stejně jako jejich postavení provinční, žádný z nich není příliš sympatický a celý příběh je vystavěn na tolika klišé, že jsem měla až pocit, že sleduji brakovou divadelní hru.
Skutečně vtipná, čtivá a milá oddechovka. Hlavním zdrojem humoru jsou stereotypy o Britech a Francouzích, takže zábava zaručena.
Z této edice knižních rozhovorů Vyšehradu jsem zvyklá na poněkud hlubší a osobnější profilové knihy, i vzhledem k obsahu se nelze ubránit dojmu, že kniha je prvním produktem prezidentské kampaně. Názory Nerudové jsou však veskrze sympatické a sama jsem ráda, že mám jasněji o jejích postojích.
Zajímavý životní příběh kněze Kodeta je poutavě a čtivě napsán. Nicméně značná část názorů a postojů, které se knihou prolínají, je těžko pochopitelná a skousnutelná a zcela se míjí s přístupem k víře jiných inspirativních kněží i mým světonázorem.
Svým dějem mě příliš nezaujala, ale přináší zajímavý pohled na úplně jinou mentalitu a zvyklosti lidí jihovýchodní Asie.
Tato kniha představuje důležitý příspěvek k pochopení života a osobnosti TGM, respektive přiblížení jeho reálného obrazu. Nad mnoha detaily z korespondence se i dobře zasmějete. Samotný životopis Oldry je zpracován velmi čtivě, svižně, kapitoly jsou velmi dobře strukturované. Na pozadí jejího života lze také číst mnoho o době a společnosti, ve které žila.
Vražda na faře je poměrně nezáživná a hlavně rozvleklá detektivka. Chybí jí především napětí, neustálým dialogům pak švih a vlastně i souvislý obsah. První díl se slečnou Marplovou je tak pro mě zklamáním.
Dojemná a silná kniha, která zároveň po celou dobu obsahuje vnitřní napětí spojené s nadějí na dobrý konec.