marcha komentáře u knih

Devátý hrob Stefan Ahnhem

Oběť bez tváře se mi líbila. Devátý hrob mi ale přišel dost přeplácaný, překombinovaný a naprosto nereálný. Ne, že bych od thrilleru tohoto ražení očekávala reálnost, tyto knihy se čtou právě proto, že dávají od reality odpočinout, ale co je moc, to je moc... Přehršle postav, obětí, deviantů atd. vedla jen k tomu, že mi byli všichni lhostejní, pokud mě svým nelogickým chováním přímo neštvali. Moji zmatenost ještě zvýšilo to, že jsem dřív uhodla, kdo je pachatel, než ve mne začalo klíčit podezření, že dějově Devátý hrob předchází Oběť bez tváře (četla jsem ji už před nějakým časem a nepamatovala si detaily, jen mi chování postav přišlo ještě divnější a nelogičtější, protože jsem si myslela že vím, co zhruba mají za sebou).

2 02.06.2020 2 z 5

Trénink pro úpravu chování Grisha Stewart

Poměrně jednoduché principy zacházení se psem popsané podle mne zbytečně složitým jazykem. Typicky "americký" rozvláčný styl: první třetina knihy sliby, co všechno se dozvíte, celá jedna kapitola o tom, že když nemáte psa pod kontrolou, měl by být na vodítku a nosit košík atd. Nehodnotím prezentovanou metodu výcviku psa, ale styl knihy mi nesedl.

1 12.02.2024 2 z 5

Kdepak jsi, krásný světe Sally Rooney

Předchozí autorčiny knihy se mi líbily. Přesto, že nejsem milenián, dokázala jsem se do hrdinů vcítit, jejich osudy mne zajímaly, fandila jsem jim. To se mi v tomto příběhu rozhodně nepovedlo. Všichni mi jen lezli na nervy svojí neživotaschopností, sobeckým nimráním se v sobě a řešením povšechných světabolů. Jako by zamrzli ve dvaceti... Trochu to napravil konec, který snad aspoň někoho umístí nohama na zem...
Navíc po stránce stylu nic nového, co bylo u Rozhovorů zjevením a v Normálních lidech fungovalo, tady tak nějak vyčpělo...

1 02.01.2023 2 z 5

Černá rusalka Martin Müller

Příběh místy trochu drhnul a ke konci čím dál víc pozbýval na pravděpodobnosti, ale působivé a přesvědčivé vylíčení atmosféry zapomenutých Novohradských hor v průběhu dějinných zvratů to bohatě vyvážilo. Dosazovala jsem si tam při čtení konkrétní místa, jak jsem je poznala koncem 90. let, což můj čtenářský zážitek znásobilo...

1 19.09.2022 4 z 5

Téměř nesmrtelná láska Andrea Sedláčková

Být to o 100 stran kratší, dám o hvězdu víc. A to přesto, že si myslím, že ten zdlouhavý kolotoč hádek, rozchodů, usmiřování, ponižování se a hezkých chvil byl záměrem, prostředkem, jak dát čtenáři pocítit trochu zoufalé toxicity vztahu hlavních postav na vlastní kůži...
Nejvíc mě ovšem bavila ta Kunderovská linka!

1 28.11.2021 3 z 5