marhoul
komentáře u knih

Až teď jsem se pustila do, dnes již, legendárních Žítkovských bohyní. Krásná knížka! Doslova strhující! Fantazie mi jela na plné obrátky. Jsem nadšená, co jsou ty naše moravské úžasné "baby" schopny napsat. Bohyně, Hana i Marie a Magdalény patří mezi to nejlepší, co jsem kdy četla. Dmu se pýchou, že máme takové skvělé spisovatelky. Žítkovské bohyně dlouho nedostanu z hlavy, líbila se mi rovina "historická", rovina "detektivní-pátrací" i životní příběh Dory Idesové. Je to kniha, u které jsem nechtěla, aby skončila...


Výborná kniha mého oblíbeného autora. Četla jsem již několikrát, viděla jsem film, který pokládám za velmi zdařilý a teď si říkám, že se musím podívat na zoubek i jeho dalším knížkám.


Moc pěkná knížka! Sem tam si v ní čtu dodnes... :-)


Třetí díl Pražských příběhů mě potěšil stejně jako oba díly předchozí. Opět se jedná o zajímavé čtení. Kniha je plná starých fotografií a příběhů, které tvořili historii Malé Strany a jejích přilehlých zákoutí. Informace autor pracně posbíral po pamětnících a archivech a velmi čtivě je předkládá tak, aby i lidé, kteří toho o Praze moc nevědí, pocítili akutní touhu se na ta místa s knihami vydat a hledat konkrétní adresy, kde se to všechno tenkrát stalo. :-) Děkuji Danu Hrubému za to, že pokračuje v něčem tak, pro nás, příjemném, co navíc dává smysl...


Broučky zrovna čteme se synem, knížka je ozdobou dětské knihovničky, ilustrace pana Trnky jsou překrásné a příběh sám o sobě je pěkný, výchovný, nostalgický i smutný. Stejně jako život. ;-)


Měla jsem dojem, že se pouštím do kriminálky, přehlédla jsem, že se jedná o duchařinu, kterou nemusím. Moje chyba. U knížky jsem se bála. To ovšem nesouvisí s hodnocením. Děj kolem postavy psychiatra mě bavil a děj kolem trojice v domě mě doslova otravoval. Hloupé rozhovory, stále se opakující repliky a situace, to vše mi moc nesedlo. Knížku jsem dočetla, ale na další dílo této autorky se zatím nechystám.


Povedená švédská kriminálka, svižnějšího tempa a s aktuální problematikou, kterou nechci blíže specifikovat, neboť bych odhalila pointu. :-) Knížka se mi dobře četla.


V tomto případě budu velmi kritická a rozepíši se. Kniha se mi nelíbila. Připadá mi, že byly jednotlivé epizody napsány jako samostatné povídky, které byly následně vcelku násilně propojeny, přes kteroukoli postavu, která se na to hodila. Pouze v prvních třech povídkách to působilo promyšleně, zbytek mě nepřesvědčil. Některé příběhy byly zajímavé, nicméně postavy a charaktery jsou popsány povrchně. A protože jich bylo 12 a protože nebyly dostatečně vykreslené, splývaly mi. Neorientovala jsem se ani v době, ve které se konkrétní situace odehrávají, ani v tom, kdo je kdo. U žen se to ještě dalo, ale chlapi? To byl zmatek nad zmatek. Dále nevím kdo komu ukradl peníze, jestli je někdo někomu vrátil, kdo byl ten, co žvýkal růžovou žvýkačku (někde na začátku se o něm psalo, ale nevím v jakém kontextu a hledat to nebudu) a proč ve městě, ve kterém žije evidentně maximálně 250 lidí (aby se takto provázali) jezdí tramvaje a je tam IKEA. Místo srozumitelného děje jsem se trápila s dlouhými souvětími ohledně věcí nepodstatných, no... Vrhla jsem se na Bábovky s chutí, ale po přečtení jsem byla rozčarovaná. Tohle že je bestseller? Jednu hvězdičku dávám za moc hezky a citlivě napsaný smutný život maminky Vojtíška a více mě pavučina příběhů nezajímá. Musela bych si během čtení kreslit na papír graf a na to mě neužije. Natož, abych pátrala někde na googlu. Dobrá kniha si od čtenáře podobné manévry nevyžaduje a přitom nemusí být doslovná, ani polopatická. Vlastně zjišťuji, že ta propojení byla v mém případě na škodu. Mě by ta kniha možná víc oslovila, kdyby to bylo jen 12 různých příběhů o ženách. A nebo pak film, kde vidím obličeje. Mám na polici ještě Veselí, ale na to se zvesela nechystám.


Mé první setkání se Zafónem nedopadlo nejlépe.. Nebudu dávat hvězdičkové hodnocení, poněvadž jsem knihu nedočetla. V mém případě nejde ani tak o příběh, který kritizují někteří čtenáři, jako o květnatý styl krkolomných slovních výrazů a spojení, který Zafón používá. Špatně se mi to čte. Ale jinou knihu zkusím.

Knížka se čte dobře, ale s obsahem jsem měla problém. Připadalo mi, že je tam všeho nějak moc. Myslím mnoho postav, mnoho příběhů, chvílemi Rebeka, chvílemi Sběratel. K hlavní postavě jsem si nedokázala vytvořit vztah... Uzavírám to, jako jednoduché odpočinkové čtení, které nenadchne ani neurazí.


Kniha, kterou jsem přečetla během jednoho dne. Musela jsem si, po dočtení, nalít panáka slivovice a tak tady ve tmě sedím a piji toho panáka a utírám si slzy... Jak píšou jiní čtenáři: asi nic, co bychom už nevěděli z jiných zdrojů, ale ta síla projevu, lehkost sdělení a stavba příběhu.. to je prostě něco unikátního! Překrásná kniha, kterou by si měl přečíst každý. Pak by byl svět možná trochu lepší místo. Před paní autorkou smekám. Co mě naprosto rozsekalo je ta nekompromisní, strohá údernost ve větách poslední části knihy, které popisují návrat Hany domů a její utrpení v Terezíně a Osvětimi... Stručná, jasná fakta o tom, jaká příkoří se na ní děly, věty letí před očima tak, že člověk nemá ani čas plakat, přesto se mu slzy kutálí po tvářích a pláče mu celá duše. Přičemž jsem jasně cítila, že tyto popisné scény nejsou prvoplánové a nemají nás vydírat. Myšlenka, která Hanu napadne v Meziříčí na nádraží:" Může jí být dvacet šest, ta by šla doleva." ve mně bude rezonovat ještě hodně dlouho.


Ve své době to byla, kterou musel číst prostě každý. Je dobrá, ale mě to jednou stačilo. Oceňuji její přínos, coby osvětu a uznávám: bezesporu dokázala odradit nemálo dětí od chuti si "to" aspoň zkusit".


Geniální! Saturnin patří mezi špičku humoristických knihy vůbec. Navíc je to humor laskavý a milý... To vždycky potěší.


Jedna z mých nejoblíbenějších... Klasika a povinnost přečíst.


Na dnešní děti to může působit úsměvně, ale my, co jsme se v těch Stínadlech tenkrát tolik báli a co je hledáme dodnes, kdesi v okolí kostela sv. Haštala... ;-) Jan Tleskač by se asi divil...


V naší rodině bylo čtení Foglara povinnost. A to je dobře.


Moje nejoblíbenější verneovka. Prostě dětství, letní večer, ticho u lesa na chatě a jen číst a číst...
