marina4088 marina4088 komentáře u knih

☰ menu

Porodní sestra z Osvětimi Porodní sestra z Osvětimi Magda Knedler

Hrozně těžko se mi hodnotí knihy o holocaustu a podobně. To hned na začátek.

Ale když začnu trošku rozebírat děj knihy - příběh Stanislawy byl silný. Ona byla silná. Nedivím se, že ji přezdívali máma, opravdu ženám v těchto strašných časech byla matkou i kamarádkou.

Jenže mě hrozně otravovalo sepsání příběhu a to, jak příběh skákal. Chvíli je člověk naprosto zničený a po pár stránkách vás příběh hodí o několik let jinam, přehazuje vás v příběhu jako horký brambor. Kdyby byl příběh čistě o Stanislawě (a že by bylo o čem psát), bylo by to mnohem lepší, přece jen nám už samotný název příběhu právě toto předhazuje.

Takto je to bohužel opravdu jen zmatený příběh o někom, koho si chvíli po přečtení nebudete pamatovat a o Stanislawě.

Škoda, na tuhle jsem se fakt těšila, ale přišlo mi to takové - eh, jak to říct - nebyl do toho vložen dostatečný cit a tak kniha vypadala spíš jako strohý popis toho, co bylo.

05.09.2021 3 z 5


Terapie sdílením Terapie sdílením Ester Geislerová

Vzhledem k tomu, že holky sleduji i na Instagramu, tak jsem věděla, do čeho tak nějak jdu a o co tu půjde - vtipné zobrazení v zásadě rozchodových vět, akorát přetištěné do knihy. Četla jsem spoustu názorů na to, jak je kniha jen plýtvání papírem, že se jí nedá říkat kniha a tak dále, ale s tímhle se ztotožnit nemohu. Ve většině případů se tu aspoň zasměje, což je hlavní účel a když mám chuť na chvíli vypnout mobil a nemám chuť na dlouhé knihy, je terapie sdílením naprosto ideální.

26.10.2020 3 z 5


Volání netvora Volání netvora Patrick Ness

Jedna z nejsilnějších knih co jsem kdy četla - hlavní postava 13 letého kluka, který si musí vyslechnout tři příběhy a čtvrtý převyprávět sám a tím se snažit sám sobě, před zhroucením z toho, že jeho mamka má rakovinu. S touhle knížkou jsem se hrozně zžila, protože jsem ji dostala, když jsem prožívala to samé se svojí mamkou - asi proto na mě tak působí. Dost citlivě zpracované dost citlivé téma.
A kor kniha má naprosto úžasné ilustrace.

07.07.2020 5 z 5


Námi to končí Námi to končí Colleen Hoover

Už nemusíš dál plavat, Lilly. Už jsme u břehu.


Tahle knížka v sobě měla něco nádherného, těžkého a zároveň smutného.

Hlavní hrdinové byli super. Ať už se jednalo o Lily nebo Ryleho, i když s jejich chováním to bylo jak na horské dráze (není se čemu divit..), ale nejvíc jsem si zamilovala Atlase a Allysu. Atlas byl takové to zlato celé knihy a Allysa byla ten typ kamarádky, který je potřeba - říct pravdu i přes to, že to bude bolet. Podržet toho druhého. Zajímat se. A tak dále..

I když tu byl dva aspekty, které mi v knize dost vadily - dokonalá náhoda za dokonalou náhodou a život jako z pohádky. Chápu, co tím asi autora smýšlela - ukázat, že jde odejít - ale ne každý má bohužel to štěstí, že je finančně zabezpečený, má skvělé kamarády nebo dvě velké lásky. Vzhledem k tomu, co autorka psala na konci, se toho mohla i trochu držet, ať to není tak pohádkové, ale spíš bolestivě surové a reálné (ale jen trochu..) Za to se mi ale líbilo konečné vysvětlení návzu - dlouho jsem totiž přemýšlela, co znamená, s kým nebo jak Lily končí, ale tohle objasnění mi přišlo nejlepší. Stejně tak jako vyjasnění vztahu s mámou bylo super, doufala jsem v to od začátku knihy.

Avšak i přes to..

Colleen umí neskutečně dobře psát, což se mi potvrdilo už v pár jejich knihách. Jsem docela cíťa, nemám problém si u knih poplakat, takže jsem se i těšila (někdy musím číst něco fakt smutného), že z toho budu emočně vyčerpaná a nebudu na tu knihu moct zapomenout. Což se nestalo. Jediné dvě části, které se mnou trochu hejbly byl začátek, když Lily objevila své deníky o Atlasovi a pak až vyjádření autorky, což je od sebe docela daleko ( +- 250 stran?). Kvůli tomuhle faktu bohužel nemohu hodnotit plným počtem.

11.02.2022 4 z 5


Dvojí mysl Dvojí mysl Martin Rousek

Tak bohužel moje druhá přečtená kniha od autora se mi líbila méně, i když jsem si ze začátku myslela, že to bude naopak.

Hned ze začátku se s námi příběh nemaže. Žádné zbytečně zdlouhavé popisy, nepříjemné chování postav.. První část knihy mě občas i nutila se bát, třeba v té části, kdy Lilly šla do budovy, kde pracovala. Jenže čím víc jsme v příběhu pokračovali dál, tím víc mi to všechno přišlo absurdní.

Hlavní zápletku o Desmondovi jsem uhodla v zásadě hned, ale to příběhu tak nevadilo. Desmond jako postava byl asi nejlepší z celé knihy, uměl aspoň přemýšlet. Škoda, že ho v knize nebylo víc.

Lilly začala být oříškem tak od poloviny knihy. Začala být tak strašně nesnesitelná z pohledu.. snad všeho. Je jí 22 a autor píše, že je prý těšně za pubertou. To mi bohužel nějak nevychází. Je těžké psát o slečně, které je 22 a netušit, jak to s náma holkama je, takže kdyby byl příběh z pohledu chlapce, bylo by to lepší. Jinak k chování Lilly - čím dál jsem četla, tím ta holka byla sebestřednější, hloupá a povrchní. Třeba když se ztratí - GPS použít neumí, ale fotit si jídlo na ig a kontrolovat počet likes už jo. Stejně jako to, že se minutu bojí, až skoro nemůže dýchat a za pár okamžiků si začne ze všeho dělat srandu? Přemýšlet o panu Ředkvi, když vás nahání vrah taky nebude úplně v pořádku. A mohla bych pokračovat. Nebudu ani zmiňovat její vztahy. Není v pořádku v jednu chvíli říkat o svém bývalém, že je to psychopat a že si vyžádáte trestní oznámení a v druhé chvíli je to naprosto naopak.

Nebudu se tolik vyjadřovat ke stylu psaní. Každý píše jinak a každému sedne něco jiného. Ale chtěla bych vědět asi jen jednu věc - jak moc těžké je napsat auto? Proč to (a to doslovně) nazývat opancéřovaným ďáblem, plechovým kočárem nebo ocelovým ořem? Proč ne prostě a jednoduše auto? Za prvý by se to četlo líp a za druhý by člověk nemusel přemýšlet, co tím autor zrovna myslí.

Konec byl neskutečný bizár. Pardon, já čekala po tom všem konec aspoň trochu.. důstojný? Po tom všem, co si tedy prožila, z toho udělat bizár, kdy člověk už jen čuměl na to, co se tam zase píše.

16.12.2021 2 z 5


Světlo a stíny Světlo a stíny Leigh Bardugo

Hned pro začátek řeknu, že jsem jako první četla serii šest vran a kvůli tomu si myslím, že Griša je prostě jen další fajn dílo, ale žádný skvost.

Samotný příběh mě ale bavil. Sice mi to přijde jako klasické ya fantasy, ale i přes to umí Leigh psát jako málokdo.

Máme tu popsanou historii Aliny a Mala - jak se od sirotčince táhne jejich velké přátelství, i když časem to u jednoho z nich přeroste v něco víc (a o něco déle možná i u druhéhu). Pak tu máme jejich následné násilné rozdělení a díky tomu objevení schopnosti Aliny a nesmí chybět těžkého výběru mezi badboyem a Malem. Teda, Temnyjem a slušňákonervákem. No, nechme to být.

Postupně se přechází k Alině samotné a k jejím schopnostem. Škoda těch stran o jejím výcviku, klidně bych to prodloužila, ať si z toho člověk vezme co možná nejvíc. Taky se mi líbí zasazení do Carského Ruska.

Naprosto jsem si oblíbila Temnyje, protože mi přijde jako postava, na které autorka strávila nejvíce času - to, co dělal, proč to dělal, odkdy a tak.

20.10.2021 4 z 5


Mengeleho děvče Mengeleho děvče Viola Stern Fischerová

Přečetla jsem už dost knih týkající se koncentračních táborů a příběhu lidí, co to prožívali, a tahle se řadí na jednu z nejlepších.

Když si vezmu čistě čtivost a jazyk knihy, vše bylo super. Děj ubíhal rychle, jazyk nebyl těžký, byl hezky srozumitelný a celkově je kniha skvěle napsaná.

Mengeleho děvče je příběh o dívce, která přežila pobyt ve 4 koncentračních táborech, zároveň také šílený hlad a žízeň, psychické týrání, pokusy a nekonečnou ztrátu. Celý příběh začíná její minulostí (myšleno před koncentráky), o její rodině, hezkém a nadějném životě pro ni i její bratry, o nádherné první lásce..

Pak přichází už jen utrpení. Příběh o tom, co se dělo, než je odvezli, jak a kdy se naposledy viděla s rodiči, smrt jejího statečného bratra i setkání s jejím druhým bratrem. Tyto strany bylo o dost těžší číst. Na každé straně nebylo popisováno utrpení jen Violky, ale i malých dětí, nadaných lidí, nemocničních sester, těhotných žen, matek, mužů i důchodců, kteří bohužel to štěstí neměli a je dobře, že jejich příběhy se odehrávají na stránkách knih, protože na tohle by se nikdy nemělo zapomenout.

Asi nikdy nepochopím, jak se lidé mohli takto chovat k ostatním, jen protože někdo řekl, že už nejsou bráni jako lidi.

30.07.2021 5 z 5


Napůl ztracený Napůl ztracený Sally Green

Třetí díl této série byl zároveň i nejlepším a nejvíce rozsáhlým a emočně založením z celé trilogie. Jde vidět, jak se nám tu pořádně promíchaly barvy - bílá, která by měla být znamením čistoty, je špína sama o sobě a černá strana naopak projevuje rysy netypické pro někoho, kdo je označovaný jako "zlá strana". Naplno se zde začíná projevovat Gabriel s Nathanem, což je prostě jeden z nejhezčích vztahů, které kdy kdo mohl vytvořit. Nathanova zoufalá touha pomstít se nakonec skončí lépe, než sám chtěl. No posledních 50-100 stran bylo moc silný kafe, emočně mě to složilo a to jsem knížku dočetla už delší dobu zpět, až teď mi o ní jde psát trochu odlehčeněji, protože kdybych o ní psala hned po dočtení, cítili by jste i vy, jak mě ta knížka poznamenala. Za mě je to nejvíce nedoceněná série vůbec.

27.12.2020 5 z 5


Netvor Netvor Alex Flinn

Knížka je takový hezký retteling na krásku a zvíře. Ze začátku to bylo takové nezáživné, nedalo se moc začíst, ale jakmile se začala hlavní postava "měnit" z egoisty na normálního člověka schopného lásky, bylo to příjemnější. Každopádně je tam takové to klasické, ohrané klišé, ale i přes to se dala knížka přečíst bez nucení. Netvor je zasazením Krásky a zvířete do dnešní doby, odehrává se v NY a používají se zde moderní vymoženosti. Ale za přečtení stojí, je to oddechovka. Je to už delší doba, co jsem knihu četla, ale i přes to mi z ní zůstalo něco v hlavě. 3,5*

26.10.2020 4 z 5


Erebos – Hra, která zabíjí! Erebos – Hra, která zabíjí! Ursula Poznanski

Celkem dobré čtení, mám ráda počítačové hry a zde byl i dost dobře popsány ten herní svět. Každopádně skvělý nápad u které bych se bohužel nebála, že se brzy stane skutečností. Mělo to sice své mouchy, za to hvězdu dolů, ale jinak hodnotím furt jako dobrou knihu.

06.04.2020 4 z 5


Jediné pravé lásky Jediné pravé lásky Taylor Jenkins Reid

Pravá láska nemusí vždycky vydržet. Nemusí být vždycky na celý život. Neznamená to, že to nebyla pravá láska. Bylo to opravdové.

Mám takový pocit, že Taylor prostě neumí napsat špatnou knihu. Sice jsem ještě nečetla všechny, ale i tak jsem si ji jako autorku opravdu zamilovala a tak nějak to prostě cítím.

Jediné pravé lásky mají skvělou počáteční větu - člověk by si podle ni snad myslel, že to bude oddechová, vtipná a zamilovaná kniha. Něco z toho sice dodržela, i přes to byla úplně jiná. Nejlépe bych ji popsala jako hořkosladkou (bittersweet), kdy vlastně člověk přes polovinu času nevěděl, jak se správně cítit. Na jedné straně šlo totiž cítit zmatení, neskutečný smutek a hned na to jste si mohli přijít z vývoje příběhu hodně šťastně.. jen abyste se po dvou větách zase zhroutili. Jo, byl to fakt emoční dryák.

Emma to rozhodně neměla lehké a upřímně si nedokáži představit stát na jejím místě. Za mě bylo její chování naprosto adekvátní - vzhledem k tomu, jak se příběh vyvíjel, měla 100% právo být ze svých pocitů naprosto zmatená a člověk prostě občas potřebuje čas, aby si pořádně uvědomil, na čem doopravdy záleží a je v pořádku, když v tom průběhu člověk občas ztratí hlavu.

S vývojem a koncem jsem byla opravdu spokojená - Emma s každou další stránkou dospívala a konečně se probouzelo její pravé já, takže si stále více dovolovala být sama sebou, až nad věcmi nakonec přestala tak do detailů přemýšlet a to byl ten moment, kdy již byla 100% sama sebou a konečně věděla, jak doopravdy chce, aby její život pokračoval, konečně si dovolila být šťastná prostě taková, jaká je.

Sice občas měla kniha nějaké momenty, které mi přišli zbytečné a nebo naopak natahované, i tak jsem si knihu moc užila a těším se, až si přečtu zbytek jejich knih - doma mám všechny, co od ní vyšly, ale znáte to..

21.05.2023 4 z 5


Dítě z Osvětimi Dítě z Osvětimi Lily Graham

Já osobně čtu knihy z období 2. sv. ráda, ale ještě lépe se mi čtou knihy o Osvětimi, holocaustu a podobně. Vždy se tak cítím, že jsem si přečetla příběh o někom, kdo toho tolik přetrpěl a o všech lidech, co trpěli s ním a díky nám, čtenářům, nebudou jejich jména nikdy zapomenuta, protože od té doby budeme mít jejich příběh v hlavě, takže nebudou zapomenuti.

Zde sledujeme příběh hlavně Evy a Sofie. Prolíná se nám tu přítomnost s minulostí (většinou vzpomínky na ty hezké doby, hodně z těch vzpomínek bylo fakt hezké číst) no a pak nás koply do reality.. Byla to taková ta hořkosladká chuť, kdy nevíte, jestli se máte usmívat nad tím, jak hezky bylo nebo být smutní nad tím, co je teď. A že tahle kniha byla hodně emotivní.

Vždycky, když už jsem myslela, že autorka vypotřebovala všechny "wow" momenty tam naskočil další. Musím se přiznat, u jedné věci jsem si fakt poplakala a šlo vidět, co člověk dokáže pro opravdové přátelství překonat.

Avšak příběh nekončil tím, že byli zachráněni. Odehrával se tu příběh ještě po, který byl naprosto úžasně napsaný a donutilo mě to změnit hodnocení ze 4 na 5, protože tohle bylo fakt skvělý.

Takže kdo stále bádá, jestli do toho jít, tak já stoprocentně doporučuji.

03.11.2022 5 z 5


Šepot v mlze Šepot v mlze Darcy Coates

Hned na začátku knihy jsme hozeni do víru akce, kterou končil druhý díl. Clare se konečně setkává se svou sestrou Beth, ale něco se zdá jinak.

V tomhle díle byl vidět neskutečný posun v Clařině přemýšlení a chování. Určité situace ji prostě donutili se konečně rozhodovat sama za sebe a přemýšlet o tom, jaké její chování a rozhodnutí bude mít důsledek na ostatní a na budoucnost. V tom vidím velký pokrok, protože v prvním a druhém díle se spíše nechávala táhnout druhými a byla poměrně naivní.

Setkání a postupné degradování a vývoj vztahu Beth s Dorranem a Clare byl.. no bylo to velký. Nechci spoilerovat, co se stalo, ale takovýhle vývoj jsem fakt nečekala, myslela jsem, že půjde o něco úplně jiného, ale tohle mě teda dostalo.

Vývoj vztahu hlavních postav byl docela příjemný. Jejich vztah byl intimní a díky bohu už nebyla každá druhá stránka o jejich nesmírné lásce. :D Prostě mi taková romantika k téhle sérii moc nejde, takže jsem ráda, že třetí díl byl zaměřen spíše na poznávání okolního světa, cestování, Beth a cíl dostat se do Evandalu.

Byly tu sice takové dva -co momenty, kdy jsem si říkala, jak je možné, že ještě žijí a nějak jsem do konce nepřišla na to, jak to zvládli, ale mám pocit, že všichni hrdinové z knih prostě musí být tak trošku nesmrtelní. :D Plný počet hvězd si nechávám na poslední díl, který doufám, že bude pětihvězdičkovou záležitostí. Proto 4,75/5 :D

Třetí díl byl rozhodně (zatím) ten nejlepší z celé série a já už se nemohu dočkat dalšího (posledního :( ) dílu.

08.10.2022 5 z 5


Stopa blesku Stopa blesku Rebecca Roanhorse

Tohle byla od začátku do konce jedna velká jízda!

Začátek je takový "nevinný" (tak moc nevinný, jak se dá v urban fantasy s lovkyní démonů v hlavní roli očekávat), takže už od první strany nám příběh předhazuje boj nabitý akcí. Dozvídáme se o velké vodě, která zasáhla skoro celý svět a vzala s ním vše, co dokázala.

Snad poprvé jsem četla knihu, kde byl dán takový důraz na indiánskou mytologii. Nejspíš pro to pro mě byla mnohá jména docela oříšek, protože některé byly občas dost oříšek na přečtení. Bylo tu spoustu fantasy prvků a postav, no i přes to se autorka dokázala skvěle držet reálného vykreslení post-apo světa.

Hlavní hrdninové byli skvělí - úžasně vykreslený charakter a přitom člověk ke konci nestihl koulet očima, co všechno se nakonec změnilo a jaké pravdy vyšly na povrh. Konec bych sice ráda měla trošku dělší, protože mi přišlo, že se tam stalo hodně podstatných věcí naráz, ale to nemění nic na tom, že do dalšího dílu se pustím moc ráda, protože pokračování týhle úžasnosti si opravdu nenechám ujít.

Už strašně dlouho jsem nečetla žádnou urban fantasy a jsem ráda, že mi tahle kniha pomohla změnit názor na právě tenhle žánr, kterému jsem nevěnovala tolik pozornosti.

21.09.2022 5 z 5


Medovník s pepřem Medovník s pepřem Alena Adrianet Heinrichová

Tahle kniha byla rozhodně něco jiného, než byste od ní čekali. Protože co si budeme - tak sladká obálka přece musí skrývat sladký příběh, nebo snad ne?

No, rozhodně ne. Příběh vypovídá o šíleně (až spíš posedle) zamilované Adri a trochu více arogantním Matyášovi - už podle tohohle popisu člověk pochopí, že se žádný happyend se svatbou a hodně dětičkami konat nebude.

Líbilo se mi zasazení knihy do divadelního prostředí, líbilo se mi chození do hospody.. ale - a řekla bych, že jedno z největších ale téhle knihy - děj se skoro jinam neposunul. Stále to bylo divadlo - pivo - divadlo - pivo.. Málokdy tu byla odbočka někam jinam.

Druhé ale je za mě pomalý až skoro žádný děj. I přes zasazení vtipných hlášek a popisů apod. byl příběh místy opravdu stále to samé a o jedné věci člověk mohl číst třeba dvakrát v rozmezí dvou stran - tyhle vícepopisy stejných událostí mi přišly zbytečné.

Čímž se můj názor bude nejspíš lišit od ostatních bude pohled na vztah hlavních hrdinů. Opravdu jsem v tom neviděla neopětovanou lásku, ba naopak. Ale jsou lásky, které se prostě nesmí a nedokáží naplnit, protože kdyby se tak stalo, bylo by možné, že se třeba zastaví čas nebo rok bude trvat o 4 a půl dne déle (snad chápete :))

Ale i tak mi chování hlavních hrdinů opravdu přišlo zbytečně puberťácké - Matyáš zcela očividně neumí vyjadřovat emoce a radši nahodí ignor a Adri občas ostatním klukům dělala přesně to, co nechtěla, aby se dělo jí.. A! vedlejší postavy byly bohužel dost stroze popsány, pokud vůbec a v příběhu byly snad jen když potřebovaly Adri připomenout to, co slyšela už 101x.

PS - Knihu bych zařadila spíše pod autobiografie, vzhledem k tomu, že je to příběh o autorce.

3,5/5

28.06.2022 3 z 5


Ženy z bloku 10 - Lékařské pokusy v Osvětimi Ženy z bloku 10 - Lékařské pokusy v Osvětimi Hans-Joachim Lang

Ze začátku jsem si myslela, že půjde o klasickou knihu z Osvětimi. No a po chvíli čtení mi došlo, že je to kniha bez děje.

Jak už jsem psala, kniha neměla děj a byla dost obtížná na čtení. Bylo to jak číst prosté fakty, některé věty ani nebyly větami. (Snad mě chápete..)

Každopádně až na to, že mi kniha zabrala poměrně dost času kvůli bezdějovosti, dala by víc, než jsem od ní očekávala.

Vzhledem k tomu, že tu nebyl popsán příběh jednotlivce, se kniha mohla zaměřit na více témat. Dozvěděla jsem se hodně o všem, co se dělo na bloku 10, ale i o věcech, co se děli mimo něj, o známých osobnostech, které Osvětim proměnil v prach a i něco o Mengeleho životě.

Pro mě jako mladší čtenářku to bylo náročné čtení - ve smyslu psaného textu, velkého množství číšel a cizích slov - ale jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a neodložila, protože díky ni mám o této době rozsáhlejší vědění.

Poznámka na konec - na obálce knihy se nachází Monika Zatkaová, které na bloku 10 přišla o život. Vyfotil ji "fotograf z Osvětimi", který se jmenoval Wilhelm Brasse. Ten umřel v roce 2012 ve věku 94 let a v Osvětimi vyhotovil přes 50000 snímků.

13.09.2021 4 z 5


Má lady Jane Má lady Jane Cynthia Hand

(SPOILER) Ze začátku jsem jen okrajově věděla, do čeho jdu. Čekala jsem jakousi formu parodie na dějiny, ale místo toho jsem dostala vtipně napsané romanticko-historické dílo s prvky fantasy (histrorie je tu sice poohýbaná, ale nic špatného, z čeho byste nemohli další 3 dny spát.)

Poutavě napsaný příběh - hlavně v tom, že je v knize od všeho něco. Jak už jsem psala výše, máme tu jak kapku historie, tak romantiku, fantasy, zvířata nebo spíš polozvířata, vtip, originalitu i tři hlavní hrdiny, se kterýma se prostě nudit nebudete. Hlavně Jane má dvě velká plus - je to obří knihomolka a je prostě praštěná svým zvláštním, nenuceným způsobem.

Kniha je rettelingem na skutečnost o Tudorovcích a historii, i tady Jane vládla jen 9 dní, ale jejího manžela ani ji nepopravili, jako se to stalo v realitě, protože se uměli měnit na zvířata.

Jako jedno z největších mínus knihy bylo to, že v překladu to byla vlastně Moje Lady Jana a ne Jane, takže když už, přeložit i název nebo spíš něchávat jména tak, jak se píšou v originále.

Doporučuji všem, co hledají milou a praštěnou oddechovku, u které se i zasmějí.
4,5*

27.08.2021 5 z 5


Trnitá řeč Trnitá řeč Leigh Bardugo

Já prostě musíš začít s tím pro mě nejdůležitějším a to byly ilustrace. Tak nádherné ilustrace jsem snad v žádné knize ještě neviděla, hrozně se mi líbilo jak na každé stránce pokračoval příběh nejen v písmenkách, ale i obrázkově, úžasný prostě. Teď k samotným pohádkám - když jsem začala knížku číst, vůbec jsem nevěděla do čeho jdu, ale i tak mě to překvapilo, protože jsem to jednoduše nečekala. Všechny pohádky měly něco do sebe, ale za mě prostě vedla když voda zpívá oheň a příliš chytrý lišák. Každopádně bych si teď chtěla ohodnotit všechny příběhy po jednom.
AYMA a trnitý les - 4,5⭐️/5⭐️
Hned první povídka nasadila laťku hodně vysoko, protože jak hlavní hrdinka tak ten cely příběh byl úžasný.
PŘÍLIŠ chytrý lišák - 5⭐️/5⭐️
Tenhle příběh mě ale strašně bavil. Uvědomění toho, že zlo je většinou převlečeno za krásnou tvář a hezká slova je takové poučení. Koja uměl ze skoro všeho sám vybruslit a měl z toho i nějaké ponaučení.
ČARODĚJNICE z Duvy - 4,5⭐️/5⭐️
Tohle byla prostě otočená perníková Chaloupka, která byla naprosto skvěle podaná. Ke konci to má rychlý spád, chtělo to dle mého trošku protáhnout, protože se tu ukázalo kdo má doopravdy dobré srdce.
MALÁ kudlička - 3⭐️/5⭐️
Příběh v zásadě o ničem, docela nudný, krátký, strohý, takže i můj nejméně oblíbený.
PRINC vojáček - 4⭐️/5⭐️
Mě tu prostě hrozně vadilo chování Clary, naštěstí se pak příběh začal vyvíjet zajímavěji.
KDYŽ voda zpívá oheň - 5⭐️/5⭐️
Tohle byla prostě nádhera. Hrozně krásně popsaný příběh, Ulla mi byla hned sympatická, zbytek už tolik ne. Úžasné vyobrazení charakteru jednotlivých postav a tenhle příběh měl prostě ty nejhezčí ilustrace ze všech.
Dohromady se mi to prostě hrozně líbilo.❤️

20.03.2021 5 z 5


Děti, které přežily Mengeleho Děti, které přežily Mengeleho Eva Mozes Kor

Ze začátku slibně začínající kniha (ve smyslu vykreslení tématu a skutečnosti). Je nám postupně ukazováno, jak se lidi přestávali chovat lidmi, postupné znechucení Židů, to, jak se k vám cizí lidé i ti, kteří jste považovali za přátele otočili zády. Rychle zjišťujeme i jak dopadl zbytek její rodiny. Celé to bylo z pohledu desetileté Evy, která jako jedna z mnoha dvojčat musela v táboře prožít muka a jestli to tak lze nazvat, byla společně se svým dvojčetem jedna z těch šťastných, které Mengeleho pokusy přežila. Kniha byla čtivá, hezky napsána, ale dle mého ji něco chybělo. Knih na toto téma nejspíš nikdy nebude dost, ale z tohohle příběhu jsem se asi nedozvěděla nic nového, ale i přes to se jsem rada, že jsem knihu přečetla a dozvěděla se i o jejich životě po a nějaké fotky, které byly taky velké plus.

22.02.2021 4 z 5


Snílek Neznámý Snílek Neznámý Laini Taylor

Snílek byl pro mě ze začátku trošku oříšek, protože se tam nic nedělo, nebylo tam nic zajímavého. Pak nastane totální zlom a během chvíle začínáte objevovat světy, o kterých jste si mysleli, že neexistují a knížka díky tomu nabrala správný spád. Lazlo je prostě od začátku sympaťák a to zůstane až do konce duologie a postupně nám společně s několika dalšími postavemi provádí tímhle světem. Jak Pláčem, tak citadelou, tak ostatními místy, která jsou neméně zajímavá. Jde vidět, že autorka to měla všechno krásně promyšlené, protože nám sice nabízí hodně otázek, ale na všechny postupně odpoví a nezůstane snad jediná nezodpovězená, což mi dělá neskutečnou radost a dává mi to pocit klidu, fakt. Děj vás vtáhne a nepustí, budete se cítit jako v pohádce, vše prožívat s hrdiny. Obrovské plus za naprosto krásnou obálku, protože to je fakt masterpiece.

18.02.2021 5 z 5