Márinka komentáře u knih
Ne nadarmo se tato kniha dostala mezi TOP 12 ankety Kniha mého srdce.
Tento Urbanův román jsem četla jako první a naprosto mne uchvátil.
Při čtení jsem měla dojem, že "tam" Miloš Urban byl. Skvělé.
Opět autorova oblíbená Praha a její historie. Vraždy v Urbanově pojetí mají svou symboliku ...
Romány Miloše Urbana - a zejména ty gotické - jsou v naší literatuře vyjímečné. Čtenář se musí připravit na časté exkurzy do historie a architektury. Vzhledem ke skvělému autorovu jazyku však tyto výlety stojí za to.
Neúprosné, deprimující a krásné. Při takových příbězích člověk často přehodnotí žebříček svých priorit. Alespoň na chvíli, než zapomene ...
Asi nejsem typ na drsné příběhy. Zvláště týkající se dětí, ... a rodičů, ... a smrti ...
Růžová barva obalu knihy a oprátka na ní - to určitě nejde dohromady. Ačkoli Biancu Bellovou čtou více ženy, byli by i muži překvapeni, že uvnitř nenajdou skoro ani kapku sentimentu. Naopak místy i drsnou zpověď dvou lidí, kteří se ve stejný okamžik setkají se smrtí, posléze po dlouhých letech spolu, aby nezůstali...
Znáte knížky „radičky“? To jsou publikace, které se vám snaží namluvit, že pěstovat melouny je hračka, chovat sklípkany pohoda, postavit zahradní gril jednoduché, či zhubnout že není vůbec žádný problém. Mezi tento druh literatury se řadí i knihy, které nám všem radí, jak zbohatnout. Pravda, všichni víme, CO a JAK máme dělat, rádi si o tom i něco přečteme, ale proč to pak neděláme? Pokud by se všichni chovali podle „Sedmi zásad“ nejbohatšího muže v Babylóně, bylo by milionářů miliony. A věřte mi, Arkád má pravdu.
„O lidu Čanki (jednonohých) máme jen nejistá svědectví legend uchovaných posvátnými texty zejména těch národů, u nichž se knihy předčítaly a byly náboženstvím (Indie, Izrael, islámské země). V legendách ostatních národů se takřka nevyskytuje.“ Tolik informace poskytnuté brněnskou kapelou Čankišou, která naši kulturu obohacuje skvělou ethno hudbou. Ukopnutým palcem pronikla i na literární území. Příběhy tohoto svérázného lidu mne zaujaly svou moudrostí, vtipem i nadčasovostí. Oči kloužou po stránkách, uši se napínají k soundtracku, vydanému s knihou, tělo skotačí v úžasném rytmu a duše pookřívá …
Velmi často slýcháváme, že televize odvádí lidi od knížek. Jsou však i vzácné případy, kdy televizní seriál přivede diváka do knihovny. Nejen proto, aby si příběh přečetl, ale aby se o něm dověděl mnohem více. „Skvělá představa … postavit detektivku na skupině lidí, kteří používají k vyřešení případu spíše mozek než svalstvo...“ , líčí v předmluvě ke knize začátky natáčení výkonný producent seriálu Jerry Bruckheimer. V kompletním obrazovém průvodci seriálu se dočtete nejen vše o jeho hrdinech, ale seznámíte se také blíže s některými vědeckými metodami, které tým Gila Grissoma používá k odhalení pachatele.
Mnozí z vás jistě znají skvělou komedii o netradičním řešení manželské nevěry Klub odložených žen s Bette Midler, Goldie Hawn a Diane Keaton v hlavních rolích, který byl natočen podle stejnojmenné knihy Olivie Goldsmithové. Zapomeňte. Klub odsouzených žen není komedie, ale příběh mladé ambiciózní ženy, zvyklé na přepych, která se jednoho dne ocitne za mřížemi ženské věznice. Autenticitu příběhu navozují v záhlaví kapitol také výroky skutečných vězeňkyň.
Dílo napsané v roce 1927 vychází zčásti z autorovy fantazie. Základem příběhu však je skutečná událost – zemětřesení, které v roce 1746 připravilo v Limě o život 5 000 lidí. Při čtení životních příběhů pěti osob, které zahynuly při zřícení mostu Svatého Ludvíka krále, nemůžete nevzpomenout tragické události v americkém Minneapolisu z roku 2007 a současné zemětřesení v Peru. Pět drobných novel tvoří v podstatě jeden celek. Osudy lidí se prolínají. Wilder zde na malé ploše mistrně popisuje cesty lidí, kteří těsně před tragédií došli k důležitým životním rozhodnutím. Přes pomyslný most od předsevzetí k činům už však nepřešli.
Bez ohledu na to, zda je čas prázdnin, dovolených a putování, v knihách lze cestovat po celý rok. Bez ohledu na to, zda máte tu správnou tělesnou kondici a finanční částku, můžete se vydat třeba na Mount Everest. To, že prvním odvážlivcem se 29. 5. 1953 stal Sir Edmund Hillary, je všeobecně známo. Méně se však už ví o jeho náročné poslední výpravě od ústí posvátné indické řeky Gangy až k jejím pramenům na do té doby bezejmennou horu. O této neobvyklé a velmi nebezpečné cestě, kdy členům výpravy bylo východobengálskou vládou povoleno navštívit také tygří rezervaci Sundarban, ale také o tehdejším životě v Indii vypráví tato kniha.
Druhou knihu Jana Kaplického doporučuji k „tréninku pravé mozkové hemisféry“ – 230 barevných reprodukcí skic vám určitě osvěží přirozené, ale poněkud pozapomenuté tvořivé schopnosti.
Určitě je dnes v naší zemi jen málo těch, kteří v poslední době alespoň jednou nezaslechli jméno Jan Kaplický ve spojení s architektonickým návrhem nové budovy Národní knihovny. K „chobotničce“ se vyjadřovali nejen odborníci, ale také laici. Bohužel diskuse již zřejmě usnula ... Abychom mohli mít na něco svůj názor, musíme o tom něco vědět. Vřele proto všem Album Jana Kaplického. První k seznámení se s myšlenkami a názory tohoto fenomenálního architekta.