maris123 komentáře u knih
Po shlédnutí filmu režiséra Polanského jsem četla/poslouchala zkrácenou verzi knihy v angličtině. Kniha se právem řadí mezi anglickou klasiku, i když z dnešního pohledu bych ji kvůli části zápletky řadila spíš do červené knihovny.
Posloucháno jako nahrávka se skvělým Landovským a autorem samotným. Přemýšlím o tom, že jedním ze znaků totalitních režimů je absence smyslu pro humor. Je dobré to mít na paměti i nyní...
Poslouchala jsem v audioverzi, takže počáteční pasáže plné citací e-mailů mě připadaly docela nudné. Ale pak se z toho vyklubala zajímavá kombinace thrilleru a detektivky a jsem ráda, že jsem se nenechala odradit. Charaktery postav jsou vystižené skvěle a i když celkové tempo vyprávění je pomalé, napětí udrží až do překvapivého konce.
Tento díl se v rámci série trochu vymyká jednak důrazem na Rosinu minulost a pak též určitou nepravděpodobností kriminální zápletky. Takové zřetězení náhod je opravdu přitažené za vlasy, ale mě ta místy až absurdita tentokrát docela bavila.
Čteno kvůli čtenářské výzvě s dojmy rozpornými. Patetickým jazykem poplatným své době jsme vtahováni do dob národního obrození. My, s naším cynismem, pohodlím, klídkem a teplíčkem...
A pak najednou verše dokonale vystihující náš národní charakter, ten pohyb "od pangejtu k pangejtu": A jaké děje, taký ten náš lid! / zlo —dobro, démon —bůh jej žilobně probíhá, / dnes jak by zářné z úběle byl slit / a zítra tělo ssedlou krví plíhá...
S Marcelem Pagnolem jsem se vracela do svého dětství, ke svým zážitkům, kamarádům, objevným výpravám a dětským dobrodružstvím. Zejména první dvě části jsou jako balzám na duši.
Zajímavá zápletka a napětí až do konce. Tímto dílem skvěle vygradovala celá série.
Fakty podložené a čtivě zformulované příběhy z dávné i nedávné historie. Příběhy o minulých epidemiích jsou dnes až obdivuhodně aktuální, to asi autor nečekal.
Klasické detektivky, jejichž cílem je potrápit čtenářovy šedé buňky mozkové, a nepotřebují k tomu potoky krve.
Písek znám, je to město mého mládí, a že se příběh odehrává právě tam, to byl takový milý bonus
Nápad s elektřinou výborný. A jinak klasický Deaver plný zvratů a překvapení až do konce.
Téma čínských uprchlíků mi není blízké, nicméně autor na něm vystavěl promyšlenou zápletku a jeho styl psaní mám ráda. Vadily mě pouze nerealisticky superhrdinské Ameliiny výkony.
Nenáročná oddychová literatura, u které se dobře zasmějete. Vedle otřepaných klišé se občas zaskví vtipné a výstižné hlášky.
Křehkost, to je to slovo, které me napadá, kdykoliv si na tuto hru vzpomenu.
Poslouchala jsem rozhlasovou dramatizaci. Příběh několika podob lásek a jejich nešťastných konců je věčně aktuální. Prostě klasika.
Případ probíhá v několika časových rovinách a z pohledu čtenáře to Carlovi a jeho týmu trvá docela dlouho, než pochopí, o co celou dobu běží. Marco mě bavil a fandila jsem mu. Děj byl občas až moc akční a to mu ubíralo na věrohodnosti. Hvězda navíc za úplně poslední kapitolu.
Dva krátké lehce absurdní povídky. Taková oddechovka pro milovníky černého humoru. Pokud máte tenhle styl rádi, doporučuji cokoliv od Arto Paasilinna.
Velmi čtivě psané příběhy z nejrůznějších časů lidských dějin.