maris123 komentáře u knih
Nečetla, ale poslouchala na ČRo. Nepřišlo mi to bohužel vůbec vtipné.
Nápad s elektřinou výborný. A jinak klasický Deaver plný zvratů a překvapení až do konce.
(SPOILER) Pro mě jedna z nejlepších detektivek autora. K závěru se čtenář propracuje přes několik vrstev odhalení a o překvapení není nouze.
Spoiler:
Pokud beru detektivku jako pohádku pro dospělé, tak neznám lepší pohádku, než usnout v zdevastovaném bytě a probudit se do uklizeného a čistého :-)
Klasický Deaver - když už si myslíte, že je konec, ukáže se, že je všechno trochu jinak. Kniha mě bavila od začátku do konce a nepřišla mi nijak rozvleklá, i když bych ji neřadila k těm nejlepším, které autor napsal.
Žánrově by kniha patřila spíš mezi "hádanky a křížovky" a v ideálním světě by ji doplňovaly pracovní listy, aby nebylo nutné psát do knihy (já to nemám ráda) a případně aby si ji mohlo užít více luštitelů. Celkově jsme spíš zklamaná, moje očekávání bylo příliš velké.
Velmi čtivě napsaná kniha, to ano. Bohužel styl, který funguje u historických detektivek, na román nestačí. Autor klouže po povrchu, ani se nesnaží o hlubší analýzu, jen vyzobává perličky potvrzující tezi, že politika je špína a politici buď naivové nebo kariéristi, a posílá nás zpět do středověku. Celé je to tak plytké...
K tématu nezvládnuté migrace mě mnohem víc oslovila nepoměrně tenčí a nesrovnatelně kvalitnější sbírka povídek Krvavé levandule od Mariana Kechlibara.
První díl popisuje historii gulagů na příběhu autorova zatčení, věznění, soudu a cesty do pracovního tábora. Fakta, odkazy, dokumenty a také náhled do myšlení ruských marxistů a komunistů. Paměť je jediné, co vězňům zbývá, ale paměť též klame, milosrdně klame. Příšerné moskevské vězení Butyrka se po dvou letech v lágru zdá autorovi jako přijatelné místo, kde mu neomrzají nohy, dostane pravidelně najíst a může si dle libosti povídat se spoluvězni.
Počet obyvatel Sovětského svazu před a po 2. světové válce byl zhruba 100 milionů, gulagy prošlo dle odhadů 15 - 18 milionů, z nich asi 1,5 milionu tam zemřelo. Tolik statistika. Co taková decimace bez následné hluboké sebereflexe udělá s duší národa, vidíme dnes v plné nahotě.
Bohužel mám pocit, že ani autor do konce svého života nepochopil, že nedílnou součástí "západního vulgárního kapitalismu" je humanismus, a co to pro západní civilizaci znamená. Viz citace Solženicynova slavného projevu při přebírání čestného doktorátu na Harvardově univerzitě v roce 1978: "Jakákoliv starodávná a hluboce zakořeněná autonomní kultura, zvláště pokud se šíří na rozlehlé části zemského povrchu, představuje samostatný svět plný záhad a překvapení pro západní myšlení. Rusko do této kategorie náleží už 1 000 let."
Nádhera. Škoda že autorovi nebylo dopřáno napsat víc.
Příběh se tentokrát vrací až do doby války Severu proti Jihu, zdá se, že Amerika se se svou otrokářskou minulostí potřebuje vypořádat i v žánru detektivek. To by mi nevadilo tolik, jako dost neuvěřitelný motiv. I když, v USA asi neplatí promlčení...
Kultovní dílo sci-fi. Z jednoho úhlu pohledu beznadějně zastaralé. Zejména technické vynálezy jsou poplatné své době, ale i představa o možnostech psychologie.
Na druhé straně důsledky lidského konání, jeho motivy, otázky víry a nevíry, síly a moci - to vše se v historii stále opakuje a nadále opakovat bude...
Po slabší Kamenné opici další skvělý díl. Téma mě vyloženě sedlo, vhled do světa triků a iluzí mě bavil. Na to, že se vývoj vyšetřování několikrát zvrtne, než konečně dojde do překvapivého finále, jsem si už zvykla, přesto mě umí Deaver překvapit.
Moje první detektivka od Klevisové. Psychothriller spíš než klasická detektivka, napětí buduje pomalu, obejde se bez popisů brutálního násilí a přitom celkový dojem je velmi dobrý.
Téma čínských uprchlíků mi není blízké, nicméně autor na něm vystavěl promyšlenou zápletku a jeho styl psaní mám ráda. Vadily mě pouze nerealisticky superhrdinské Ameliiny výkony.
Po shlédnutí filmu režiséra Polanského jsem četla/poslouchala zkrácenou verzi knihy v angličtině. Kniha se právem řadí mezi anglickou klasiku, i když z dnešního pohledu bych ji kvůli části zápletky řadila spíš do červené knihovny.
Téma vražd a poprav není mé oblíbené, až na detektivní příběhy. Přesto mě těchto devět příběhů spojených s Velkou Británií a se smrtí zaujalo. Většinu z nich jsem neznala a i ty známé vždy přinesly pro mě nová fakta nebo souvislosti.
Autor umí psát svižně a čtivě, jako nenáročná oddychová literatura to šlo. Ve srovnání s jinými současnými českými autory a autorkami ovšem jen klouže po povrchu, pokud se zrovna nenoří do tělních útrob dam.
Krví autor nešetří - šest mrtvol hned na začátku a dalších pět má vrah v plánu. Děj jakoby navazoval na neexistující předchozí díl a to mu dodává na svižnosti, stejně jako kapitoly vracející se do minulosti.
Čteno v originále, autorův jazyk je velmi hravý, ale kupodivu nikoli obtížný.
Posloucháno jako audiokniha na ČRo2. Autorka skvěle vystihla kouzlo blat, strašidelných, nebezpečných a přesto krásných, a v protikladu k nim líčí jednotlivé postavy - přímočaře hrubé a zlé i ty, které svoji podstatu umně skrývají.