MarkDesy komentáře u knih

"Iracionální lidé jsou mnohem mocnější než racionální, protože jejich hrozby jsou mnohem přesvědčivější. Být racionálním znamená být předvídatelný a předvídatelnost vás činí slabými".

Kniha plná geniálních i/racionálních myšlenek.

"Největší porce dat pochází z jednoho a téhož místa: z minulosti."

"Průzkumy trhu mají jeden zásadní problém, lidé nepřemýšlejí, jak se cítí, neříkají, co si myslí, a nedělají to, co říkají."

"Je těžké něco pochopit, když váš plat závisí na tom, že tomu nerozumíte."

PS. nemůžu se zbavit dojmu, že autor má něco proti ekonomům :D

22.07.2023

Doufám, že tahle série nikdy neskončí, protože díky ní vždycky cestuju časem do puberty. I když už to nikdy nebude starý Nick Twisp, pořád je ta úroveň skvělá, vtipná, nápaditá a prostě celkově strašně "twispovská". Nevím jak lépe to vyjádřit, ale podle mě by klidně tohle slovo mohli přidat do slovníku. A jeho význam nám dal sám Nick (Payne): "Člověk se prostě dostává do čím dál hroznějších průserů, až najednou narazí na jakousi klidovou rovinu, kdy se bez ohledu na všechny další strašný havárky už nikam neposouvá a je pořád v těch stejnejch sračkách, ať už dělá, co chce. No a když to teda nastane, proč si nezacpat nos, neroztočit to na plný prdy a dobře se při tom nebavit?"

3 07.05.2018

A pak že nikdo nedokáže předpovídat budoucnost.
Z této knížky je jasně patrné, že velká většina událostí, která se na světě v poslední době odehrávala, odehrává nebo bude odehrávat, vychází více či méně z minulosti. Tam někde hluboko jsou kořeny všech válek, krizí a zlých časů. Cílem by mělo být tyhle hluboce zakořeněné prvky minulosti co nejdříve odhalit a snažit se je eliminovat co možná nejméně násilnou cestou. Bohužel často tato cesta musí být politická, což samo o sobě je dost vysoká překážka, kterou se nedaří přeskočit ani těm nejvyspělejším zemím. Je to hlavně z toho důvodu, že lidé, jako je Friedman, jsou "pouze" politologové a nikoliv politici. Proto tak dneska "ohniska konfliktů" dál nezadržitelně rostou a pukají pod nečinností jedné skupiny lidí a agresí skupiny druhé.

4 29.08.2016

Klasický C. D. Payne. Miluju jeho postavy, které dokáží v každé situaci zachovat chladnou hlavu a dostat se z těch největších sraček. I když hned zase spadnou do dalších. Nakonec sice vše dobře dopadne, ale tak nějak jinak, než bylo v plánu. Postavy ale berou co život, a pero autora, přináší a nedokáže je nic rozhodit. Hlavním motivem je vždycky nakonec láska a na ničem jiném nezáleží. Knížka sice nedosahuje kvalit deníků Nicka Twispa, ale je podobně lehce napsaná a čte se výborně. Paynův osobitý styl psaní mě prostě baví a věřím, že by svým vtipným způsobem dokázal popsat každou situaci. U neviditelnosti si tedy dělám fajfku a budu se těšit na další.

2 04.07.2016

Přijde mi docela zajímavé, že tahle kniha je u nás bestseller a tolik se prodává. Vzhledem k tomu, co u mých spoluobčanů většinou bývá vystaveno v knihovnách (kuchařka Ládi Hrušky a podobně). O to víc mě těší, že tomu tak je u knihy Gottland, protože je to opravdu knížka kvalitní a kdyby víc takových knih u nás obsazovalo první příčky žebříčku prodeje, byla by naše společnost, troufám si tvrdit, trochu někde jinde. Trochu více vepředu, trochu více na západ.
Každá mince má dvě strany, a vždycky je dobré, znát je obě. My, díky polskému spisovateli, jehož jméno se neodvažuji psát, můžeme poznat tu druhou stranu, trochu temnější, ale důležitou. Týká se nás, naší země, našich předků, naší historie. Je nám blízká a to se nám líbí. Nemuselo by se nám líbit, že nějaký Polák nám tady do toho kecá, ale když to podá takhle, zajímavě, čtivě a podloží to fakty, můžeme mu jenom děkovat, že zase o trochu obohatil naši historii.

3 20.11.2015

Je až k neuvěření, jaký byl T. Baťa génius. Muž mnoha rolí a profesí. Švec, podnikatel, ředitel, manažer, řečník, budovatel, politik, mentor, kouč, cestovatel,…a všechny zvládal naprosto bravurně. Člověk, který svými postoji a názory naprosto předběhl svou dobu. Celá kniha je výbornou motivací a poučením ať už do osobního či profesního života. Baťovy myšlenky se dají parafrázovat i na aktuální dění a dnešní problémy. Nechci knížku nějak shrnovat, ani říkat jak jsem si různé věci vysvětlil a co si z ní odnesl. Je na každém jednotlivci, aby to udělal sám. Možná že každý si z ní vezme něco jiného, někdo nic, to je jedno. Mně přijde skvělá a nadčasová.

1 09.09.2015

Je to prostě jenom oslava Jaroslava Foglara. Ta knížka sama o sobě není dobrá. Neustálé předhazování sladkého přátelství, rádoby dobrodružných výprav a za každou cenu všechno jasně nalajnované. Foglar to takhle okatě, ba až odporně, nedělal. Jeho přátelství bylo v knížkách vždy opravdové, výpravy jeho hrdinů napínavé a vždy se našlo místo na nějaké to tajemno. Spíš bych za autora považoval Milana Tesleviče. Tohle mi, jako milovníkovi Foglara a Rychlých šípů, prosím už nedělejte. Nějaké ty hvězdy se daly vyhrabat za kresby a za to, aby český komiks neumřel.

11.02.2015

Musím říct, že jsem čekal víc od velkého E. A. Poea. Samozřejmě nemůže být ani pochyb o tom, že je to spisovatelský a vypravěčský génius, ale nebylo to tak velkolepé, jak jsem očekával. Knihu jako celek sráží slabší povídky, ale i ty jsou důležité a není možné je vynechávat. Co mě překvapilo a co jsem vůbec netušil je, jak široký záběr Poe měl. Že je na svou dobu mistr hororu ví každý, ale jak skvěle uměl psát povídky detektivní (Vražda v ulici Morgue), cestopisné (Deník Julia Rodmana), filozofické (Probuzení z mesmerického spánku) a humorné (Proč ten malý Francouz nosí ruku v pásce, Brýle), to už možná hned tak někdo nevěděl. O povídce Jáma a kyvadlo se netřeba bavit, to je veledílo, ale kromě výše zmíněných stojí ještě za pozornost určitě Zlatý brouk, Podlouhlá bedna, Černý kocour a Pád do Maelströmu. Je třeba ocenit i dobrou práci překladatelů, kteří si díky kráse češtiny můžou s autorovým dílem takřka pohrát.
Jedna krásná věta, co mi zůstala v paměti: „Probouzejíce se z tvrdého spánku, trháme jemné pavučiny snu. A přece v následujícím okamžiku (tak křehká byla pavučina) neupamatujeme se na to, o čem jsme snili.“

4 16.01.2015

Chápu, že je to nejhumornější knížka roku. Průměrný český člověk prostě potřebuje, aby mu byl přinesen humor přímo pod nos. Žádné překvapení, pointa, něco nečekaného, vtip odhalený čtenářem až později. Čeho je moc, toho je příliš a "dávat humor" takřka do každé věty mně teda přijde spíš na škodu. Radši bych méně humoru, ale zato pořádného. Děj a zápletku v knížce nehledejte. Co se ale povedlo jsou postavy. S každou se ztotožníte, každá je jiná, osobitá a vyniká něčím jiným. Knížka vám dá jenom jedno, vykouzlí vám úsměv na rtech, což je ale v dnešní době docela dost důležité a někomu to stačí. Třeba mně.
upr.: komentář pod sebou jsem vážně nečetl:))

1 22.10.2014

Jeho próza je stejná jako poezie jednoho z jeho hlavních hrdinů - neukázněná, protispolečenská a lenivá. Jeho povídky jsou syrové, drsné a upřímné, prosté a divoké. Nikdo tehdy nepsal jako on. Bukowski uměl (a pořád umí) šokovat, dělat věci jinak, vybočit z proudu, ale hlavně se s tím nesral. Psal tak, jak mluvil, myslel. Bez zbytečné cenzury a nesmyslného strachu nebo stydlivosti. To je to, co lidi chtějí. Chlastáme, šukáme a nechce se nám makat. Každý to ví, ale málokdo to přizná. Bukowski to nejenom přiznal, ale psal o tom knihy. Tak dobré knihy, že díky nim vydělával a stal se slavným, což je něco neuvěřitelného a geniálního zároveň. Díky za jeho odvahu. A díky i českým překladatelům, kteří se nezalekli.
Nejlepší povídka: 'Pane, přestaňte mi čumět na kozy.'
Jeden kousek za všechny: 'Muži seděli kolem táboráku. Něco bylo ve vzduchu. Ženy byly zalezlé ve vozech, modlily se, masturbovaly a nasávaly gin.'

3 02.05.2014

Jan Hnízdil je člověk, který pochopil. Pochopil zdravotnictví, farmacii, otázku dopingu. Ale on nejenom, že pochopil, on i bojuje. Bojuje proti špatnému zdravotnictví, farmaceutickým zrůdnostem a tomu, že doping je vlastně nesmysl. Ukázal všechny tyhle špatnosti v tak jasných barvách, že nechápu, jak můžou být lidi tak slepí (myšleno hloupí). Vždyť je to tak jednoduché. Máš práci, která tě nebaví, chodíš z ní pozdě večer, tvůj šéf je hajzl. Bolí tě hlava, máš migrény, nemůžeš spát. Ne, ty nezměníš práci, ty jdeš k doktorovi (první chyba je v tobě). Doktor tě pošle na desítky vyšetření, které nic neprokáží, tak ti dá léky, aby náhodou něco nezanedbal (druhá chyba je v doktorovi). Třetí chybou je farmaceutický průmysl, který sype předražené prášky jako na běžícím pásu, které jsou tak na hovno, že ti nejenom nepomůžou, ale spíš ublíží. A to je všechno. O ničem jiném to není. Jenom to pochopit. Sleduju každý jeho rozhovor, každé jeho vystoupení v televizi a můžu si hlavu ukývat, jak se vším souhlasím. Děláte dobrou věc, doktore, snad si to lidi brzy uvědomí a budete po zásluze oceněn.

8 05.04.2014

Takhle se mají učit dějiny! Je neuvěřitelné, co má naše země za sebou. Jaké hrůzy může napáchat "jeden" člověk a je zarážející, že je takových lidí víc. Zároveň je skvělé, že i v těch největších sračkách se najdou lidi, kteří vynikají intelektem, osobitostí ale hlavně nesmírnou odvahou a nebojácností. Všichni víme jak úžasný člověk a hrdina byl T.G.Masaryk, ale přiznám se, že jsem vůbec nevěděl jak velký hrdina byl jeho syn Jan a jeho následovník Beneš. Vůbec bych se nebál je zařadit jako superhrdiny do filmu Avengers. Samozřejmě nebyli to jenom oni, ale i autorčin otec, Winton nebo Gabčík s Kubišem. Je jediné štěstí, že žili lidi jako oni. Bez nich bychom nejspíš válku prohráli a o nějaké demokracii si mohli nechat leda tak zdát. Albrightová je nesmírně inteligentní žena, skvělá politička (pro nás možná trochu škoda, že ne u nás) a vynikající spisovatelka. Nedovedu si představit jak velkou práci dalo nashromáždit všechny materiály. Tyhle knížky jsou zapotřebí. V dnešní době, kdy se komunismus ustálil v horních příčkách politiky a bývalí stbáci nám sedí v parlamentu (nikoli ve vězení, jak by se slušelo), je potřeba si připomínat hrůzy které napáchali. Lidi mají tendenci zapomínat na špatné věci. Naštěstí je tu Madeleine. Rozhodně si knížku kupte, přečtěte a vystavte na viditelné místo. A hlavně, nezapomeňte!
PS. "Nikdo mně nebude přikazovat, jaké knihy mám číst, jakou hudbu mám poslouchat a jaké přátele si mám vybírat. "
- Jan Masaryk

2 05.04.2014

Knížka je to průměrná. Bohužel po jejím přečtení si toho moc neodnesete. Což já u knížek docela vyžaduji. Na druhou stranu, knihy, stejně jako filmy, jsou i odpočinkové a tou je právě Muž v ohni. I když tam nějaké napětí je, rozhodně se nedá krájet. Opravdu jednoduchý příběh o pomstě a profesionálním zabijákovi, který ji vykoná. Možná to zní trochu sadisticky, ale líbila se mi finální část vyvražďování, která je popsána asi na třech stranách velmi dynamicky a jednoduše. Jak by se řeklo na Maltě: "V pořádku!"

30.11.2013

Naprosto strhující knížka. Příběh, který se nedá vymyslet, to se musí zažít. Bohužel. Nikomu bych to nepřál. Clavell skvěle popíše každou situaci a děj vám jede v hlavě jako film. Bez přestávek. Nemáte šanci se zastavit. Musíte číst dál a dál. Až pak jste nasraní, když je pozdě a musíte přece jenom knížku zaklapnout. Ale další den jedete znova, aby vám náhodou neunikl nějaký geniální tah King Rata. Prostředí Čangi je popsáno tak, že najednou v pokoji cítíte ten smrad a kolem postele vidíte ten bordel. Clavell je mistr. Díkybohu, že tu hrůzu přežil, jak fyzicky, tak psychicky a dokázal o tom ještě psát. Jedna z mých top knížek. Možná ta úplně nejlepší.

5 06.11.2013

V podstatě jednoduchý příběh, který ovšem napsal Steinbeck, což z něj dělá příběh výjimečný. Píše prostě krásně. A nemyslím tím, že má krásný rukopis. Skvěle popíše postavy, ještě lépe všechno okolo. A k tomu si dovolí vytvořit takový závěr, u kterého musí použít kapesník (na oči!) i ten největší necita.

6 30.10.2013

Dost rozporuplná knížka. Někdo ji miluje, někdo se u ní nudí k smrti a ani ji nedočte. Nedivím se. Děj sám o sobě je v podstatě o ničem a opakuje se tak často, že si říkáte, jestli jste vůbec předtím otočili stránku. Jenže. Důvody těch milujících jsou úplně někde jinde a jsou tak silné, že nějaký děj se najednou stává naprosto nedůležitým prvkem. Tady jde totiž o pocity. Svoboda, volnost, bezstarostnost, flegmatismus, mládí, experimentování, cestování,... To všechno na vás z knížky působí takovou silou a tak nostalgicky, že se vám zdá, že to všechno prožíváte taky. Nebo v případě druhém vás popadne nezkrotná touha na všechno se vykašlat, zabalit si náhradní ponožky a spacák, půjčit si auto a procestovat svět. Bohužel doba už je někde jinde a tak zůstane jenom u touhy. Ale právě díky Kerouacovi získáte při čtení ten úžasný pocit, že jste někde Na cestě.

4 18.09.2013

Uf, to bylo dlouhé. Ale stálo to za to. Není to Král Krysa, ale stejně tak si to zaslouží ta nejlepší hodnocení. Ze začátku na můj vkus trochu moc postav náročných na zapamatování, ale jelikož putují celou knihou, tak si zvyknete. Pro mě osobně neuvěřitelně inspirativní postava Dirka Struana. Uvažovat jako on, předvídat, mít jeho mozek, moc a vliv na lidi. Skvěle zachyceny a popsány kulturní rozdíly, které jsou tak hluboko zabudovány, že je nelze ovlivnit ani dnes. Právě ze Struanova chování k (nejen) jiné "rase" by bylo potřeba brát si příklad. Velká míra tolerance, ochota, nepovyšování se jsou vlastnosti, které jsou v dnešním světě jen těžko k vidění. Konec samozřejmě nebudu prozrazovat, ale ono se k tomu stejně dá říct jediné...byl to joss.

6 18.09.2013

Moje srdeční záležitost. Sotva jsem přijel k babičce na prázdniny, už mi její soused nesl vlastní sbírku komiksů o Rychlých šípech. Jako zařezaný jsem seděl v křesle na balkóně a hltal stránku po stránce. Babička mi jenom nosila jídlo. Každý rok se to opakovalo, až do té doby, než jsem "dospěl". Teď už mám svou vlastní knížku, kterou dneska lousknu naprosto stejně jako před 15 lety.

3 01.09.2013