markettH komentáře u knih
Text byl rozdělen na kapitoly. Každá kapitola byla v ich formě, buď z pohledu Davida nebo Hany. Na začátku bylo vždy napsáno, kdo bude vyprávět a kdy se to odehrává.
Oceňuji, že nebyl přítomný žádný dlouhý úvod. Rovnou přijíždí policie k mrtvole. Až zpětně se dozvídáme, co bylo mezi první a druhou knihou.
Pro mě bylo lepší, že čtu sérii postupně, protože se zde zmínil i případ z prvního dílu. Což je naprosto skvělé. Nevím, jak ostatní, ale mě první konec značně neuspokojil.
Velký plus i za vývoj hlavních hrdinů. Sice jsem často nad jejich chováním kroutila hlavou, ale posun tam byl. Navíc závěrečné scény s Davidem, kdy mluvil sám k sobě, byly hodně napínavé. Držela jsem mu palce i na nohou a samozřejmě mu radila, ať neblbne.
Nesmím ani opomenout, že autorka se (podle mě) hodně zlepšila. Text byl o dost plynulejší a napínávější.
Těším se na další dvě pokračování. Zajímá mě, kam David a Hana budou směřovat svoje životy.
Dlouho jsem čekala než jsem si ji v knihovně mohla půjčit. Bohužel nesplnila moje očekávání. Kniha byla pro mně byla zdlouhavá a hodně vyumělkovaná. Existují mnohem lepší detektivky než je tato, ale styl psaní byl čtivý.
Škoda, že příběh autorka nezpracovala do románového podoby. Navíc mi v některých chvílích přišlo, že staré známé postavy jednají proti svým povahám ze série o HP. Avšak knihu jsem si jako správný fanoušek zakoupila a přečetla až do konce.
Tuto knihu jsem měla v povinné četbě k maturitě. Zpočátku jsem k ní přistupovala s nejistotou, jestli nebudu muset všechny stránky pouze přetrpět, ale přišlo příjemné překvapení. Garpa jsem zhltla a všem ji doporučuji :-) Jen je škoda, že příběh uplyne až příliš rychle.
Teorie býka mě zaujala svou obálkou a anotací.
Příběh byl psán v ich formě a v krátkých kapitolách. Díky tomu příběh hezky odsýpal.
Elena hledala sama sebe. Často nevěděla, co chce. Někdy mi až lezla na nervy, ale získala si mě svými vtipnými prupovídkami.
Francesco mi k srdci vůbec nepřirostl. Nechápala jsem, co na něm Elena vůbec vidí. Avšak pár hezkých stránek měl a párkrát dokázal i překvapit.
Nejvíc jsem spokojená s koncem a vyzněním příběhu. Nebudu samozřejmě prozrazovat o co jde, ale autorka mě tím hodně potěšila.
Nikdy jsem v Itálii nebyla, ale rozhodně mě kniha navnadila jednou se tam vypravit. A doufám, že ochutnám cornetto v sicilském stylu.
Pokud hledáte vtipnou oddechovku, tak Teorie býka by vás mohla bavit.
Oceňuji, že autorka neměnila strukturu a rozdělení textu. Tedy členění na kapitoly, kde byl v úvodu vždy označen vypravěč (ich forma) a datum.
Pro lepší orientaci v ději je lepší číst příběhy postupně. Já jsem za to byla hodně ráda. I přes to bylo dobře, že autorka vždy ve zkratce zmínila o koho jde nebo jakou to má souvislost.
Děj byl hodně napínavý, hlavně jeho závěr. Začetla jsem tak, že jsem knihu nemohla odložit. Přiznám se, že po Podílu viny by mě nenapadlo, že mě další díly tolik pohltí. Autorka se hodně zlepšila.
Vrah Laury Králové pro mě byl překvapením. Tentokrát jsem ani nevěděla koho podezřívat. Stejně jsem na tom v případě Davida. Avšak tuším, co bude klíčem k rozluštění.
David byl zkrátka takový ten bad boy, který chce spravedlnost, i když poruší všechny možné předpisy. Navíc místo, aby si otevřeně s Hanou promluví, tak před ní utíká. Hana ho musí hodně milovat.
Na jednu stranu jsem ráda, že se nemusím s hlavními hrdiny loučit. Autorka totiž pracuje na pátém pokračování s názvem Mrtvá budoucnost. Na druhou stranu nevím, jak to vydržím. V hlavě mám hned několik možných variant a jsem napnutá jak struna.
(SPOILER) Hodně se mi líbilo, že tohle byl jiný druh detektivky než jsem zvyklá. Od prvních stránek jsem věděla, kdo je pachatel. Postupně se dozvídáme motivy a minulost nejen oběti, ale i pachatele. Velký prostor zde mají vztahy mezi vyšetřujícími. Dalším plusem je, že vyšetřování se drželo "při zemi" a zapadlo do českého prostředí, včetně věčného papírování.
U konce už mi to přišlo trochu zdlouhavé, hlavně co se týkalo vztahu Hany s jejím přítelem Patrikem a kolegou Davidem.
Jeden z vyšetřovatelů trpěl závislostí na alkoholu, což lidsky chápu, co moc nechápu, jak mohl dotyčný nebo dotyčná pracovat ve stresujícím prostředí jako je kriminálka. Zrovna zde to dost ovlivnilo vyšetřování. Na druhou stranu mě to docela navnadilo na další díl série Vítková & Winkler.
Samotný závěr knihy mě extra nepřekvapil. Indicií tam bylo dost, abych se dovtípila.
Ještě se mi trochu motala jména kolegů Davida a Daniela. Naštěstí každý vypadá jinak a často je to zdůrazněno.
Od autorky Veroniky Martinkové si ráda v budoucnu zase něco přečtu.
Krásná kniha, která ve mně po přečtení zanechala rozporuplné pocity. Stojí za to se pustit do čtení tohoto díla a rozhodně si zasloužila ocenění Magnesia litera.
Na knihy Jo Nesba jsem se těšila stejně jako na detektivky Larse Keplera. Druhý zmiňovaný mě docela zklamal, ale druhý autor mě ohromil a chápu, proč se jeho knihy stávají bestsellery. Rozhodně se chystám zdolat celou sérii s Harrym Holem.
Příjemné vzpomínky a příhody na dětského herce Tomáše Holého, které boří mýty o jeho životě. Kniha je za jedno odpoledne přečtena a zanechá za sebou nostalgické pocity.
Bohužel. Kniha sice získala Pulitzerovu cenu, ale mě moc nenadchla. Místy byla zdlouhavá, ale oceňovala jsem některé přítomné úvahy.
Rozhovor s vynikajím spisovatelem Jiřím Stránský. Jeho zásady, humor, tolerance, vlastenectví a schopnost odpouštět by měly být vzorem nám všem.
Hned v úvodu mě potěšila názorná mapa zobrazující itinerář cesty. Poté jsem se "dostala" do Nepálu. Autorka zde, kromě cestování, pracovala jako dobrovolník v dětském domově a byla ubytovaná u místní rodiny. Tím jsem se dozvěděla, jak funguje nepálská komunita i jaké kulturní rozdíly mezi sebou máme. Zaujalo mě i to, že setkání s českými krajany nemusí být vždy příjemným zážitkem.
Velice jsem ocenila bohatou fotogalerii, která měla svojí ohraničenou část. V téhle části se mi víceméně propojily zážitky a jména s konkrétními obrazy.
Kdyby si někdo chtěl vyrazit do Indie, tahle kniha by mu mohla poradit na co si dát pozor. Moje plánovací část mozku by v téhle zemi asi zešílela a můj obdiv k autorce v této části vygradoval.
Kniha vám nedá komplexní informace o Nepálu a Indii, ale dá vám autentické zážitky jedné odvážné dívky. Čtení jsem si užila a další cestovatelský deník z pera této autorky bych si přečetla. Našla jsem zde totiž přesně ty informace, které mě zajímají, navíc podané přívětivou formou.
Pokud vás neláká nebo nic neříká politická situace v letech 1946-1949, Nultá hodina není tím pravým ořechovým. Politiky je zde opravdu hodně, hraje hlavní roli. Příběh Hedviky je až na druhé koleji. Nebo tak jsem to alespoň vnímala.
Ale bavilo mě to. Styl autorky mi sedí a ta doba mě hodně zajímá. Dokonce jsem se několik věcí dozvěděla, třeba o přítelkyni Jana Masaryka.
Anima je knižním dítětem nadějného českého autora Jaromíra Vondry. Moc děkuji autorovi za nabídku spolupráce a poskytnutí recenzního výtisku.
Zatím se o knize moc neví. Doufám, že se to brzo změní.
Alespoň stručně vám nastíním důležitý kousek z děje. Anima se žánrově řadí mezi sci-fi a thriller. Na více než 600 stránkách se čtenáři odvíjí příběh umělce Nolana Maye, který se snaží rozvinout svou Tvorbu pomocí různých simulací. Simulace se stále vyvíjí, takže se nejedná úplně o nejbezpečnější místo, ale mají svůj význam. Díky nim se může dosáhnout Animy.
Podle popisu by se mohlo zdát, že je to hodně komplikované a čtenář se bude ztrácet. Opak je pravdou. Všechno je krásně vysvětleno.
Nejvíc mě zajímalo, co je ta Anima. Snad neprozradím moc s následující citací z knihy: "Místu takto hlubokého stavu podvědomí říkáme Anima. Dotyční by svým tělem fyzicky setrval stále v naší realitě, ovšem paralelně by se svým vědomím ocital ve zcela novém světě (str.32)."
Hlavním tématem je vztah autora k dílu, co ho ovlivňuje, jak vzniká atd. Jaromír Vondra zde promítl spousty svých úvah a myšlenek.
Jako sekundárním, ale stále důležitým, poselstvím příběhu je nebezpečí totality. Jak se umění může stát nebezpečným nástrojem režimu, a jak ovlivňuje nejen umělce.
Jaromír Vondra využívá krásy češtiny. Pomocí rozvinutých vět nám dopodrobna líčí přítomný svět. Poeticky vysvětluje a zpětně připomíná důležité události z průběhu děje. Každé slovo, každá věta má svůj význam, je potřeba se hodně soustředit. I přes to, jsem se několikrát vracela. Četla jsem téměř týden, možná jsem to moc uspěchala a měla číst pomaleji.
Čtení jsem si moc užila. S napětím jsem očekávala, co přijde. Když už jsem si byla nějakou domněnkou jistá, během chvilky přišel zvrat. Hodnotila bych na . Někdy v budoucnu se k Animě vrátím a věřím, že zde naleznu zase něco nového.
Krátké povídky, do kterých se čtenář začte během okamžiku. Žádné složité výrazy, ale příběhy mají hloubku. Rozhodně můžu doporučit.
Z téhle prvotiny nadějné české autorky Evy Brykner, jsem nadšená. Postupně graduje napětí, odhalují se nové a nové skutečnosti. Konečně thriller, kde jsem spokojená s koncem. Další knihu od autorky si nenechám ujít a Beze stopy budu ráda doporučovat dál.
Nebyla nejhorší, ale wau efekt se na konci nekonal. U takové knihy čekáte nějaké "velké" finále a klidně mohla mít o pár stran méně.
Musím říct, že tohle jsem opravdu nečekala. Kniha s nečekanými magickými postavami a zdánlivě nevysvětlitelné jevy mě příjemně překvapila. Určitě se nejedná o nudnou, jenom popisnou ruskou literaturu.
Mile mě kniha překvapila. Avšak oproti detektivkám A. Christie mi chyběl takový ten wau efekt jako tohle je vrah ;)