markulka komentáře u knih
Za mě měla kniha strašně pomalý rozjezd, do čtení prvních stránek jsem se musela nutit. Naštěstí se potom děj rozproudil, ale závěr byl stejné zklamání jako začátek. Čekala jsem asi něco, z čeho bych si sedla na zadek...a ono nic. První díl byl podle mě určitě lepší.
Naprosto skvělé pokračování Nikdynoci. Příběh je originální, opravdu mám pocit, že jsem nikdy nic podobného nečetla. Autor je v neustálém kontaktu se čtenářem, což je za mě velké plus. Poznámky pod čarou mi vůbec nevadí, naopak mi přijde, že knize dodávají šmrnc. A ten konec...jakože cože??? Ihned potřebuji další díl!
Ze začátku se mi děj strašně vlekl, neuměla jsem se do příběhu naplno ponořit. Naštěstí autorka nezklamala a s přibývajícími stránkami se to začínalo pořádně rozjíždět, až jsem se nakonec vůbec nemohla odtrhnout a napínavě jsem hltala stránky po desítkách. Závěr mě trošičku rozhodil, ale zase na druhou stranu...aspoň to nebylo klasické klišé. Za mě hodně povedený závěr série.
Četla jsem Selekci, která byla naprosto úžasná, takže na Zaslíbenou jsem se opravdu moc těšila, bohužel zbytečně. Postrádala jakoukoliv větší akci, nějaké napětí, zvraty, prostě cokoliv... Zkrátka plochý příběh, který se autorka snažila ozvláštnit něčím, co ve výsledku působilo (aspoň na mě teda) velice "kýčovitě". Hlavní hrdinka byla příšerná, neustále nad něčím fňukala a věčně byla nespokojená. Aspoň na závěr se Kieře podařilo mě trošku zaujmout, takže druhý díl si nejspíše ze zvědavosti přečtu.
Skvělá kniha. Pomalejší rozjezd mi vůbec nevadil, bohatě ho vykompenzoval zbytek. Originální příběh, sympatické postavy, zajímavé prostředí a ten závěr...fakt nutně potřebuji další díl :D A jako třešnička na dortu je ta obálka - fakt moc krásná !
Nenáročné a příjemné čtení. Bylo zajímavé přečíst si retelling Popelky z pohledu nevlastní sestry, nikoliv z pohledu samotné Popelky. Také mě hodně zaujaly postavy sudiček, opravdu zajímavý nápad. Konec mi přišel možná trošku uspěchaný, jakoby autorka vynechala nějakou důležitou pasáž. Nicméně knihu vřele doporučuji :)
Nikdo z nás si nedokáže představit život za druhé světové války, ještě ke všemu v "židovské kůži". Deník Anny Frankové mi umožnil nahlédnout, aspoň koutkem oka, do tohoto temného období a zanechal ve mně smíšené, teskné pocity. Souhlasím, že by si měl knihu opravdu každý přečíst.
Ze začátku jsem měla trošičku problém se začíst, což se mi u knížek od Sarah Maasové moc často nestává. Pomalejší rozjezd však vystřídaly napínavé bitvy a nečekaná odhalení. Konec jsem si upřímně představovala trošičku "velkolepější" - očekávala jsem něco jiného, něco víc, ale bývá zvykem, že kdo toho moc očekává, snadno se zklame.
Neskutečný příběh, ironický a svým způsobem dosti zvrácený... Avšak mě velmi zaujal a určitě nelituji toho, že jsem jej zařadila k maturitní četbě.
I když je to docela nadčasová knížka s hlubšími myšlenkami, tak mi bohužel k srdci nepřirostla.
Tento díl mi oproti ostatním přišel slabší. Čekala jsem nějaký velkolepý závěr, tak dlouho očekávanou "válku" a místo toho jsem dostala rychlé shrnutí na pár stránkách... Přišlo mi, jakoby to autorka už chtěla co nejdříve ukončit.
Kniha mě chytla v podstatě již na prvních stránkách a dokázala mě udržet až dokonce. Sympatičtí hlavní hrdinové (i ti záporní :D), zajímavé prostředí, napínavý příběh s mnoha zápletkami. Moc se těším na pokračování.
Už na prvních stránkách šlo poznat, že autor má velmi svérázný a originální styl psaní. Osobně mi začátek přišel až trošku matoucí, moc informací najednou. Nadchlo mě, že si autor vymyslel svět, který tady ještě nebyl (svět, ve kterém se nestřídá noc s dnem? Super nápad!!) a všemi detaily ho dovedl k úplné dokonalosti. Nejednalo se o žádnou romantickou slátaninu, ale o celkem drsný příběh. Poznámky pod čarou byly fajn, ale někdy až zbytečně dlouhé. Moc se těším na pokračování.
Na začátku knihy jsem tak trochu trpěla. Žádná akce, postavy nic moc a plno politiky... Naštěstí se to rozjelo a všechny dílky skládačky pomalu začínaly zapadat do sebe. Kapitoly s Benem byly o něco méně záživné, ale i jeho jsem si nakonec oblíbila. Závěr byl perfektní, škoda, že to skončilo v tom nejlepším...
První díl se mi moc líbil, ale z tohohle jsem byla trošku zklamaná. Postavy mi taky nepřirostly k srdci, Rachelle jsem vyloženě neměla ráda. Příběh sám o sobě má podle mě velký potenciál, ale v rukou autorky ho ztratil. Jakoby autorka hledala něco, z čeho si my, čtenáři, sedneme na zadek, ale akorát se do toho zamotala.
Jízda od začátku až do konce! Nepředvídatelné, čtivé, napínavé. Moc se těším na další díl.
Tahle sbírka si našla místečko v mém srdci a už navždy v něm zůstane. Pro mě to byla jedna velká duševní očista, která mě neskutečným způsobem dokázala povzbudit!
Na knížku jsem se hodně moc těšila. Ano, budu se opakovat, ale i já se musím přiznat, že jsem očekávala něco podobného jako Šest vran. Některé kapitoly se mi četly lépe (Catherine, Tash), jiné hůře (Edyon, March). Taky je doopravdy rozčilující, když se nějaké postavě děje něco fakt zajímavého, jenže BUM...konec kapitoly a v té další na mě čeká Edyon, který se snaží zasáhnout harpunou strom (což nějak extra zajímavé není)... Celkově se mi ale příběh líbil, na konci se stočil opravdu zajímavým směrem, takže nenápadně začínám vyhlížet další díl.
Určitě souhlasím s tím, že v knize se skrývají hluboké myšlenky. Bohužel mi dělalo problém se do příběhu Santiaga naplno ponořit.