Marla komentáře u knih
Život Mimi Rubin vypsaný ve strohých, krátkých větách. Rozvitá a košatá souvětí by neunesla tíhu všeho, co musela prožít.
Čvachtavě propršená, zádumčivá a přesto zábavná detektivka zaplněná spoustou lidiček skrývajících nejrůznější tajemství. Kdo z nic je vrah?
Druhý díl případů Jess Campbell a Iena Cartera mě utvrdil v tom, že jsem díky databázi objevila nový zdroj zábavných a lehce uvěřitelných anglických detektivek. Děj ubíhal pomalu a klidně a pozvolna se otevírala stará tajemstvi u kterých vlastně nikdo nestál o to, aby vyšla najevo....
Hrozný překlad, dost děsná větná stavba a všudypřítomné citoslovce Ó.... Na druhou stranu milá anglická detektivka s poklidně ubíhajícím dějem, záplavou potenciálně podezřelých a s pár duchy. Jako oddychové čtení dobré a už jsem si pořídila i další díly. :)
Ano, tato vědeckofantastická knížečka vyšla v roce 1964 a poprvé jsem ji - zcela uchvácena - četla ve věku mláděte, vyhrabala jsem ji tenkrát v knihovně rodičů. Z jejich knihovny se přestěhovala do mé, mám ji dodnes a při její četbě mě pokaždé trochu mrazí, i když ji znám skoro nazpaměť. Jednou nás nevyhubí žádná přírodní katastrofa, ale my sami, až se nějakým šíleným Graberům jejich pokusy podaří....
Asi je to věkem, že jsem v této knize neviděla jen obyčejnou romantickou slaďárnu. Pro mě je to neobyčejný příběh o prastaré vině, trestu a odpuštění, který na své rozřešení a rozhřešení čekal tak dlouho, že už se ho mnozí z původních aktérů ani nedočkali. Čtení to je dojemné, napínavé a trochu chaotické a místy nelogické. Asi jako sám život.
Upovídaná a moc hezká knížka o chamtivosti, závisti, omezenosti, zbabělosti a dalších celkem běžných lidských vlastnostech. Samozřejmě se tam také vyskytla statečnost, skromnost, pravdivost a nějaká ta láska, aby to bylo vyvážené! Velice příjemné čtení!
V době svého vzniku to musela být senzace. Tajemná atmosféra, tajemní lidé, tajemství které nesmí být prozrazeno.....vidím dámu v šatech s krinolínou sedící v zahradní besídce a čtoucí nejnovější Collinsův román. Ach, nemohu čísti, vzdychá dáma a ovívá se kapesníčkem. Mé nervy jsou příliš napjaty. Co hrozného se ještě stane, než bude vše vyřešeno....
Čtení jsem si užila, dost připomíná jiné autorovo dílo - Strašidelný hotel.
Já tam přece byla taky, na Zlaté horečce, ale jen proto, že jsem musela stihnout vlak jsem o celý případ přišla....nebo že by se mi to jen zdálo? Že znám místa a lidí z knihy? Nene, nezdálo! Díky Hafrane za uvěřitelnou a čtivou knihu, byla jsem jako doma!
Člověk člověku vlkem... každý totalitní režim je zrůdný. Vše podstatné bylo již napsáno v komentáři kap66, jen bych to opakovala. A děkuji Databázi, díky ní jsem Lenku Reinerovou objevila.
Četla jsem velice dlouho a musím říct, že oproti jiným autorovým knihám jsem tuto dočetla s potěšením. Nebylo to o podivínech a cvocích prchajících před před světem, ale o solitérech kteří vědí co samota obnáší a kteří nepovažují civilizaci za strašidlo. Příběhy byly lidské, občas dojemné, některé úsměvné, jeden - příběh bratra Anděla - mě přiměl k hluboké pokloně. Takže za mě tato kniha rozhodně ano!
V podstatě přepis knihy "Jak jsem zachránil Zoo Tábor" pro děti, doplněna dětskými výtvarnými dílky. I děti se mohou dozvědět jakou práci dá nápad pořídit si zoologickou zahradu.
Pohádky-nepohádky. Poetické příběhy o hledání a nacházení, o provinění a odpouštění, o lásce i nenávisti, o lakotě a štědrosti, o moudrosti i hlouposti. Vyprávěné neobvyklým stylem, vybizeji k zamyšlení a pomalému čtení.
Já tomu člověku fandím, protože klidně mohl koupit plánované papoušky, odjet domů a o nic víc se nestarat. A miliony mohl utratit za něco rentabilního a ne za zkrachovalou Zoo. Takže jo, mně se knížka líbila. A že je plná sebechvály? A proč ne, když se mu daří. Jen doufám, že zoo v téhle bláznivé době přežije....
Dobrou polovinou knížky jsem se nepročetla, ale prozpivala a vzpomněla si na letní tábory kde frčeli Tři tamboři, na představení o francouzské poezii které jsme nastudovali s dramaťákem/středoškolská studia a první setkání s Dagobertem, dobrým králem/ a připomněla si mou milou Mathurinu, co uměla víno pít.....a další krásné básně a další krásné vzpomínky.
S chutí jsem si dala šálek kávy a bylo mi při čtení, jako bych seděla v koutku snové kavárny ve společnosti známých i méně známých osobností. Autorka jemně, lehce a humorně vypráví o dobách, které vůbec nebyly lehké a humorné...
Tak jsem si při čtení vzpomněla, jak jsem kdysi také stopovala. Jednou jsem si stopla pohřebák, podruhé traktor s valníkem hnoje. Dodnes jsem z toho rozpačitá a pak už jsem nikdy nestopovala a stejně je to i s tímto dílkem.
Mile příjemná knížka od klasika české literatury. Krátké a úsměvné čtení z Jara národů, kdy se zdálo, že svět se radikálně změní i za přispění litomyšlských filozofů. Na rozdíl od některých Jiráskových děl je toto poměrně krátké, svižně ubíhající a hezky se čte.
Prostě super! Za prvé Myshe fandím a líbí se mi všechny její knihy a za druhé je tato směs receptů, vyprávění a fotek zajimavá a čtivá. Recepty jsou poměrně velmi jednoduché a člověk si uvědomí, jak chudá země Nepál je a jak málo surovin někdy musí stačit lidem na přípravu jídla.