marli58 komentáře u knih
Příběh mě do sebe vtáhl a nepustil až do konce. Byla jsem strašně zvědavá, jak se rozhodnou: přijmou dceru s těžkým postižením do svého života, nebo ne? Každou chvíli to bylo jinak... Rozhodování rodičů bylo popisováno velmi racionálně, ale i citlivě. Nedivila jsem se Anně, že zátěž péče o dceru psychicky neunesla, protože chování Tobiase mě strašně vytáčelo. Nevím, proč ten polorozpadlý statek tolik chtěl koupit, když se pak o nic nestaral, nic neuměl opravit a v ničem jí nepomohl. To stálé napětí krásně vyvažuje popis přírody, zrání ovoce, kulinářského umění a vztahů na venkově. Docela mně vadilo časté používání francouzských slov i vět v textu.
Prostě mě knihy A. Potter nějak přitahují... Ale je to opravdu taková jednoduchá romantika. Někdy je ovšem potřebná. Takové odlehčení :-).
Krásný příběh, velice čtivě napsaný a opravdu překvapivý konec s kapesníkem :-). (Ale upřímně, tolik dní v mrazu a ledu, těžká zranění, bez jídla a léků - trochu sci-fi ;).)
Působilo to na mě moc dokonale, moc idylicky a zvlášť ta babička... vždy elegantní, se vším si poradí, všem poradí, všichni ji hned berou (i nepřístupní Angličané), perfektní angličtina, úžasně peče, ve všem se orientuje, prostě je tak úžasná, až je to protivné.
Docela dobrá oddychovka. A když dobrá, tak za tři *** :).
Očekávala jsem, že se hrdinka bude více zabývat léčitelstvím. Líbil se mně popis soužití křesťanů a židů, za co všechno židé "mohli", co všechno měli nařízeno a zakázáno. Chování lidí v době morové epidemie. Úroveň hygieny ve středověku. Až na ten romanticky neuvěřitelný konec... Přesto je to velmi pěkný a čtivý příběh.
Hrozně jsem se na ni těšila, protože mě zatím knihy A. Potter nadchly. Ale tahle... Nuda, nuda, až ten konec to trochu zachránil.
Tento thriller jsem si půjčila na doporučení, protože tento žánr moc nemusím. A asi u toho i zůstanu. Knihu jsem sice přečetla velmi rychle, protože vývoj zrůdnosti psychopata Jacka mě neustále nutil pokračovat. Něco bylo divné, něco těžko uvěřitelné a Milly nakonec nejrozumnější.
Vyhýbám se knihám i filmům, které se týkají války, protektorátu, koncentračních táborů atd.,atd.,protože vše ve mně vyvolává neuvěřitelnou tíseň a bezmoc. Hanu jsem přesto otevřela a nelituji. Všechna ta hrůza tam byla, ale popsaná velmi citlivě. Příběh je úžasný. Moc doporučuji k přečtení.
Taita mě opět bavil svojí roztomilou samolibostí, ale chybělo mně jeho léčitelství. Tentokrát se jen válčilo. Už to není ono. Řeka bohů vyschla.
Moc dobře se četla, měla zajímavý děj. Ale ten konec, kdy si neuměli vysvětlit vzájemné lži, byl docela krkolomný.
Hezký příběh o vztahu čtyř kamarádek, jejich vzájemné podpoře ve chvílích štěstí i proher. Na knížečce mě zaujal zejména způsob vyprávění. Každá z protagonistek vypráví část příběhu ze svého pohledu. Hlavní hrdinka vše propojuje.
Líbí se mi i popisování pocitů z cvičení jógy.
Kniha se čte hezky a je to příjemná oddychovka. Připomínku bych ale měla k chování matky k dceři Lucii. To už bylo přehnaně hnusné a zraňující. Navíc jejím výlevům byl neustále přítomný malý Martínek. Přerod protivné a frustrované matky v matku rozumnou, chápající a soběstačnou, který se "uskutečnil" patrně na psychiatrii, byl spíše pohádkový a těžko uvěřitelný.
Téměř "učebnice" novodobých dějin. Moc dobře a uvěřitelně popsané události a různé způsoby "přežívání"... Až na to udání vlastního manžela... Trochu přitažené za vlasy.
Určitě stojí za přečtení, aby si všichni připomínali, jak to měli naši předkové těžké a jak se máme nyní dobře.
Vtáhla mě do děje od první stránky a moc mě bavila až do poslední... Jen tam podle mě nemusela být v současné dějové lince Rhona. Byla nebezpečný psychopat a hlavní hrdinka ji ani nechtěla řešit s policií. Dle mého názoru, aby tam postava dlouho vydržela pro zvýšení napětí. Ale to bylo zbytečné, i tak byl příběh bohatý - napínavý i romantický.
Humorně laděné čtení o akční důchodkyni. Je to o tom, co všechno můžeme, protože na to máme najednou čas... ( ovšem musíme na to i mít...)
Napsáno vtipně, s nadhledem, ale místy trochu samolibě (ohledně oblékání a líčení). Jako lehkou oddechovku doporučuji.
Katalánce jsem si vybrala k přečtení nedlouho po Ranhojiči. Není tak bohatá na prostředí a děj, ale přesto jsem měla při čtení příjemný pocit. Líbil se mně
i popis prací na vinici, způsob zpracování vína a život ve španělské vesnici koncem 19. stol. Je to pěkný příběh o přerodu mladého tuláka, který se vrátí na rodnou vinici, ve vinaře.