marli58 komentáře u knih
Na této trilogii se mi líbilo, že není jen o panstvu, ale dost podrobně se zabývá i služebnictvem, vztahy k panstvu i mezi sebou. Zajímavá výpověď o době a způsobu života ve 20. letech minulého století.
Opět skvělé a s překvapením... A konečně taky trochu toho osobního štěstí :).
Skvělá zápletka, zajímavé vyšetřování. Líbí se mně, že vrah je odhalen dost dlouho před koncem a můžeme sledovat jeho způsob přemýšlení. Eriku by nemuseli pořád odvolávat z případu a pro vyváženost by tam stačil jeden homosexuál :-).
Kniha stojí za přečtení. Seznámíte se s naprosto odlišnou kulturou, jinými tradicemi, zvyky a úplně jiným postavením japonské ženy ve společnosti a rodině.
Na Skleněný pokoj jsem byla moc zvědavá,protože bydlím nedaleko Brna. Ale... Nepochopila jsem, proč se vila nemohla jmenovat Tugendhat (proč se autor nedomluvil s rodinou na použití jejich jména s upozorněním, že je to fikce). Proč přejmenoval i sa- motného architekta L.M.van der Rohe? Proč najednou jména Bohuslava Martinů a Vítězslavy Kaprálové zůstávají nezměněna? Přes všechna proč se mně kniha četla dobře. I když některé vztahy tam byly celkem nadbytečné, ubytování a zaměstnání milenky neuvěřitelné, ale vila Tugendhat to celé pozvedne. A proto to stojí za přečtení.
Dost šílený nápad, vzhledem ke kondici a zdravotním problémům "babek", ale právě proto se to musí přečíst do konce. Mínus jedna hvězda za protivnou vazbu knihy, musí se držet silou oběma rukama.
Zajímavé a příjemné čtení, středověk a současnost... To vše spojené do romantického příběhu. Pěkné.
Dobrodružné, napínavé, romantické - příjemné a oddechové čtení.
Prostě perfektní. Má to spád, je to napínavé a Erika už tolik zbytečně neriskuje :).
Dá se to číst, ale pokud se mně děj nepropojil při četbě, tak se mi nechtělo vracet a hledat kdo, co a jak k sobě patří (i když z ohlasů jsem věděla, že je to zamotané a moc osob). Dočetla jsem, ale takové to "škoda, že to skončilo" se nedostavilo.
Kniha mě přitáhla svou obálkou, pak jsem několikrát odložila a zase se vrátila. Líbily se mně některé citáty - třeba: Pro někoho je kniha jediným čerstvým vzduchem v zatuchlosti každodenního života. Nebo jak Perdu vybíral čtenářům knihy jako lék... Ale to, že se desetiletí nedokázal přenést přes divně ukončený neukončený vztah... U strany sto jsem si řekla dost. Možná někdy...
Četla jsem hned po prvním dílu - zase se dozvíme jak se žilo na počátku 20. století a vliv 1. světové války, která vstoupila i do panského domu. Doporučuji.
Moc se mi líbí popisy vztahů mezi panstvem a služebnictvem, služebnictva mezi sebou, oblékání, stolování, slavení svátků a co se v panské rodině může, co je tabu a co v žádném případě nesmí. A mezi tím vším se proplétá velmi zajímavý příběh.
Já jsem četla první Hanu, pak Slepou mapu - obě plný počet bodů :), Hotýlek 4 hvězdičky. Ten mě tak neuchvátil, ale styl paní spisovatelky se mi moc líbí.
No, aspoň jsem se dozvěděla něco o Bretani. To mě ještě bavilo, ale ten konec - takových známých osobností u mě bydlí... :-(
Kolikrát se pokračování nepovede ani původnímu autorovi. Myslím, že panu Mackovi se to docela podařilo :).
Kniha se četla velmi dobře, zajímavý styl od konce (a taky trochu bez konce), upoutalo mě i časté naťuknutí budoucnosti. A taky dost "hustý" milostný pětiúhelník...
Velmi dobře se čte, konec má spád a samozřejmě překvapivé rozuzlení. Doporučuji.
Možná zbytečně dlouhé, ale příjemné čtení i s happy endem :-).