marrrsch
komentáře u knih

Tohle je s odpuštěním strašná kravina.
Nesmyslný příběh, hrozný překlad. Obvykle se nevyjadřuju ke knihám, které nemůžu pochválit, ale uvědomila jsem si, že v tomhle případě bych byla ráda, kdyby mě někdo dopředu varoval.

Měla jsem audioverzi a neunesla jsem to, musela jsem to vypnout. Násilí na dětech nedávám.

To se mi nelíbilo. Sjíždím audioverze kingovek jednu po druhé, některé mě upřímně nadchly, vydržela jsem hromady vyhřezlých střev a potoky slizu a krve, protože příběh mě chytil a nepustil, ale To už na mě bylo moc. Prázdná bublina.


Vždycky, když si tu přečtu komentáře, připomenu si, s jak různými očekáváními otvíráme stejné knihy. Mně se v tomhle případě dostalo přesně toho, co mám ráda. Obecní idiot Samko Tále vypráví o proměnách slovenské společnosti v posledních třiceti letech. Daniele Kapitáňové se povedlo napsat úžasně živou postavu, která vyvolává soucit a sympatie, i když v člověku z jejího prostoduchého pragmatismu a krutosti každou chvíli zatrne. A audiokniha je prostě dokonalá!


Příběh je na můj vkus moc rozvláčnej, jako by si King nebyl jist, co je v něm nejdůležitější. Ovšem Gregova volební kampaň, při který slibuje modrý z nebe a plnejma hrstma rozdává párky, je jak vystřižená z dnešních novin.


King umí psát. Nepředstírá, jde za příběhem, napíná, dojímá, a proto je tak dobrej, že jeho příběhy mají morální poslání.


Poslechla jsem si audioverzi, protože na čtení Forsytha nemám dost trpělivosti, a na rozdíl od některých čtenářů jsem byla vcelku překvapena, jak dobře autor odhadl vývoj v Rusku po skončení studené války. Vždycky jsem si říkala, že ruské dějiny jsou plné velkých otcovských postav, od kterých se lid nechává nadšeně zotročovat. Forsyth se určitě dobře bavil, když popisoval komplot za účelem znovunastolení monarchie. A mě to bavilo poslouchat při žehlení.


Mám detektivky Hakana Nessera ráda, ale připadá mi, že jejich kvalita kolísá zejména kvůli překladatelům. Někdo ty drobné vtípky úplně zabije, a z textu je tím pádem suchopár. Tahle knížky ve srovnání s Mužem bez psa třeba.


Při čtení příběhů Helle Helle musí bejt člověk potichu, aby nic nepřeslechl. Možná tohle není její nejlepší knížka, ale já to posoudit neumím, protože jí nehorázně nadržuju. Ona totiž přesně vystihuje mou životní zkušenost, že nejhezčí i nejhorší věci v životě se odehrávaj odporně všedně. Zvony nebijou, hromy neburácej.


Fakt se vám to líbilo? Já mám detektivky ráda, s chutí přečtu lecjakou srágoru, ale tohle se nedalo. Kdyby to nebyla povinná četba našeho čtenářskýho kroužku, tak bych to byla bývala odložila. Víte, jak mi to připadalo? Jako kdyby popisoval děj americkýho béčkovýho filmu z osmdesátých let.

Mně to přišlo jako parodie na americký thrillery a tím pádem jsem se bavila. Spotřební kniha, ideální do vlaku nebo ke kadeřnici. Nemá smysl hodnotit uvěřitelnost a literární kvality, takový ambice si neklade, chce jenom pobavit a udržet vás v napětí. Mě to bavilo... a pozejtří už nebudu vědět, o čem to bylo.


Absurdní příběhy nejsou pro každého, ale když má člověk kliku, umí si je užít.


Mám tyhle absurdní hříčky moc ráda. Místnost se mi možná líbila o fous víc. Líbí se mi, jak nepředvádivě Jonas Karlsson píše. Nemyslím, že je nutný pořád někam směřovat, lepší mi připadá jen tak si bejt. A bejt si rád.


O detektivku nejde ani omylem, jde o pomstu, přátelé!
A taky o ostatní věci, třeba jak je důležité být sám sebou, být nepřizpůsobivý.


Trošku mě mrzí, že se v knížce vraždilo tak odpudivým způsobem, i bez toho by to bylo hnusný. Zvláštní mi připadají ty stesky na rozvleklost. Řekla bych, že když člověk sáhne po takovýhle cihle, bude dopředu počítat s tím, že se mu kromě detektivního příběhu dostane i něco informací o historii a vývoji postav, o prostředí a době. (Já teda doufám, že se vezmou)


Od detektivky čeká každý něco jiného. Já si užívám, když jsou vyšetřovatelé a vztahy mezi nimi psychologicky dobře uchopené, a když je příběh uvěřitelný. Jak tu pořád dokola padá jméno Jo Nesbo... chápu, že vás to baví číst, ale po literární stránce je to chabota, nemůžu si pomoct. Moji favorité jsou Ohlssonová a Mankell, některé knihy od Nessera. Chci od detektivky víc, než akci a chlapácké řeči.


Mohla bych to číst pořád dokola. Možná je potřeba mít živější fantazii, anebo mít taky odžito, aby se s nimi člověk octnul na ostrově. Za takové knížky jsem fakt vděčná, že se mi nevnucují, ale nabízejí zážitek.
