MARTh komentáře u knih

Moje první setkání s tvorbou paní Klevisové a určitě ne poslední. Příjemné počtení, líbila se mi práce autorky s češtinou a taky její popis mezilidských vztahů mezi sousedy a v rodině. Fakt pěkné. K naprosté spokojenosti mi chybělo jen trošku větší napětí, asi jsem očekával více tajemna a "akce". Tím ale knihu rozhodně nehaním, bylo to dobré, za mě pohodové 4*

89 04.02.2023

Další povedený návrat ke knize, kterou jsem poprvé četl jako student gymnázia na počátku devadesátek. Zakoupeno na eshopu jednoho libereckého antikvariátu za necelé "kilínko" a ....za mě naprostá bomba. Fakt jsem se ohromně bavil, takovou vzpruhu jsem potřeboval. Excelentní práce s českým jazykem, snad co stránka, to vtipná pasáž. Pro mě je až neuvěřitelné, že Leo Rosten napsal knihu, jejíž děj se odehrává v podstatě na jednom místě školní třídy a přesto je tak zábavná. V tomto směru ale patří obrovský dík panu Přidalovi za excelentní překlad (a taktéž panu Eisnerovi za překlad původní, z něhož Antonín Přidal vyšel a myslím ho ještě zdokonalil). Překladem z angličtiny do češtiny musel s ohledem na odlišnosti obou jazyků vytvořit v podstatě nové, přesto nesmírně zábavné dílo. Pane Kaplane, profesore Parkhille, Nathane, Mitnick, Moskowitz a další, budete mě fakt chybět. Moc.....Za mě jednoznačných 5*

82 31.03.2023

Knihu jsem poprvé četl jako náctiletý tuším kolem roku 1989 či 1990 poté, co jsem ji objevil u rodičů v knihovně, a pamatuju si, že jsem se tehdy bavil. Tak jsem si řekl - poté co jsem v antikvariátu narazil na vydání z r. 1987 (bratru za krásných 80 Kč) - že ji zkusím znovu, abych zjistil, co to se mnou po letech udělá. No a....za mě super, nádhera, úžasný suchý anglický humor, nebylo snad stránky, která by ve mě nevykouzlila úsměv, tichý smích či hlasité huronské chechtání. Fakt moc dobré zábavné čtení...kdyby takhle probíhaly všechny války, myslím by byl svět mnohem lepší, klidnější, bezpečnější, veselejší a přívětivější (jen škoda, že tomu tak není).... Dávám zábavných 5*

81 04.03.2023

Velmi dobrá, čtivá kniha - i jako člověk pracující na "stejné straně barikády" jako dříve pan Mareš (byť na jiné pozici) velice kvituji styl jeho líčení policejního prostředí a vyšetřování těch nejodpornějších zločinů. Pana Mareše jsem před lety zažil i osobně, kdy nám přednášel praktické zkušenosti a poznatky z kauz, na jejichž vyšetřování se podílel, a musím říct, že mě i kolegy a kolegyně dokázal doslova přikovat k židlím, kdy jsme téměř se zatajeným dechem hltali jeho zkušenosti. Na knize se mi líbil střídmý, nenásilný způsob vedení rozhovoru panem Moravcem (který na sebe zbytečně nestrhával pozornost a vždycky jen stručně naznačil otázku...) a současně poutavý styl vyprávění pana Mareše při popisu problematiky vyšetřování kauz...pro mě osobně byl tedy zjednodušující, ale nejedná se o odbornou literaturu, jde o knihu pro běžné čtenáře a tak ji také vnímám a hodnotím...za mě 5*

78 14.01.2023

Kniha se mi moc líbila - jak už bylo některými čtenáři zmíněno níže, Carl i Asad jsou moc sympatická dvojka, která se mi svým způsobem zaryla pod kůži. Styl psaní Jussiho Adlera-Olsena je (aspoň z mého subjektivního pohledu) takový jednoduchý. To ale vůbec nemyslím špatně...prostě čtete a vše je autorem vyjádřeno jasně, srozumitelně a přímočaře. Na začátku mi malinko trvalo, než jsem se začetl, což byl ale přirozený důsledek toho, že jde o první díl knižní řady, takže autor nás musí alespoň ve stručnosti obeznámit s událostmi, které vzniku nového policejního oddělení předcházely. Ale během pár stránek do toho vpadnete a nemůžete se odtrhnout. Samotnou podstatu/důvod únosu Merete a možné pachatele jsem sice malinko odhadl ještě předtím, než nám je Jussi Adler-Olsen naservíroval, nicméně na atraktivitě detektivky to nic nezměnilo a rozuzlením jsem byl i tak malinko překvapený...Knížku doporučuji, dostane se Vám akurátní míry napětí a taky specifického humoru hlavních protagonistů....Těším se na 2. díl!

66 04.09.2021

Za mě rozhodně vynikající počtení, které jednoznačně doporučuju.....knihu jsem přečetl během dvou a půl dne (pravda, měl jsem teď volnější období, tak to šlo samo), přičemž celý příběh Petra (a jeho věrného společníka, psíka Imbuse - mimochodem za mě výborný nápad udělat z Imbuse součást Petrova pátrání), lidí kolem něj a prostředí, ve kterém se vše odehrává, se mě pěkně zaryl pod kůži...pořád se mi vybavují střípky (spíše střepy) a útržky (spíše kusance) z toho, co jsem před pár hodinami a dny hltal očima. Moc se mi líbí styl psaní paní Surmanové, propracovanost příběhu, stejně jako její popis prostředí, míst, osob a proběhlých událostí - a to nejen těch tajemných, děsivějších, ale i těch příjemných (viz popis prostého pohodového posezení v hospodě nebo u paní Urbánkové, u Květy...) . Nemůžu říct, že bych při čtení zažíval úplný strach, ale bylo to takové to příjemné mrazení spojené s pocitem tajemna, mystiky a děsivého neznáma s očekáváním, co dalšího bude autorkou naservírováno. Zaujaly mne taktéž krátké návraty do minulosti hlavního hrdiny, které rozhodně nepůsobily rušivě, byly odděleny od ostatního (současného) děje, a pro komplexnost a pochopení příběhu byly velmi důležité. Jak bylo zmíněno některými z předchozích recenzentů, autorka opravdu velmi umně a přesvědčivě pracuje s češtinou a ačkoli třeba popisuje událost bezvýznamnou (někdy jen zdánlivě bezvýznamnou), stejně to ve mě jako čtenáři často zanechává hluboký dojem. Za zápor rozhodně nepovažuji ani postupný vývoj příběhu (kdy se vše tak nějak líně vleče, aby to na posledních pár desítkách stránek nabralo drtivý finiš), ani délku knihy, neboť žádnou část popisu nepovažuji za zbytečnou, vše do příběhu tak nějak patřilo a pasovalo jako pověstný "zadek" na hrnec :-) Moc se těším na další autorčin počin

59 28.10.2022

(SPOILER) Vynikající, napínavé počtení... velmi se mi líbilo propojení popisu pátrání Carla s popisem pocitů a chování hlavního záporáka a lidí kolem něj. Nechyběl ani - pro Jussiho Adlera Olsena typický - suchý humor ("...do tašky si uložil služební pistoli. Se Švédy člověk nikdy neví...zvlášť když pocházejí z Dánska...")...a třešničkou na dortu je zapojení Rose/Yrsy :-) ...Za mě 5*, těším se na další pokračování případů oddělení Q

59 23.10.2021

Nemůžu jinak než 5*, vynikajici počin. Shodně jako někteří z ostatních čtenářů nejsem kdovíjakým fanouškem literatury popisují holocaust a utrpení lidí z koncentračního tábora (o hrůzách, které se děly, velmi dobře vím, ale není mi příjemné jitřit své myšlenky a nitro opakovaným čtením obdobné literatury), nicméně toto bylo fakt výborné, krásné, perfektní...i styl vyprávění, kdy Artie navštěvuje svého otce a pomocí kresby přenáší na papír jeho vzpomínky z Polska 30. a 40. let 20. stoleti, je bezvadně pojatý. Jedná se v podstatě o dva příběhy v jednom, neboť jsou nám servírovaný jednak ony šílené události očima jeho táty Vladka, a jednak také problematické soužití Arta a stárnoucího, koncentračním táborem "zdeformovaného" otce...Za mě povinná literatura...atmosféru příběhu a jeho osobitost dokonale podtrhla působivá, jednoduchá, černobílá, svým způsobem nedokonalá kresba, která se mě osobně jevila, jakoby ji tvořilo dospívající dítě. To vůbec nemyslím hanlivě, právě naopak, kresba mi k tématu a atmosféře pasovala jako pomyslný "zadek" na hrnec.

56 31.12.2022

Opravdu moc moc příjemná detektivka s překvapivým dějem. Oba hlavní hrdinové,Tove i Peter, jsou nesmírně sympatičtí,kniha je psána velmi příjemně,takže stránky krásné odsýpají a ani se nenadějete a ocitnete se v závěrečném rozuzlení.....no pokud to byl fakt poslední díl série, pak smutním...

53 27.05.2023

Dva noví sympatičtí (a současně tak protichůdní) hrdinové "stockholmák" Peter a místní policistka Tove řeší svůj první společný případ vraždy/vražd v Österlenu. Moc se mi líbí styl psaní autorů, který je takový přímočarý, jednoduchý a současně velmi příjemný. Dokáží Vás vtáhnout do děje a popisem osob či prostředí zasadit přímo do místa, kde se děj odehrává, takže přesně víte, jak to tam vypadá. Když pak čtete např. to, jak Peter ve Feliciině restauraci pojídá vaječnici, tak Vás skoro značně honit mlsná :-) Příjemné je i to, že zase jednou nejde o klasickou severskou krimi (tím ale nechci říci, že severskou krimi nemám rád, právě naopak), ale jedná se spíše o klasickou detektivku ve stylu Agathy Christie (recenze nelhaly), bez litrů krve a bez brutálně rafinovaných způsobů usmrcení.....závěrečná pasáž, kdy Peter a Tove odhalí vraha ve stylu Hercula Poirota je neodolatelná.... Za mě 5* a už se moc těším na pokračování, podle sdělení vydavatelství vyjde snad na jaře 2023, tak jen doufám, že to uteče rychle :-)

53 16.08.2022

Tak jsem se po více než třiceti letech vrátil zpět do let, kdy mi bylo -náct a kdy jsem vzal útokem knihovnu rodičů a postupně hltal všechny zajímavé knihy, které jsem v ní našel. Samozřejmě i Jamajku. Moc jsem se teď po letech na čtení těšil a.....rozhodně jsem nebyl zklamán. Právě naopak - Daphne du Maurier je naprosto skvělá vypravěčka, která dokáže bravurně popsat jak postavy příběhu, tak i prostředí anglického nehostinného venkova počátku 19. století. Skvělý, napínavý a romantický příběh psaný velmi příjemným jazykem....no já byl z knihy opět nadšen (a v duchu jsem si jen tak pro sebe "budoval" pokračování story Mary a Jema ) :-)

52 23.07.2021

Knihou jsem byl doslova nadšený a mrzí mě,že jsem si k ní našel cestu až teď,na prahu padesátky. Pravda,nejsem bůhvíjaký čtenář,ale kdybych věděl,jaké pocity ve mě zanechá,neváhal bych a pustil se do ní dřív. Musím podotknout,že se mi-stejně jako v Hospodě Jamajka a Ptácích-moc líbí styl psaní Daphne du Maurier,která má (měla) obrovský dar. Dokonale dokázala vyjádřit pocity a fobie hlavních hrdinů,zde mladé paní de Winter,a stejně tak skvěle popsala místo,kde se příběh odehrává,takže jsem měl takový ten vtíravý pocit,že jsem přímo na místě a vím,jak to tam vypadá. Nemíním popisovat dej příběhu,ten je známý už z přebalu knihy a mnohé naznačili i ostatní čtenáři....takže jen krátce-kniha stojí za přečtení,neboť se vám dostane akurátní porce tajemného anglického venkova první poloviny 20 století s naivní,přesto ale sympatickou vypravěčkou...no a konec.....ten jsem tedy nečekal (neviděl jsem ani neméně slavný film). Za mě určitě 5*

51 14.07.2022

(SPOILER) Uf...pecka jako vždy u Jussiho Adlera-Olsena. Na samotný úvod jsem se pár stránek malinko ztrácel, protože společně s hlavním příběhem se nezávisle rozjíždí (byť spíš okrajově) další případy nějak související s Carlem, nicméně po chvíli rozjede Adler-Olsen svůj obvyklý koncert - příběh o smutku, nenávisti, zneužívání postavení ze strany (vše)mocných, umlčování žen (dívek), které se provinily jen tím, že byly něčím jiné, a především příběh o pomstě hlavní hrdinky Nete....Nemůžu si pomoct, ale celý příběh jsem jí moc fandil a tak nějak jsem byl smutný, že ona sama svou pomstu dokončit nestihla a konce hlavního parchanta se nedočkala.... Už se opakuji, ale trojice hlavních hrdinů, Carl, Asad a Rose je nadmíru sympatická, moc si užívám jejich verbální i neverbální (to hlavně v případě Rose) komunikace a postupného upevňování pout mezi nimi....teď si dám oddych, čas akorát na jeden komiks, a pak se vrhnu na 5. případ oddělení Q, na Marca

51 27.11.2021

Vynikající dílo seznamující čtenáře alespoň v hrubých rysech s neskutečnou odvahou a osudy lidí - opravdových hrdinů - kteří svůj život v protektorátu spojili s odbojem, mnohdy za cenu ztráty života. Je jen smutné, že z vůle komančů nám byla většina z nich několik desetiletí po válce zatajována. Už jen to dělá dílo výjimečným a sluší se je doporučit všem bez rozdílu věku. Drobnou vadou je pouze stručnější forma příběhu, který by si zasloužil rozsáhlejší a podrobnější zpracování. To však na moje hodnocení nemá negativní vliv. Moc hezká byla kresba, stejně tak kvituji závěrečné medailonky, které nás stručně seznámí s klíčovými postavami knihy a jejich osudy (zpravidla bohužel smutnými). Nemůžu jinak než 5*

48 10.02.2023

Já se při čtení příběhu moc bavil. Osvěžil jsem si informace, které jsem o jednom z nej Čechů znal a dozvěděl se i střípky z jeho života pro mě dosud ne zcela známé. Líbila se mi také kresba, která evokovala takovou tu "nebarevnou" dobu, ve které Emil Zátopek žil. Velmi dobrý počin, za mě 5*

48 10.06.2022

Nemohu si pomoct, ale Jussi Adler Olsen mě moc baví. Píše poutavě, zpříma a bez okolků...a jeho hrdinové - Carl, Asad a nově i Rose - jsou lidští, zábavní a takoví normální. Zabijáci mě nezklamali. Stejně jako řada čtenářek a čtenářů přede mnou jsem upřímně přál Kimmie - ač šlo o jednu ze "záporaček" - aby svému cíli (úkolu) dostála, a současně jsem nesnášel zbylé psychopatické zbohatlické parchanty.... představa, že týpečci podobného (tedy alespoň zčásti podobného) ražení mohou být mezi námi, je věru neveselá.... Knížku určitě doporučuji, je v ní akurátní porce toho, co má správná detektivka mít. A samotným závěrem nebude chybět do jisté míry překvapivé rozuzlení (tedy alespoň oproti mému očekávání) . Teď si dám dva dny oraz, přelouskám Čtyřku z Baker street 4 + 5 a pustím se do 3 případu série Oddělení Q :-)

47 06.10.2021

Určitě 5*.....Na straně jedné jsem si při čtení knihy - hlavně na počátku - říkal "...no, trochu netypická Yrsa...", aspoň tedy v porovnání s příběhy předchozí série Huldara a Freyi. Bylo to asi dáno tím, že podstatná část příběhu se dá vnímat ani ne jako krimi, ale spíš jako takový výborně napsaný horor (či až duchařina)....ale nakonec se z toho vyklube i ta kriminální zápletka, takže velmi překvapivý závěr je už taková kombinace jednoho a druhého. Nutno zdůraznit, že Yrsa opravdu píše tak, že se nemůžete odtrhnout, přičemž když se člověk začte, tak se v podstatě "přemístí" na místo děje, do prostředí, krajiny a mezi ostatní postavy, a stane se součástí příběhu.... Vše podstatné už napsali předchozí čtenáři, za mě fakt paráda, i to, jak se prolínaly a v určitém momentě střetly tři dějové linky hlavních postav příběhu a jejich tragické osudy

45 22.06.2023

(SPOILER) Nad konečným hodnocením knihy jsem chvíli přemýšlel......především musím velmi ocenit styl psaní Niklase Natt och Daga, neboť jeho košatý jazyk (nesporně také dobrá práce paní překladatelky) i forma psaní, která je jakousi kombinací přítomného a budoucího času (mám na mysli např. Emil vstoupí....Cardell vchází...), stejně jako vylíčení ponuré atmosféry tehdejší stockholmské společnosti, a konečně i autorova snaha završit celý příběh, byly parádními atributy knihy a moc mě bavily.

Kniha samotná je součástí trilogie, ale z mého pohledu je to trochu atypické - zatímco "jednička" Vlk a dráb byla samostatným případem, "trojka" Honicí psi jakoby volně navazuje na "dvojku" Tři růže a dovršuje příběhy hlavních hrdinů Emila, Mickela, Anny a parchanta Cetona. Jinak řečeno, hlavním záporákem je zde (pominu-li tedy spousty dalších lumpů a psychopatů z prostředí tehdejšího "vysokého" světa švédské společnosti) opět Tycho Ceton. Nevím, zda je na vině jakési otupění z mé strany, nebo tak knihu vnímají i někteří další čtenáři, ale v porovnání s prvními dvěma částmi trilogie se mi zdá "trojka" jakoby méně "drsná" a syrová...... V každém případě se ale jedná o výbornou knihu, která myslím čtenáře jedničky a dvojky uspokojí, a to zhruba do strany 404. Samotné vyvrcholení příběhu mě však přece jen malinko zklamalo, a to z důvodů podobných, jak je níže vyjádřila např. Jitka7326.

Nevím, zda to dokážu dobře popsat, ale - naprosto chápu, že s ohledem na charakter díla, autorův styl a dobu, do které celou sérii zasadil, nebylo možno očekávat šťastný konec. Nejsem tak naivní, abych předpokládal, že každá kniha musí skončit "hepíkem" a "máme se rádi". Nicméně ukončení celé série mě osobně neuspokojilo a zanechalo ve mě otevřené pocity s tím, že "přece ještě něco musí přijít". Už jen z toho důvodu, že zatímco v případě Anny autor předestřel jakési světlo v jejím životě a cíl, ke kterému bude/může směřovat, Mickela Cardella a Emila Wingeho opustil bez vysvětlení (respektive v případě Emila s vyhlídkou života prostého jakékoli budoucnosti). Vzhledem k tomu, že všichni tři hlavní hrdinové ve mě za dobu čtení příběhů a seznamování se s jejich osudy zanechali silný dojem, jsem očekával přece jen jiný závěr a ukončení knihy (série) ve mě vzbudilo jisté rozpaky. To vše uvádím při vědomí toho, že se pravděpodobně jednalo o záměr autora, který tím chtěl zvýraznit neutěšenost oné doby.......po krátké úvaze však přesto za svou osobu uzavírám, že kniha bavila a zanechala ve mě vcelku hlubokou stopu. Proto dávám 5*

42 08.05.2023

(SPOILER) Za mě opravdu zaslouženě jedno z nej děl v rámci edice "MDEK", naprostá paráda. Doslova nadšený jsem byl z Rosińského kresby...nevím, zda to dokážu přesně vyjádřit, ale ta na mě v některých částech svým stylem a zpracováním působila, jako bych sledoval obraz malíře (v Pomstě hraběte Skarbeka se jednalo vždy o jedno/dvě okna z obrázků běžících za sebou v rámci příběhu, u Westernu šlo o dvoustránkové "předěly" mezi jeho jednotlivými pasážemi). Stejně tak jsem byl velmi spokojený i s obsahovou stránkou obou příběhů a s několika zásadními zvraty, které nám autoři postupně naservírovali. Výborné bylo také spojení Pomsty hraběte Skarbeka s reálně existujícími osobnostmi tehdejší doby (Fryderik Chopin, Alexander Dumas st., jemuž se stal Skarbekův příběh jakýmsi námětem pro Monte Christa). Opravdu veliká paráda, bez rozmýšlení 5*, přes smutné, ponuré vyznění příběhů jsem si knihu moc užil

42 22.01.2023

Bernard Minier prostě umí psát, to se musí nechat. Vtáhne Vás do děje, jím předkládaný příběh budete hltat a na konci zažijete překvapení.

V knize Sestry mě zaujalo propojení tří časových pásem - krátkého (rok 1989), delšího (1993) a navazujícího nejdelšího (2018). Každé má svou podstatnou roli na formování příběhu - a v prostředním se navíc dozvíme alespoň něco málo z období odcizení Martina a Alexandry.

Ačkoli jakési indicie k hlavnímu podezřelému má čtenář předloženy vcelku brzy, přesto na konci zažijete překvapení.....dál raději k ději nic neuvedu.....přečtěte, rozhodně to stojí za to!

41 02.05.2021