martiline komentáře u knih
Mně to nic nedalo, nic neřeklo, nic to ve mně nezanechalo ... nic. Při čtení Život po životě jsem knihu odložila a nedočetla. Už jsem se musela přemáhat.
Jako fakt jsem se bála. Četla jsem v noci, sama ... Takže jsem to prožívala dost. Ale některé dialogy jako by byly násilně vtlačeny do děje a rušilo to.
Přes vláčný začátek, kdy bylo potřeba trocha více popisů, se děj rozeběhl do napínavosti, tajemství a záhad. Děj mne prostě uchvátil ... postupné rozplétání záhad a nakonec rozuzlení.
Mám moc ráda Adama Dalglieshe ... a tahle detektivka je hodně povedená ...
Pěkná detektivka. I když jsem seriálové zpracování viděla celkově dvakrát, nepamatovala jsem si, kdo vraždil. Musím říci, že kniha je tisíckrát krásnější ... seriálové pojetí bylo takové prázdné a kdyby nebylo představitele Adama Dalglieshe ... nevím nevím.
Kniha je čtivá ... četla jsem ji rychle. Na mne sice moc depresivní, ale budiž. Hned po přečtení jsem shlédla film a tentokrát se mi líbilo více filmové zpracování ... Ale teď se těším na nějakou odpočinkovou a klidnou četbu ... uff ...
Moc pěkné čtení. Četla jsem jako bych sledovala film ... vlastně bych uvítala velmi, kdyby toto někoho napadlo zpracovat :-). Knihy od Lucy Diamond mne dokáží neuvěřitelně dobít energií ... už jen tím, že nemusím u čtení tolik přemýšlet ... děj se přímo odehrává přede mnou, postavy jsou vtipné (a to málokdy u knihy vybuchuji smíchy ... tady se mi to podařilo několikrát) :-) ... Jedním slovem "báječné" ...
Velmi příjemný příběh. Vlastně dva příběhy. :-)
A vcelku mi to připadá "ano, tak to je ... každé rozhodnutí mne zavede jinam, k někomu jinému, do jiného místa, ... vlastně se nemůžu nikdy špatně rozhodnout, a nikdy nic nikde nekončí" :-) ...
"Myslím, že je možné, že existuju i v jiných světech, ale žádný nemůže být tak sladký jako tenhle."
"Myslím, že i když možná existuju v jiných vesmírech, žádný není tak dobrý jako tenhle" :-))
Měla bych být asi ztrápená osudem hlavní hrdinky, když lásku vlastně "zatím" nenašla, ale pro mne to byl dokonalý a úsměvný příběh a čím víc kniha pokračovala, tím víc mne bavila až jsem se nad tím vším musela usmívat.
Nehledě na to, že když jsem si četla v posteli večer, trpěla jsem jako zvíře. A stejně tak i manžel, kterému jsem předčítala pasáže o všech těch laskominách, které při každé příležitosti i nepříležitosti ženské osazenstvo připravovalo, vařilo, peklo a konzumovalo.
Pěkné, lehké, úsměvné. :-)
Moje první kniha od této autorky ... a spokojenost. Červená knihovna, ale žádný kýč ... prostě příjemné čtení na léto. Líbila se mi. :-)
"S tebou i bez tebe zůstávám svá" :-) ...
Ten příběh se hezky čte. Vlastně vše hraničí až s nadpřirozeností. Svázanost dvou životů, ne-li celých rodin. Měla jsem ji přečtenou za tři dny.
Nejdříve mi trvalo, abych se něčeho chytila a dychtivě četla. To přišlo až ke konci knihy, kdy se začalo rozvíjet "takhle to končí". Vlastně mne pak ovládl jen pláč, ale i pocit vcítění se a pochopení. Smutné. Ale trošku to i pomáhá po zavření knihy se rozhlédnout a ... vážit si všeho dobrého ... a hlavně žít.
Hezky čtivé. Příjemné čtení, kdy je lehké "si představit". Jedna z těch (pro mne) barevných knih, kdy se rozzáří den. O vzájemném potkávání se s lidmi ... a zároveň loučení se s nimi. Možná to někdo nevidí, ale já v té knize HAPPY END přímo cítím. :-)
Pro mne docela dost neuvěřitelný příběh ... Dokonce jsem přemýšlela, že knihu odložím ... vytrvala jsem. Ale nadšená jsem nebyla.
Taková milá kniha ... ale ne nejmilejší. Taková jednoduchá. Je pěkné ji číst ke zklidnění. Je bez veškerého napětí nebo očekávání ... připadala jsem si při čtení téměř flegmatická :-))) - což není někdy ve stresu vůbec na škodu. :-)
Od autorky jsem přečetla první knihu Dobrá tak akorát a zcela mne nadchla. Další její dílko Jak jsem sebrala odvahu se mi také moc líbilo ... Poté přišla na řadu Láska pro samouky - a pro mne to byla kniha zcela nešťastná ...
... a nyní Hezčí svět ... měla jsem očekávání - chyba. Obálka knihy pěkná, optimismus z názvu přímo číší ... ale samotné dílo způsobuje až stavy úzkosti ...
Vyprávění o jednotlivých lidech, ani jsem se v tom neztrácela. Pohodové čtení, žádné zvraty ... líbilo se mi to. Někdy je pěkné číst knihu, která je "poklidná".
U této knihy od Barbory Šťastné jsem byla spíše ... nešťastná.
Při čtení jsem se i rozhodovala mezi tím, co je smutná pravda a co je depresivní pravda. I když je na konci knihy "poznání", celkem mne to rozesmutnilo. Asi proto, že hlavní hrdinka se v tom tak nekonečně dlouho "plácala" ... to je ale tím, že každý potřebuje svůj čas.