martina.culik komentáře u knih
Četla jsem nejprve Rosemary má děťátko, což byla kniha, která mě nezaujala, spíše mě rozčílila. Stepfordské paničky byly pro mě zajímavější, ale přesto nevím, proč jsou zrovna tyto knihy řazeny mezi klasiky, protože mě osobně nezaujaly.
Je to první kniha od této autorky, kterou jsem četla a bavila mě od začátku do konce.
Příběh i postavy byly zajímavé a dobře vykreslené - měla jsem trochu problém rozhodnout se, kdo je pro mě vlastně ten hlavní hrdina, kterému bych měla fandit, ale i to na tom vlastně bylo zajímavé.
Od autora jsem v mladších letech četla sérii Příběhy Darrena Shana a jednotlivé díly jsem četla v kuse, protože pro mě byly velmi napínavé a záživné. Proto jsem se těšila i na román pro dospělé čtenářstvo.
Bylo to zajímavé a i když jsem některé věci tušila, byla jsem překvapená. Nicméně mě kniha nenadchla tolik, abych se chystala i na další díly a myslím. že zůstanu pouze u ochutnávky této jediné knihy z celé série.
Knihu jsem několikrát odložila a vracela jsem se k ní postupně v průběhu několika let. Nejprve jsem si chtěla dělat poznámky o náboženstvích, abych si udělala přehled. Nakonec jsem to ale musela vzdát, jelikož těch informací je tam prostě moc.
Dokud byla řeč o křesťanství, židovství a islámu, tak jsem ještě docela držela krok, ale u dalších náboženství jsem se bohužel trochu ztrácela. Čím dále jsem se v knize nacházela, tím více jsem se v informacích ztrácela a ke konci už jsem se soustředila jen na příběh Thea a poznatky, kvůli kterým jsem se do knihy pouštěla, jsem vůbec nevnímala. Prostě toho už ke konci bylo moc.
Přesto mě kniha obohatila o mnoho vědomostí a námětů k přemýšlení.
První polovina knihy mě bavila, ale od té chvíle, kdy se začalo psát o samotném krejčovství, nějak to přestalo mít spád. Měla jsem docela problém knihu dočíst.
Četla jsem v rámci výzvy - zajímavé (ačkoli do Ostravy to mám daleko, neměla jsem problém rozumět), ale je to prostě jiný typ humoru, než mě baví.
Kniha je určena mládeži, takže úplně jiné věkové skupině, než jsem já.
Knihu jsem si původně koupila pouze, abych podpořila autorku v její tvorbě a hlavně záměru vydat knihu, která pomůže dětem s rozštěpem.
Nelituji ovšem této koupě a jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst. Námět je velmi zajímavý a dobře propracovaný. Dětští hrdinové jsou normální a jejich chování uvěřitelné (i když jejich znalosti by se mi hodily). Nádech fantasy i historie mám v příbězích ráda, takže se mi autorka trefila do vkusu.
Za zmínku určitě stojí i velmi hezké ilustrace, které vyprávění doplňují.
Autorka se nebojí rozebírat témata, která nejsou úplně jednoduchá a jednoznačná. Nejedná se o první knihu, kterou jsem od této autorky četla a byla jsem opět spokojená.
Vyhovuje mi styl psaní, kde je příběh vyprávěn z pohledu několika osob. A dozvěděla jsem se také spoustu informací o vlcích, o kterých jsem netušila.
Jde o první knihu, kterou jsem od autorky četla. Napínavé, neotřelé, zajímavé. Ikonografie svatých mě vždy zajímala, proto mi byla kniha doporučena a nebyla jsem zklamaná. Jediné mínus vidím v tom, že autorka počítá s tím, že čtenář zná postavy z předchozích knih a občas se (sice jen v náznacích, ale přece) odkazuje na události, které nejsou v knize vůbec rozebrány, takže se jedná jen o takové prázdné narážky. Věřím ale, že pro čtenáře, kteří četli i předchozí romány se jedná o zpestření.
Nečetla jsem ostatní knihy ze série, takže možná proto jsem měla z počátku problém zorientovat se ve všech postavách. Po chvíli se to ale srovnalo.
Historické příběhy mám ráda a zde byly dobře popsané způsoby vyjednávání a dobývání sídel. Bylo zajímavé pozorovat, jak i s nepřítelem se jedná se ctí a respektem.
Je dost pravděpodobné, že se podívám i po ostatních dílech.
Kniha mi nějak vypadla z evidence, tak ji doplňuji.
Jako celá série mě kniha vtáhla do děje od první stránky a nepustila až do té poslední.
Výborné. Jak ilustrace, tak básně - doufám jen, že se mi podaří sehnat knihu v originále, jelikož mám pocit, že překlad (ačkoli je hodně dobrý) některým básním ubral trochu toho burtonovského humoru.
Třetí a asi poslední kniha, kterou jsem od tohoto autora četla. Bylo to zdlouhavé, v podstatě se tam nic nedělo a tím pádem mě kniha dost nudila a opravdu jsem se těšila, až bude konec (protože se snažím knihy neodkládat nedočtené).
Četla jsem v rámci čtenářské výzvy - jinak tento typ literatury nečtu - příjemně mě to ale překvapilo, protože děj uháněl dopředu, i když byl vlastně celý jen o tom, jak hlavní postava jde.
Kniha psaná z pohledu dítěte se vždy čte trochu jinak, než z pohledu dospělého. Chvílemi mě ale právě tohle rušilo.
Knihu jsem četla na základě filmu. Překvapivě mě dost bavila - ani jsem to nečekala.
Objevování superschopností a toho, jak je Davy využil, je takové hodně lidské a to se mi líbilo.
Pohádky jsou stejně drsné (možná ještě drsnější) než naše české pohádky.
Kniha se bohužel zakládá na skutečné události. Nezbývá než obdivovat houževnatost vězňů, kterým se podařilo utéct z gulagu a přejít přes Sibiř až do bezpečí.
Po jiné knize, kterou jsem od autora četla, jsem čekala mnohem více. Příběh mě moc nezaujal a do čtení jsem se musela chvílemi nutit.
Tak nějak jsem čekala větší paralelu s původním Schakespearovým dílem. Knihu jsem přečetla poměrně rychle, ale zase tolik mě nezaujala. Další díly nejspíš číst nebudu.