martina.culik komentáře u knih
Knihu jsem četla v angličtině a určitě si ji nechám v knihovně, protože jsem si po prvním přečtení jistá, že ji ještě mnohokrát otevřu.
Je to kniha pro zlepšení nálady a zamyšlení se nad drobnostmi, které často ignorujeme.
Knihu jsem kupovala s vědomím, že se jedná spíše o jednotlivé moudrosti a ne o příběh, proto mě to nepřekvapilo, jako některé čtenáře níže. Podle mého není absence příběhu nijak na škodu, možná naopak ještě více podtrhuje samotnou knihu a filozofii, kterou prezentuje Velká Panda - je důležité žít přítomným okamžikem, takže je vlastně jedno kam momentálně směřujete, hlavně si to užívejte plnými doušky.
Jde o první knihu z období druhé světové války neodehrávající se na frontě ani v koncentračním táboře, kterou jsem četla.
Kniha mi připomínala Kroniky prachu, i když ty se odehrávaly v trochu jiné době. Grace je sympatická a svým způsobem odvážná, i když si to neuvědomuje.
Je zajímavé dozvědět se, jakým způsobem prožívali lidé válečná léta v Londýně, kde byla válka nejdříve označovaná jako nudná, dokud nepřišlo bombardování.
Karla Jaromíra Erbena jsem vždy měla ráda a tento román mě bavil od začátku do konce.
Čtenář se zde seznámí s tehdejší kulturou, politikou a dozví se mnoho zajímavých informací nejen o Karlu Erbenovi a jeho rodině, ale i o jeho současnících. Mnoho informací pro mě bylo novinou, protože ty pikantní věci se ve škole většinou nezmiňují.
Kniha se četla velmi dobře a měla takovou mystickou erbenovskou atmosféru. Úplně jsem z ní cítila Kytici.
V sérii budu určitě pokračovat, jelikož další díl opět nezklamal.
Zápletka byla opravdu neotřelá, a i když jsem trochu tušila některé záležitosti, které se na konci potvrdily. Každopádně doporučuji k přečtení (klidně i pokud jste nečetli předchozí díly).
Knihu jsem četla v době, kdy jsem holdovala sestrám Bronteovým a Malé ženy jsou z podobného soudku.
Je to jednoduchý příběh, který v sobě ale ukrývá i jistou hloubku. Každý si tam může najít to své. Já se zasmála i jsem si poplakala - prostě tak jak to má u správné knížky být.
Stejně jako u Tatéra v Osvětimi se jedná o silný příběh, ke kterému není moc co dodat. Je neuvěřitelné, kolik toho člověk může vydržet a přežít.
Je zde vidět, že každá mince má dvě strany, i když si to někteří lidé nechtějí přiznat. Bohužel z tohoto popírání často vzejde mnoho špatného.
Přiznávám, že jsem po knize sáhla kvůli obálce a jen po letmém prolítnutí anotace jsem se rozhodla, že si ji musím přečíst. Vždyť se příběh odehrává v knihovně... Kdo by tomu mohl odolat?
Podle mě je kniha ideální pro ty, co mají rádi Jane Austenovou - romantika, historický Londýn... Kniha se četla sama a nevadil mi ani větší počet stran. Jen mně přišla trochu zvláštní změna v Animantině smýšlení v druhé polovině knihy.
Přesto mě bavily rozhovory a kromě jedné otravné lady mi byly sympatické i všechny postavy. Samozřejmě, že je hlavní hrdinka trochu naivní, ale to prostě patří k té době.
Váhala jsem mezi 4 a 5 hvězdičkami, ale co - dávám 5, sice to není úplně nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla, ale trefila se mi do nálady a skvěle jsem si ji užila, bez ohledu na pár nedostatků.
"Možná nebudu bohatá, nebudu mít vlastní kočár a nebudu si moct pořídit každého půl roku novou garderobu, ale veřejná knihovna je zdarma a tam budu určitě šťastnější než s nějakým tupým manželem v extra nóbl domě."
Nemám moc ráda české romány z období totality. Tento mě ale chytl a nepustil.
Vyhovoval mi styl krátkých kapitol s úryvky dobových novin pro dokreslení atmosféry.
"Předsedo, Franta s Karlem nám přeorávají to jejich pole!" "Jaký jejich pole?" "No, myslím to jejich naše družstevní pole."
Tak u téhle knihy jsem se opravdu hodně bavila.
Ďábel je padlý anděl, tím pádem není tak nepochopitelné, že se z anděla a démona mohou stát přátelé (nebo alespoň něco na ten způsob). Oba hrají důležitou roli v nastávajícím konci světa, i když asi jinou, než bychom čekali.
Níže pár (nespoilerových) citátů:
"Tak je to vždycky, jeden si myslí, že je na vrcholku světa, a najednou vám oznámí, že bude Armageddon. Velká válka. Poslední boj. Nebe versus Peklo, tři kola, jeden pád, zajatci se neberou. A to je všechno. Už žádný svět. To je to, co znamená konec světa, Už žádný svět. Jen nekonečné Nebe, nebo - to záleží na tom, kdo zvítězí - nekonečné Peklo. Crowley si nedokázal představit, co by bylo horší. (...) Nuda která vládla v Nebi, byla skoro tak strašná jako všechno to vzrušení, které jeden podstupoval v Pekle."
"Ale až zvítězíme, bude život mnohem lepší," zakrákoral anděl. "Jenže zdaleka nebude tak zajímavý..."
Kniha mě velmi rychle začala bavit a trnula jsem spolu s Jasonem, co bude za dalšími dveřmi. Zajímavý pohled na (nejen) náš svět a na to, jak nás naše rozhodnutí utvářejí.
Myslím, že je dobré přečíst si a pochopit, jak to vlastně všechno bylo. Když si řekne Frankenstein, snad každý si představí oživlou mrtvolu. Stejně jako si spousta lidí myslí, že ví, jak by měl vypadat Dracula nebo Jekyll a Hyde, i když to většinou není pravda.
Přitom Viktor Frankenstein byl doktor, který jej stvořil. Příběh ale zdaleka není jen o tomto stvoření, ale i o následném nepochopení, pomstě, životě v ústraní apod. Já osobně mám tuto knihu moc ráda.
Teprve když jsem si přečetla Máj v dospělosti, došly mi některé souvislosti, které jsem na gymplu úplně nedocenila.
U téhle knihy si ráda odpočinu, protože je to takové milé a vtipné a nad spoustou věcí se člověk může i pořádně zamyslet (když bude chtít).
Jarmila Loukotková mě takto přivedla k Villonovi, jehož básně (hlavně v jejím překladu) mám opravdu ráda. Stejně mě fascinoval i život tohoto básníka vylíčený perem autorky.
"Báseň, co to vlastně je báseň? ...
Báseň je to co se neříká, co se jen píše.
A když se to potom čte nahlas, tak to šumí jako déšť."
Většinu básniček si pamatuji dodnes a už je umí i můj 3letý synovec. Někdy si je čtu jen tak, protože mě prostě pořád baví.
Tahle série mě prostě baví. Téměř všechny díly si drží vysoký standard a zatím jsem nebyla ani jednou zklamaná. Oba hlavní hrdinové mi jsou navíc sympatičtí, takže mě zajímá nejen, jak budou řešit kriminální případy, ale i jak se bude vyvíjet jejich soukromý život.
První díl mě bavil o trochu víc, ale to je nejspíš mou slabostí pro Londýn. Proto dávám i této knize plný počet hvězdiček v hodnocení. V knize se opět dozvídáme spoustu historických informací a samozřejmě i to, jak to měly těžké první ženy, které nám v minulosti prošlapávaly cestu, abychom to dnes měly o tolik jednodušší.
Přiznávám, že já bych určitě nevydržela jít tak cílevědomě za svým cílem, jako Nora a nezbývá, než ji za to obdivovat (i když je jen smyšlená).
Autorka patří mezi mé oblíbené. Zatím všechny knihy mě velice bavily. Vše je psáno přímo a jednoduše a tato přímost je někdy mnohem hlubší a údernější, než zdlouhavé popisy a metafory.
O tom jaká situace byla v Rumunsku za vlády Nicolae Ceausesca jsem neměla tušení a jsem opravdu moc a moc ráda, že jsem to nezažila. Opět jsem se dozvěděla zajímavé věci z historie, které by neměly být zapomenuty.
"On. Nicolae Ceausescu. Náš milovaný vůdce. Náš hrdina. Vyvrhel velké Komunistické strany Rumunska a upír přisátý na milionech krků."
Jelikož znám Brno i Nové Město nad Metují a dokonce i Lhotu, ve které se hrdinka knížky objevila, byla pro mě kniha v tomto velice zvláštní. Možná jsem se dokonce trochu více než na samotný příběh soustředila právě na popisy míst.
Přesto byla zápletka zajímavá a neotřelá a rozhodně ve mně podnítila zájem, dozvědět se o Primkách ještě něco navíc a projít si znovu místa, která zde byla popsána.