Martina852
komentáře u knih
Jádro
Peter V. Brett
Zprvu se musím přiznat, že na Tetovaného jsem už narazila někdy na základní škole. Bohužel jsem nikdy celou sérii nepřečetla celou. Sérii jsem stále odkládala nebo se k ní vracela. Proto jsem se rozhodla, že sérii zakoupím a přečtu ji. V knihovně už jsem jí měla nějaký ten pátek, tak byl konečně čas ji přečíst.
První díl byl skvělý. Spisovatel nám představuje svět plný jadrnců, chran a hlavně naše tři hrdiny, které sledujeme už od ranného dětství a všechny jejich události, které je zformovali do osob již je náhoda svedla dohromady a bojují bok po boku proti démonům.
Druhý a třetí díl byl už pro mě trochu slabší. Nevadili mi ani tak flashbacky o Jardirovi a Ineveře, bylo zajímavé zjisti jak to v Krasii chodí. Ději dost sráželo ty neustále se opakující se souboje proti démonům a i když ichor stříkal proudem nepřišlo mi jako kdyby se děj nějak posunul. Bohužel k srdci mi nepřirostly dokonalá Leesha a ani velká vražedkyně Renna a jejich kapitoly pro mě byly občas utrpením.
Čtvrtý díl byl pro mě nábojem, konečně jsme se dočkaly nějakých těch lstí a piklů. Konec nám poskytl velké drama, když umřelo několik hlavních postav a tím se nám otevřely další zvraty v knize.
I když čtvrtý díl končil dost slibně v pátém díle se to nijak neodrazilo. Spisovatel Jádro rozepsal na dlouhých 750 stránek a přesto nemám pocit, že se tam něco důležitého stalo. Dost jsem z hodnocením váhala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Kapitoly o Arlenovi a spol., kteří putovali jádrem byla skvělá a přesvědčila mě ke čtyřem hvězdičkám. Bohužel všechno mezi tím se zabývalo kolem nově narozených miminek a jejich přebalování a kojení nebo to bylo samé hora-hůlky, pisátka, sání a čtení aur, což zase vedlo k těm obšírným nezajímavým popisům a soubojů mezi démony.
Peter V. Brett vymyslel úžasný svět, ale zde by asi platilo řčení: "méně je někdy více" a místo pěti knih mohly být třeba ty původní tři. Rozhodně to bylo skvělé dobrodružtví, ale jednou mi to přečíst stačilo.
Někdo to rád skotské
Suzanne Enoch
Tak hotovo, série o rodině McLawryů je za mnou. Čtení mi trvalo trochu déle, protože nejsem taková velká fanynka červené knihovny a sérii jsem četla hned po sobě, takže už jsem se trochu do čtení nutila. Musím říct, že první díl byl nejlepší.
Zkrátka čtení na ukrácení dlouhé chvíle bez nějakých větších úvach, protože děj je docela předvídatelný.
Trnitá řeč
Leigh Bardugo
(SPOILER) Pěkná kniha, jak autorka napsala na posledních stranách, jsou to podle ní pozměněné příběhy, ketré tak dobře známe i z našich dětsví. Samozřejmě z každé povídky čiší tajemno a napjetí. Trochu jsem doufala, že většina pohádek bude o Griších, proto se mi asi nejvíce líbila Malá kudlička.
Zprvu povídka "Když voda zpívá oheň" mě moc nenadchla, ale když se nám tam objevila postava kterou tak dobře známe a zjištění, že má poloviční sestru mě dost zaujala. Taky se mi líbilo, že spisovatelka si vytvořila historii o Ulle nebo také jinak o Uršule, která je vlastně zla čarodějnice z Malé mořská víly, kdy i velcí záporáci mají něco ve své minulosti, co je nadobro změnilo k špatnému, i když takový nikdy před tím nebyli.
Ta to kniha je poslední ze série Grishaverse, která mi zbývala. Leigh Bardugo vytvořila skvělé dílo a snad se k sérii zase někdy vrátím, ale bohužel na světě je tolik knížek k přečtení a tak málo času. Podle toho jak skončila kniha Vláda vlků možná nás spisovatelka obdaří další knihou z toho to magického světa plné Grišů.
Zkáza a naděje
Leigh Bardugo
Poslední díl trilogie přečten. Jako u předchozích děl mi kniha utíkala jako voda a byla jsem dost překvapena i z několika zvratů, které tam byly. Musím ještě dodat, pěkný konec u kterého mi poskočilo srdce.
Světlo a stíny
Leigh Bardugo
(SPOILER) Už dlouho plánují, že si Grišu a Šest vran od Leigh Bardugo přečtu a to chci učinit ještě před shlédnutí seriálu. Protože obvykle knihy jsou lepší než seriál či film.
Musím říct, že do děje jsem vplula snadno a styl spisovatelky se mi zalíbil. Zatím trochu plavu ve zvláštních názvech a barev keft, které odlišují každou Grišu, ale myslím že při četbě dalších dílu v tom budu zase mít o trochu jasněji.
Zradu od Temnyje jsem moc neočekávala, ale bylo mi jasné že přeci jen nezíská nad Alinou moc a ona díky daru milosrdenství nad jelenem Černého heretika porazí. Proto ta jedna hvězdika za předvídavost.
Jsem tedy zvědavá na další díl a kam osud naše dva hrdiny zanese.
Příliš mnoho Kateřin
John Green
(SPOILER) Velice oddychové čtení. Až na ty trapné výlevy mezi Colinem a Hassanem a dosti předvídatelným koncem, že se láska nedá vypočítat pomocí matematiky. Nelze knize nic moc vytknout.
Hledání Aljašky
John Green
(SPOILER) Už dlouho plánuji štafetu Johna Greena a proč nezačít jeho prvotinou.
Miles hledá své velké Možná a najde ho ve střeštěné holce se zvláštním jménem Aljaška Youngová. Bohužel Aljaška se svými náladami a svými zásadami, které porušovala jak na běžícím páse mi dosti lezla na nervy a těžko mi ji bylo líto, když se rozhodla najít cestu ze svého labyrintu utrpení a svůj život ukončila. Green píše dobře a část "Předtím" mi ubíhala a dost mě bavila. Bohužel část "Potom" mě moc nezaujala a taky mi přišlo, že Váleček a Plukovník vlastně na nic moc nepřišli a prostě se museli smířit s její smrtí. I když Miles své velké Možná nenašel, myslím si že jistým způsobem mu Aljaška zasáhla do života. Protože před nástupem do Culver Creeku, by si těžko mohl představit jak pořádá kanandské žerty, přesto že ta kanada ve jménu Aljašky byla trochu trapná.
Jsem zvědavá na jeho další díla.
Království popela
Sarah J. Maas
Od celé série jsem čekala něco víc, podle hodnocení a co jsem slyšela o Sarah J. Mass. Když se konečně přeneseme přes romantické klišé a dostáváme se k příběhu o kamenech sudby, Erawanovi a Meave nebylo to tak špatné. Vždycky mi trochu trvalo než jsem se začetla, ale Maasová si vždy to nejlepší nechala na konec a to mě vždy doslova vtáhlo do děje a nemohla jsem se od knihy odtrhnout, bohužel se pak celá série dosti protahovala a čtení posledního dílu skoro o tisíci stránkách mi snad trvalo věčnost. Bohužel ani hlavní hrdinku jsem si moc neoblíbila a spíše mě bavily kapitoly s Manon, která se objevila ve třetím díle. Upřímně budu dosti váhat, jestli ještě sáhnu po nějaké knížce od Sarah Mass.
Před svatbou
Julia Quinn
Gregoryho díl nebyl úplně ten nejlepší, ale ani ne ten nejhorší.
Tím to zakončuji sérii sourozenců Bridgertonových. Červená knihovna se ráda opakuje, takže po přečtení všech dílů najednou vám může obsah připadat dosti podobný a hlavně předvídatelný.
Je to odpočinková četba bez nějakého velkého přemýšlení na deštivé dny.
Královna ničeho
Holly Black
Už při čtení prvního dílu jsem očekávala zcela něco jiného a navíc mi trvalo věčnost než jsem knihu přečetla. Přesto jsem pokračovala ve čtení dál a druhý díl byl o něco lepší. Hned jsem se vrhla i na třetí díl, bohužel asi tak v polovině knihy všechny intriky a nějaká akce zmizela.
Trilogie ve mě zanechala dosti průměrný dojem. Při čtení jsem si občas říkala, že žánr Young Adult už asi pro mě už moc není.
Atlas lidových krojů České republiky
Jan Kuča
Ani už nevím jak jsem se k tématu lidového odívaní dostala.
Všichni víme, že Japonci mají kimona, Indové sárí, Skotové kilty a co máme vlastně my? Pod označením kroj si převážně představím hody či jízdu králů na Moravě, kde lidové odívání má stále velkou roli. Proto jsem se chtěla dozvědět, jestli i v Čechách bylo nebo je nějaký konkrétní lidový oděv.
Musím říct, že Atlas lidových krojů České republiky, hlavně její přenádherné ilustrace od Pavly Hampton, mi zodpověděl mnohé otázky. Je zajímavé jak naši předci pracovali i s tím málem co měli a dali tak vzniknout něčemu jedinečnému, kde nikde jinde na světě nenajdete.
V dnešení uspěchané době je dost těžké se držet nějakých obyčejů a tradic, proto patří moje velká úcta k lidem, kterým se tímto zabývají a zachovávají takové poklady, byť jen písemně pro další generaci.
Vláda vlků
Leigh Bardugo
(SPOILER) Druhá kniha o Nikolajovi Lantsovovi mi přišla trochu slabší než první díl. Po konci Zjizveného krále jsem rozhodně musela přečíst Vládu vlků a dozvědět se, jak spisovatelka má v plánu rozuzlovat všechny zápletky a intriky v prvním díle a taky znovuzrození Temnyje. Asi jsem čekala od dalšího pokračování trochu moc.
Ráda jsem četla, že se zase setkáváme s našimi starými známými. Ať už to bylo setkání Temnyje s Alinou a Malem. Dokonce i naše partička z Barellu se zase objevila na scéně a nenechala si ujít příležitost něco ukrást.
Nejen, že nám spisovatelka davá nostalgii z předešlých knih, které jste snad i vy přečetli jedním dechem, ale taky nám způsobuje obrovskou bolest. Musím říct, že Davidova srmt mě zasáhla, zvlášť když to byl jeho svatební den a neubránila jsem se pár slzám.
Prozrazení Kherguudů a jisté zadotučinění vykonáno bylo, i když jsem čekala, že královna Makhi bude poražena silněji. Nikolaje a Zoju bych si možná dokázala představit spolu, i když nad tou myšlenkou pořád váhám. Bohužel Zoju si moc jako královnu představit nedokážu, ale Nikolaj musel udělat co bylo zapořebí kvůli svému původu. Nina a její tajná mise ve Fjerdě byla dobrá a byla jsem zvědavá jak Jarla Bruma, svého úhlavního nepřítele, porazí. Bohužel pak následný vztah s Hanne mě moc nenadchl a ani ten konec. Kdy se Hanne promění na koruního prince a pak spolu šťastně žijí. Já Ninu pořád vidím s Matthiasem. Temnyj, který se nám vrátil zase odešel, při hrdinském obětování, aby zase svět dal do pořádku a ochráníl ho před Vrásou a za výměnu prohlásit ho za svatého.
Kniha se hlavně točila kolem války a trochu toho politikaření. Asi to bylo to, co mi trochu ubralo na knize. Samozřejmě nehaním knihu, ale pociťovala jsem, že dynamika je trochu jiná oproti prvnímu dílu. Však konec mě taky docela zarazil. Podle toho otevřeného konce, bych snad i čekala další knihu nebo snad dokonce i novou sérii. Tak snad nás Leigh Bardugo obdaří další knihou ze světa Grishaverse.
Will Grayson, Will Grayson
John Green
Ze začátku jsem byla zmatená a myslela jsem si, že pořád čtu o jednom Willu Graysonovi, kdy svůj osobní život mimo školu popisuje bez velkých písmen, jako něco osobitějšího. Pak mi došlo, že je to úplně jinak a všechno se vysvětlilo kolem sté stránky a oba Graysonové se potkají a začne se něco dít. Chci říct, nebylo to špatné, ale nejsem fanynka těchto gay románků. Ale myslím si, že oba autoři zpracovali téma o přátelství velice dobře.
Krvavé ostří
Sarah J. Maas
Povídky jsem četla po přečtení celé série. Bylo to pěkné doplnění děje, který jste znali ze Skleněného trůnu. Hlavně jste zjistili, co se vlastně stalo v Zátoce Lebky a jak se seznámila s ostatními, kteří se posléze přidali k jejímu dvoru a taky hlavně o Samovi.
