MartinaF komentáře u knih
Není nad to číst knihu 7 let po vydání, která byla v té době čtivá a dělaly se na ni dlouhé rezervace. Loď mezi hvězdami je příjemné sci-fi pro mládež, které jistě osloví i starší čtenáře, mezi které se řadím i já. Jistě, něco bylo přitažené za vlasy a trochu naivní, ale z velké části jsem se u čtení bavila a musela jsem pořád číst, abych věděla, jak to všechno dopadne. Ocenila jsem detektivní i lehce romantickou zápletku. Jsem vážně zvědavá, jak bude Universum pokračovat.
Pohádku jsem poslouchala jako audio a nečekala jsem, že mě to bude bavit. Součástí CD je také Braillovo písmo a různé interakce s ním, a také reliéfní obrázky a spousta dalších úkolů. Tohle se opravdu povedlo, jen mi trochu vadí, že je kniha v kroužkové vazbě. Vzhledem k tomu, že jsem si knihu půjčila v knihovně, obávala bych se o její životnost. Jinak nápad je to hodně skvělý.
Nadpis ve mně vyvolal něco, co čas od času prožívám i já - strach promluvit před ostatními, zapojit se do hovoru, být středem pozornosti. Avšak po přečtení jsem došla k názoru, že to se mnou není až tak hrozné. V období dospívání by mi však tato kniha přišla více vhod. Je to moje první přečtení kniha tohoto typu, takže nemám srovnání, ale myslím si, že je srozumitelná a pro čtenáře je tu spoustu úkolů a cvičení, jak překonat (nebo zmírnit) sociální fobii.
Znát Květnou zahradu i z jiného úhlu pohledu? Určitě ano a panu Hudcovi se povedlo ji krásně popsat. Důležité a velice krásné je, že ji přiblížil především dětem. Ale pro mě, jako pro dospělou, to bylo zajímavé počtení i s věcmi, které jsem vůbec netušila. Kniha mě nalákala na to, abych si do Květné zašla a pořádně ji prozkoumala.
Čtení jsem si užívala. Bylo to oddechové, vtipné, trochu erotické. Opravdu se mi to líbilo, co však musím vytknout, jsou vulgarismy, které děj trochu kazily. Kniha není náročná, potěší spíše ženské čtenářky. Pokud se chcete vypnout a odpočinout si u knížky, tato určitě bude patřit k těm správným kandidátům.
Rozhodně doporučuji. Nenechám si ujít ani zpáteční cestu. Marika a David jsou borci (a blázni), že si s tak starým autem troufli do Afriky. Líbilo se mi, že ukázali nejen krásu černého kontinentu, ale také negativa cestování (byrokracie, poruchy atd.)
Těžko se hodnotí kniha jako je tato. Nejsem si jistá, jestli jsem správná čtenářská skupina. Je určena pro hloubavější dospívající, ale nevím. Bylo zde spoustu přirovnání, jinotajů, některé jsem pochopila, některé ne. Knihou jsem se prokousávala a nechápala jsem, proč křižují Polsko sem tam? Nějaký konkrétní cíl? Kdo to byl Vlaštovčí muž? A co ten závěr? To bylo co? Ten jsem nepochopila vůbec. Asi bych potřebovala návod, jak číst tuto knihu.
Občas si přečtu nějakou knihu s hlubším smyslem, ale smysl má pro mě tehdy, pokud pochopím skrytá poselství. Tady jsem se zasekla.
Je to trochu pohádkové, trochu dost drsné čtení, naivita se snoubí s realitou, dětský pohled na válečné období. Předchozí komentáře k této knize byly optimističtější.
Mně se příběh o zvířátkách líbil. Byl vtipný, milý a svižný. Je fakt, že vtipy v knize asi ne každé dítko pochopí, to spíše dospělý. Přesto však měla kniha určité kouzlo, kterému jsem podlehla. A do poslední chvíle jsem vůbec netušila, jak to celé dopadne.
Knihou jsem se vrátila zpátky do dětství. Kniha je sice pro děti, ale spíše pro ty, které mají velkou fantazii.
Jednoduchý, avšak milý příběh o zvířátkách. Děti takové příběhy mají rády. Čtení je vhodné spíše pro malé předškoláky, dokáži si představit čtení před usnutím na lehátku. Netradiční formát A4 byl pro mne trochu nepraktický, ale vyvážily ho nádherné ilustrace.
Zajímavě řešena kniha, která se týká Vánoc. Vysvětluje, co je betlém, kde se vzal vánoční stromeček, tradice. Nabízí také různé úkoly a především čtyři povídky o Ježíškovi. Určena spíše pro děti mladšího školního věku.
Silný příběh o tom, jak dokáže člověk zlomit a zašlapat jiného člověka až na samé dno. Na druhé straně je tu však příběh o cestování, poznávání nejen nových míst, ale poznávání také sebe sama.
Po třech týdnech konečně dočteno. Ta tloušťka mě neskutečně štvala, ale příběh vše plně vyvážil. Je to majestátní ukončení celé série. Napínavé od začátku až do úplného závěru. Těžko se mi bude s hlavními hrdiny loučit, ale vždycky si na ně ráda vzpomenu.
Knihu jsem přečetla velice rychle a to se u mě v poslední době nestává moc často. Příběh je velice dobře napsaný, je vidět, že si autorka dala opravdu záležet na popisu nejen slovinských jeskyní, ale také mezilidských vztahů. Trochu mi vadilo, že postavy byly černobílé a taky to, že jedna postava nebyla úplně uzavřená.
Bohužel musím také souhlasit s racubou a jejími připomínkami. Především s tvorbou Terezina příjmení, správná varianta by podle Knappové měla být Brašovová.
Na rozdíl od racuby mě však kniha nadchla. Jinak bych ji taky neměla přečtenou za tři dny.
Přečteno, ale přišlo mi to takové nevýrazné, bez citu. Mám za sebou hodně beletristických (i fiktivních) životopisů, ale tenhle mi přišel docela slabý. Zajímavé však byly útržky z novinových článků.
Psáno bez velkých emocí, určitě bych uvítala dramatičtější průběh závěru knihy. Takže za mě neurazí, nenadchne.
Zatím nejlepší díl z tetralogie. Uvidíme, jak autorka vyřeší celou záhadu.
Opět jsem sáhla po zaručené kvalitě a jako obvykle jsem se nezklamala. Vtipný a zajímavý příběh, který vás udrží v napětí až do konce. Jsem ráda, že Daniela Krolupperová píše i pro starší děti. Její knihy se čtou velmi dobře, ať už je to pro prvňáky nebo šesťáky.
Druhý díl se mi četl mnohem lépe než ten první. Na své si už přijdou také ti čtenáři, kteří mají rádi romantické příběhy.
Vztah mezi Elenou a Michaelem je jak na houpačce - jednou nahoře podruhé dole. A v tomto bodě mě Elena neskutečně štvala. Ne nadarmo se kniha jmenuje Nevyzpatelný. Kdo se měl v chování a v myšlenkových pochodech obou hlavních hrdinů vyznat?
Už se těším na další pokračování.
Zajímavý román ze školního prostředí. Byl dobře napsaný, místy jsem však byla zmatená ze všech nečekaných vztahů a náhod.
Velice zajímavá kniha, která vás rok od roku provede celým stoletím Československa, později Česka.