martineden komentáře u knih
Viděla jsem pár divadelních her tohoto autora, teď díky rozhlasové adaptaci Českého rozhlasu jsem objevila geniální Mýcení. Jdu si okamžitě sehnat knižní vydání nejen tohoto skvostu. Jsem unešena. Před pár lety by mě asi dílo nezaujalo, ale jak já hlavnímu hrdinovi rozumím.
Křehký příběh první lásky Pavla a Ester v tragických kulisách války a heydrichiády. Majstrštyk Jana Otčenáška. Doporučuji i obě filmové verze, ta z 60.let je poetičtější.
Útlá pravopisná publikace, ale tak stručně, jasně, výstižně popsané pravopisné jevy se málokdy vidí. Knížka mi hodně pomohla protlouct se studiem na VŠ.
Kam na to autorka chodí? Zatím všechny knihy její skvělé, ta směsice běžných životů bez příkras, pohled na ty a jejich blízké, kteří si v loterii nevytáhli vítězný losy... Bravo! A ještě k tomu zde forma povídek, které si myslím, že jsou k napsání těžší než romány. Odpoštím i hrubku na str.120 - léčebná je kúra, ne kůra!
To je skvost. Chvilinku trvalo se začíst, ale pak už to svištělo. Doporučuji.
Polské Slezsko je tak blízko českým hranicím, přitom tak daleko. Je to nádherný kus země těsně spjatý s českou historií, najdeme tam krásnou přírodu, města, zámky, hrady... A Pavel Trojan Polsko miluje a je to na výsledku vidět! Díky!
Asi je ta kniha moc intelektuálská, nebo já jsem moc hloupá, ale co to mělo být, nějak nechápu... Jo, ženský to maj těžký, ale v téhle knize číst pořád o tom, že hlavní hrdince těžknou pysky... Jako asi jsem prudérní, ale tohle fakt ne. Ještě že jsem knihu vyměnila a nekupovala, to bych si hodně vyčítala. Jdu si číst Annu Bolavou a Olgu Tokarczuk, ty mě uklidní.
Já prostě Boženu můžu. Divá Bára mě baví hodně, emancipace v 19.století, tleskám.
Ignát Herrmann byl vynikající autor, tato kniha to potvrzuje. Ale já mám prostě autory 19.století ráda...
Knihy Petry Soukupové mám moc ráda, vždy se těším na každou její novinku. Věci, na které nastal čas se četly výborně, myslím, že autorka má smysl pro komorní příběhy, veselé čtení to rozhodně není, taková marnost. Vlastně všechny postavy až na Narálii naprosto protivný, a to i ty nanicovaté rozmazlené děti. Škoda drobné nepřesnosti - Richard nese svou dceru v náručí po schodech, je tam zmínka o několika mezipatrech (str.123), na straně 314 je ale zmínka, že rodina bydlela celý život v 1.patře... Hm.
Čtenářský zážitek. Už je to hodně let, co jsem knihu četla, vím, že si ji chci přečíst znovu.
Ono se těch pár myšlenek točí v kruhu... Na druhou stranu - proč ne?
Milostný trojuhelník v kulisách války. Vlastně by se to mohlo klidně odehrávat i dneska, ale to by tam nebyl zprvu luxusní život bohaté cukrovarnické rodiny, nebyly by tam události předválečné a válečné... Vlastně tak trochu Hana od Mornštajnové. A té krve všude kolem! Ale čtivé to je.
Výjimečná osobnost, zajímavé čtení, přesto tomu něco chybělo... Miluju Kupku, Koláře, Adrienu Šimotovou, klidně bych se dověděla i více o jejich dílech.
Kniha rozhovorů s Radkinem Honzákem je zajímavá, líbí se mi hlavně osobní a profesní rovina, kdy pan doktor zabrousí do své minulosti a vypráví... Chvílemi mi ale připadá jako takový všeználek, hlavně co se týká současného dění a života.
Tak to zase byla pecka! Tomuhle říkám kvalitní čtení. Detektivní napínavý příběh, do toho spousta empatie a sympatičtí hlavní představitelé. Těším se na další Angeliny knihy.
Garp je prostě klasika, tak to je. A vynikající záležitost.