maruschka komentáře u knih
Tak tohle mě naprosto dostalo! Bez doporučení bych do toho nikdy nešla (díky, Neb!) a rozhodně nelituju! Neskutečná lehkost, úžasný gejzír nápadů a navíc moc hezký překlad. A jako třešinka na dortu napětí až do úplného konce.
Druhé, možná třetí čtení. OK, definitivně spolehlivý recept na čtenářskou krizi. PB ve mně budí smíšené reakce jen v tom smyslu, že její knížky sice miluju, ale hrozně rychle zapomínám děj. Což ale znamená, že je po nějakém čase můžu číst znovu s novým nadšením (anebo prostě jen to, že stařecká demence je tu :-)).
4,5. Ne zrovna jednoduché, přesto strhující čtení. Možná není úplně dobré soustředit se na to, jak mrazivě výstižná je tahle knížka, pokud se odhodláme připustit si, že je to očividná alegorie. Jeden má hnedle zaděláno na pořádnou depku.
Úžasný překlad, nezvykle bohatý jazyk.
Tohle byla jízda. Naprosto dokonalá. Poctivý komentář bych psala asi hodinu, takže to zkrátím: dvanáct bez výjimky parádních a různorodých zážitků. Tak nějak tuším, že mnoho příštích Vánoc budu vědět, do čeho se znovu začíst. (Poznámka pod čarou - opěvovaný vzhled knížky mě málem odradil, méně je občas více.)
Tři dávám spíš sobě - za to, že jsem to dotlačila do konce. Stručně - dobrý nápad, slabé zpracování.
"Začal jsem přemejšlet nad tím, že dějiny jsou možná obrovským nepřítelem svobodný vůle. Slepě věříme, že to, co nám říkají, je pravda, i když o tom máme jen zprostředkovaný důkazy. Věříme, že víme všechno a že se z toho všeho dokážeme poučit, abysme nedělali ty samý chyby pořád dokola. Tak proč ve skutečnosti nemáme sílu se všema těma sračkama doopravdy něco udělat?"
"Nikomu nikdy nedošlo, že lidstvo může přežít jen na jeskynních malbách, knížkách a vinylovejch deskách."
"Dobrý knížky jsou o všem.
A to je celý.
Chápete, ne?"
U knížek s podobnou tématikou mi spoustu času zaberou úvahy o tom, jestli si, navzdory detailním popisům, může "západní" člověk aspoň částečně představit život v totalitním státě. A taky téměř neustále myslím na to, jak (dobře?) se autorovi podařilo přiblížit se skutečné totalitní realitě. V tomto konkrétním případě vidím hlavní rozpor v přecenění sovětského tempa - v každém smyslu. Snaha autora o akční spád je podle mě v příliš velkém rozporu s tím, jak totalitní systém fungoval (a teď nenarážím jen na to, že skutečný Čikatilo vraždil přes 20 let, než byl dopaden). Přesto - navzdory spoustě dalších výhrad (až otravná doslovnost každé scény, rozuzlení vyžadující takovou dávku fantazie a víry v autora, která mi asi schází, využití Javertovského motivu se zvrtlo - působí nechtěně komicky, jak úzkostlivě přesně se autor drží archetypu z Bídníků) jsem se nenudila. Zpracování sice (jako u mnoha současných knižních hitů) pokulhává za tématem, ale nejspíš zkusím i další díly.
Knize na naléhavosti ubírá autorčino zapřísahání se, že nic z příběhu se jí v životě nestalo. Jako záznam vlastního traumatu by kniha působila mnohem naléhavěji. Kromě úvodu mě iritovalo i obsáhlé poděkování (bez něhož už se teď nejspíš neobejde ani nákupní seznam) - to si nikdo z těch nadšených podporovatelů nevšiml, že Strane zázračně omládl? Takový velký odstavec o přesně třicetiletém rozdílu mezi hlavními postavami, a pak najednou spousta zmínek o tom, že rozdíl byl 27 let???
Jsem ráda, že jsem knihu překlopila do červeného hodnocení. Výborné čtení na mnoha úrovních, ale troufám si tvrdit, že pro aspirující spisovatele má příběh zcela specifickou příchuť. (Nestává se ze mě taky psychopat?)
Jsem si dala opáčko prvního a předposledního dílu (strašné utrpení :)) a opět vrním blahem. Jenom tedy korektor zřejmě něco zobnul ;).
Příběh OK, jen teda kde vzala hrdinka najednou řidičák, to mi nějak uniklo. A ten překlad... Některé konstrukce nedokážu nazvat věty ani při nejlepší vůli. A z příjmení Severková jsem se pokaždé osypala (nehledě na to, že překladatelka prvního dílu si dokonce vymyslela příjmení Westová. Docela by mě zajímalo, jak k tomu dospěla.). Ale to podstatné - téma a jeho zpracování je děsivě aktuální (zhruba tak devadesát let, jen v malých obměnách). Naše současné cejchování bez řádných soudů je obdobně šílené...
To je jak Babička. Jenom to nejsou obrazy z venkovského života, ale obrazy z nereálného LA života. Nicméně je to fakt návykové. Jen bych potřebovala vysvětlit, co přesně znamená odfrknutí. Všichni prakticky neustále odfrkávají (když se zrovna neuchechtávají). Ke konci už jsem z toho měla tik v oku.
Celé to bylo tak strašně přepálené (a tak strašně dobře se to četlo), že nemůžu dát nic jiného než strašně přepálené hodnocení :).
Číst to v téhle situaci lehce zavání masochismem, ale některé knížky za to stojí.
OK, další z řady "přečteno pro potěchu náctiletého dítěte" splněno. No a pro její potěchu jsem taky nakonec se zaťatými zuby dala tři hvězdy.
Takové krásně bolavé. Navíc jsou kluci mí vrstevníci, takže spoustu věcí vnímám výrazněji (nostalgie z doby předmobilové, kdy jsme měli čas být "sami se sebou ve vlastní hlavě"). Dneska by jejich příběh zabral pár zpráv...
Ty jo, smečka v Praze. A upíři :))). No a protože jsem retard, jdu listovat půlkou knížky zpět, abych si více užila situace s jistou postavou :).
Fantasticky čtivé, promyšlené, výborná forma. Knížek s námětem "pojďme hodit lidstvo do nějaké mezní paranormální situace a pozorovat, jak šíleně to s ním zacvičí" existuje hromada. Autorka Trojice ale měla skvělý nápad - nastolila situaci, u níž není ani zdaleka jisté, že je na ní něco paranormálního. Takže nechá lidstvo nějakou dobu chodit po ostří vlastní blbosti, aby pak... A tady je důvod, proč dávám jen 4*. Jak jsem si na začátku přála jasné vysvětlení, tak jsem s každou další stránkou toužila po otevřeném konci. Protože to mělo být o tom, jak moc jsme pitomí, ne o... a to už by byl zbytečný spoiler.