marvarid komentáře u knih

Nemám úplně čerstvě v paměti, ale vzpomínám si přesně na dojem, že Márquez neví o čem píše (nemůže mít osobní zkušenost). Neví o "skvělém" chování krajní levice. O její pokrokovosti, demokratičnosti a zkrátka o tom, jak krásný život svému obyvatelstvu chystá na věčné časy a nikdy jinak. Knihu si pamatuji jako reportáž o nadšeném a ničím neopodstatněném idealismu.

Kniha obsahuje dva nevyvážené příběhy. Starší dějové linii je věnováno méně prostoru, byť je Ernin příběh silný, vyprávění přehledné a rozuzlení fantastické. Janin příběh se mi naopak téměř nedotkl. Byť by tragická událost mohla poskytnout zajímavý pohled do duše mladé ženy, nic takového se nestane. O Janě se nic moc nedozvíme, krom toho, že je krásná, inteligentní (jak z jiné planety, ne narozená z ženy), skvělá kuchařka, dech beroucí milenka... Na takové postavy ale člověk většinou narazí v telenovele, ne v životě. Při tom celkovém nedostatku informací jsem její poslední rozhodnutí nepochopila. Tak nevím. Celkově jsem čekala vzhledem ke skvělým recenzím víc.

2 03.10.2017

tak tohle byl přešlap. Měla jsem dojem, že jsem vytáhla dětem povinnou četbu z police. Posuzovat povídkovou knihu je sice problém a některé povídky měly vtip, ale celkově převažovaly ty velmi jednoduché, přímočaře a stupidně moralizující s předvídatelným koncem. Ani jazyk a styl vyprávění nebyl nijak zajímavý.

25.09.2017

Jsem unešená ! Čekala jsem sociální drama kritizující zkostnatělost korejské společnosti, ale tohle naprosto překročilo má očekávání. Hlavní hrdinka se rozhodne ze dne na den stát vegetariánkou. Od toho okamžiku se všechno začne hroutit, nebo spíše všechno poškozené a překroucené se stane zjevným. První část příběhu je vyprávěná manželem hlavní hrdinky, on představuje tradiční pojetí společnosti a absence empatie a fantazie je zřejmá jako facka. V druhé části nahlédneme část jejího osudu očima švagra, kterého stravuje nekontrolovatelná vášeň (a jeho život následkem jejího naplnění zkolabuje) a poslední, nejkomornější část příběhu je vyprávěná starší sestrou. Hrdinka je v této fázi svého života již v péči psychiatrů a postupně opouští nejen své místo v lidské společnosti, ale i svůj život. Jak psala Káča Máča - na konci jsem nevěděla, jestli jsem blázen já, Jonghje nebo všichni okolo.

5 11.09.2017

Krásná kniha. Nevím, jestli byly Marina Cvetajevová a Ariadna Efronová přesně takové, ale to není nakonec to nejdůležitější. Komplikovaný vztah matky a dcery, dvou výjimečných žen ve výjimečné době je popsán skvěle. Střídá se vyprávění z různých perspektiv, je možnost nahlédnout stejné události očima obou žen. Atmosféra románu je pochmurná, v celé střední pasáži knihy se dlouho schyluje k nevyhnutelné katastrofě. Když ale přijde, nenásleduje žádné uvolnění, žádná katarze. Až na úplném konci problikne naděje na přetrvávající lidskost i v děsivých podmínkách a na silnou Ariadninu vůli k životu.

6 07.09.2017

Četla jsem o dovolené a moc se mi to líbilo. Při chůzi v horách jsem se mnohokrát přistihla, že o ději a postavách přemýšlím. Skutečně jsem knihu vnímala jako drama, byla napínavá a čtivá. A i když se vypravěčka dušovala, že takto se věci skutečně seběhly, nakonec není úplně jisté, zda se spíš (tak jak se domýšlejí její nejbližší) duševně nezhroutila a my nesledovali jen její výmysly. Konečně otázka autenticity a pravdy (subjektivní i objektivní) je jedna z podstatných součástí této knihy.

2 22.08.2017

Tohle je už moje 5. kniha od Olgy Tokarczukové a byť autorka patří k mým oblíbeným, zpočátku jsem myslela, že ji nedočtu. Hrdinka mi byla opravdu nesympatická (už jen to používání velkých písmen, aby zvýraznila označení popisovaných událostí či postav - Zvíře, Člověk, Potíže, Záchvat, Hněv...opravdu patos) a zařadila jsem si ji mezi skupinu lidí, jejichž existence prosazování ekologie a práv zvířat spíše ubližuje, a které bych opravdu nechtěla osobně potkat. Ani ostatní postavy mi příliš nenadchly, byly hodně "jednobarevné" a zredukované na své místo v konzumní společnosti (neúspěšný a na okraji = hodný, dravý a prachatý = zlý). A místy dlouhé pasáže o astrologii pro mě byly srozumitelné asi tak jako svahilština. Pak mě ale děj postupně přece vtáhl a rozuzlení pro mě bylo překvapivé. Takže za 3 *. (ale možná bylo rozuzlení překvapivé jen proto, že tolik akceschopnosti a tahu na branku je u této hlavní postavy přece jen nepravděpodobné).

1 03.08.2017

Detektivní román ze staré Prahy s opravdu rychlým sledem událostí. Ty jsou chvílemi zcela nepravděpodobné, výkony hlavního hrdiny (komisař Durman) nadlidské. Aby se člověk bavil, je potřeba se uvolnit a nenechat se rozptylovat občasnými nesmysly a nelogičnostmi. Pak je kniha zpočátku (než se opakující se klišé omrzí) místy vtipná a příjemně nekorektní. Dále oplývá scénami plnými obžerství a erotiky (až pornografie). To by samo o sobě nevadilo. Ale já udělala tu chybu, že jsem si asi v polovině románu chtěla zjistit něco o osobě autora (jak vypadá, co dále napsal). A to byla velká chyba. Každá další scéna tohoto charakteru pak byla z mé strany provázena mírnou nevolností. Já vím, že není fair takto knihu hodnotit, ale nahořklá pachuť i po dočtení zůstala.

2 24.07.2017

Knihu jsem přečetla opravdu rychle a snadno. První polovina má více charakter deníku, popisuje dětství malého autisty a boj jeho i jeho rodičů se zařazením do společnosti "zdravých" spoluobčanů. Je nesmírně vtipná, sarkasmus je ostrý jako břitva. Stylem humoru připomíná trochu Woodyho Allena. Já se považuji za psychicky zdravého, společensky ukotveného člověka, ale překvapilo mě, kolik drobných detailů v mých vzpomínkách z dětství se shoduje s těmi Josefovými. Druhá část knihy už nemá charakter vyprávění, je spíše zamyšlením nad podstatou samotné "diagnózy" a toho kde je chyba, nad rolí většinové společnosti v soužití s autistickou menšinou. Vřele doporučuji !

6 24.07.2017