marvarid
komentáře u knih
Strážkyně pramene
Emmi Itäranta
Hezká poetická kniha o zodpovědnosti, o naivitě, o dospívání. Umístěná do dystopické vyprahlé budoucnosti. Nejcennější komoditou se po blíže neurčené ekologické katastrofě stala voda. Doporučuji.
Kniha o Blanche a Marii
Per Olov Enquist
Nevybavuju si, že bych v poslední době četla lepší knihu o vášni a o lásce. Autora jsem doteď neznala a čekala jsem něco daleko racionálnějšího, popisnějšího – muž a ještě ke všemu Švéd. Ale ne. Fyzika, chemie i psychoanalýza hrály vedlejší roli. A přestože ústředními postavami jsou ženy, Enquist je vytvořil naprosto přesvědčivě a vybavil je bojovnou, nepoddajnou povahou. V závěrečné kapitole jsem skoro slzela. Doporučuji, já si to mimořádně užila.
Příběhy příliš lidské
Nigredo (p)
Krátké texty se mi opravdu líbily - měly nápad a ten se v sevřeném formátu podařilo dobře zachytit. Kniha obsahuje i dva delší texty, ty už mě bohužel zdaleka tolik nebavily. Myšlenka se rozplizla, někdy se zacyklila a opakovala stále dokola. Vyprávění bylo příliš popisné a únavně vážné. Možná to je věkem, možná by mě ten smrtelně vážný existencialismus v době dospívání oslovil víc. Teď už mám asi tendenci spoustu věcí zlehčovat.
Dobrého člověka těžko najdeš (10 povídek)
Flannery O'Connor
Ironické, kousavé, nemilosrdně přesné, bez servítek, prostě geniální. Flannery Vám vidí až do hlavy – žádnou křivárnu, úhybný manévr, postranní úmysly, nic před ní neschováte. A ano, pod takovým drobnohledem dobrého člověka těžko najdeš…
Glennkill – ovce vyšetřují
Leonie Swann
Ptákovina, ale vcelku roztomilá. Fajn čtení na dovolenou. Jinak si od toho ale moc neslibujte.... Na druhý díl teď chuť nemám.
Rezavé panny
Gwendolyn Kiste
Ráda si občas přečtu žánrovou literaturu - těším se na neobvyklé nápady, bohatou fantazii autorů a dobrou zábavu. Ale tohle byla naprostá ztráta času. Nesympatická a lehce hysterická vypravěčka se mi nepěknou primitivní češtinou pokoušela převyprávět, co zažila před mnoha lety. Neustále se sebeobviňovala: jak nepomohla, pro záchranu dívek nedokázala nic udělat. A ostatní obyvatelé oné ulice ji proto vydědili a sami se zachovali jako pokrytci a zrádci. Tato lamentace tvoří cca 80% textu. A ani ve zbylých 20% se autorce nepodařilo vytvořit napětí nebo gradaci příběhu. Knihu jsem neodložila, protože to prostě nedělám, i když tady ta chuť byla velká a už dopředu jsem si vybírala, co si přečtu dalšího, abych si spravila chuť. Jedna hvězda za samotný nápad s proměnou dívek, zpracování se bohužel nepovedlo.
Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
I přes pár lehce tajemných momentů je to vlastně banální lovestory. Samotný příběh je lehce k zapomenutí. Ale HM umí moc hezky vyprávět a dumat nad chodem světa. Trávit čas ve společnosti jeho hrdinů je příjemné. Jediné, co mi lehce rozladilo, byl ten nesmysl se zdravotní indispozicí jedné z postav (tady mohl autor vymyslet zápletku lépe). A děkuji za slovo na závěr, popis historie japonského zpovědního románu mě opravdu zaujal.
Severoamerické jezerní příšery
Nathan Ballingrud
Každá povídka je jako krátký pohled do jiného světa, kde se dějí nadpřirozené věci, ty ale často nejsou hlavním zdrojem strachu a hrůzy. Daleko větší strach jde obvykle z lidí, nikoli z „jezerní příšery“ případně jiných magických jevů. A povídky nejsou převyprávěním uceleného příběhu, je to vždy jen krátký výřez z nějakého děje, který nám autor nedovypráví do konce. S velmi silnou atmosférou a o to víc znepokojivý, že se nevíme, jak to dopadlo. Mně se to líbilo.
PS: i já knihu koupila kvůli obálce. O autorovi jsem doteď neslyšela ani slovo.
Vlčí ostrov
Lajla Rolstad
Tak nevím, jak začít… Jestli mám hodnotit to, co LR podnikla, tak to smekám, taková výprava vyžaduje velkou odvahu. No a pak je tu problém s literárním zpracováním těch zážitků…. Tady jsem trochu zklamaná, tím spíš, že autorka sama sebe popisuje jako spisovatelku. Potenciálně krásné pasáže z pobytu v osamělém chatovém komplexu v úvodu knihy a pak z hlídání obydlí přátel na konci knihy jsou zbytečně stručné a hlavně neustále přerušované líčením útrap jejího milostného života a popisem setkání s různými „přáteli“ – všechny tyto postavy jsou splývající, nerozlišitelné, zaměnitelné (snad s výjimkou potenciálního milence Carthyho, který se od ex-milence Jaye liší tím, že je alkoholik a bývalý narkoman). No, abych nebyla tak rýpavá – tak naopak zakončení knihy (těch posledních pár odstavců) mi přišlo geniální.
Čína v deseti slovech
Jü Chua
Čekala jsem něco více kritického, více zaměřeného na odsouzení nelidské zacházení s lidmi v Číně během Kulturní revoluce a Velkého skoku. Ale autor je sám Číňan, svou vlast má evidentně rád a do ničeho takového se nepouští. Trpělivě vysvětluje 10 důležitých jevů, které podle něj Čínu definují. A jeho pohled na věc je vcelku smířlivý. Jednotlivé kapitoly nejsou klasické eseje - kromě historických souvislostí a popisu daného jevu obsahují hodně (většinou autobiografických) příběhů, takže jsou docela čtivé a místy i dost ironické a vtipné. Doporučuji - přestože kniha vyšla už v r. 2009 (a není tedy nejnovější), dovolila mi nahlédnout do této jinak poněkud tajemné a nečitelné společnosti.
Jonathan Strange & pan Norrell
Susanna Clarke
Pozoruhodná kniha. Pokud přistoupíte na fakt, že magie je klasická vědní disciplína a mág je tedy řádné povolání, pro které je potřeba získat příslušné vzdělání a praxi, stane se z ní klasický anglický společenský román – sarkastický, vtipný, plný košatých popisů a dějových odboček, odkazující na skutečné události anglických dějin a historické postavy. Pardon, vlastně jsou tu ještě elfové. Tak tedy přeci jen nějaké prvky fantasy literatury. Ale i oni mají řadu nepříjemných lidských vlastností a jsou s nimi jen problémy… Mě to ohromně bavilo - kouzelný svět, do kterého jsem se každý den těšila, alespoň na chvíli. Děj nikam nespěchal a to mi vyhovovalo.
PS: dvě výtky - jak tu už nějaký čtenář poznamenal – kniha je těžká a v posteli s se ní špatně manipuluje a navíc všechny vysvětlivky / dějové odbočky pod čarou (a že jsou některé dlouhé i více než na stránku) jsou vytištěné mrňavým fontem, což je pro někoho s počínající presbyopií (rozuměj – špatné vidění na blízko, protože jsem stará) rozčilující.
Ztracený v pustině
Jane Harper
Dobré psychologické drama s detektivní zápletkou. Neuvěřitelná krajina australského vnitrozemí skvěle a sugestivně popsaná - stálo by za to knihu přečíst i jen kvůli seznámení s tímto místem, jako cestopis. Bavilo mě, jak pozvolna autorka rozplétala rodinné vztahy a odkrývala povahu svých postav. Ale rozuzlení mi přišlo nepravděpodobné…. Víc se rozepisovat nebudu, abych někomu nepokazila čtenářský zážitek.
Velice lehká smrt
Simone de Beauvoir
Krátká a stručná kniha o smrti, velmi otevřená, věcná a upřímná, ale vlastně nic šokujícího (pro někoho, kdo roky pracuje ve zdravotnictví). Zaujalo mě, jak moc SB konec života své matky prožívala (a vlastně připouští, že to překvapilo i ji samotnou), mluvila o „mamince“ přestože po většinu svého dospělého života měly komplikovaný vztah, nevycházely spolu a udržovaly si od sebe odstup. Asi to byla náhlá přítomnost smrti, kterou se my v naší civilizaci snažíme ignorovat do posledního možného okamžiku, která to změnila. A tady by se dalo spekulovat, jak by se posunula perspektiva, ze které nahlížíme na okolní svět a lidi (ať už jako na jednotlivce nebo společnost), kdybychom od začátku života jasně přijali smrt jako jeho nedílnou součást.
Strašidelná vagina
Carlton Mellick III
Tak to byla jízda – bizarní fantazie utržená ze řetězu. Nebudu se pokoušet o hlubší rozbor, to by bylo kontraproduktivní. Asi bych nedokázala přečíst několik podobných knih v řadě, ztratily by kouzlo. Ale jako vsuvka mezi „seriózní“ tituly opravdu pobaví. Za čas určitě zopakuju s nějakým dalším výplodem tohohle ??? (doplň podle svého pocitu: autora / magora / pošuka / umělce).
Role člověka
Kari Hotakainen
Komentář píšu s odstupem cca 2 týdnů a už teď zjišťuju, že jsem hodně zapomněla. Co mi utkvělo: na jedné straně poměrně trefné a lehce sarkastické postřehy o mezilidských vztazích a interakcích. Na druhé straně dost šablonovité konvenční postavy (úspěšná ale vyhořelá manažerka, zlý bezohledný řidič rychlého vozu, rozšafná matka poskytující dětem životní moudra..). Tak nevím, nebylo to špatné, ale je možné, že za další 2 týdny si už nevybavím nic.
Kafkův pavilon
Tony Samuelsson
Líbilo se mi rozdělení vyprávění v různých časových rovinách na ER formu (současnost, nezávislý popis reality) a vzpomínky z dávné minulosti – ICH formu. Ta evokuje částečně nespolehlivého vypravěče. Tahle koncepce vystoupí do popředí v samém závěru, kdy je Sigge konfrontován s protokoly státní bezpečnosti. A my tak můžeme přemýšlet, nakolik si Sigge vzpomínky přikrášlil a vypustil ze svého vyprávění sporné momenty. Další otázkou pak je, nakolik se mladá generace má stavět do role soudce – Karin nemučili, nekrčila se týdny potmě v cele ve vlastních výkalech, nenavlékli jí pytel na hlavu, aby začala věřit, že teď přijde o život. Autor otázku položí, ale odpovědět si musí každý sám. Pak je tu ta hra se skutečnými historickými postavami – to mě moc bavilo. Hledala jsem na WIKI, porovnávala jejich postoj k nacismu s rolí, kterou jim přiřkl TS. A nakonec popis rozkladného vlivu totality na morálku a život každého jedince – je to popsáno dobře, ale my z bývalého východního bloku se tady nic nového nedozvíme.
Barva mléka
Nell Leyshon
Jazyk a pravopisné chyby (nejnápadnější je chybění velkých písmen) navozují pocit, že čtete opravdu autentický text, deník mladé venkovanky (pravda - dost neotesané a ne vždy sympatické). Příběh je vcelku jednoduchý a krátký, dá se přečíst na jeden zátah. Na obzoru stále visí hrozba, která čím dál víc nabírá obrys neodvratné katastrofy. Marně jsem doufala, že se to nějak zvrtne a mary svému osudu vyklouzne. Ale ne, takové věci se v životě nestávají. A poslední mrazivé překvapení si mary nechá na samotný konec…
Skvělá samota – Putování Pacifickou hřebenovkou
Tim Voors
Moje třetí kniha o Pacifické hřebenovce. A řekla bych nejlepší (tedy pro moji osobu). Motivace Tima Voorse a jeho pocity z cesty mi připadají nejsrozumitelnější. Fotografie jsou perfektní. Jen se trochu obávám, že pokračující devastace mé tělesné schránky mi podobné zážitky (tedy v tomto rozsahu a intenzitě) už neumožní. Tak tedy díky alespoň za tento cestopis.
Amatka
Karin Tidbeck
Fantasticky vykreslená atmosféra mrazivé totality (posttotality ?), městečka, které drží pohromadě jen silou jazyka a opakovaného „správného“ pojmenování věcí. Autorka se nám nijak zvlášť nesnaží zdůvodnit, jak k této situaci došlo, ale to mě vůbec nerušilo. Klíčové je to, co se děje nyní (a jak vás autorka do děje dokáže vtáhnout) – realita udržovaná represí a nátlakem režimu se začíná rozpadat a to, co se vylézá z hlubin je opravdu strašidelné a bizarní. Moc jsem si knihu užila, připomínala mi Anihilaci od Jeffa VanderMeera.
Moc bezmocných a jiné eseje
Václav Havel
Skvělé eseje – nejvíc mě dostal dopis prezidentu Husákovi. Asi i tím, že byl zařazen jako první. Ale dost nemožná předmluva. Stále se obracela do minulosti, což částečně chápu, ale Havlovy myšlenky považuju za nadčasové a zasloužily by si zasadit i do kontextu dnešní doby. Tak aby kniha skutečně plnila to, co si vytyčila – oslovit současnou mladou generaci.