marvarid komentáře u knih

Jazyk je podobný jako u autorova staršího románu „Žít“, ale forma vyprávění se změnila. Už není jen trýznivě emotivní. Některé pasáže jsou absurdní, fantaskní a až jízlivě vtipné (a to nemluvím jen rozhovorech mezi mrtvolami v různém stadiu rozkladu).
Do režimu v Číně se autor dost opírá. Bez obalu popisuje korupci, buranství a pohrdání státního aparátu řadovými občany. Neumím si představit, že by čeští komunisté v minulém režimu dovolili vydání podobné knihy.

4 17.01.2024

Nebylo to špatné, téma bylo zajímavé (o „findiánech“ jsem slyšela poprvé), i když místy dost kruté. Jazyk byl krásný. Ale příběh samotný mě moc nebavil. Popis Rosina života mi přišel poněkud zdlouhavý, naopak o její dceři jsem se toho moc nedozvěděla (proč skončila, kde skončila, proč přerušila kontakt se zbytkem rodiny a proč se nezkusila vrátit domů dřív). Navíc mi obě postavy (matka a dcera) ve vyprávění trochu splývaly – uvažovaly podobně, mluvily podobně. Chtělo to dávat dobrý pozor, o kom je zrovna řeč.

4 15.01.2024

Po detektivce sáhnu tak 2-3x do roka. A tahle mě opravdu bavila - napínavá, úsporně vyprávěná bez zbytečné vaty, bez zbytečných nechutností. Postupně se objevují další a další indicie a Vás to nutí stále přehodnocovat, kdy by mohl být ten vrah.

8 12.01.2024

Pěkné vyprávění prostoupené láskou k Africe. Nádherné popisy přírody (ten vzduch, někdy těžký a plný prachu, někdy studený a průzračný jak voda v jezeře, skoro cítíte). Některé názory a postoje se nám dnes nemusí líbit, ale musíme si uvědomit ten rozdíl jednoho století, které dělí pobyt KB v Africe a současnost. Na tehdejší dobu byly její názory na domorodé obyvatelstvo pokrokové (a její chování k nim zřejmě nadstandardní), lvi v blízkosti farem byli škodná a vyjet si na safari byla společenská nutnost (které se ona naopak postupem času vzdala a jezdila se na divoká zvířata jen dívat).

8 12.01.2024

Přidávám se k všeobecnému nadšení. V životě by mi nenapadlo, že mě komiks může tak moc bavit. Zkoušela jsem to i dřív (Ghost in the shell, Sandman a další), ale vždycky mi tak nějak přišlo, že to sice není špatné, ale klasický román je lepší zážitek. Tady všechno perfektně zapadlo do sebe. Ponuré špinavé barvy ilustrací, dokonalé rozfázování obrázků (skoro jak filmová režie) a neuvěřitelně podrobné a dobře uspořádané faktické informace, které jsou v literatuře o případu Jacka rozparovače dostupné. No a bonbónek nakonec je atmosférou od základního příběhu zcela odlišný dodatek (zpracovaný opět formou komiksu) o vývoji mýtu o JR v průběhu dějin.

5 21.12.2023

Postavy nejsou v podstatě psychologicky nijak odlišeny. Je to zástup avatarů používající podobné hlášky, většina z nich se kromě jména a funkce v příběhu (sexy padouch / nerd s morálními zásadami / nespolehlivý geek ..) od ostatních v ničem neodlišuje. Takže nelze doporučit čtení po krátkých úsecích. Pokud si chcete udržet alespoň bazální orientaci v příběhu (a nevládnete fenomenální pamětí), je potřeba vyhradit si na čtení pár dnů a opřít se do toho. Pak zachytíte ten spodní proud vyprávění - ke mně promlouval o rozmlžení reality v informacemi přehlceném světě. A celé to začne dávat trochu smysl. Jinak pro všechny ty různé konspirační teorie o tom, kdo stojí za útokem z 11. září, nemám moc pochopení. Předpokládám, že dezinformátoři a paranoikové jsou všude na světě podobní (a ti naši mi při pohledu zblízka v dobách Covidu i postcovidových k srdci moc nepřirostli).

1 01.12.2023

Tohle byl za poslední rok jeden z nejnapínavějších příběhů, který se mi dostal do ruky. Ten rozdíl v náhledu reality mezi sestrami je popsaný úžasně a oceňuji, že autorka pouze popisuje, nesoudí.

SPOILER - Ginny nepochybně vykazuje známky autismu (nebo přinejmenším Aspergerova syndromu) – nedokáže odečítat emoce u lidí kolem sebe, nerozumí jim, chybně vyhodnocuje jejich motivace i úmysly. Kontakt s lidmi ji unavuje a vyhýbá se mu. Celý život se snaží dle svého názoru „držet rodinu nad vodou“, pomáhat matce alkoholičce a své milované sestře a nechápe, že matka ji bije, protože se nedokáže smířit s tím, že její dítě je postižené a její sestra ji pouze zneužila (k pokusu o náhradní mateřství) a když to nevyšlo, přerušila s ní veškerý kontakt a do řešení problému s matčiným alkoholismem se nijak nezapojila.

Ginny si v rozpadajícím se domě udělala oázu, kde ve stáří dokáže být soběstačná.

Vivi přijede a o tohle útočiště ji chce připravit – nejen nabouráním zavedených stereotypů, ale hlavně tím, že ji rozboří její pečlivě vybudovaný mýtus o funkční rodině. Přinutí ji uvědomit si, jak přes veškerou snahu byla pro všechny přítěží a s tím si ruku v ruce uvědomit i to, jak ohavně se k ní její matka a ona sama (Vivi) zachovaly.

Chápu, že Ginny svůj svět brání a (skoro se to bojím napsat) konec příběhu jsem vnímala jako katarzi.

PS: hodně čtenářů se zamýšlí nad tím, jak to bylo "doopravdy", jaká byla "realita". Já si myslím, že pro každého evidentně trochu jiná. Podle čeho chcete objektivně posuzovat, co je "skutečné", kdo má "úplnou, nepřikrášlenou" pravdu? Čí názory budou ty "správné a hodnověrné" - ty na kterých se shodne většina, ty nejhlasitější...?

5 01.12.2023

Obvykle soubory povídek moc nečtu – témata, způsob vyprávění, charaktery postav se v nich často opakují a mě to někde v polovině knihy přestane bavit To ale není případ této sbírky. Každý kus je originál a každá další mě bavila (snad s výjimkou některých veršovaných kusů, ty byly divné, NG mi nepřipadá jako bůhvíjaký básník). Ty nejlepší přišly na konec – Vražedná tajemství a Sníh, zrcadlo, jablka.
PS: některým komentářům tady opravdu nerozumím – „autorova fixace na dětské genitálie“ ??? To tam jako někde je? Já na to nenarazila

4 24.11.2023

Kniha je velmi věcná. Dozvíme se hodně o náladě ve francouzské společnosti po prohraných válkách o kolonie, o touze odklonit veřejnou diskusi od drahoty, chudoby a neúspěchů zahraniční politiky k méně palčivým otázkám, o snaze vojáků přiživovat zkazky o nestvůře, aby se mohli ukázat jako hrdinové (což se jim na bitevním poli moc nevydařilo). Zajímavý byl rozbor vlivu vznikajícího tisku na propagaci legendy. Pro mě byl text místy dost zdlouhavý. Celkově jsem si připadala hodně zavalená spoustou postav nevyslovitelných francouzských jmen (některá se mi nepodařilo do konce knihy zapamatovat) a informacemi o společenských vazbách mezi nimi. Naopak bych uvítala více informací o místní mytologii, ze které se legenda zrodila.

2 24.11.2023

Hlavním pocitem z knihy je pro mě lítost. Dítě a později mladík se snaží nějak se vypořádat s faktem, že jeho touhy jsou odlišné, že nezapadá. A přitom by opravdu chtěl. O tom, že je „normální“, se zoufale snaží přesvědčit své okolí tím, že normálnost předstírá, i sám sebe tím, že si pořídí děvče. Ale nic z toho nefunguje, nemůže fungovat. Tak trochu zmateně se stále dokola probírá svými pocity a přáními a snaží se najít nějaké východisko, udržet si alespoň sám před sebou dojem, že má svůj život pevně v rukou. Ale to se nedaří. Místo toho se postupně propadá do stále větší osamělosti.

2 09.11.2023

Expresivní jazyk, barvité, zemité postavy. Autorka dovedně míchá žánry. Bavilo mě to, jen jsem někdy měla pocit (hlavně v závěru knihy), že až moc tlačí na pilu – zněvěrohodňuje děj a chování postav na úkor až nesmyslně vyšponované (a místy dost vulgární) rétoriky. Samotné rozuzlení příběhu je takové nějaké nedomyšlené, banální. Celkově ale hodnotím pozitivně, doporučila bych jako lehčí a zábavné čtení na dovolenou.

3 07.11.2023

Zpočátku mi vadil silně patetický styl vyprávění. Kniha veledůležitě a zdlouhavě vyprávěla v podstatě o ničem, přičemž chvílemi samoúčelně odbíhala k biologicky nechutným „vtipným“ podrobnostem. Souvětí byla dlouhá a šroubovaná. Některé novotvary užité překladatelem snad nebyly ani česky a jejich smysl jsem si domýšlela z kontextu (vy víte, co to je např. „vylábat“ ?). Kdybych sebou tuhle bichli nevzala na dovolenou (kde prostě jiné čtení nebylo), nejspíš bych ji odložila a nedočetla. Což by nakonec byla asi škoda. V druhé polovině se děj začne ubírat alespoň trochu zajímavým směrem, hlavní hrdina- vypravěč přestane být tak sebestředný a třeskutě vtipný (omezí se i motiv dětí půlnoci, bez kterého by se myslím celé vyprávění velmi dobře obešlo) a z knihy se opravdu stane freska popisující stav indické společnosti pár let po vzniku státu.

4 21.09.2023

Podobné úvahy o návratu k přírodě, k samé podstatě lidského života nezatížené společenskými vazbami, jsou myslím ve věku mezi dospíváním a dospělostí běžné. Kniha nám vypráví příběh, který je neobvyklý silou vůle "hlavního hrdiny", ta ho dohnala až na samu hranu smrti a odtud stačilo už jen trochu smůly a neštěstí bylo na světě. Vše je dobře zdokumentováno a vysvětleno. Spekulace o důvodu tragického konce se zdají dobře promyšlené a pravděpodobné. Jediný problém, který jsem s knihou měla, byla obtížná orientace ve střídajících se časových rovinách vyprávění. Ale jinak to bylo čtivé a napínavé a protože se sama ráda v přírodě pohybuju, nejspíš se poohlídnu i po nějaké další knize od autora.

6 11.09.2023

Lepivý, přilnavý smutek a opuštěnost, které se táhnou celým románem. Z příběhu čiší naprostý fatalismus. Žádná z postav nemá sílu cokoli změnit. A často opravdu má jen velmi omezené možnosti - ty jsou dané barvou kůže, sociálním postavením a neodpustím si dodat i tupostí společnosti (protože který s prominutím debil dá dětem na hraní pušku). Kniha je napsaná dobře, ale pokud nemáte náladu na pochmurné depresivní tirády, raději se do ní nepouštějte. Svatebčanka od stejné autorky se mi líbila víc.
PS: obal - je opravdu děsný, chvílemi jsem se za vzhled knihy až styděla a přemýšlela, že ji postaru zabalím do novinového papíru

3 11.09.2023

Příjemné odpočinkové čtení, ještě jeden poslední návrat do Zeměmoří. Užila jsem si to.

1 11.09.2023

Čtivé, zajímavé, motivující. A samozřejmě obdiv ke sportovci takového formátu. Moje sportování je hooodně hobby a bez závodění. Ale čím jsem starší, tím raději mám ten pocit fyzické únavy, namožených svalů, lehké nevolnosti krátce po sportu, která přejde za pár hodin nebo taky až druhý den do velkého hladu. Vše umocněno tím, že pracuju téměř výhradně hlavou a ve velkém kolektivu - prostě tenhle druh relaxace potřebuju. Za mě je nejlepší druhá polovina knihy, moc jsem si užila ty popisy dlouhých tratí...

2 01.08.2023

Ve Frísku jsem nikdy nebyla, zato jsem v dětství trávila hodně času na venkově (malá vesnice s pár desítkami stálých obyvatel) u babičky. Poslouchala vyprávění o sousedech, sledovala, vztahy mezi nimi. Včetně monoklů na obličeji sousedky, kterou manžel čas od času zbil. A nikdo to neřešil, jen občas někdo soucitně pokýval hlavou. Protože každá ves má svá pravidla a ta říkají, že do řešení vlastních problémů se nikdo zvenku zatahovat nebude. Vesnický život zřejmě všude funguje stejně. A autorka ho vystihla dokonale a popsala poctivě. Se vší poezií i se vší obludností. Vyhýbá se příkrému odsudku ale i naivnímu obdivu neznalých lidí z města, kteří si vesnici představují jako něco "čistého a v souladu s přírodou". Čtivé, výborné, doporučuji.

8 01.08.2023

Knihu jsem vzala do ruky s nepatřičným očekáváním - myslela jsem, že to bude ponor do zatuchlých rigidních společenských a rodinných vazeb Japonska, něco objevného. Ale bylo to banální a nudné. Prostě love story. Asi by se mohla odehrávat téměř kdekoli jinde v dostatečně bohatém státu. Japonci jsou ve svých projevech jistě výrazně rezervovanější, ale to je tak vše, co se nad rámec popisované manželské nevěry dovíte. Jo, vlastně jedna věc mě zaujala - opravdu je znalost angličtiny tak prestižní? To si zkusím někde ověřit.

3 08.07.2023

MF má neuvěřitelnou fantazii, příběhy v jeho knihách jsou neobvyklé, nic podobného jsem nikdy nečetla. A je skvělý vypravěč. Kniha zvláštních nových věcí mi opravdu bavila. Jak tu většina čtenářů zmiňuje - je mnohovrstevná, k tomu není co dodat. Přemýšlím, co dalšího jsem si z ní odnesla já:
1. křesťanská víra je fajn pro někoho, komu se nic zásadního neděje. Můžete blahosklonně poučovat okolí o lásce, víře a bohu. Při dostatečné znalosti i citovat příslušné verše, které vás pro daný kontext napadnou a díky tomu působit ještě neotřesitelněji (případně jako blbec, závisí na úhlu pohledu).
2. když začne jít do tuhého, každý nakonec přijde na to, že na řešení problému je sám, žádný dědeček na obláčku nepomůže / není tam / nezajímáte ho.
3. fyzické odloučení nutně časem vede i k odloučení citovému, moc pěkně popsáno.
4. rozklad západní civilizace je bohužel už dnes patrný, do budoucna se máme čeho obávat.
5. Zde přijel misionář jako vyžádaná osoba, takže budiž. Jinak je ale obecně misionářství hodně sporné zaměstnání. Nemůžu si pomoct, vnímám ho negativně a Peter mi byl celou knihu nesympatický. Potřeba šířit slovo boží často převládla nad obyčejnou lidskostí.

11 28.06.2023

Zajímavě napsaný životopis. Střídání různých časových rovin umožňuje sledovat a porovnávat myšlenky a strachy malého dítěte, puberťačky a poté dospělé ženy. Myslím, že ten vývoj zachytila MA bravurně. Ukázala, že to malé dítě vlastně v každém dospělém někde v koutku přežívá a neoddiskutovatelně ovlivňuje jeho život. A to i tehdy když se paměť ukáže jako nespolehlivá a ta největší traumata zkusí vymazat.
Začátek příběhu - dětství šikanovaného dítěte je hodně pochmurné čtení. Je zajímavé, že dospělí v okolí malé Elaine přijmou šikanu jako fakt, jako něco neřešitelného. Vybavil se mi jeden text od Neila Gaimana, ve kterém se pozastavuje nad tím, jak obecně dospělí popisují dětství jako něco idylického, šťastného, bezstarostného. To opravdu všichni trpí ztrátou paměti? Nebo jen vzpomínky vytěsnili, aby se nemuseli zabývat problémy svých dětí?
Pokračování (puberta, dospělost) už není tak citově vypjaté a konec je vlastně dost smířlivý. Není to má nejoblíbenější kniha od MA, ale určitě za přečtení stojí.

9 23.06.2023