Mateo67 komentáře u knih
Pokud máte za sebou Líné učitele, můžete na knihu pohlížet ze dvou úhlů. Buď podle rčení “Opakování matka moudrosti” nebo očima “Autor recykluje sám sebe”. Nové věci, nové poznatky se zde nedozvíte. Pokud je to vaše první Čapkova kniha, seznámíte se tu s jeho filozofií a buď s ní souzníte a to vám bránu k dalším jeho knihám pootevře, nebo ne a pak vám ji zabouchne navždy.
Srovnávat tyto knihy s knihami jiných žánrů by znamenalo dost nízké hodnocení. Ale ve srovnání s dalšími knihami autorky tato patří určitě k těm povedenějším. Myslím, že hlavně díky postavě Ivy, která se povedla, protože působila mnohem víc reálněji než je u autorky běžné. Proto téměř čtyři*.
Tak toto jsem nedala. Prvních 90 poctivě protrpěných, dalších 90 stran nepoctivě prolistovaných, zbytek stran nechaných svému osudu. Na knize mě nebavilo vůbec nic. Pocit, že je vám další osud hrdiny či vývoj děje úplně ukradený, nemívám často. Většinou se s tím i přesto nějak poperu. Tady se mi prát nechtělo ani za mák. “Zježené chloupky a mráz projíždějící po zádech”” při čtení závěru ráda přenechám ostatním.
Inteligence, kreativita, tolerance a pokora. To jsou podle pana doktora Beneše nejdůležitější vlastnosti, které by měl mít dobrý neurochirurg. A u něj jich najdete vrchovatě. Kdyby bylo nutné, přála bych si, aby to byl on, kdo by mě operoval. Ale na pivo bych s ním jít nechtěla.
Klidné a pomalé povídání, které mi v předvánočním a vánočním shonu přišlo vhod. Život rozhodně nebyl lehký, ale díky praktickému pohledu na svět (nebyl čas na nějaké “vylomeniny duše”) v podstatě jednodušší než ten náš. Bylo třeba řešit jen věci opravdu pro život důležité a většinou to byl rozum, kdo nakonec rozhodl. Chvílemi jsem až záviděla.
Neočekávala jsem nějaké mistrné dílo, ale odpočinek a zajímavý začátek několikadílné ságy, což jsem i dostala. Pravda, prostředek knihy se dost vlekl, ale mám ráda tlusté knihy a na dlouhé zimní večery byla jak ďělaná. A jelikož jsem Vondrušku už hodně dlouho nečetla, tak jsem si to i docela užila.
Tak toto byla příjemná jednohubka, kterou jsem slupla jako malinu, i když běžně tento žánr nečtu. V životě se bojím jiných věcí než knih, ač psaných právě pro tento účel, ale to není kritika. V závěru jsem byla moc spokojená, jak se Jožo vybarvil????. Opravdu jsem si čtení užila a už se těším na Trhlinu.
Zajímavé téma, již ne tak zajímavé životní příběhy, na jaké jsem se těšila. Očekávala jsem vhled do jiné životní filosofie, snad i moudrost a dočkala jsem se většinou zpovědí lidí, kteří nezvládli a někteří doteď nezvládají svůj život ani sami sebe. Ano, z každého rozhovoru se dala vytáhnout jedna dvě myšlenky, ale to je málo na knihu, kterou si nevyberete ke čtení pro relaxaci, ale pro poznání a snad trochu i pro inspiraci. Kdybych měla vyjádřit pocity z knihy jedním slovem, tak by to bylo slovo zmar. Jak úlevné bylo přečist si ke konci příběh druhé z žen. Jedna hvězdička navíc za grafickou a výtvarnou stránku.
Nepatřím do cílové skupiny, k přečtení knihy mě přivedla výzva a oblíbená autorka. Nic překvapujícího se nekonalo, nejspíš ale není správné srovnávat tyto povídky s autorčinými detektivkami.
Výborný nápad, jak mladé čtenáře přivést k zájmu o naši historii. Autorce se podařilo nenásilně propojit současnost s minulostí, zde konkrétně s obdobím 2. světové války. Hrůzné momenty jsou pouze naznačeny, příběh se jich dotýká jakoby mimochodem, nejčastěji prostřednictvím časem “zjemněných” vzpomínek těch, kteří válku přežili. Přesto mají silnou vypovídací hodnotu.
Pátráním hlavní hrdinky se příběh rychle stává ryze detektivním a natolik napínavým, že vám moc neumožňuje čtení přerušit. A věřím, že tak bude působit i na mladé. Já sice hodně bojovala s nespisovným vyjadřováním, kterého na mě bylo, neboť kniha je napsaná v ich-formě, až až. Možná i proto, že jsem z Moravy, kde není obecná čeština tak rozšířená jako v Čechách. Ale záměr autorky je zde samozřejmě jasný.
A ještě musím zmínit výtvarnou stránku knihy. Jak obálka, tak především ilustrace z ní dělají dílko, které přitáhne vaše oči a pohladí vás po duši.
Zajímavý nápad, jak přiblížit důležité mezníky lidských dějin 20. století. Jejich propojení pomocí několika generací jedné židovské rodiny maximálně přitáhne pozornost čtenáře a zvýší čtivost knihy. Pro mě nejzajímavější byly povídky z poválečné doby, nejsilnější ta první.Ale přesto, že mě kniha nadchla a velice bavila, něco mě na ní mátlo. Nakonec jsem na to přišla. Knihu bych totiž zařadila do young adult literatury. Tím by mi do sebe vše krásně zapadlo. K přečtení ji ale samozřejmě doporučuji všem. I když je v podstatě dost jednoduše psaná, je opravdu povedená.
Díl, který mě s konečnou platností připoutal k této sérii. Oblíbila jsem si ústřední dvojici a případy, které spolu řeší a budou řešit, beru jako napínavý doplněk:-). Navíc mám ráda detektivky, které odkrývají i něco víc než postupné pátrání po zločincích. A jelikož jsem již dříve četla 7. díl, věděla jsem, že pro hlavní hrdiny bude i líp, a mohla si tak klidněji vychutnávat veškeré dějové zákruty a zvraty.
Ráda jsem se opět setkala (i když jen takto krátce) s Alenou i oběma Petrami. A Markéta, Irena a Marek jim úspěšně sekundovali. Povídky se vydařily všechny. Jsou obyčejné, jsou české. Moc pěkně se to poslouchalo. B
Chtěla jsem vyzkoušet nějakou novou českou spisovatelku a Lukáškovou jsem již delší dobu měla v hledáčku. A jsem spokojená. Zajímavá myšlenka s posunutím přítomnosti postav do naší budoucnosti a dobře zvolená hlavní zápletka umožňují velký rozptyl dějových linek i vývoj charakterů hlavních postav, přičemž vše do sebe plynule a přirozeně zapadá. Mírný nádech sci-fi knihu oživil, jen mi jedna ze změn připadala až moc přehnaná (nebudu tu ale spojlerovat:-)), když se jedná pouze o 25 let. Ale to je jen můj názor a myslím, že to jinak nijak zvlášť knize neubírá na věrohodnosti.
Pro mě kniha s unaveným dějem. Nebýt čtenářské výzvy, nedočetla bych ji. To ale rozhodně není důvod, abych ji dalším čtenářům nedoporučovala. Rozhodně nejde o plytký a bezduchý příběh a autor ví, co dělá. Já ale asi nejsem vhodný koncový čtenář pro tento typ detektivek. Chybělo mi napětí, akce a vyšetřování postrádalo šťávu.
Tak k této knize jsem si cestu nenašla a myslím, že kdybych ji četla a neposlouchala jako audio, tak bych se konce nedočkala. Bylo to tak zdlouhavé, až nekonečné. A i poslouchat tolik hodin pouze s tou motivaci, že se dočkám překvapivého (prý) konce (a bohužel nic moc velkého se nekonalo), je docela dřina, takže jsem se přes půl knihy zmítala mezi dvěma a třemi hvězdami. Dvě podporoval téměř neposlouchatelný hudební doprovod, ale nakonec jsem důvod pro tu třetí ( ne tedy úplnou) objevila. Té práce, co jsem za těch nekonečných hodin zvládla, za toto ocenění stojí. Takže, Martine Servazi, chyběl jsi mi víc než dost a já doufám, že až se spolu setkáme v údolí ( v Údolí), že to pořádně rozjedeš a já s tebou.
Poslední kamínek letošní výzvy zapadl na své místo. A že to byl na závěr pořádný šutr. Rezervace v knihovně se zdržela kvůli PSOVI a kniha se ke mně dostala až pár dní před Vánocemi.
Je to silná kniha a pravděpodobně i moudrá. Ale já bohužel nebyla v této době a v těchto dnech nastavena vše přijmout a vstřebat. Nebýt výzvy, pro tentokrát bych nedočetla. Stránky se mi bránily a já se bránila jim. Tři hvězdičky to budou, víc ne... A pak přišla strana 135 a závěr knihy. Řádky běžely a najednou byl konec. Jak knihy, tak života jednoho člověka. V nadějnějších časech se do tohoto studijního kurzu asi ještě jednou zapíšu.
Vždycky jsem měla ráda katastrofické knihy a filmy, kde bylo lidstvo něčím, někým ohroženo až k samotnému vymření. V březnu jsem si říkala, že už se asi nikdy na takový film nepodívám, žádnou takovou knížku nepřečtu. Ale člověk se většinou ze všeho dříve nebo později oklepe a já jsem v klidném létě propadla zase svým choutkám. Navzdory nízkému hodnocení jsem se zaměřila na tuto knihu. Vždyť je to May, ne! Do rukou se mi sice dostala až uprostřed vrcholící 2. vlny, ale co už...
No, a nic. Škoda slov. Jen jsem si otestovala svou výdrž dočíst až do konce. A že teda byla tentokrát nadstandardní. A proto se musím odměnit. Jedna hvězda pro Maya, jedna pro mě. Víc ani ťuk.
Tak toto bylo zajímavé překvapení. Už přes rok hledáme nějakou čtivou, ale přitom nepodbízející se a “chytrou” knihu pro deváťáky a zde jsem konečně našla. Neuvěřitelně zajímavý námět a neuvěřitelně dobře zpracovaný. Otevřený konec mi nevadil, ba naopak. Nabízí tolik následných úvah, že vaše spojení s knihou neskončí s poslední větou. A doslov autorky silný příběh ještě umocní. Jen velká škoda, že byla změněna obálka u tohoto vydání. Je zavádějící a samozřejmě poplatná marketingu. Myslím, že zbytečně mladé čtenáře podceňujeme.
Uspěchaná mi připadala část přípravy na útěk. Pár stran navíc by rozhodně nevadilo. Nemůžu se zbavit pocitu, že nám tady autorka zůstala něco dlužná.
Pozor, možný spojler!!!
Při čtení knih o holokaustu člověka doslova mrazí. Zde mě, stejně jako u 1. dílu, ovšem mrazilo z chování Vladka. Po oba díly jsem se snažila pochopit jeho chování (hrůzy, které prožil, pokročilý věk, osud manželky,...), omluvit jej, přijmout ho takového, jaký je, ale ve chvíli, kdy se projevil jeho rasismus (u člověka, který přežil holokaust!) jsem to vzdala a nebýt již téměř konec knihy, nedočetla bych. Kruté a beznadějné!
Česká detektivka. Už to si zaslouží hvězdičku navíc. I když vyloženě jako čistá detektivka mi to nepřipadalo, na to tam byly docela do hloubky vykresleny charaktery a prožívání jednotlivých postav. Což není minus, ale spíš přidaná hodnota. Postavy nebyly nijak příjemné, čtenář si zde neměl moc koho oblíbit. Spíš mi ale vadilo to, že vztah jedné postavy ke kočkám byl mnohem silnější než k jakémukoli člověku, a to i hodně blízkému. Zvířata mám moc ráda, ale co je moc, je moc. Ale nechci spojlerovat. Nepochopila jsem proč ten začátek - linka z minulosti (a na něho navazující konec). Opravdu to zde bylo nutné? Spíš mi to připadalo jako psáno pro efekt. Za toto hvězda dolů. Rozhodně ale půjdu do dalšího dílu, protože českých knih není nikdy dost.