Matthias komentáře u knih
Knížku jsem četl jedním dechem a dost mě bavila. Neustále mě zajímalo, co bude dál a příběh se zajímavě vyvíjel.
Cormanův styl mi však přišel zvláštní, protože byl neuvěřitelně stručný a nepoužívá žádné popisy, jen "postava X přišla, řekla Y" a hotovo.
Trochu mě zklamal konec. Chápu jeho myšlenku. Hlavní hrdinka chtěla dosáhnout určité spravedlnosti a tu nakonec našla jinde, než by čekala. Co bylo ale důležitější je, že našla nějaký vnitřní mír. To je hezké, ale zároveň mi trochu přišlo, že autor věří v nějakou vyšší spravedlnost, která je daná snad vesmírem.
Přečetl jsem v rámci knižní výzvy - je to oblíbená kniha mé mamky, která se zajímá o duchovno. Naštěstí je to tak snadno napsaný, že se to dá přečíst víceméně na pár posezení. Bohužel příběh mi moc nešmakoval. Ne proto, že na posmrtný život nevěřím, duchovno a esoterika a astrální cestování považuju za nesmysly atp. ale především v tom příběhu místy dost haprovala logika, kdy sám autor v principech posmrtného života, který popisoval, dělal občas logické rozpory. Místy na mě všechno působilo velice povrchně, ačkoliv se kniha snažila působit naopak velice hluboce. A za nejhorší považuju, že je to místy psané velice kýčovitě a "nažehleně". Ovšem druhá část knihy mi připadala trochu lepší, protože se tam teprve něco začalo dít a občas se vyskytl u nějaký ten zajímavější moment.
Čtivé, zábavné, ano. Přesto až děsivě podobné původní trilogii a to se mi moc nelíbí. David Lagercrantz na sebe vzal úkol, že napíše pokračování Milénia a jak zmínil v jednom rozhovoru, bude studovat původní trilogii, aby se ji co nejvíce přiblížil. To je hezké a dokonce se mu to povedlo. Přesto je poznat, když autor do knihy nedá kus sebe. Osobně bych radši, kdyby si více vypiloval vlastní styl. Dál se mi nelíbí určitá rozporuplnost postav. Např. jeden záporák podporuje americkou stranu Tea Party, ale zároveň miluje Stalina. Aha! To dává smysl, říkám si a koulím očima. Asi jako milovat židy a zároveň Hitlera. Ed má sice anarchistický pohled na svět, ale zároveň je levičák. Pak je tu jeden pacifista, kterému se dělá fyzicky špatně z násilí, ale - světě div se - čte Tolkiena. Autor ohýbá definice slov a to, co předvádí jsou sofismata. A to já nemám rád.
Neuvěřitelné, že hloupé argumenty politiků, které se stále dnes používají, byly vyvráceny tímto moudrým ekonomem již v 19. stol.
Ze všech motivačních textů, které Leo splácal na koleně mi tenhle připadal nejlepší. Spoustu zajímavých myšlenek i postřehů.
Teda přiznám se, že se mi to četlo straně špatně. Jsem sice z Brna a hodně slov z nářečí z Bílovicích nad Svitavou znám (hádám, že lidem mimo Moravu by se to četlo ještě mnohem hůře, než mně), přesto to nebylo úplně příjemné čtení a uvědomil jsem si taky, že nářečí v psané podobě vypadá hrozně. Dokonce i samotná Bystrouška užívala výrazné nářečí, díky čemuž působila tak nějak nesympaticky. Když ale styl, jakým je to psaný odpustím, co mi vlastně zbude? Spoustu pasáží je vyloženě nudných a naprosto o ničem. Pří čtení jsem trpěl... Naštěstí, jak se zjeví konečně Bystrouška, začne to být kapku zábavnější. Čekal jsem, že Bystrouška bude opravdu bystrá, neboť já mám rád chytré postavy, ale naneštěstí nic moc chytrého nepředvedla - snad jen scénka, kdy převeze kohouta... Trochu mě zarazila jedna scénka z jezevcem, kterou bych jazykem dnešní doby nazval jako "Golden shower" nebo jako "Watersports" - ehm :D Zajímavé to začne být teprve až na konci, kdy je na lišce poznat aspoň malá snaha o psychologický vývoj hlavní postavy (dá-li se to tak nazvat) . Liška si prostě začne uvědomovat, že její život nemá smysl, a že vlastně touží po lásce. Pak potkává Zlatohříbka (mimochodem, docela pěkný jméno pro Lišáka) a je to. Někdy mi ale trochu přišlo, že má Bystrouška snad rozdvojenou osobnost - protože sem tam má všechno na háku a všechny v pohodě převeze, jindy má kvůli nějaké blbosti pocity viny a studu - je zvláštní, jak se chová nekonzistentně - na druhou stranu, v humoristických románech se tohle asi moc neřeší. Takže závěr? Chápu, že má tohle dílo určitou uměleckou literární hodnotu a možná jsem kulturní barbar, když takový skvost hanobím, ale myslím, že člověku v dnešní době moc nedá. Ať už kvůli nářečí, kterým je psané, nebo i kvůli tomu, že humor v dnešní době je zkrátka příliš odlišný.
Jelikož Zápisky starého prasáka řadím mezi moje nejoblíbenější knihy vůbec a život mě postavil před šanci koupit "Další zápisky starého prasáka" na knižním veletrhu se slevou 75%, nemohl jsem pochopitelně odolat :) Bukowski je známý tím, že píše extrémně sprostě a to on... jo... píše. Nicméně bylo by opravdu nefér a velice povrchní vidět v jeho literatuře jen vulgarity. Bukowski nabízí víc. Některé povídky či úvahy obsahují velice jednoduše vyjádřené (bez zbytečné filozofické intelektuální vaty) myšlenky, ve kterých je určitá hloubka. Buk se také nebojí být syrový, dekadentní a upřímný. A zároveň je i v jistém smyslu citlivý. Některé slovní obraty a popisy jsou opravdu geniální (a taky genitální). Bohužel, občas se vyskytla povídka, která mi nic nedala. Příběh nepříběh, pointa nepointa. Škoda!
Ze začátku mě to docela bavilo. Taková hezká zápletka se zajícem vedoucí k "vykašlání se na svůj dosavadní život", spoustu vtipných historek atp. Ovšem ke konci už ty příběhy nějak ztratily šťávu. Dost často se opakoval motiv, že se hrdina nebo zajíc dostali do nebezpečí a většinou na to reagovali útěkem. Až teprve na konci se konečně objevil první nepřátel, před kterým hrdina neutíkal a postavil se mu - ale protože to byl medvěd, tak mi to nepřipadlo moc ok. Kdyby radši vzal bouchačku a postřílel ty chlápky, co mu na jihu zničili barák. Prostě poslední části knihy jsem z nějakého důvodu úplně nemohl strávit, takže jen 4/5
Přečetl jsem to za dva dny. Velice mě to chytlo a nemohl jsem přestat - mluvím o čtení :-p Je to samozřejmě velice akademicky poučné na stejně jedné a na straně druhé i perverzně fascinující (zní to divně, ale šokující věci jsou prostě přitažlivé pro většinu lidí). V některých pasážích jsem se i zasmál (i když bych se tomu smát neměl. Ale když Richard Chase spal s pomeranči kolem hlavy, protože doufal, že tak do sebe dostane hodně vitaminu C, nemohl jsem se nesmát). Za zajímavé také považuji, že autor několikrát zmínil NEvyřešený případ sériového vraha z Green River, který je ovšem dnes už vyřešený. Díky Bohu (Satanu?)
Líbilo se mi, jak to bylo napsaný. Hrát si se slovy a přijít s originálními obraty Lindsay fakt umí. U některých scén jsem vyprskl smíchy, protože knižní Dexter je na rozdíl od toho seriálového mnohem více cynický a má nemalý smysl pro (černý a morbidní) humor. Některé hlášky jsem si dokonce opsal na památku :) Na druhou stranu - bylo tam někdy trochu příliš psychologické vaty, které byla někdy nudná a jindy zase nepřehledná. A nadpřirozené prvky mi nesedly už vůbec...
Dobrá učebnice. Díky ní jsem zvládl zkoušku z integrálů za dva! Jen škoda, že je místy zbytečně moc složitá a nelidsky matematická...
Sice je to román dlouhý na 600 stran rozdělený na 32 kapitol, které jsou poměrně rozsáhlé, ale přesto se dá přečíst jedním dechem. Je to tím, že je psán velice jednoduše a čtivě. A přitom se ani nezdá, že by se autor s popisy nějak moc páral. Tak jako tak se dá do knihy rychle začíst a ještě rychleji se nechat pohltit příběhem. Osobně se mi velice líbil ten exaktní detektivní styl, kde postavy obvykle místo "měla krásné modré oči a jmenovala se..." byly popisovány stylem "měla 173 cm a na občance uvedené jméno..." Stejně tak mi byl sympatický autorův smysl pro detail. Nejenom, že tu bylo detailů celá řada a všechny byly pro příběh důležité, ale autor je dovedl i hezky zvýraznit. Užíval pro ně často různá pojmenování. Jednu událost třeba tituloval Všechno To Zlé, jindy dával předmětům jméno (Krabička na cigarety od Miriam Wu). Zkrátka i méně bystrý čtenář se v tom rozsáhlém a detailním příběhu neměl šanci ztratit. Kromě toho byl děj vskutku hezky poskládán. Věřím, že při zvolení jiné kompozice by se z děje vytratila dynamika, chronologická dramatizace a jistě by některé dějové zvraty nepůsobily tak nečekaně. Na konci se navíc děj poměrně uvěřitelně a logicky vyjasní, zapadnou do sebe všechny dílky a závěr je přirozeně uspokojivý, což není plus, nýbrž samozřejmost. Na tuto samozřejmost se někdy u komplexnějších příběhů zapomíná. Jinak ještě před čtením jsem četl komentář uživatelky kiddlinka a dával si dobrý pozor na záměnu Er a Ich formy. Ano, je pravda, že ji autor někdy libovolně měnil, avšak vždy ji přehledně odsadil na další odstavec a zvýraznil kurzívou. V posledních kapitolách občas kurzíva při vnitřních monolozích chyběla, ale to mohla být už chyba překladatele. Jediné, co bych knize mohl vytknout je minimum emocí. Chci říct - Švédové jsou trochu jako my Češi - příliš racionální. To mi sice nevadí, ale aspoň jednu citovou "americkou" scénku bych uvítal. Když se totiž dobře podá a zasadí do správného místa, zanechá na čtenáři hluboký dojem. Toť názor můj... Mimochodem: první zápletka na ostrově s hlavním dějovou linií skoro vůbec nesouvisí, nicméně osobně ji pokládám jako ukázka pro čtenáře, čeho všeho je Lisbeth schopná, zvláště pokud je druhý díl pro čtenáře prvním setkáním s trilogii Milénium.
Tři hvězdy. Nebylo to špatné, ale Bukowski má i lepší díla. Docela mě překvapil konec, tedy kromě toho, že se ********* ne nebudu ho prozrazovat, spíše upozorním na fakt, že knížka má neuvěřitelných 104 kapitol :)
Hamingway byl tak trochu psychopat na detaily. Třeba cestu autem z jedné vesnice do druhé popsal tak, jako bych tam seděl s ním a prožíval to taky. Blátivá cesta, kaluže zasypané štěrkem, po pravé straně tekla řeka, po levé byly skály, v dálce se vynořovaly siluety hor, za další zatáčkou byla cesta lemovaná kukuřičnými poli. Takhle to vážně popisoval, a dovedl to i na docela dost stránek. Ale chybou je to, že to začalo být pak strašně nudný, třeba když popisoval ústup a válku, tak strašně do detailu, skoro se to nedalo číst. První část naprosto nudná, začala mě bavit až tak druhá, přičemž ve třetí byl italský ústup, který nebyl tak nudný jako první část ale zase nebyl tak zábavný jako část druhá. Byl jsem rád, když už bylo po ústupu. Moc jsem také nepochopil, kde hlavní hrdina knížky bral tolik peněz, že pořád utrácel za druhý hotely a za jídlo a za pití a za cesty a já nevím ještě za co, jako by nosil po kapsách miliardy. Ale nebylo to úplně špatné napsané a místy to bylo zábavné. Zdá se, že v době, kdy lidi neměli internety a televize a mobily, ale jenom knížky, měli prostě menší nároky na literární umění, takže snad v jejich méně uspěchané době by ta detailnost nikomu nevadila. Ještě bych měl výhradu k rozhovorům, místy mi přišly nepřirozené, lidi by si takhle ve skutečnosti snad nepovídali… Kdyby to dnes vyšlo jako novinka, zřejmě by se to na dívali mnohem více kriticky.
Moc krásné, to pojetí lásky se mi líbilo, bylo to takové seriózní… Člověk má někdy pocit, že láska je závislost nebo fanatizmus z těch knih, ale tady jsem cítil, jak je ta láska krásná a dokonce si ti dva zamilovaní vykali, to bylo vážně zajímavé dílo…
Noel má stejnou povahu o chování jako Nick. Jeho děj se rozjede podobně jako Nickův… Avšak občas to bylo nudné, občas zajímavé, nic moc extra. Bylo to lépe napsané, než předchozí díl. Škoda, že se pak děj zvrtl a pak se ZASE objevily scénky z cirkusu, ano z nudného a hnusného prostředí cirkusu plný postav s divnými jmény, takže po čase nevíte kdo je kdo. A přiznám se, že jsem pak přeskakoval odstavce, kdy Noel popisoval pořád dokola znovu a znovu jak umývá donikéry, nebo jak jim říkal. Na konci se vysvětlí pár věcí z minulého dílu. Jak však děj dopadne dobře, urovná se pak z ničeho nic ten Neolův. Celkově nic moc…
Myslím, že celá série měla skončit jejich útěkem do Paříže, protože tento díl byl vážně nudný a o ničem. Většina příběhových zvratů jenom těžila z minulých dílů tím, že autor rejpal do věcí, které se úplně neurovnaly jako do vosího hnízda. Nejvíce mě naštval konec, kdy on pro Sheeny udělal první poslední a nakonec ji pomohl splnit si všechny její sny a zbavil ji otravných rodičů a ona na něj bylo celou tu dobu hnusná a protivná a nakonec ho úplně zradila. Ano na druhou stranu já vím, je to prostě ze života. Nejhorší však byla poslední část, kdy Nick cestoval s cirkusem, to bylo tak strašlivě nudné, nesympatické prostředí cirkusu jsem četl s utrpením, každé slovo mě nudilo a pak jsem uvažoval i tom, že se na to vykašlu a přeskočím to. Navíc to dopadne blbě a hromada věcí zůstane nevysvětlena, takže jsem měl stejně blbej pocit i po dočtení.
Líbí se mi, jak tu celkově díl hezky vyvrcholí a kromě toho, že se objeví hromada nových postav a ještě to více zamotá, dopadne to plus mínus dobře. Tímto dílem to mělo všechno i skončit…
Trojka byla skoro stejná jako dvojka, děj byl dobře zamotanej a bylo to vtipné… Mohl jsem vlastně napsat viz. druhý díl.