MayaBu komentáře u knih
Jsem ráda, že jsem si Sen o Somersetu přečetla dřív než Poselství růží, protože se jsem se v postavách lépe orientovala.
Bylo to čtivé, autorka brala děj docela hopem, s čímž jsem já osobně problém neměla. První část byla skvělá, u druhé moje nadšení poněkud opadlo a třetí, tedy ta Rachelina, mě znejistěla, jestli dát 3 nebo 4*.
Vzhledem ke čtivosti této knihy se však přikláním k vyššímu z uvedených čísel.
No, jsem zklamaná. Scarlett byla jedna z nejméně sympatických hrdinek s jakými jsem se zatím setkala a to byl asi kámen úrazu. Místo ní jsem měla daleko radši Melanii.
Začátek byl velice pomalý (do strany 120 se vlastně nic nestalo a u scén typu Scarlettiny přípravy na zabijačku, či co to bylo, která trvala asi osm stran, jsem protáčela oči), ale jakmile do děje vstoupila válka, kniha nabrala obrátky. Po chvíli to ovšem bylo stále totéž dokola, zachraňoval to snad jen Rhett. Myslím, že druhý díl s klidným srdcem vynechám.
Možná se autorka moc vrtala v té eseji, možná jsem si pod souslovím „zapovězená láska“ představovala víc než jen Timovy zamilované myšlenky a pár scén s Vanessou, možná mi vadilo, že Duncan „něco věděl, ale ne všechno“, protože by mi přišlo zajímavější, kdyby se k příběhu Tima a Vanessy dostal jako cizí osoba, ale proč by mu potom ty CD Tim nechával, že. Prostě si myslím, že ta kniha byla dobrá, ale asi mohla být lepší.
Ale to jsou detaily, nehledě na ně děkuji za sněhové vánice, které jsem v horkém letním počasí ocenila a za příběh, který mi bude v hlavě ještě chvíli doznívat. Navíc ta krásná obálka..
Tahle kniha byla příšerně konverzační a místy neskutečně statická, ale ... stejně jsem jí zbožňovala a hltala. Je sarkastická a dokáže rozesmát. A je hořko sladká – sladká natolik, že se čtenářovi občas zrychlí tep, ale hořká dost na to, aby neprotáčel panenky.
Relativně čtivá sága v kulisách vznikajícího státu Texas. O lásce lidí i jejich lásce k půdě, o rodině a o přátelství. Akorát toho "prokletí" bylo trochu moc a přišlo mi, že si Jessica urvala knihu pro sebe. Nemohu se rozhodnout mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami...
(a chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na trošku kostrbatější překlad)
Nikdy by mě nenapadlo, že může Werther s Šer Chánem vyrazit do Pýchy a předsudku a že si ještě k tomu budou i celkem rozumět!
Skvěle propletené příběhy, dokonce ani nedostatek popisu, na který si tu někteří stěžují, jsem nezaregistrovala. Ideální kniha na prázdniny!
Tolstoj zkrátka UMĚL psát. Anna Karenina je komplexní dílo s obrovským rozsahem, díky kterému se ponoříte do světa vyšší ruské společnosti druhé poloviny 19. století.
Naprosto jsem si zamilovala postavu Levina (i přesto, že
pro jeho zálibu v kosení trávy jsem příliš pochopení neměla)
Je dobře, že kniha o tomto tematu vyšla a jsem ráda, že jsem si jí přečetla. Bylo to svědectví o hrozné době a o jejích obětech, na můj vkus však podané příliš poeticky na to, že šlo o pohled malé holky. Stojí za to prokousat se prvními 100 stranami, v závěru děj nabírá obrátky a je čtivější. Je hrozné, že se něco takového opravdu stalo, navíc v nedávné minulosti...
Hovorový jazyk a slovní zasoba omezená asi jako řeč pana Tau pro mě znamenaly takřka smrtelnou kombinaci.
Když v závěru stálo: "A víc vám toho už vypravovat nebudu." tak jsem si oddechla, že už to mám za sebou (mám zásadu, že všechny rozečtené knihy dočtu), ale zároveň jsem začala hledat příběh, který na 188 předchozích stranách někde měl být... asi jsem od této knihy čekala něco úplně jiného, než co jsem v ní nakonec našla.
Nejdřív jsem viděla film, ale vůbec, opravdu vůbec, mi to nevadilo. Když to čtete, máte pocit, že to všechno Charlie napsal přímo vám, že vy jste ten "přítel". Jsem ráda, že jsem tuto knihu přidala do své knihovny.
Asi to nebyla kniha pro mě. Bylo to poměrně čtivé, ale pořád se opakovalo totéž (nesnášejí se, nevědí, jak to teda je, mají se rádi, snaží se se nesnášet,...) a navíc musím souhlasit s tím, že jde o červenou knihovnu na druhou, což taky není můj šálek kávy. Pro mě byl After zřejmě drobet přehmat, ale své čtenáře si jistě najde.
Zaprvé - bylo to neskutečně, ale opravdu neskutečně čtivé. Zadruhé - miluju příběhy, ve kterých postupně odhalujete pravdu a zjišťujete, že nic (a nikdo) není takový, jaký na se na první pohled zdál, takže si mě tahle kniha naprosto získala. Navíc mi skvěle sedl autorčin styl vyprávění, takže si od ní ráda něco dalšího přečtu.
Tak nevím. Začátek nic moc, potom se děj celkem rozjel, ale konec, kde se zdlouhavě vysvětlovala minulost, mě nebavil. Nebýt Čtenářské výzvy (kniha odehrávající se v Praze), asi bych se k této knize nedostala. Každopádně palec nahoru za popisy našeho hlavního města :)
Další díly každopádně s klidným srdcem vynechám.
Skutečně. Tato kniha není o katastrofě. Je o lidech. Problém je, že se v průběhu knihy sice všechny hlavní postavy nějak změní, ale jak, to se dá lehce uhodnout. Dále se v každé kapitole alespoň jedna z hlavních postav opije, zhulí nebo s někým vyspí (idéalně zkombinuje víc možností), případně ji napadne pár filosofických myšlenek a aby se neřeklo, párkrát pomyslí i na to, že se na Zem řítí asteroid. Snad jediné, co bylo k tematu, bylo Elizino počítání kolik hrnků kafe ještě vypije, než Ardor dorazí na Zem.
Proč?! Kniha vypadala fakt lákavě - už kvůli obálce, anotaci i nápadu, ale takhle dokonale zabitý potenciál jsem snad ještě neviděla. Obávám se, že pro mě šlo o ztrátu času. Škoda.
Knihu jsem přečetla takřka raketovou rychlostí, na čemž má ovšem větší podíl délka kapitol než nějaký poutavý děj. Ano, našlo se tam pár mimořádných filosofických myšlenek, ale bohužel mě to nijak za srdce nevzalo.
Slabší 4 hvězdy. Ze souboje se Školou dobra a zla by Princezna Bojovnice určitě vyšla jako vítěz, ale pár nedostatků se tu taky našlo. Hlavně mi vadil pomalý vlažný rozjezd, kniha mě začala bavit až někde kolem strany 70. Na druhou stranu, když už se děj rozjel, líbilo se mi to a klidně bych brala pár stránek navíc. Ale hlavně - Bazil! :D
Těch 456 stran ale uteklo! Bylo to drsné a strhující čtení. Malinko podobné Hunger Games se špetkou antiky, navíc v prostředí horké pouště. Byly tam jak bojové scény, tak romantické a vhledem k tomu, že tam druhých zmíněných nebylo příliš, tak jsem naprosto spokojená :)
P.S. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že není Impérium jako Impérium - tady sice taky mají císaře jako ve Star Wars, ale Darth Vader v nedohlednu. Jména Laia a Leia jsou si koneckonců taky hodně podobná... :D
Tahle knížka mi vzala dech. Nečekala jsem, že kombinace Romea a Julie, Malého prince, severské pohádky a 2. světové války může dopadnout takhle... Naprosto speciální kniha, zasloužila by si víc než 5*!
Vítejte na Aljašce! Seznamte se s nehostinnou krajinou, stavěním srubu, stopováním a zabíjením zvěře. Neminou vás kruté mrazy a závěje sněhu, ale i osévání polí na jaře. Potkáte záhadné dítě, manželský pár, který si ihned zamilujete (stejně jako jejich sousedy a jejich nejmladšího syna). Svou expedici zakončíte zjištěním, že Aljaška dává i bere.
Krásná a poetická kniha plná emocí.
Ach jo! Já opravdu nevím, kde nastala chyba, ale tahle knížka mě začala bavit až na straně 300. Po přečtení anotace jsem se na ni těšila, ale nakonec jsem se strašně dlouho nemohla začíst. A hlavně - je opravdu nutné, aby tam bylo tolik mrtvol? Myslím, že by to šlo i s menším počtem úmrtí... (a naprosto souhlasím s komentářem kayly8)