medialstar komentáře u knih
Pornoromán pro intelektuály. :-) Mladá nymfomanka se specializací na 14ti leté hošíky, které díky sve profesi učitelky snadno loví přímo ve škole. Hodně otevřené, víc jak půlka textu líčí samotnou "akci". A není to stylem zadíval se jí dlouze do očí a rozepnul knoflíček. Celeste je pěkná mrcha, umí manipulovat a dosáhnout svého. Sex je pro ni prostředkem ukojení touhy, ale neváhá ho použít i k získání výhod, jako svou zbraň. Otázkou zůstavá, kdo je v příběhu ta oběť. Mlaďoši to dělají rádi a dobrovolně, spíš jim pak všechny holky, co přijdou po ní, budou zákonitě připadat nudný, co já vím. Zničí jim to období objevování, romantiky, tajemství. Celeste nemůže být nikdy šťastná, protože jakmile bude mít objekt touhy o rok víc, už ji to nerajcuje a musí jít dál. Každopádně po ní zůstává všude spoušť, šrámy na duši a pachuť ze života.
Docela nevšední je zmatek v postavě manžela, který se chvilku jmenuje Ford a pak zase náhle Fred. Chybička se vloudila.
Hakl mě pořád míjel, ani nevím proč, až když se mi dostala do ruky tahle vizuálně velmi vyvedená kniha, nešlo odolat. Líbí se mi styl, má to spád, dobře vykreslenou atmosféru. Životem ošlehaný František zažije nečekané vzplanutí k umělé ženě. Klade si otázky, na které bude lidstvo hledat odpovědi do skonání světa. Věčný koloběh toho, po čem toužíme. Chvíle, kdy zažíváme absolutní štěstí a ve stejném okamžiku už tušíme, že spěje k zániku. Snad nebudeme mít potřebu vynahrazovat si city a přátelství až takovýmto extrémem. Ale obávám se, že je to reálné. Vlastně už se to zlomkem děje.
Jednou nahoře, jednou dole. To přece dělá život životem. A je to tak správně.
O lásce, touze, kdy nedostupné nám nedá spát a nevidíme štěstí v tom, co máme. Alespoň tak to vidím já...Někdy není třeba putovat až na konec světa.
Tohle se nedá snad ani okomentovat, to se musí zažít. Hodně okrajové čtení, ale pro mě je Charms prostě srdcovka.
Přečetla jsem na doporučení, jinak bych zřejmě po knize nesáhla a určitě nelituji. Vtipné, svižné, vše se vám odvíjí před očima jako film. Plná laskavého humoru. Čte se jedním dechem, i když není zrovna hubená. Doporučuji těm, co hledají nenáročný, ale přitom inteligentní příběh, který zahřeje u srdce.
Druhá porce hlášek. Pracovat mezi lidmi je zkrátka nekončící tok zábavy i prapodivných zážitků.
Příjemná jednohubka. Přimlouvám se za sepsání hlášek z českého prostředí, ujme se toho někdo? :)
Jako bych se vrátila v čase a občas viděla sebe samu. Ale každá hrana se časem obrousí...
Nejdřív jsem si říkala, že ji jen tak prolítnu a nebudu to číst celé. Ale chyba lávky! Nakonec jsem ji pročítala s maximální pozorností a je to přesně ta kniha, ke které se můžete vracet a stále nacházet a objevovat. Nezbývá, než ji zakoupit.
Doporučuju se před pročítáním pořádně najíst, protože tady vám udělá pomyšlení naprosto každé jídlo. Není důležité, zda jste jen fajnšmekr požívač nebo se považujete za zkušené kuchtíky, tohle potěší napříč zkušenostmi každého.
Padnout na dno by uměl každý z nás, na to není třeba mít nějaké zvláštní schopnosti. Ale zvednout se i přes hromadu klacků pod nohama, to už dokáže málokdo. Najít odhodlání a neochvějnou víru v sebe sama. Kde pokulhává spisovatelský um, plně jej převyšuje síla sdělení a sdílení, o kterou jde především. Všechno zlé je pro něco dobré a tady to platí dvojnásob.
De Vigan vás dojme, rozesměje, nutí k zamyšlení. Umí vystihnout podstatu, tnout do živého. Umí říct mnohé, k čemuž jí přitom stačí docela málo stran, což některé romány nesvedou ani na dvojnásobku. Obsah se totiž rozšiřuje ve vaší mysli, čtením mezi řádky. Vřele doporučuji.
Tallent má talent. Tahle kniha má prostě něco navíc, jen to nedokážu přesně pojmenovat. Věřím, že někdo to nedá, mně to však sedlo maximálně.
Pomalejší rozjezd a chytlavost, ale pak jsem byla vtažena až do konce na jeden zátah. Tak moc jsem byla zvědavá, jak to všechno dopadne. Ouha, nejsem si jistá, zda mi vše správně docvaklo. Určitě by bylo zajímavé si celou knihu pročíst znovu a bedlivě hledat ty občasné lži, když už člověk zná rozuzlení. Ale to se mi už asi nechce. Nicméně solidní počtení.
Tohle je prazvláštní kousek. Zpočátku jsem měla trochu problém, ale čím víc se zavrtáváte do vyprávění, stanete se divákem v hledišti a prožívate to vcelku intenzivně. Alespoň já ano. Silné věty, parádní střídaní témat, ty přechody jsou prostě lahůdka i na nějaký ten vtip dojde. Každý si asi knihu přebere po svém. Přemýšlím o ní ještě několik dní po přečtení a asi ji docením až časem.. Nečekejte srandy kopec, naopak. A jak že to bylo s tím koněm co přijde do baru? Není snad ten kůň sám Dovík, který do sebe háže panáky a rozehrává na scéne lidskou šachovou partii?
Lituji, tohle mě prostě neoslovilo, nebavilo. Po slibném začátku jsem se jen těžce prokousávala ke konci... Nebýt tak vysokého hodnocení, snad bych to i vzdala.
Po počátečních rozpacích mě kniha chytla a za dva dny bylo hotovo. A i když se nejedná o klasický thriller, ale spíš o rodinné psychologické dramátko, dokázala autorka udržet mou pozornost po celou dobu, až mi to na 450 stránek přišlo překvapující, protože se víc mluvilo, než že by se děj posouval kupředu. Ke konci jsem se trochu lekla, že finále se stane slabým odvarem, protože předposlední kapitola na mně byla až moc sweet, ale finální epilog mě naopak zase přesvědčil o tom, že se nebudu ostýchat dát 5 hvězd. Protože vás přiměje přemýšlet o sobě a nejbližších. Protože si myslím, že až knihu uvidím zas časem v polici, vybaví se mi, o čem byla, což se mi kolikrát u podobných titulů někdy moc nedaří.
Ano, mohla bych příběh pitvat a najít jisté nedokonalosti a občas hloupé chování Grace, ale proč si kazit dojem? Konečně jiná zápletka, než je zvykem, šlape to jak hodinky, ale jak už zaznělo několikrát v komentářích, i já jsem ji vzala do ruky a za dva večery bylo přečteno. Není to známka toho, že to bylo dobré? Dokonce snad hodně dobré?
Toto je již čtvrtý titul autora, který se mi dostal do rukou. Ke knize jsem přistupovala s jistou obavou, že už to bude trošku vaření z vody a nic moc nového se zřejmě nedozvím. Ovšem omyl! Pořád je to výborné čtení. Má duše se procházela po lese, i když hmotné tělo bylo v pohodlí domova.
Je úplně jedno v jaké žijete době. Vždy je podstatou rodina, vztahy, naše přání a naděje. Často neplyne vše podle našich představ, ale to vůbec neznamená, že to tak nemá být. Ovšem pokud nezastavíme ničení všeho kolem a budem stále jen brát a nic nedávat, pak se nemůžeme divit, že zanikneme i my. Až kolem nás proletí včela a začneme se dramaticky ohánět, aby zmizela, spíš by jsme se měli radovat, že tady s námi stále je.