medlovice komentáře u knih
Knihy Jamese Herriota si chráním a užívám. Je konec října tma už v pět večer , ideální zalézt do postele s čajem a kočkama a nechat se bavit tímto inteligentním humorem , genialitou lékaře, který našel dobro v každé i těžké a smutné situaci.
Tato knížka se čte s úsměvem. Je tolik míst, kde se najednou objevila stopa Cimrmana , že začínám mít dojem , že nechal stopu i u nás. Ano, Jára Cimrman ve svých toulkách po Chřibech určitě se zastavil i v Medlovicích. Pak zašel do lesa na houby a taky houby našel. No fantazii se přece meze nekladou a i malou obec můžeme zviditelnit.
Tak nějak je to v nás.
Ta tajná nenávist k Němcům , za to co udělali našemu národu. Je to i vě mě a to jsem z Moravského Slovácka. Někteří se s tím nikdy nesmíří.
Kdyby mi tuhle knihu někdo dal se zalepenou obálkou, myslela bych si , že čtu novou od Klevisové.
Dick Francis zavítal do středočeské vesnice ? Napadlo mě při čtení. Ne pro dostihové prostředí ale pro poklidnost a rozvahu při vyšetřování. Přijít na myšlenky vraha tak nějak rozvážně, zakousnout se a nepustit a pak najednou je to tu . Slyšet zpívat ptáky, cítit les, cítit koně , procházet se v lese a kolem mlýna a bát se . A chtít to rozluštit. Chtít víc, chtít číst , mít víc knih, víc času.
Možná, že zmizelého Radima ještě někdy potkáme.
Čarodějnice mě fascinují i když žádné nebyly, vždyt to byly jen ženy, co sbíraly bylinky a pomáhaly léčit ..A mě by také tenkrát upálili...Linie z roku 1682 mě bavila víc ale celá kniha má spád i když má 390 stran. Já doporučuju-.
Hledím do youtube co si dneska pustím k práci a vaření a po zcela beznadějné nabídce jsem si vzpoměla na dvojku a vybrala si tohle jako audioknihu. Dobrá volba. Příběh mě bavil, děj poklidně plynul, zahalen do socialistické nálady kdy se řešilo pašování hodinek, kdo by to dnes řešil a přemalováním obrazu , ta atmosféra mi připomněla Aristokratku. Místo uklízení jsem seděla a poslouchala a dívala na ilustrační foto pana vébé nebo dopraváka , který s úsměvem hovoří s řidičem.
Můj obdiv spisovateli i překladateli. Tak krásné, bohaté popisy přírody a zvířat. To už je třeba prožít. Nejsou to ale laskavé a úsměvné příběhy jako od Herriota ani romantické , milostné jak od Jana Vrby. Seton ukazuje drsnost až surovost a to nejen lidí ale i zvířat. Příběh vlka, žijícího ve městě, nebo žlutého pasteveckého psa, který je ve dne spolehlivý hlídač ale v noci vybije stádo a zautočí i na dceru svého pána, to jsou příběhy drsné jako je boj o přežití. Ale napsáno opravdu velmi dobře.
Můj manžel ji donesl se sběrného dvora, celý štastný. Tak jsem si ji přečetla, je to taková jednohubka nabušená fotkama , dopisama a zápiskama. Nepřináší pravděpodobně nic nového, není to prvni a jediná kniha o Brodském , ale hned v úvodu mě zamrazilo, jeho syn odevzdal rukopis den před otcovou sebevraždou.
Náhoda, záměr nebo osud ?
Nedávejte svým mazlíčkům jména po oblíbených postavách. Když můj kocourek Richard Krauz jinak lump onemocněl, nemohla jsem tuto knihu strachem o něj číst. Musela jsem sáhnout po Bryndzovi a ten mě nebavil, já prostě patřím do této partičky.
Kocour je v pořádku a lumpačí a spí se mnou a dlouhý život přeju i Krauzovi.
Přečetla jsem podruhé.
Můj tisící komentář.
Teprve dnes chápu proč nás nutili ji číst. Proč byla povinná četba a čtenářský deník .Až ted jsem si vychutnala ten příběh o přežití. Není čas na slzy , jen přežít ten den. Boje s obrovskými zvířaty jen s kamenem v ruce, hlad , zima , strach . A samozřejmě ty úžasné Burianovy ilustrace. Proč dnes děti nečtou ?
Nevyhledávám cíleně audioknihy, ale u této knihy byla četba na pokračování při Českém rozhlase opravdu dobrá volba. Protože jinak bych slintala a grindala jak batole nad knihou nad tím obžerstvím . Všude jen jídlo , stoly se prohýbají, mísy jsou plné a já nemám nic jen hlad. Všechno, všechno chci ochutnat ! Pořád se hoduje a slaví a s tyranským popisem každého detailu mučí autor trpícího čtenáře. A když už jsme nasyceni , řeší se i normální věci jako třeba záchod a velmi veselé kozí závody v čepičkách. Super oddechovka.
První knížka, kterou jsem celou přečetla v angličtině a líbila se mi , tak jsem si ji přečetla česky . A i když jsem dávno dospělá věřím, že to je celé pravda .
Velmi zajímavý počin. Jen mi neseděl styl psaní , musela jsem knihu odložit a nechat odležet , připadlo mi to jako docela trapné. Ale ocenuji kreslené vtipy a ten nápad.
Mají to těžké tito bohatí šlechtici, majitelé továren a pozemků. Lehkomyslnému Timovi někdo neustále usiluje o život a s podílnicí Angelou neví, jestli se mají rádi nebo ne, je tu padouch , zlotřilý , který chce Tima zabít, aby pak láska zvítězila a upadající továrna byla zachráněna.
Olympic poslouchám už dlouho, Janda mi nevadí a myslela jsem si že je znám, ale mýlila jsem se, neznala jsem je vůbec. Janda mile popisuje své krásné dětství a začátky kapely,jemně s humorem i na smutné věcí je velmi otevřený , zpovídá se ze všeho , z radostí , nevěr , proher, dětí i když se trochu chvástá a chlubí. Pak přišla vzpomínka na 17. listopad :
Dneska si říkám, že jsme tehdy měli definitivně nakopat do pr... za ta svinstva a mrtvé , za Miladu Horákovou , za politické vězně , dráty kolem hranic za ta příkoří , co nám dělali, za strach , který v nás vyvolávali a že z nás udělali občany druhé kategorie .
A za to si ho vážím.
Fascinuje mě židovská kultura, miluju židovské hřbitovy a dost často o něčem takovém čtu a poznávám tuto komunitu. Nadšeně jsem si stáhla eknihu a je pro mě trochu zklamáním, čekala jsem něco ve stylu Uctivá poklona pane Kohn. Laskavý humor s ponaučením. Kniha je psána archaickým jazykem, dává nám nahlédnout do dávné historie a na to jsem neměla zrovna náladu. Ale je okořená pověstmi na jaké jsem zvyklá a ty mě bavily nejvíc.
Sci fi, dystropie ,píše se to tak vůbec ? , válka světů, mimozemštané , planety a vesmír a nejasná budoucnost, to mě nebavilo , nebaví a bavit nebude. Proto jsem tuto knihu četla dlouho, ale některé povídky se mi celkem líbily , Chlupáček,Penzion , tak se snad podařilo i pro milovníka něčeho jiného.
Přečetla jsem si ji podruhé, připoměla si co znamená třípísmenkoví a ta vražda staré paní, to zabolelo. Chudák Krauz, ten si užil strasti i slasti , no když je někdo moc aktivní..
Přečetla jsem si ji znovu , celou dobu s úsměvem, ten jsem tolik potřebovala. Na základní škole jsme hráli divadlo scénku O lidech, dodnes si to pamatuji..
Léčivá vůně a síla heřmánku dýchá z této knihy. Anna byla silná a statečná žena, která se dokázala poprat se všemi nástrahami co jí život dal. Jak krásný a pohodlný můj život je !!!
Proč tato kniha nedostala nějakou cenu ? Alespon pro mě je to ta nejlepší kniha, co jsem letos četla.