Medvědářka komentáře u knih
Pomerančový háj z Nakladatelství Jota je příjemná výpravná podívaná do španělské Sevilly.
Příběh je vyprávěn očima Holly - dcery a Ellou - matkou. Do toho jen okrajově zasahuje i Felix - otec Holly. Střídají se zde pohledy z roku 2018 a 1988, kdy náš příběh vlastně začal díky dovolené Elly a Felixe, která nedopadla dle jejich představ a přesto zanechala za sebou řadu vzpomínek a tajemství.
Já si čtení moc užívala. Tu poklidnou malebnost Sevilly, kdy se před vámi odkrývají uličky tohoto města s všudypřítomnou vůní pomerančových květů. Bavilo mě seznámení z historií a pomalu jsem odhalovala dávné příběhy, i současné dění kolem Holly, která se sem vypraví za obchodem. Společnost jí dělá její matka Ella, která nemá zprvu radost, že se do města pomerančů vrací. Má proto své důvody, ale i ty nakonec hodí za hlavu a užívá si vzpomínek na šťastné chvíle.
Při čtení jsem měla stále chuť čuchat si ke svému oblíbenému sprchovému gelu s vůní pomeranče a vanilky. Tahle vůně vás totiž provází celou knihou od začátku do konce. Někoho by lákalo zase vyzkoušet nespočetná tapas a nebo víno.
Co mi bylo líto, že v knize není recept na Sevillský pomerančový koláč s mandlemi a nebo aspoň na marmeládu s pomeranči.
Konec knihy mi taky přišel trochu moc urychlený. Jako by si autorka uvědomila, že příběh musí nějak zakončit a nevěděla, jak to správně napsat. I přes tohle malé zaškobrtnutí je to ale nádherná kniha na letní dny a horké noci.
Knížka, která mě vytáhle z dlouhodobé čtecí krize.
Bylo úsměvné sledovat celý příběh. Kočka Bell mi připomínala tu naši kočičí čůzu svým chováním a já se tak bavila ještě víc. Cassie to neměla lehké, ale vše obstála s humorem a vervou.
Nikoho nepřekvapí, jak to dopadne, ale i tak je to hebké jako kočičí kožíšek a sladké jak ten nejlepší luční med, který jste kdy jedli.
Po téměř tří měsíční čtecí krizi první kniha, kterou jsem přečetla.
Vybrala jsem si ji záměrně poté, co jsem zahlédla video ukázku z filmu, který je dle této knihy natočen.
Konečně jsem četla a i když pomalu, stejně jsem si to užívala.
Bylo to předvídatelné, ale zároveň hodně zábavné a i konec nakonec trochu překvapil.
Byl to start, které jsem potřebovala a já už přemýšlím, kterou knihu budu číst dál. Seznam mám nekonečný.
Když nemáte potřebu někam spěchat, tak si přečtěte tuhle knihu.
Dá vám nahlédnout pod pokličku zahradničení, ale hlavně se setkáte s přátelskou partou lidí, které k sobě svede jeden zahradnický kurz.
Romantika zde hraje jen okrajovou záležitost, ale nevadí. Bylo to moc milé číst.
Knihu jsem četla jako audioknihu v rámci audioknižní výzvy pro rok 2021, kterou v těchto dnech spustilo Audolibrix a ano, bavila jsem se.
Autorku znám z jejího spojení s Dominikem Landsmanem z knihy Deníček moderního páru. Styl psamí mi sedl a vyprávění, která nám zde předložila, mi několkrát vykouzlil úsměv na tváři a občas i pořádný výbuch smíchu.
Prostě pohodové nenáročné čtení, které jsem i od knihy očekávala.
Zatím první kniha, kterou jsem od něj nedočetla :-(
Skončila jsem za půlkou, protože mě to nebavilo. Stále jsem si říkala, že tomu dám šanci, ale nějak mi unikal celý smysl vyprávění. Ve vyprávění jsem se občas ztrácela a stále čekala, co se závratného bude dít. Bylo to celé zbytečně moc dlouhé a ukecané.
Nicmně se nedá upřít, že autor si zde dal tu práci, aby nám ukázal dějiny Ameriky a nastínil Zednáře. Jenže to je tak všechno.
Dlouho se mi nestalo, abych takhle nízko hodnotila knihu.
Příběh o odhodlání, novém začátku a poznání toho, co je v životě důležité.
Ruthie Collinsová koupí přes internet statek v Itálii. Cestou tam si maluje, jak se jí tam bude krásně žít. Jenže dům potřebuje spousty lásky a navíc si na něj dělá i nárok její soused s rodinou Marko Bellanuovo.
Ruthie se i přes to všechno pustí do boje se starým domem, kdy ho začne zvelebovat, ale i Markem, který nevěří, že by zde dokázala žít. Ostatně, tak to bylo i s lidmi, které nechala doma v Anglii. Její bývalý přítel s její matkou také myslí, že se nerozhodla správně. Však ona jim ještě ukáže.
Kniha, kterou jsem dala během 3 dnů.
Neskutečně mě okouzlilo to, jak autorka popisuje život v Itálii. Dozvěděla jsem se zajímavosti o pěstování a i ochutnání olivového oleje. Bavila se nad soubojem dvou silných hrdinů, kdy je nám příběh více přednášen z pohledu Ruthie, ale občas se tam objeví i Markův pohled na situaci.
Z příběhu na nás sálá slunce, svěží vítr, který přináší osvěžení. Odhodlání s trochou bláznovství, ale i občasný pád do reality. Není to příjemné přistání, ale o to víc Ruthie popožene kupředu v jejím cíli.
Donna Ashcroft a její druhá kniha Když přeskočí jiskra, kterou vydalo Nakladatelství COSMOPOLIS Nakladatelský dům GRADA je přesně taková, jaký dojem na vás dělá obálka knihy.
Jiskřivá, kouzelná a hřejivá jako domov sám.
Evie žije na rodinné farmě, kam se utekla schovat po nevydařeném vztahu, o kterém si šuškalo celé město. Callum, pohledný hasič z Ameriky zase hledá svého dědečka, který by měl pocházet z kraje, kde má Evieina rodina farmu, kde se ubytuje.
K tomu báječná babi Agnes a její mnohdy prorocká slova a máte přes sebou příběh veselý se špetkou nostalgie a hledání po tom pravém smyslu života.
V knize nechybí humor, ani smutek. Skotsko vám ožívá před očima díky krásným popisům autorky a vy máte pocit, že jste tam také.
Víte, jak to dopadne nakonec. Dobro zvítězí nad zlem, jak už to u takovýchto pohádkách pro dospělé bývá, ale i tak si knihu vychutnáte do posledního písmenka. Aspoň já to tak měla určitě a moc se těším na další autorčinu knihu.
Vila v Itálii je další kousek ze série Romantických útěků z pera oblíbené Julie Caplin, kterou u nás vydalo Nakladatelství COSMOPOLIS Nakladatelský dům GRADA.
Jde už o11 díl a přece neztrácí své kouzlo. Stále může cestovat po světě a zažívat nejen kulinářské orgie Itálie, ale poznat na vlastní kůži její krásu.
Lia po zjištění, že má otce o kterém netušila, se ho vydá hledat do Itálie na modré pobřeží Amalfi. Bohužel narazí hned v zárodku, protože její otec je slavná filmová hvězda a jeho soukromí střeží jak oko v hlavě otcův manažer Raphael. Nevěří Lie, že by mohla mít jen touhu dozvědět se něco víc o svém otci a že z něj chce určitě něco vytřískat pro sebe a svou kariéru. Jenže Lia se nedá a ukáže, jak moc se v ní mýlil.
Tahle kniha vás zanese za sluníčkem, i když nesvítí. Je stejně hřejivá jako předchozí knihy a dle mého kouzlo neztrácí ani po tolika předchozích příbězích. Linka je stále stejná, ale díky místnímu prostředí, které před vámi ožívá a našim hrdinům si to užíváte i tak.
Máte chuť na citrony, i když je vlastně nemusíte. Chcete zažít vánek na tváři u moře a slyšet šplouchat jeho vlny u nohou. Na tváři se vám usadí úsměv, když čtete špičkování mezi Liou a Ralphem. Srdce vám poskočí, když se objeví zmínka o Praze, protože víte, že tam nás čeká další vytoužený díl, který tolik očekáváte.
Za mě pohodová kniha na léto jak dělaná a nejen na něj. Pokud bude pošmourná zima a vy se budete chtít vrátit za teplem, tak jen do ní. Nesáhnete vedle.
Hřejivá a sladká atmosféra příběhu o jednom začátku, když něco skončí. Návrat do míst, která hlavní hrdinka milovala a za která je třeba bojovat, protože ne vždy jde vše podle plánu a ti co se tváří jako přátelé, jsou nakonec ti největší padouši.
Měla jsem od knihy svá očekávání a překvapivě mi dala něco trochu jiného, což vůbec nevadilo. Kniha se četla lehce a já ji za tři večery přečetla celou. Bavilo mě to a fandila jsem úsilí, které Holly vynakládala na Cukrárnu Sladký život. Otevřený konec nám dává doufat, že přijde brzo pokračování, protože si myslím, že je toho ještě spousta co nabídnout.
Série S láskou díl 5. nám představuje svět ze zákulisí londýnské opery v příběhu, kde to jiskří od začátku nejen mezi hlavní hrdinkou a jejím vyvoleným, ale i sněhem, který padá z nebe, aby nám dal andělský polibek.
Tohle bylo opravdu vtipné čtení. Mezi Tilly a Marcusem to žhne od samotného začátku a je to i vtipné. Jak já jí velmi dobře rozumím, že si netyká s počítači a věcmi kolem nich. Dokonce se mi v životě kdysi dávno stalo i něco podobného, co se ve finále dozvěděla o svém snoubenci, když ho jak se říká nachytala na švestkách. A že jsem byla ve stejném šoku jako ona. Marcus se tu díky tomu projevil jako opravdový muž a tím získal další plusové body.
Zkrátka a dobře, tohle bylo opravdu super čtení, které mohu jen doporučit.
Půlku knížky jsem probrečela, což se mi u žádné knihy velmi dlouho nestalo. Naposled u knihy Nezapomenutelná cesta od Sparkse, ale to je úplně jiný příběh.
Předchozí kniha autorky Rozmarýnová zátoka byla dobrá, ale tahle je ještě lepší.
Je to román plný lásky, tajemství a vzpomínek.
Vracíme se zde na Cape Hudson na pobřeží Virginie. Zimní vilka, kterou známe z knihy Dům v zátoce , má novou majitelku, která potřebuje pomoci s její renovací a také s renovací Jarního domku. S tím jí pomáhá mladá nastávající maminka Megan, naše hlavní hrdinka.
Megan je zapálená pro historii a tak není divu, že jí takový projekt nadchne. Když pak začnou objevovat tajemství Jarního domku, historie jako by začala ožívat s nimi. Co ukrývají za příběh dopisy a deník, který najdou v tajné skrýši? A co za tajemství má sama Megan?
Jak jsem psala už v úvodu, kniha čekala dlouho na své přečtení, aby přišla v tu správnou chvíli.
Vracíme se na známá místa a ke známým postavám z předchozí knihy. Opět tu máme dva pohledy na celý příběh. Současnost se prolíná s minulostí a my opět víc poznáváme rodinnou historii Megan a Lucy.
Ne vždy to bylo veselé čtení, ale příběh byl tak jemně napsán, že se ty smutné chvíle zdáli jako takové zatřepetání holubích křídel, aby převážila radost.
Přijde mi, že náš příběh má otevřený konec. Že by se dalo napsat ještě víc, protože otázek je stále spousta, ale odpovědí méně. Možná nám to autorka jednou sama poví další knihou, ale kdo ví. Třeba je to jen můj pocit.
Colin Pen - ti dva prostě museli být nakonec spolu. Moc hezký díl z téhle série.
Příběh, který na stránkách poznáme, máme hned dvakrát, i když ten druhý byl spíš jen doplňujícím toho prvního.
Je 2. světová válka a i v takové se rodí legendy o neohrožených mužích a ženách, kteří se bijí na pomoc dobru a potírají krutosti, které německá vojska páchají na lidech a je jim jedno, zda jsou děti, ženy nebo starší lidé. Vidí v nich jen havěť, které je se třeba zbavit. A v téhle době se zjevuje tajemná Šípková Růženka. Pohlaváři na ní mají pifku, protože jim vraždí důležité německé důstojníky a nikdo vlastně neví, jak vypadá a kdo to je.
Jenže před Růženkou to byla obyčejná dívka. Dívka, která měla své sny, plány a lásku. Když zažije v životě krutost a ztrátu, umíní si, že se pomstí a tak se změní z laskavé Stasie na Rose.
Princezna je najednou zlou královnou, která se vydá na téměř jistě sebevražednou misi. Vrací se do míst, kde prožila ty nejkrásnější chvíle, aby porazila draka, který ohrožuje zámek, který jí byl tak drahý.
Po boku jí jdou její věrní druhové, ale nikdo vlastně neví, kdo je až na jednoho. Ten někdo je z minulosti, o které si myslela, že už neuslyší. Promění se díky němu zase na princeznu nebo zůstane zakletá v zámku stejně jako královna?
O mnoho let později si zámek koupí dvě sestry. Legenda o Šípkové Růžence je jim známá, ale nevěří na ní. Zámek si vyhlédli i díky jejich babičce, která psala pohádky o tomhle starém vyhořelém zámku.
Když pak najdou stopu, která by mohla objasnit, kdo Růženka byl, nevěří, že by to mohla být ta, kterou si myslí. Je příliš málo důkazů a fantazie je tak přiživená ještě víc.
Příběh Stasie za války se mi líbil hodně. Její ztráta byla hrozná a co za život viděla také a je tak hlavní hrdinkou naší knihy.
Linka ze současnosti byla hezká, ale přišla mi krátká. Málo rozvedená a měla spoustu míst, které nechávali otevřená vrátka.
Kniha vychází z mnoha skutečných událostí, ať už je to útok na francouzské lodě, které jsem si sama vyhledala, po vylodění v Normandii, které známe všichni. Autorka to vše krásně spojila s fikcí a tak vznikla kniha, od které se nedalo jen tak odtrhnout a to je u mě co říct.
Vánoce mezi knihami z Nakladatelství Baronet byla pro mě velmi krásná knížka o lidských citech a bolístkách. Strachu z lásky a toho, jak být v životě šťastný.
Tenhle příběh by se mohl odehrávat kdykoliv, ale tím, že byl situován do období Vánoc a zimy, vytvořil kouzlo okamžiku.
Megan je vdova a má za sebou už 3 roky truchlení. Ví, že by to mělo už skončit, ale jak si se nedokáže dostat ze své ulity bolesti a vzpomínek.
Xander Stone je uznávaný spisovatel, který má za sebou úspěšné romány, ale i ten má svá tajemství a bolístky, které v sobě dusí a schovává.
Jak tyhle dvě na pohled nesourodé postavy k sobě najdou cestu?
Megan se zdá Xander hrubý a chladný. Nelíbí se jí, jak moc rychle odsoudil romantickou literaturu a tak ji hodně překvapí, když přijme její pozvání do romantického kroužku žen, který se schází pravidelně u ní v knihkupectví.
Co tím sleduje? Chce se jí a jejím přítelkyním vysmát?
Jak jsem psala na začátku. Tenhle příběh se mohl stát i na jaře nebo v parném létě, ale zima tomu dodala tu správnou šťávu. K tomu připočteme prostředí knihkupectví, kde se naši hrdinové nejvíce vyskytují, romantika a mluvení o knihách a je to dokonalé.
Megan i Xander si k sobě nacházejí cestu pomalu a občas kolem sebe chodí po špičkách, ale cítíte, že je něco ve vzduchu.
Bolest a vzpomínky mi zase říkali, že možná si i autorka tímhle psaním něco dokazovala a přenášela to na své hrdiny. Že zažila sama něco smutného a tím, že to dala do příběhu, si ulevila. Nevím, jen hádám.
Každopádně kniha je to moc hezká. Bavila mě číst a já se těšila z každé stránky. Děj je předvídatelný, ale bylo hezké sledovat, kdy a jak k některým věcem dojde a jak to nakonec skončí.
A vedlejší postavy v knize tomu také hodně pomohli. To mi můžete věřit.
Přečteno a....
Národní opruzení pro mě bylo opravdu opruzení, bohužel.
Kniha nalákala na svou neotřelou anotaci z dob národního obrození se všemi jeho aktéry, ať už se jedná o Boženu Němcovou, Tyla nebo K. H. Borovského. K tomu zakomponovaná linka s tajemnou vraždou.
Už na první pohled vás ke knize jistě naláká i barevná obálka, které dávám jedničku z hvězdičkou. Tady ale moje kladné hodnocení končí a jde to strmě dolů. Příběh nezachrání ani postavička mladého Jana Nerudy nebo tajemná linka kolem přízraku malého holčičky.
Začátek knihy se mi líbil.
Bylo to, jako by se člověk ocitl ve světě F. L. Věka od Jiráska a já si říkala, co z toho vyleze. No, ještě že to má necelých 200 stran. Očekávání jsme neměla vysoká od začátku, ale že to klesne do bodu, kdy si budu přát, aby byla kniha už za mnou, jsem vážně nečekala. Dočetla jsem jen s tím, že jsem chtěla vědět, kdo je vrah a i tam se mi to zdálo trochu uspěchané a nedotažené. Motiv taky pokulhával a řekla bych, že se to dalo pojmout lépe, když do toho byla víc zamotána i linka s tajemnem.
Kdybych tedy měla hodnotit dle hvězdiček, dala bych knize pouze 2 a to opravdu jen díky rošťáckému Nerudovi a knižní obálce.
Kniha prostě nebyla nakonec pro mě, ale vím, že kladné hodnocení má jinde, i když já nechápu proč.
Přečteno a doporučuji.
U Nakladatelství Portál vyšla další kniha o oblíbené introvertce.
Introvertka chodí na terapii od Debbbie Tung je tentokrát trochu jiná, než na co jsme zvyklí od autorky.
Chybí v ní ta jemná linka humoru. Zabývá se temnější stránkou života a to jak může náš život ovlivnit deprese. Jak k tomu může jednoduše dojít a nabízí nám možnost, jak se s ní poprat.
Tahle introvertka možná někomu otevře oči, nebo ukáže směr, kterým by se dalo vydat. Každého občas přepadají černé myšlenky. Jenže co se stane, když se nás nepouští ani po měsíci, nebo se hromadí delší čas? Připadáme si k ničemu, neatraktivní a prostě najednou nechceme být? Přepadají nás panické úzkosti, kdy je pro nás i problém vstát z postele a dojít si na wc. Před ostatními to možná umíme mistrně skrývat, ale uvnitř umíráme bolestí.
"Život je těžký a musíme si toho hodně prožít. Ale nemusíme na to být sami. "
Musíme v sobě najít tu odvahu a přiznat si, že potřebujeme pomoc. Nebát se o ni říct, i když si myslíme, že ostatní se nám vysmějí. Začíná tím proces uzdravení. Někdy trvá hodně dlouho se s tím vším smířit, ale pokud začneme uzdravovat sebe, uzdraví se i naše duše.
Tahle kniha je o zamyšlení a o ukázce toho, jak by se dalo pomoci. Ať už sobě nebo někomu blízkému. Někdy i obyčejné objetí vydá za tisíc slov a vědomí, že tu pro někoho jste a on pro vás, vydá za všechny peníze světa.
Přečteno a vřele doporučuji.
U Nakladatelství COSMOPOLIS Nakladatelský dům GRADA vyšla kniha od oblíbené autorky Julie Caplin Útěk na venkov. Pozor- neplést si to s Romantickými útěky.
Ilustrátorka Ella odjíždí na venkov hlídat dům své kmotry Magdy. Potřebuje si vyčistit hlavu od událostí, které ji v předchozích měsících zasáhli a ujasnit si, co je pro ni důležité. V domě ji bude nečekaně dělat společnost nezbedná fenka Tess, se kterou vůbec nepočítala. Chtěla jen samotu a klid, ale díky Tess a lidem z vesnice ji tohle nakonec nečeká. A ačkoliv se tomu všemu brání, ruch malé vísky, pes a jeden tak trochu nevrlý veterinář ji donutí vylézt ze své ulity utrápenosti. Shodit tu slupku smutku a začít se zase radovat z maličkostí. Díky tomu všemu si uvědomí, co je pro ni důležité a jaký směr by měl mít její další život.
Tohle bylo tak hezky jiné od předchozích knih Julie. Možná vás svádí řadit si tuhle knihu k jejím romantickým útěkům dle jejího názvu, ale nedejte se zmást. Tahle kniha k nim nepatří. Jde o samostatný příběh z anglického venkova, který jako by před vámi na stránkách ožil.
Naše hrdinka si prošla nelehkým obdobím v životě ženy a rány jsou hluboko. Chce klid a samotu a místo toho má na krku milou, ale lehce bláznivou fenku Tess a zvědavé obyvatele celé vesničky. Ještě že najde nečekanou oporu u mladé dívky Bets a jejího šéfa, veterináře Devona.
Ella se pomalu, ale jistě dostává ze své ulity bolesti a uvědomuje si, co k životu potřebuje a kde bude šťastná. Zda v Londýně, který nechala za sebou nebo ve vesnici, která je uprostřed anglického venkova.
Já si knihu vychutnala do posledního písmenka. Bylo to tak, jako bych byla sama na procházce s našimi hrdiny po venkově a sledovala, jak se Tess prohání krajinou. Cítila jsem bolest ze ztráty, kterou si Ella prošla. Radovala se z rozhodnutí, která nakonec učinila, aby byl její život šťastnější a ona našla, co hledala.
Krásné čtení plné odhodlání jít si za svým snem. I když vám život háže klacky pod nohy, tak není čas to vzdát.
Kniha ukazuje aspoň kousek dřiny, která stojí za tím, jak vzniká víno. Sama bych mohla vyprávět. Kdysi dávno jsem sama pracovala v jednom vinařství a vím, co tahle práce obnáší, než se vám do sklenice dostane oblíbené víno.
U čtení jsem se bavila a nechtělo se mi stránky opouštět. Avě jsem fandila na všech frontách.