mekkejla komentáře u knih
Jako je to totálně praštěné a ulítlé, Libby byla chvílemi fakt na zabití, ale já si u toho vždycky tak pekně odpočnu. Už se těším na poslední díl a doufám, že to skončí tak, jak se nabízí už od začátku ;-)
Opravdu dobře jsem se pobavila. Hlavní "vinu" na tom ale asi má Vojta Dyk,který knihu namluvil naprosto geniálně. Takže za mě doporučuji především jako audio knihu.
Možná je to tím,že se mi prostě jen trefila do nálady,ale já jsem nadšená. Je to lehká a vtipná četba,která mě opravdu vtáhla a i po přečtení mi zůstává úsměv na rtu.
Čekala jsem bezduchý příběh pro malé holky, ale udivovalo mě vysoké hodnocení, takže nakonec jsem si ji musela taky přečíst a musím uznat, že jsem byla opravdu příjemně překvapená! Konec byl hodně otevřený - ne tak tragický, jak jsem podle některých reakcí čekala. Je pravda, že na konci jsem marně otáčela stránky a kontrolovala, jestli můj výtisk náhodou není nějak poškozený a pár stránek mu neschází, ale nechala bych to tak.
Já vlastně vůbec nevím, co si mám myslet... Chvílemi nuda, chvílemi odpočinkové, chvílemi vtipné, chvílemi smutné, chvílemi beznadějné,... Ale jak už to pár lidí podotklo - taky nemám tušení, komu je vlastně kniha určená a jaké poselství nese...
Dávám sice 3 hvězdičky, ale spíš by to bylo na dva a půl. První díl to nepředčilo ani náhodou, spíš naopak. Za celou dobu jsem se nesmála, maximálně padl nějaký menší úsměšek...
Za mě už opravdu hodně překombinované a většina dialogů naprosto nereálná a vyumělkovaná. Štvala mě Cindy s tím, jak se pořád opakovala - slibovala a vzápětí sliby porušovala, Chris, který byl tak naivní, Bart, který se choval jak sotva pětileté dítě... A naprosto jsem nepochopila, proč všichni z FH neodešli asi tak po prvních 20 stranách... No ale je to prostě autorčin styl a nemůžu říct, že by se mi to úplně nelíbilo. Dočetla jsem to a poslední díl si přečtu taky, takže něco na těch jejích "psycho" příbězích bude ;-)
Souhlas s většinou komentářů zde - skvělé téma, ale zpracování poněkud nudnější. Hodně se tam vše opakovalo. A zklamaly mě chyby v překladu.
Moje první kniha od této autorky a nemůžu říct, že by mě to vyloženě nadchlo. Mnohem víc mě bavily příběhy z minulosti - obzvlášť Danův. Dějová linka z přítomnosti mi přišla překombinovaná, neuvěřitelná (chování jedenáctileté Jade???) a hodně předvídatelná. Určitě dám Barbaře ještě šanci, ale tímhle si mě bohužel moc nezískala...
Nechci říct, že lituji, že jsem se do ní pustila. Určitě mi to hodně přiblížilo to, co se děje v hlavě lidem, kteří se s touto nemocí potýkají. Ale mohlo to být tak na 100 stránek maximálně. Je to pořád dokola a navíc tak nudně napsáno. Nechci tím nijak zlehčovat anorexii jako takovou, ale kniha mě zkrátka nenadchla a navíc mi teda ani nepřijde, že by měla nějak výrazně pomoci lidem, kteří nemoc mají nebo jejich okolí.
Knížka byla super a pročítala a listovala jsem v ní během celého těhotenství i po porodu :-)
Nápad rozhodně výborný, popis toho, co v podstatě naše a budoucí generace provedla s planetou je hodně uvěřitelná, bohužel... Akorát se nemůžu zbavit pocitu, že z toho šlo vymačkat daleko, ale daleko více. Rozhodně by stálo za to napsat pokračování a nebo trochu probrat život Neffiho a Sereny. To, co jsem se o nich dozvěděla v této knize mě navnadilo a byla bych ráda, kdyby to pan Bureš rozvedl.
Wau! Tak tenhle díl byl pro mě nesrovnatelně lepší než ten první! Jsem moc ráda, že jsem dala "milencům" ještě další šanci. Teď už vím, že si bez pochyby přečtu celou sérii! Už se moc těším na díl o Z, který bude doufám hned další ;-) Jinak kapitoly o bezduchých mě teda taky moc nebaví, ale naštěstí většinou nejsou moc dlouhé. A myslím, že s Johnem se ještě určitě někde setkáme ;-)
Už je to pár dní, co jsem jí dočetla, potřebovala jsem si to trochu srovnat v hlavě. A zpětně musím říct, že by se mi asi víc líbil příběh Margot sám o sobě, ten mě opravdu hodně zaujal a bavil mě. U Lenni to bylo hlavně o diagnóze a umírání, což opravdu nebylo veselé čtení. Ale pasáže s farářem byly skvělé, to se musí nechat.
Je to sice prvoplánové, konec vás napadne asi na dvacáté straně, ale i tak je to pěkné. Bylo by fajn, kdyby bylo víc lidí takto milých. Jedna hvězda letěla dolů za self promo ohledně Vánočního prince.
Název a obálka jsou na jedničku s hvězdičkou. Rodinná sága odehrávající se na italském ostrově nebyla vůbec špatná, ale nemělo to spád nebo jak bych to řekla... Nejlepší část příběhu byl o Marii Grazii, nejslabší zas naopak o jejích synech. Na léto to není špatné čtení, ale ani žádný must have.
Už dlouho mě hlavní postava neštvala tolik, jako Kate. Pokud bych mohla parafrázovat název, tak bych knihu nazvala "Nechápu, co si myslela?" Jakože porodí dítě a to bude po pár týdnech nezávislé a v pohodě a v nejhorším zaskočí manžel nebo chůva? Kdyby aspoň ty prachy, co vydělala, byly fakt raketa, ale ona pak i přemýšlí nad tím, za co koupí nový koberec... Celou dobu jí zmítá vina, o které tvrdí, že ji v ní vybudovala společnost... Na závěr se to zlepší a asi nejlepší věta z knihy za mě je "Ženy je škoda na to, aby se stala mužem." Ano, nejsme stejní, ani nemůžeme být. A pokud se někdo rozhodne být matkou, musí to brát jako celé balení, nejen to pozlátko... Navíc děti nejsou dětmi navždy, takže si fakt nemyslím, že s nimi musí kariérní život ženy skončit.
(SPOILER) Nejsem skalní fanda JA, takže vlastně nevím, co jsem si od knihy slibovala... Každopádně nadšená nejsem. Postavy se podle mě chovaly daleko archaičtěji než by v polovině 20. století musely. Osudy všech v podstatě do té doby jen tragické, pak už naopak jen zalité sluncem. A Frances mě svou pasivitou skutečně vytáčela. Nejvíc jsem si oblíbila postavu Evie.
Dočetla jsem ji před pár dny a takhle s odstupem už vlastně moc nevím, co o ní napsat. Což tedy asi o něčem vypovídá... Nejvíc se mi líbilo propojení s různými mýty a legendami ze staré Číny a Japonska. Ale i když chápu, že Eona byla věkem v telecích letech, občas už na mě toho pubertálního chování a uvažování bylo až moc a navíc potom ostře kontrastovalo s až neuvěřitelnou odpovědností. Draci byli ovšem skvělí,takže celkovému hodnocení přidávají hvězdu navíc.
Seberozvoji už se nějakou dobu věnuji a tahle kniha tak pro mě byla trochu opakováním (to ovšem nikdy neuškodí, znovu si některé věci uvědomit) a novinkou pro mě bylo propojení s náboženstvím. Jsem na tom stejně jako Alice, a tak jsem ráda, že vysvětlování bylo dostatečně polopatické. Ohledně příběhu - byl opravdu hodně naivní a asi nereálný, ale nějak mi to nevadí.