Mermaida komentáře u knih

Knihu jsem dostala v elektronické verzi předběžně k svátku a vlastně jsem vůbec nevěděla do čeho jdu... A rozhodně nelituji, kniha mě chytla už od prologu tak, že pokud by to bylo možné, tak bych ji snad vůbec neodložila. Četla se parádně, byla svižná a nastoupené tempo si udržela po celou dobu. Nepopíratelný faktem toho, že se rychle četla bylo i to, že měla dosti krátké kapitoly, což u mě dělá jedno velké plus. A přestože se nejedná o žánr, který bych vyhledávala (mysteriózní thrillery/horory vůbec není můj šálek kávy), tak mě překvapivě bavila a dostala. Jen jsem na konci měla jednu výtku k ději, ale to bych spoilerovala...

14 20.05.2022

Přestože v sobě kniha Dopis ukrývá silný a tragický příběh, tak je to i dojemná a krásná kniha, do které jsem se hned začetla, neboť je poutavě psaná.

14 13.01.2019

(SPOILER) "Viděli jste někdy padnout město? To naše malé městečko v lesích - padlo!
Viděli jste někdy město povstat? To naše povstalo.
Hokejky - dvě branky - dva týmy! Zelení proti červeným - medvědi proti býkům. My proti Všem! Protože My jsme Medvědi - Medvědi z Medvědína!
Tohle je příběh o tom - co se stalo poté, od jara do zimy."

Co se může stát, když jeden z nejnadanějších kluků má jedno velké tajemství - tajemství, které se neslučuje s hokejem? A co když se do sportovního klubu začne míchat politika? Koho se víc bát? Chuligánů s tetováním nebo chuligánů s kravatou? A co když někteří lidé řekli něco, co říct nechtěli, nebo neudělali to, co udělat měli?
Život je tak zatraceně zvláštní a nikdy není lehký. Dědkové z Medvědína by vám odpověděli: 'že ani takový být nemá'...

Knihu jsem dočetla včera ve 23:03! Utírajíc slzy, a neschopna usnout.... Ráda bych panu Backmanovi složila poklonu :-) Byl to po Medvědínu opět zážitek s velkým Z!
Krásná a silná kniha! Napsat knihu o hokeji, kde je hokej jednou z nejdůležitějších věcí a přitom zároveň úplně vedlejší dějovou linkou, to chce poklonu. A respekt!
Knize nechybí lidskost, přestože hlavním tématem je násilí a nenávist - v různých podobách. Naneštěstí tu hraje velkou roli i přátelství, pochopení a dobrá rozhodnutí.

Opět jsem se zamilovala do jeho stylu, do jeho způsobu a pojetí "dramatičnosti", do toho, jak mě dokáže názvem kapitoly rozsekat na tisíc kousíčků a pak vlastně zjistíte, že ten název je vsazen do jiného kontextu a nebo, že padlo jiné rozhodnutí...
Já chci další dávku emocí! Backmane, Děkuji!

14 14.09.2018

(SPOILER) Konečně jsem se dostala k završení mé oblíbené série Medvědín!

"Každý člověk, o němž vyprávíme, každá pohádka, kterou uslyšíte, to všechno vede k ní. Tady končí příběhy všech ostatních. Tady začíná její.
To ona je totiž medvěd. Medvěd z Medvědína!
Jednou si díky ní budeme opět připadat jako vítězové.“

Bylo to dlouhý, bylo to vleklý, ale bylo to i neskutečný.
Bylo to uslzené, dojemné, ale také zábavné.
Bylo to jiné, a přesto pořád stejně Backmanovské.
Bylo to zdlouhavé, ale i tak to bylo dech beroucí.
Bylo to zamotané, ale nakonec všechno do sebe zapadlo jako puzzle.
A pokud by vám během čtení přišlo, že je v příběhu něco zbytečné a navíc, tak v konečném celku si uvědomíte, že by to bez toho nebylo ono.

Ale proč se muselo stát to co se stalo? Proč se tento příběh neukončil o sto stránek dříve? Možná proto, abychom pochopili, že nežijeme v pohádkách a ani lidé z Medvědína v nich nežijí.

„Jsme lidé, kteří vyprávějí příběhy, pomocí pohádek se snažíme zasadit to, co prožíváme, do širšího rámce a vysvětlit tak, za co bojujeme, neboť doufáme, že tím omluvíme vše, co jsme natropili.
Pohádky v nás však odhalují to nejlepší i nejhorší.

„Co víc je život nežli okamžiky? Co víc je smích než drobné vítězství nad smutkem? Vteřina, jedna jediná vteřina, kdy v nás není všechno rozbité.“

Copak tohle lze číst bez emocí?
Copak tohle lze číst bez toho, aby jste měli po dočtení srdce na cucky a tváře mokré a slané?
Copak lze to město někde v lesích, kde to voní po třešních, nemilovat?
Copak lze nemilovat Benjiho, Boba, Amata?
Nebo copak lze se nevcítit do Mayi, Any, Miry, Tess, Hannah, a Adri?
Alicie?

Copak to lze?
Když po dočtení si přejete být jako ony!
Být medvěd z Medvědína?!…

13 19.06.2024

Tohle se mi tak hrozně vleklo. Věděla jsem, že to nebude jednoduché čtení, ale tentokrát to u mě nebylo tolik o obsahu, jako spíš o tom, že mě to vůbec, ale vůbec nešlo číst. Ztrácela jsem se v ději (pokud to vůbec nějaký mělo). Bohužel mě tahle kniha vůbec nezaujala a já se do čtení musela nutit. Knihu jsem měla půjčenou od známé, která knihu vychvalovala, tak jsem si pořád říkala, že se to třeba zlomí, ale nezlomilo. Sice jsem knihu nakonec dočetla - ale u mě to byla škoda stráveného času (zrovna s touhle knihou). :(

13 22.05.2023

Jak už tu bylo napsáno, opravdu krásná a dojímavá kniha. Ačkoliv má kniha na můj vkus delší kapitoly, tak se mi četla opravdu lehce. Bavila mě a hlavní hrdinka mi velmi brzy přirostla k srdci. Milý a poutavý příběh, který se četl jedna radost, i přesto válečné období, do kterého je zasazen. Během čtení jsem několikrát utírala slzy a u posledních stránek mi tekly nepřetržitě.

13 20.01.2022

Tohle nebylo úplně vhodné "vánoční" čtení...
Byla to silná kniha, plná brutality a utrpení (a to jsem myslela, že po četbě různých knih z koncentračních táborů, mě už nic nepřekvapí - tak to jsem se teda pletla)...

13 26.12.2021

Re-reading zhruba po šesti letech a bavila mě stejně jako když jsme knihu četla prvně, možná i o něco víc. Celkem pobavila a v něčem zas trochu rozesmutnila. Každopádně bych po tomto čtecím opáčku ráda vyrazila na film - protože obsazení hlavních protagonistů je prostě TOP! A kolegyně říkala, že film je více než slibnej... :-)

Nádherná kniha, která mne pohladila po duši, ale také pěkně zamávala emocemi. Místy byla hodně smutná, ale byla napsaná takovým velmi laskavým stylem, že se četla "jedna-báseň". (Což se asi podle délky mého čtení neslučuje - ale to nebylo dáno čtivostí, ale časem na čtení... A také tím, že jsem "zoufale" nechtěla knihu dočíst, protože jsem nechtěla mít ten "skvost" za sebou.)
Byl to opravdu nádherný příběh - o hledání, a to nejen druhého, ale také sama sebe. Jediné co mě osobně trochu nesedlo byly některé dosti dlouhé kapitoly, ale nijak to neovlivňuje mé hodnocení. Jak už jsem psala - příběh to byl opravdu čtivý a dech-beroucí. I slza ukápla, jak mě kniha chytla za srdce. Domnívám se, že tahle kráska bude ve mně ještě dlouho rezonovat.

13 01.08.2021

Tato kniha mě zasáhla! Byla tak krásná, krásná a zároveň smutná, ale smutná takovým "veselým" způsobem. Dojímaly mě pasáže, z Tildina deníčku o dědečkovi s demencí. O dědečkovi, který pro dětské oči tropil bláznivé vylomeniny.
Tohle byla kniha o lásce, o životě, o tom kam směřujeme a také o nemoci, která je jako med v hlavě.

13 09.09.2020

„Viděli jste někdy padnout město? To naše padlo. Viděli jste někdy město povstat? To naše povstalo.“

„Za spoustu let možná nebudeme vědět, jak tenhle příběh nazvat. Budeme říkat, že to byl příběh o násilí. O nenávisti. O protikladech a odlišnostech a městech, která se vzájemně cupovala na kousky. Ale nebude to tak docela pravda.“

„Tohle bylo vyprávění o zimních stadionech a o všech srdcích, která kolem nich tlučou. O lidech a sportu a o tom, jak se obojí občas vzájemně drží. Někdo se zamiloval, někdo klesl na dno, prožili jsme nejlepší i nejhorší dny svých životů. Medvědín jásal, ale taky hořel.“

Medvědín hořel a mě tečou slzy. Ach - zase ty emoce! Ale ono to bez nich u knih pana Backmana prostě nejde. Medvědín je moje srdcovka. A My proti Vám je hned v závěsu! Je to příběh o malém městečku tam někde v lesích.
Příběh o tom, co se stalo poté od jara do zimy. A také o tom, jak to vypadá, když se začne politika míchat do sportu. Koho se pak máme víc bát? Chuligánů s tetováním nebo chuligánů s kravatou? A co když jeden obdivovaný hráč má jedno velké tajemství - tajemství, které se neslučuje s hokejem?
Je to fascinující příběh o hokeji a přitom je hokej jeho vedlejší součástí. Je to hlavně příběh o lidech - o přátelství, o rodičovství, o nenávisti, o žárlivosti, o lásce, a o odpovědnosti. A o spoustě dalších a dalších věcí… A také je to příběh o Jinakosti. Je to příběh o nich a zároveň o Nás Všech!

"Hokejky. Dvě branky. Dva týmy."

Pozn. Já se sem vrátila po skoro šesti letech - jednalo se o re-reading, abych se nyní mohla pustit do třetího závěrečného dílu: do Vítězů.

12 22.05.2024

Fíha! To bylo zase něco! Tolik různých vjemů po dočtení: Bylo to opět silné (i když pro mě byly Vrány daleko silnější a emočnější) a poutavé. A přitom Tak Jiné. Smutné a zvrácené. Živoucí a otřesné. Děsivé a ubíjející.
Smekám před autorkou za tohle tabuizované téma - za jeho zpracování a za “čtenářovu (= mou) rozpolcenost..
Nemám asi víc slov, která by vystihla tuhle knihu, nebo lépe řečenou mou čtecí duši spojenou nyní s touto knihou, která v sobě ukrývá mnohé.

12 06.11.2023

Parádní a propracovaná kniha - nic jiného bych od Paris ani nečekala. Sice mi z počátku přišlo čtení méně záživné a chvilku mi trvalo se začíst, ale pak stránky ubíhaly a napětí ve mě sílilo. Během čtení jsem spolu s Alicí podezřívala snad všechny obyvatele Kruhu. Posledních pár stránek do konce jsem se začala o Alici docela obávat. Musím přiznat, že rozuzlení bylo nečekané, hodně překvapivé a vyrazilo mi dech. Takže (teď už) s klidem mohu říct, že se autorce opět povedl skvělý a čtivý počin.

12 10.12.2022

Zase jsem se přesvědčila, že Paris prostě umí. Příběh, ve kterém autorka ukázala, jak důležité je spolu mluvit, se mi opravdu líbil. Byl čtivý a propracovaný. Je pravda, že někdy jsem si říkala, že je to už lehce vleklý. Nemluvě o stále se opakujícím dilema obou hlavních protagonistů: "říct nebo ještě počkat"... Přesto jsem tento neobyčejný román hltala a skoro si přála nemožné - ale pak by to asi nebyla (pro mne), tak vynikající kniha... Kniha jako celek mi přišla tou myšlenkou dilematu originální.

12 29.06.2021

Neskutečně čtivé od prvních po poslední stránky! Dech beroucí čtení, kdy nevíte, jestli vůbec můžete postavám věřit a podezříváte všechny a děláte možné i nemožné závěry.
Podle mě hodně skvělý a šokující psychologický thriller. "Vytuněný" do posledního detailu. A musím přiznat, že občas jsem sama na sobě mráz pod kůží při čtení pociťovala.

Jen mám trochu pocit, že epilog tomu lehce srazil laťku.

12 07.11.2020

Jeden z mých prvních thrillerů - a jsem nadmíru spokojená. Četla se s lehkostí, neobešla se bez napětí a zvratů. Nechtělo se mi od knihy odtrhnout. Jen ten konec už byl až moc dramatický (dle mého skromného názoru). Každopádně skvělé čtivo - doporučuji!

12 17.04.2017

Musím přiznat, že fantasy už moc nečtu, i když jsem ho dříve dost "hltala", ale nyní dávám přednost jiným žánrům. Tudíž tato kniha šla mimo mě, i když jsem na ní narážela na "instagramu" a tak různě. Ale pak o ní začala dost "rozjařeně" mluvit kolegyně v práci a za pár dní mi ji přinesla "až pod nos" (= půjčila).
A tak se stalo, že jsem na dva týdny propadla do Navarry a do kvadrantu jezdců, léčitelů a písařů. No prostě jsem té knize propadla. Pohltila mě jako stíny jednoho z jezdců a já se nedokázala od ní odtrhnout (i když volný čas a prostor ke čtení mě "odtrhnout se" nutil). Do Violet jsem se docela snadno vžila, a jak víc a víc bojovala s tím, aby v kvadrantu jezdců nezemřela, tím víc mě kniha bavila a pohlcovala. A ta romantická zápletka byla taky boží, sice jsem ji čekala, ale díky ní měla kniha specifický náboj.
No a díky té poslední větě už nyní vím, že i mě nemine druhý díl... :-)
A má poslední tří slova?
Tahle kniha je: čtivá, živá, akční.
No dobře, tak šest.... :-D

11 29.07.2024

Opět skvěle propracovaná detektivka ze švédského venkova, která si držela své tempo a čtivost. Tentokrát se dostaneme do tajů kolem starožitností. Peter Vinston, proslulý stockholmský vyšetřovatel vražd, je na dovolené požádán místním policejním týmem o pomoc s dopadením vraha nechvalně známého výkupce starožitností a pozůstalostí Nalleho Perssona, který byl zavražděn na jarmarku. Kniha mě chytla a bavila od prvních stránek. Líbilo se mi postupné odhalování a následné zamotávání v pátrání po vrahovi i po velice vzácné “ztracené čínské misce. Osobně jsem měla svůj tip, kdo za tím vším stojí, vlastně postupně během čtení - dva tipy, ale bohužel byly oba mylné. Samotné rozuzlení děje bylo pro mě překvapivé a zároveň fascinující. Díky tomu bych ráda na knize vyzdvihla styl Agathy Christie - a odhalení vraha ve stylu Poirota. Opravdu povedené.

11 03.02.2024

Mé druhé setkání s autorem, a opět jsem byla vyšetřováním pohlcená. Bavil mě zajímavý příběh, kolem zmizelých lidí v mlze a nádrže. Četlo se to dobře a rychle. Bryndzův styl psaní mi sedí a vyšetřovatelka Kate je mi sympatická.
Budu se těšit na její další případ. (A snad se jednou knižně setkám i s jeho první vyšetřovatelkou Erikou).

11 13.01.2021

Tohle bylo milé a čtivé - lehké a oddechové. Kdy jedny malé černé "koktejlky " putovaly mezi devíti ženami a tak nějak zlehka měnily "osud" (nejen těchto žen).
Měla jsem trochu obavy, že se budu ztrácet v nadměrném počtu postav, ale příběh do sebe hezky zapadl a udělal z něho příjemně "sladký" celek.

10 19.05.2021