Messilina komentáře u knih
NA CESTĚ symbol beatnické literatury.
Kniha byla napsána v roce 1951, ale je o hippies.
Celá ta vize člověka-tuláka, co nic nechce, nikam nesměřuje a ani nikam nepatří. Ano, to bylo symbolem poválečné ztracené generace, ale mnohdy i lidí, kteří přišli po ní.
Snad každé období má své vyděděnce, kteří nic nechtějí, nikam nesměřují, ani nikam nepatří a je jim to jedno.
Pro takové lidi, o takových lidech Kerouac tuto knihu napsal.
Kdo je vlastně hlavní hrdina této knihy? Člověk, který nemá žádný cíl, ale stále za něčím jde. Pokud se ptáme proč, odpověd je: aby nestál.
Ale pokud bude stát, tak se stane co? Nic, prostě bude stát.
Hlavní hrdina, či hrdinové, tak jak já to chápu jsou vlastně takoví antiameričané.
Celé generace byl mladým lidem v USA vynucován vzor dobrého američana, (kluk, který vzešel z ničeho a vlastní pílí a houževnatostí se dopracoval k úspěchu. American dream). Kerouac tento vzor ve své knize zcela zničil.
V tom je podle mého názoru hlavní smysl knihy. Takto je nutné jí chápat. Jde o revoltu proti zavedeným pořádkům, ne jen o prostý popis.
Já to takto chápu.
Kniha fejetonů a povídek děčínského autora. Musím se přiznat, že jsem knihu vzala do ruky spíš ze zvědavosti, protože mě pan Kersch kdysi učil.
Přiznávám, že v tom byla možná i špetka škodolibosti, (co když to bude špatné, to bude legrace), ale nejenom, že to špatné nebylo, řekla bych, že to bylo dokonce celkem dobré.
Rozhodla jsem se, že napíši komentář k oběma dílům knihy dohromady.
První díl byl o Pelleho dětství a z velké části o jeho vztahu k otci.
Druhý díl popisuje Pelleho dospělost.
Pelle se stává dělnickým vůdcem, dostává se do vězení...
Osobně ne vždy s jeho jednáním souhlasím. Chápu, že kniha byla psaná jako, v jistém smyslu slova, agitka a že Pelle byl vzorem dobrého soudruha, ale z ženského hlediska s tím ne vždy souhlasím. Osobně se domnívám, že druhý díl byl trochu horší než první.
Možná by měl být příběh kratší, ale chápu, že autor se nesnažil dostat literární cenu.
Na tento druh literatury to nebyla špatná kniha.
Pan Troska nám zmimozemšťanil téměř celý vesmír.
Tuto knihu jsem četla už v dětství, ale teď v dospělosti jsem se k ní ráda vrátila.
Životopis argentinského fotbalisty Diega Maradony.
Přiznám se, že důvod proč jsem tuto knihu začala číst byl ten, že jsem o D.M. neměla moc dobré mínění a myslela jsem si, že když si o něm přečtu, tak třeba získám pozitivnější názor.
Nepovedlo se. Maradona je stále nesympaťák.
Fotbalista byl jistě dobrý, ale jako člověk, je dost jemně řečeno ,,svůj".
Já nejsem ,,kingovec" takže nemůžu srovnávat s jeho další tvorbou. Četla jsem totiž dohromady dvě jeho knihy, ale tahle pohádka se mi líbila.
Zpěvník Jarka Nohavici s písněmi z alb Babylon a Ikarus. Je k němu přiložené i CD na kterém jsou uvedené skladby v podání klavíru.
Pokud se někdo chystá na pouť do Santiago de Compostela, může si vzít tuto knihu na cestu.
Bohužel musí počítat s tím, že ne všechny informace musí být aktuální, vzhledem k tomu, že je kniha z roku 2009.
Toto je velmi silný příběh, který by měl být v první řadě varováním. Ne před muslimskou kulturou, jak to bohužel někteří lidé vnímají. Ale před růžovými brýlemi, které jsou některé ženy schopné si z lásky nasadit.
Přiznám se, že při čtení této knihy jsem měla pocit, že se něco tak hrozného snad ani nemohlo dít. Bohužel. Dělo se.
Lidská hloupost, pověrčivost, nenávist, intriky, fanatismus a kdo ví co ještě.
Díky Bohu, že žijeme ve 21.století, že hony na čarodějnice jsou tady už minulostí.
Tuto knihu mám moc ráda, pověsti jsou napsány velmi čtivě a byť je kniha hodně objemná nevadí to.
Slavný český cestovatel Miroslav Zikmund, polovina z dvojice H+Z se s M. Náplavou a P. Horkým vydává ve svých stopách.
To, že je kniha psaná třemi různými lidmi by tolik nevadilo, ale chce to se soustředit, aby si člověk pamatoval, kdo to mluví (resp. píše).
Možná to chtělo od sebe kapitoly výrazněji oddělit. Já jsem si občas nepamatovala kdo píše a musela jsem se vracet.
Byť by se nedalo říct, že by děj bez toho, že znáte autora nějak utrpěl.
Ale přeci jen hvězdičku dolů.
Tato kniha je velmi poetická, melancholická a velmi, velmi severská.
,,Největší čech" byla anketa pořádaná Českou televizí v roce 2005 v níž se v sérii televizních pořadů volila největší osobnost naší historie i současnosti.
Jen namátkou 1)Karel IV 2)T.G.Masaryk
3)Václav Havel....13)Karel Gott 27)Jaromír Jágr 49)Jaromír Nohavica 63) Boleslav Polívka 75)Milan Baroš 92)Klement Gottwald 100)Miloš Zeman
Pán, co byl 7 let v Tibetu, byl nyní nějaký čas u indiánského kmene Kalapalů v brazilské divočině.
Nepíše cestopis, ale vyprávění, téměř pohádku o indiánech.
Já jsem velkou milovnicí delfínů, takže se mi to líbilo. Navíc jsem se dozvěděla, že existují sladkovodní delfíni, což jsem předtím netušila.
Toto jsem četla v dětství a některé pasáže v mém mozku zůstávají dodnes.
Knihu jsem jako spoustu jiných vyndala z máminy knihovny někdy ve dvanácti letech a po čase jsem si jí ráda přečetla znovu. Je milá. Super oddychovka a výborné antidepresivum.
Opět jedna z knih, které jsem četla už v dětství, protože jsem je rodičům vytáhla z knihovny a v dospělosti jsem se k ní ráda vrátila. Tahle kniha je svým způsobem velmi romantická.