Messilina komentáře u knih
Na rovinu, Miša mi pěkně lezl krkem. Myšlení měl v kalhotech. Po pravdě, nejzajímavější byla ta část odehrávající se v Rusku.
Opět jsem byla autorem zklamána, bohužel se dá říci, že opisuje své, již napsané knihy. Chce to nový nápad pane Coelho!
Pokud se jedna o autenticky prepis neciho napr. deniku. Tak je to dost zvlastni kniha. Protoze ja mela celou dobu dojem, ze ,,vazeneho" pana vojaka, to cele zacalo nudit v momente, kdy se prestalo bojovat. Ale treba se mylim.
Na rovinu, doctu to, ale slohova prace zaka zakladni skoly, by byla lepsi
Vím, že budu asi slyšet kritiku, ale už jsem četla i lepší knihy o II. sv. válce.
Zajímavá kniha, v době napsání, těsně po revoluci, rozhodně průkopnická. Dnes je již bylinkářství a léčitelství u nás trochu více známé, ale knize to na kráse neubírá. Trochu mi to připomínalo knihu ,,Raději zešílet v divočině. " Ani sama nevím proč, snad proto, že obě knihy ,,mapují lidi, kteří se trochu vymykají naší společnosti a kteří mají velmi úzký vztah k přírodě." Ale srovnejte sami, třeba budete mít jinou definici.
Moje první kniha od Simmela a asi i na čas poslední. Téma je to nepochybně zajímavé a aktuální. Ale zpracování je trochu únavné. Hrozně moc balastu okolo hlavního děje. Dost dlouho mi trvalo, než jsem to přečetla. Celkově tomu dávám tak 50%.
Eichmann- autor zde mluvil o jeho normálnosti. Ano, pokud byl takový jak jej autor popsal, byl normální. Byl to obyčejný, zřejmě inteligentní člověk, který pozabíjel spoustu lidí. Ale ruku na srdce, co bychom dělali mi, v jeho postavení, době, situaci.
To ho přirozeně neomlouvá. Kniha je zdařile napsána a Eichmann byl asi vážně nechutně normální. Je dobře, že tato kniha vznikla. Už mne trochu unavuje to, jak je fašismus démonizovaný a jak jsou fašisté líčeni, jako něco mezi Frankensteinem a markýzem de Sade. To je totiž zbytečně staví do pozice pouze jakýchsi filmových postav. Něčeho vymyšleného. A tato mýtyzace následně nahrává jejich současným následovníkům i popíračům holocaustu. Za mne 100%.
Jak se tak dívám na předchozí komentáře, tak je kniha považovaná, mírně řečeno za špatnou. Mě se však líbila. Minimálně proto, že je originální. Satan, který si v pekle zřídí televizní stanici, voní se Old Spicem atp. To mě přijde celkem zábavné. Uznávám, že to není příliš hluboké čtení, ale to snad ani nebylo autorovým záměrem. Myslím, že je to docela oddechovka. To je můj názor, který samozřejmě nikomu nevnucuji, ale prostě se mi to líbilo.
Po pravdě, ne že bych ten konec Michalovi nepřála. Nejvíc mi na něm vadila ta arogance a sebevědomí. Musím říct, že s jeho přesvědčením, že každý kdo něco má je šmejd a nakradl si, nesouhlasím. Další jeho problém byl, že si o sobě moc myslel, takže konec, kdy se ukázalo, že je největší vůl ze všech, mě vlastně potěšil.
Ale napsané to bylo výborně, kniha ani po letech uplynulých od prvního vydání, neztrácí šmrnc.
Zkusím trochu popsat pocit, který jsem z této knihy měla. Tím pocitem byla že začátku radost, protože popsané nádražíčko bylo mile idilické, ke konci knihy smutek. Vždyť popsaní Němci byli vlastně stejní chudáci jako jejich nepřátelé. Ale četlo se to hezky a navíc jsem měla trochu výhodu v tom, že jsem neviděla film.
Milan Baroš letos ukončil svou bohatou fotbalovou kariéru, bohužel se kvůli viru, nemohl rozloučit tak, jak se na legendu sluší. Tato kniha je však důstojnou tečkou za Baryho hráčským působení v českém i světovém fotbale. Přeji mu, aby v budoucnu, našel něco, co by ho naplňovalo podobně jako fotbal. Díky Pane Baroši.
Někdo tady napsal, že neví zda s hrdiny sympatizuje, nebo je lituje. Za mě, ani jedno. Barry a Karry jsou pěkní prevíti a jejich rodinky také za moc nestojí (matičkou počínaje a syny konče).
Ale fakt je, že napsané to bylo skvěle. Paní Frýbová, klobouk dolů. Opravdu nebyla v knize ani jedna stránka, kde bych se nudila. Myslím, že oblíbenou autorku své mámy, ještě zkusím.
Tak tohle byla síla. On Andrejko, byl trochu jiný, ne tím, že byl rom. Já bych řekla, že toto nebyla kniha o romech, ale o člověku, který tak nějak, nepatřil do téhle doby. To, že byl rom, mu situaci ještě ztěžovalo, ale kdyby byl bílý, byl by na tom stejně.
Andrejko byl člověk z dob koní a maringotek, ale v dnešním světě, si jakoby nevěděl rady. Každopádně to byl velmi silný příběh a opravdu jej mohu doporučit k přečtení.
Bohužel musím říct, že je to škvár. Slečně Gottové prostě chybí peníze a tak se je snaží vydělat vydáním této knihy. Bohužel se dá říci, že se jedná o bulvární slátaninu a slečna Gottová z ní vychází jako velmi jednoduchý člověk. Doporučuji číst tak maximálně při čekání u lékaře, nebo u holiče na trvalé. Třeba místo Blesku. Je to obyčejný bulvár, přidaná hodnota knihy je nulová.
Vynechám ( oprávněnou ) chválu překladu, protože ta už tady padla několikrát. A pochválím knihu, výborně napsaný příběh, mnou přečtený za jedno odpoledne, téměř v kuse. Příběh je úžasný tím, že člověk si chvílemi vůbec neuvědomuje, že vypravěčem je dítě. Ale je to stále ještě dítě? Příběh z Ameriky, ale možná by bylo možné jej vyprávět i v Evropě. Zločinnost, prostituce, drogy, dětské gangy... To také máme, jen doufám, že ne takto tvrdé. Za sebe mohu jen doporučit.
Krásná kniha, přiznávám, že ze začátku jsem vůči ní byla skeptická, ale opravdu mile překvapila.
Já bych asi uvítala méně fantastické zakončení příběhu. Alespoň masového vraha, místo duchů, kniha k tomu měla solidně,, našlápnuto". Ale jako celek to byla příjemná knížka. Taková ta věc, co si u ní člověk odpočine, protože nemusí příliš přemýšlet.
Budu-li upřímná, Loukotková by to napsala lépe. Chvílemi jsem se strašně nudila. Téma nepochybně zajímavé, ale kdyby to mělo o 50 stran méně, bylo by to záživnější. Hlavní nevýhoda historických knih je, že člověk ví, jak to dopadne. Takže já, samozřejmě, celou dobu věděla, že Mexiko je odsouzeno k zániku a autor to stále protahoval. Prostě i u knih občas platí, že méně je někdy více. Další knihu autora si již nepřečtu.
(A samozřejmě, že pan Cortéz zničil, celou tu Aztéckou říši, jaksi omylem a pokud vás ve škole učili, že to byl odporný bandita, tak vám lhali. Oni vůbec do té Ameriky jezdili jen milí lidé, kteří to s indiány mysleli dobře, jen se jim to trochu vymklo z rukou.)
(SPOILER) Myslím, že to bylo trochu slabší než Farma zvířat, nebo 1984. Hlavně mi celkový dojem zkazil konec, který mi přišel takový, nijaký. Čekala jsem trochu větší zvrat, ne jen návrat na začátek. Trochu tomu prostě, podle mě, chybí pár stránek, pointa. Něco ve stylu, např. a tak po návratu domů založila útulek pro bezdomovce, nebo klidně i ta svatba, ale tohle bylo a vrátila se zpět ke své nudě a celá ta odysea byla jen takové zpestření života, které bude vyprávět za dvacet let při čajích sousedkám.
Ale za přečtení to rozhodně stojí.