Messilina
komentáře u knih

Velmi zajímavá kniha o tom, že ani fašistické Německo nebylo černobílé.


Skvělá kniha, nedivím se, že to do teďka zfilmovávají.


Ne, že bych byla kousavá, ale není autor fandou CR7? Další věc je, že pán opsal, kolikrát i celé věty ze svých předchozích knih. Asi si řekl, že jsou tak dobré, že stojí za to si je zopakovat.


Jako dítě jsem tuhle knihu zbožňovala. Tak jsem si jí po letech z nostalgie přečetla znovu.


Jak už jsem někde v minulosti psala, nejsem Kingovec. Tento druh knihy považuji za odpočinkovou četbu a to tato kniha splnila.

V minulosti jsem hodně četla paní Loukotkovou, kterou považuji, minimálně v čechách, za jednu z nejlepších autorek historického žánru. Pan Trýb mě přesvědčil o tom, že i Loukotková má konkurenci.

Přečteno. Bylo to napsáno v jiné době, pro jiné čtenáře s jiným vkusem.


Mám ráda klasické, staré detektivky. Myslím, že Maigret je spolu s Poirotem a Holmesem detektivní špička.


Jedno otřepané pořekadlo říká, že dějiny píší vítězové. Chápu, že autor si sám nebude škodit, ale některé části knihy jsou trochu nepravděpodobné. Nejsem si zcela jistá, jestli autor některé pasáže záměrně nezamlčel, nebo nepřikrášlil. To, jak neubližoval německým vojákům bez hodností, jen proto, že oni nemůžou za to, že plní rozkazy atp... Ale jako celek to celkem šlo.


Prostě americké literatuře nerozumím. Tohle mě vůbec nebavilo. Hlavní problém celé knihy je, že nemá děj. Je to jen takový deník.


Jedna z nemnoha knih, kde byl film lepší než jeho předloha. Hnědý podšálky nechybí, ale vyvrženej vorvaň ano. A to je právě ten problém. Film byl povedená komedie, kniha jakési nostalgické zamyšlení. Vysloveně špatné to nebylo, ale kdo ví co také ne.


Podle pana autora nemají mimozemšťané nic lepšího na práci, než létat na naší planetu a ohromovat starověké kultury. No, také názor.


Dostojevskij byl mistr psychologického románu a zde to opět potvrdil. Kníže Myškin byl ten kladný hrdina, který musí být v našem nekladném světě poražen. Přiznávám, že byl velmi sympatický a na konci jsem byla trochu smutná, že dobro nezvítězí. (Jako v životě).


Tak to je prostě klasika. Pohádky bratří Grimmů jsou zlatý fond evropské literatury. Krásné, zábavné, moudré, takové mají pohádky být.


Je to hodně jiná pohádková knížka, než na co jsem zvyklá. Asi jsem dost konzervativní, ale Andersen, Disney, ani Němcová to zkrátka není. Nevím, ale prostě se mi to nelíbilo.


Problém této knihy je, že jí člověk porovnává se Švejkem. Prostě ,,napsal to Hašek, tak to musí být stejně dobré." A ono není. Možná kdyby tu knihu napsal Fanda Procházka, tak by byla skvělá. Takhle má smůlu, je průměrná.


Oproti prvnímu dílu Síla introvertů, je tato knížka podaná v obecnější rovině, což jí nepochybně prospělo.
