Messilina
komentáře u knih

Překvapivě dobře napsané sci-fi, jedná-li se o sci-fi, protože mě to spíš připomínalo romány Jarmily Loukotkové.
Pravdou je, že plno věcí v této knize je opravdu hodně fikcí. Ale je zde i určitý přesah, který má nádech spíše filozofického díla. Mluvím o zprávách o zničení říše Mu. Zelený had, vyslovil mnoho pravd o tom, jak má diktátor správně vládnout. A možná bych i řekla, že mě trochu překvapilo, že tyto pasáže cenzura neškrtla, vnímavější čtenář, by jistě poznal zásady komunistické strany, byť autor to tak asi nemyslel.
(I promluvil ke shromážděným Uctívačům Moci Zelený Had takto: ,, Nebudiž Rovnosti, ani Svobody, ani Bratrství! Jsou to toliko Slova, jichžto užívati musíte mluvíce k jiným, chtíce je učiniti služebnými. Naším jediným Zákonem budiž Moc! Chcete Moci dosíci, uveďte v Lidi Strach a velikou Žádostivost po Rozkoších, Pýchu a Nesvornost, aby jeden druhého měl v Nenávisti.
Plody Usilování jejich rozdělujíce, učiníte Vyživení všech daným na Vůli Vaší. Navěky uchovati Moc ve svých rukou chtějte. Řád jejich rodin v Neřád obraťte, k hojnému Pití a hrám ve Vrhcáby a Plesání je mějte, aby jejich mysl spíše Vaší se stala. Kterémukoliv Protivenství předejíti nuceni jste, v niveč jejich Obecenství obraťte, toliko ty pak, kdož sloužiti Vám budou ochotni Milostí svou obdaruje. A ty pak, kdož by Vám odpírali, v obecné Opovržení uveďte a tak Moc a Slávu svou přivodíte nad Světem.) Jen KSČ nenutila lidi hrát Vrhcáby, ale čučet na fotbal.


Chvílemi to bylo zajímavé, chvílemi jsem se vysloveně nudila. Škoda, že se tu nedá hodnotit procenty, tak je napíši alespoň do komentáře. Takže: 65-70%


Na západní frontě klid- při čtení této knihy, jsem si položila otázku, kde se to v nás bere? Kde se v člověku bere ta krvelačná touha po válčení? První světová měla být válkou za ukončení všech válek. A co se stalo? Druhá světová, Vietnam, Korea, Perský záliv, Jugoslávie... Kde a v kom vznikla touha po válčení. Ti kluci o kterých psal Remarque přece válčit nechtěli.
Tuto knihu bych dala do povinné četby, pokud tam už není. Říká o válce více, než se zdá. Ne jen o té Velké válce, ale o všech válkách. Češi mají trochu tendenci si I.sv. trochu romantizovat. Je to dávno a byli jsme vítězi. Proto zde občas vládne představa, že to bylo něco správného. Nejdříve zabili Ferdinanda, pak jsme nebyli těmi poraženými, pak vzniklo Československo, takže o.k. Ale ono to o.k. nebylo. Tato válka nebyla o Josefu Švejkovi, který si vyšel na špacír do Budějovic. Bylo to svinstvo, jako všechny války. Tohle by se mělo dětem ukazovat, ne hrdinové. Když se dnes člověk podívá na televizi, má pocit, že války jsou romantické záležitosti, které se vedou proto, aby v nich Američané mohli potkávat své lásky, kamarády a kdo ví proč ještě a pak o tom točit filmy, případně se vedou války proto, aby bylo komu dávat o státních svátcích vyznamenání. Tahle kniha je drsná, ale je to jedno z nejlepších děl světové literatury.
Cesta zpátky- válečný konflikt z let 1914-18 byl zřejmě první válkou, která se vedla tak nějak non stop. Dříve se válčilo tak, že se vojska střetla na nějakém bojišti, tam si to mezi sebou ,,rozdala" a pak se prostě šlo dál, nebo domů, nebo do hospody, nebo co já vím kam. Ale první světová se vedla v zákopech po celé čtyři roky. A to už se na lidech hodně podepsalo. Nejsem si jistá, ale možná je Cesta zpátky první knihou, která popisuje válečné trauma.
Shrnutí: plný počet hvězdiček


Kniha mě docela bavila, ale ten konec byl divný. Přiznám, že jsem čekala nějaké rozuzlení, ale žádné v podstatě nebylo. Trochu mi tam prostě chyběl konec.


Ze začátku se mi ta kniha docela líbila. Ale ten lidově-demokratický, patetický závěr to zazdil. Je skoro neuvěřitelné, že to napsal autor, který napsal Biblické příběhy. Moje omluva je jen toto: snad to musel napsat, aby mohl psát ty Biblické příběhy. Anebo jen naletěl, jako všichni.


Kdyby tam nebyl ten ,,lidově-demokratický" závěr, tak by to byla docela dobrá kniha, škoda. Celkově mě to bavilo, ale občas jsem si říkala, proč je hlavní hrdina takový pitomec. Ten konec byl opravdu děs. Agitka- hadr.


Je to krásná kniha. Taková mile idilická. Pravda ovšem je, že malinko je tu cítit smutnější podtext válečného období. Ale jen jakoby podprahově.


Rozhodně se dá říci, že četba tohoto kalendáře nikomu neublíží. Pravidla zde řečená jsou morální příkazy platné pro věřící i ateisty. Hodnotit nebudu, protože knihy tohoto typu se hodnotí špatně. Nejedná se o beletrii.
Nejlepší část je ta s panem Karbulkou. Když odjel, měla jsem trochu dojem, že už to není ono.


Chvílemi jsem si říkala, že je to chytrý kluk a chvílemi jsem o tom dost pochybovala. Fakt je, že druhý díl má více děje než první. Možná jsem se prostě jen začetla.


Jak to jen říct...Já nevím, jaká jsem byla v šesti letech, ale Kája mi přišel trochu jiný, nebo alespoň trochu nevychovaný. Nevím, určitě je to dobou, ale dnešní šestileté dítě mi přijde vyspělejší. Zajímavé na tom bylo, že ho za to vlastně ještě všichni měli rádi.


Kdyby mi někdo řekl, před tím, než jsem tuto knihu otevřela, že mě to bude bavit, tak bych mu asi moc nevěřila. Ale, ano bavilo mě to.


Velmi dobře napsané. Člověk chvílemi zapomínal, že jsme ve středověku. Hildegarda byla opravdu mimořádná žena.


Velmi zajímavá kniha. Je otázka, jaké bylo zasahování vydavatele do knihy. Jak moc jí ,, uhladil".


Čteno, dočteno. Jediný, kdo byl sympatický byl Floryš. Jako celek to byla přeslazená nuda.


Přiznám se, že jsem byla trochu skeptická, když jsem brala knihu do ruky. O to větší byla moje radost, když jsem jí četla, bylo to příjemné překvapení. Za sebe jí mohu doporučit.


Já nějak nevím, trochu mám dojem, že to psal zkouřenej. Příště si zvolím něco méně snového, na tohle nemám buňky.


Ruský doktor House. Na svou dobu byla kniha nezvykle kritická a apolitická. Snad i proto je i po létech uběhlých od jejího vzniku čtivá.


Chro, chro, chro.Chrochtám si blahem, nejen paní Christie detektivky umí.
