mgeisselreiter komentáře u knih
Věřím, že jsou lidi, kteří si Harlana oblíbí. Mně se naopak stal dost protivným. Knihu jsem četl čím dál tím víc s donucení, netěšil jsem se na další a další povídky ve stejném nabubřelém a často nepochopitelném stylu. Abych úplně nekřivdil, jednotlivé povídky ode mě dostaly často 4*, jednou i 5*, ale 2x Odpad, v průměru něco přes 60%. Ale fakt jsem si četbu neužil, takže moje první a poslední setkání s tímto rozporuplným autorem. Psát rozhodně umí, ale většinou píše pro sebe a ne pro čtenáře. Jo - doslov je moc dobrý. 12. 3. 2021.
Mohla by to být výborná kniha, kdyby... Kdyby nebyla asi tak z poloviny protkána oslavnými ódami na Sovětský svaz. Dobrá polovina je skvělá, převevším první část knihy, kde dobývání Arktidy bylo opravdu neskutečné dobrodružství v neuvěřitelných podmínkách. Mnoho dalších kapitol ale ve mně vyvolává až odpor, v jaké době pochlebování a ponížení jsme byli nuceni žít. Z mnoha "neuvěřitelných" žvástů jen jedna ukázka (str. 332): [záchrana ledoborcem] "Konečně 27. srpna za zvuků Internacionály připlul k lodím Jermak, vyzbrojen vlajkami, který tím dosáhl 83°severní šířky." 75%, 4. 3. 2021.
Poutavé každou větou, zajímavé taktéž, fakt nedokážu dát míň než 5*. Nechápu, jak jsem v dětství a dospívání toto mohl vynechat. 24. 2. 2021.
Příjemné čtení, výborné svědectví své doby. Mnohé je zajímavé i dnes. 70% a 4*, 21. 2. 2021.
Autorka píše nevšedně o všedních strastech i hrůzách v Gruzii od Velké vlastenecké války až po perestrojku. Její styl je hutný, občas působí až trochu nepřehledně. Bočorišvili trochu skáče v ději a v čase, nejdřív naznačuje, pak po čase rozvádí a vysvětluje. Někdy se může čtenář trochu ztratit nebo něco úplně nepochopit, ale jako celek považuji všechny novely za vysoce nadstandardní. Díky, Jeleno, že nám touto uměleckou formou připomínáš to, na co se nesmí zapomínat.
Samotné provedení knihy se mi moc líbí, jak obálka, tak nemálo ilustrací. Jen korektuře uniklo pár chyb, což je škoda. 85%, 21. 2. 2021.
Rozhodně zajímavá kniha, kterou autor dobře vymyslel, dobře podal. Má ale své mouchy. Má slibný rozjezd, kde Wright chrlí jeden fakt za druhým, až si skoro plete román s dokumentární vědeckou tvorbou. Rozhodně to čtenáři přináší zajímavý pohled na současnou skutečnou situaci s virem COVID-19. Pak ale autor rozjíždí děj na mnoha frontách, román začíná být roztříštěný, témata jsou hodně povrchní, otevřená a nedořešená. Méně je někdy více, jak praví stará pravda. Četba byla poutavá a udržela mě u knihy, takže i přes výtky se při 70% přikloním ke 4*, 20. 2. 2021.
Slátanina nesmyslů, autor se jistě bavil. Nemá to hlavu ani patu. Do očí bijící hovadiny. Nakonec doslov Pavla Bušty sice vysvětluje, co jsme to četli, ale mé mínění to neovlivnilo. Přidám něco málo z doslovu:
"...Zmatek, neustálé zpochybňování, relativizace objektivní skutečnosti. Všechen tento mišmaš převzal a udělal z něj knihu. Nenabízí žádného spolehlivého vypravěče... Pustil do ringu několik protichůdných realit a ono to jaksi zvláštně zafungovalo." (Ne, pro mě to vůbec nezafungovalo).
"Palahniuk se opravdu jen směje, nenabízí řešení... Je to komentář ke stavu světa, který lze jen bezmocně pozorovat? Nebo rozverná satira, co má všechno na háku?"
Nebo je to odpad, jehož čtením jsem ztratil víkend a navíc mě vytočil? 14. 2. 2021.
Ve všech příbězích autor přibližuje čtenáři zvyky a obyčeje Japonska, někdy je konfrontuje i s evropskou kulturou. Odhaluje moderní Japonsko, které ale neopouští své tradice. Detektivní příběh, někdy vlastně jen zápletka, působí skoro jako jen na okraj. Nečekejte nějaké zajímavé či důkladné pátrání a vyšetřování. Příběhy jsou čtivé a v mnohém i po letech zajímavé, ale rozhodně nevynikají v oblasti detektivek. Další info u jednotlivých povídek. 65%, 10. 2. 2021.
Tak to se Ladislavovi opravdu povedlo. Fakt si zaslouží být bestsellerem. Poutavé a vtipné čtení z reálného života o neskutečné cestě, která byla skutečná. A zaslouží si ode mě 5*, 8. 2. 2021.
Při čtení se postupně čtenář přenáší do předválečné Francie a společnosti chudých Italů zde žijících. Autor živě vystihuje své zážitky z mládí v různých příhodách a situacích. Je to lepší než film, protože u filmu musí filmaři vizuálně vše simulovat, kdežto při četbě je to jen na čtenářově fantazii, jak si dokáže tu dobu v hlavě vykreslit a přestavit.
Moc příjemné čtení, kterému bych vytkl snad jen občas až moc zbytečné vulgárnosti. A Volvox Globator tentokrát připravil knihu téměř bez chyb, což zmiňuji proto, že některé jejich knihy jsou tak plné chyb, že se skoro nedají číst. 85%, 30. 1. 2021.
McKinty opět předvádí, že dokáže psát mimořádně čtivě a poutavě. Příběh má zajímavou myšlenku, především první část se čte jedním dechem. Pak autor trochu polevuje s napětím a poodhaluje karty. Závěr je tak trochu americky přehnaný a ne úplně dopilovaný, ale to nic neubírá na celkově výtečném počtení. 5*, 27. 1. 2021.
Moje první setkání s autorem dopadlo na výbornou. Detailní styl popisu událostí a činností mi absolutně sedl, i když se mnohým zdá zdlouhavý, moc podrobný a zbytečný, u mě vůbec nevyvolával takové pocity. Murakami prostě vypráví takovým způsobem, že to nenudí, ať píše, co píše.
Nadpřirozená linka mi zpočátku přišla nevhodná, myslel jsem, že jde o reálný román. Pak se to ale nějak poddalo a opět jsem propadl kouzlu autora, tentokrát mystice, záhadě. Navíc četba ve mně vyvolávala velkou představivost.
Zcela okouzlující je neskutečně slušné jednání a diskutování hlavního protagonisty s bohatým sousedem. To je koncert etikety. Nemohu jinak než 5*, 24. 1. 2021.
Kouzelná, tajemná kniha, která mi učarovala. Ani chvíli nenudí, pořád se něco děje. A vyprávění není monotónní, je rozmanité, nápadité. Autor dokáže svým neotřelým a poutavým psaním čtenáře do příběhu hluboce vtáhnout. Plných 5*, 16. 1. 2021.
Určitě užitečné, pokud něco nevíte, nebo i jen pro připomenutí. Každému dá něco, od oblékání, přes stolování až ke svatbám, ale samozřejmě nechybí to nejdůležitější - jak se správně chovat ve společnosti, muž k dámě a tak podobně. Pravda je, že kniha vychází z televizního pořadu a sem tam je to poznat. V tom případě by bylo lepší i vidět, ale dá se bez toho obejít. Bohužel fotky jsou hodně maličké, takže mnohdy není moc pozvat, co na nich je. 75%, 10. 1. 2021.
Číst takovou knihu, to je balada. Člověk se baví skoro u každé věty, no dobře, tak skoro u každého odstavce. Čte se to nádherně, děj se dobře sleduje, vše krásně odsýpá, a je to nejen výborná zábava, ale i trochu poučné historie. Jen něco za půlkou se mi chvíli zdálo, že autorovi trochu začal docházet dech, ale netrvalo dlouho, a zase se nastartoval. Dávám plných pět hvězd, 9. 1. 2021.
Tennessee Williams to s psaním umí, se slovy si krásně žongluje. Také příběh je celkem zajímavý. Novela mě zaujala víc než filmová verze z roku 1961. 75%, 3. 1. 2021.
První asi 2/3 se jeví hodně zdlouhavé, rozvláčné. Poslední třetina, tedy v podstatě od části, kdy vypravěčka přišla na svět, jakoby román chytil druhý dech. Čte se mnohem lépe, je poutavější. První část bych hodnotil 60-65%, druhou pak 75% a celkově při 70% dám 4*. Jde o zajímavé čtení, které bych ale v této podobě hodně zredukoval.
Děj je sice chytře a důmyslně vymyšlený, ale jeho podání není moc vydařené ani poutavé. Knihu jsem tak dočetl ze setrvačnosti, abych už ji měl za sebou. Druhá část, kde jsem se těšil, že bude víc přitažlivá, sklouzává k americké přehnanosti a tím mě hodně zklamala. 60%, 20. 12. 2020
Víc takových knížek. Autentické dobrodružství, a ne ledajaké. Krásně čtivé, zábavné a hlavně zajímavé a z reálného života. Drobná výtka na pár neslušných výrazů, které tam být nemusely. Jinak 5*, 7. 12. 2020.
Moje první setkání s Josephem Conradem a byl jsem mile překvapen. Jeho styl psaní je velmi poutavý a přitažlivý. Příběhy v této knize na nás dýchají dobrodružstvím na mořích v 19. století. Příjemné nenáročné počtení. 75%, 29. 11. 2020.