mgeisselreiter komentáře u knih

Mrtvé duše (Výbor díla II)
Ze začátku velmi zajímavé, dobře psané, i trochu zábavné a poučné. Ovšem místo nějakého vyvrcholení, pointy, příběh jde jaksi do ztracena. Druhý díl je nedokončený, chybí části vět i kapitol a není to kompaktní čtení. Autor zde už jen moralizuje, snaží se za každou cenu ukázat, jací lidé na venkově jsou a jací by být mohli, co všechno by mohli dokázat. Vytváří vzorné vzory a děj se nijak zajímavě nerozvíjí.
Gogol v tomto díle jde po povrchu, nejde do hloubky a přes slibný začátek, krásně vykreslující ruský venkov, spadává do nudné tak trochu propagandy. Pro mě dost velké zklamání. 60%, 15. 9. 2019.

Revizor
známá klasika, při četbě působí hodně přehnaně, ale díky dodatku Gogola jsem získal další pohled. Gogol napsal Návod pro herce, jak mají postavy hrát. Zde už je vidět, že samotná hra musí být správně pochopena, správně pojata, správně podána. Záleží pak strašně na hercích a režii, co z toho vyjde. 65%, ale na divadle by to mohlo být o hodně víc (i míň). 17. 9. 2019.

Hráči
Chytře vymyšlená anekdota převedená do divadelní hry. Je to krátké, svižné a ani nevadí, že pointa se dá očekávat. 70% a 4*, 21. 9. 2019.

Ženitba
Při četbě je třeba si představovat děj na divadle, četba sama o sobě není (pro mě) dostatečná pro vychutnání hry. Má to spád a akci, celou dobu si říkám, jak to asi dopadne, a konec je bohužel jaksi useknutý, připadá mi to nedokončené. 70% a 4*, 22. 9. 2019

15.09.2019

Příběh by se možná lépe vyjímal na filmovém plátně, neboť k tomu má všechny předpoklady. Na knižních stránkách se autorům bohužel nepodařilo zaujmout mě natolik, abych dal 4*. Ze začátku se to hodně vleče, gradace není nijak velká, vyvrcholení je slabé a závěr zase zdlouhavý. Naštěstí se to aspoň četlo dobře, autorům se podařilo celý děj a poměrně hodně postav podat tak, že čtenář netápal a neztrácel se (a i když jsem nevěděl, kdo je zrovna kdo, až tolik to nevadilo). 70% a 3*, 24. 8. 2019.

24.08.2019

Když jsem byl malý kluk (1957) - mám rád povídání o nedávných časech, které ještě pamatuje moje prababička, ale přesto už jsou tak vzdálené dnešní moderní době. Příjemné povídání, lehké, nic náročného, čte se samo. 75%, 4. 8. 2019.

Emil a detektivové (1928) - moc pěkný příběh, krásně se čte, je to veselé, i když možná určené pro děti, okouzlilo i dospělého. 85%, 8. 8. 2019.

Tři muži ve sněhu (1934) - krásná pohádka pro dospělé ve stylu našich předválečných filmů pro pamětníky. Bál jsem se, že se autor vyčerpá příběh se stane nudným a zdlouhavým, ale naštěstí se tak vůbec nestalo. Stále nové nápady a humor jemný i silnější. Celé se to čte úplně samo. 85%,, 11. 8. 2019.

Fabian (1931) - toto je naopak vážnější příběh, ale i tak humor nechybí. Chvílemi to nebylo úplně ono, ale celkově jsem opět velmi spokojen. Závěr opravdu tvrdá tečka, ale takové mám rád. 75%, 12. 8. 2019.

Celkově jde o moc pěknou knihu, autor mě velmi příjemně překvapil. Umí totiž psát velmi čtivě, zábavně, ani chvíli nenudí. 80%, 12. 8. 2019.

04.08.2019

Takové povídání člověka, který umí povídat. Mele o všem možném, vše dohromady a tak si říkám, ono je to jen takové tlachání o životě autora proložené nějakými moudry, doplněné historickými údaji a příběhy. Aha, až asi ve dvou třetinách se Simpson dostává k příběhu o zdolávání Eigeru, kde už má kniha jakýsi děj. Autor ani neskrývá, že podepsal smlouvu na napsání knihy o tom, co pro něj hory znamenají. Je to (ostatně asi jako i většina jiných knih) jen práce na zakázku, ale zde je to jaksi víc znát. Autor u mě nezískává sympatie ani tím, že neskrývavě píše o tom, jak se rád napije, ani tím, jak na stěně Eigeru odhazuje cigaretu. Tak si prostě sportovce a horolezce nepředstavuji.
Kniha je vázaná s přebalem, obsahuje několik barevných příloh s fotografiemi, za to velký dík. Nechybí ani mapa Eigeru s výstupovou trasou - skvělé. V textu je však několik chyb, včetně chybného číselného údaje o nadmořské výšce, což by se nemělo stát a je matoucí.
Pro mě jde o průměrnou knihu na dané téma horolezectví aj. a dám 65%, 27. 7. 2019.

27.07.2019

Rodina Pascuala Duarta (novela cca 140 stran)
Příběh prostého venkovana, který vyrůstal v drsných podmínkách a to se také odrazilo na jeho životě. Román zajímavý a čtivý s drobnou výtkou. Autor prezentuje novelu jako zpověď prostého člověka, který se stěží naučil číst a psát, ale "jeho" literární styl je tak bohatý, že Cela zde předvádí svůj spisovatelský um, místo aby líčil děj jako jeho opravdový hrdina prostě a jednoduše. Není to tedy realisticky uvěřitelné, ale umělecky pěkné. 75%, 26. 5. 2019.

Nové příhody a nehody Lazarilla z Tormesu (novela cca 140 stran)
Neuvěřitelné vyprávění chlapce o jeho nejranějšího dětství až k dospělosti. Je to opravdu neuvěřitelné tlachání, ale někomu sedne, když má podobný smysl pro humor jako autor. Rozhodně psáno velmi čtivě a vytříbeně. 65%, 2. 6. 2019.

Klub mesiášů (povídka na pár stran)
Další tlachání nesmyslů, kterým se baví možná lidi v hospodě (což je i tento případ). Ani překvapivá pointa u mě nezabodovala. 50%, 2. 6. 2019.

Zavinilo to jaro (povídka na pár stran)
Neuvěřitelně zamotaný příběh, který má sice ambice pobavit, ale u mě se to moc nepovedlo. 50%, 2. 6. 2019.

Četníkův zločin (povídka 16 stran)
Z povídek první, která mě víc zaujala, možná tím, že je vážná (ty humorné mě moc neoslovily). 75%, 2. 6. 2019.

Pouť (povídka 18 stran)
Příběh rodinky, která se vypraví na pouť. Příběh, který je tuctový a kde autor zaujme spíš stylem a taky trochu tím, že se mu zde daří jít trochu do hloubky mezilidských vztahů. 65%, 2. 6. 2019.

Santa Balbina 37, plyn v každém bytě (povídka 42 stran)
Jednoduchý příběh, ale pěkně zpracovaný. 70%, 2. 6. 2019.

Nepochopený tvůrce Timoteo (povídka 54 stran)
Z prostředí Madridu střední vrstvy, má to spád a živost, humor. Povedené, 75%, 5. 6. 2019.

Větrný mlýn (novela 100 stran)
Umělecká slátanina, plácání páté přes deváté, neměl jsem sílu vnímat, kdo je kdo. 20%, 8. 6. 2019.

Celkově 60%, ale v případě Cely se to má tak, že některé čtenáře pravděpodobně nadchne, pro víc čtenářů ale bude spíš těžce uchopitelný. Konec konců také záleží na tom, co zrovna od něj čtete a v jakém jste rozpoložení. 9. 6. 2019.

27.05.2019

Začnu jednou větou z doslovu Zdeňka Vančury: „...autor uměl zkonstruovat jakoukoli formu, kterou si předsevzal, a nasadil jakýkoli tón, který si přál rozeznít“. I takto lze charakterizovat tuto knihu. Linklater patří mezi lidi, kteří se umí vyjadřovat, kteří dokážou vyprávět, jsou mistři v zacházení s jazykem. Mnohdy to ale nestačí k tomu, aby byli zajímaví a poutaví po delší dobu. Juan v Americe zaujme hned od začátku, ale postupně začíná nudit. Autor sice dost přesně parodicky vystihuje Ameriku přelomu 20. a 30. let, ale to samo o sobě nestačí. Příběh Juanův postupně přerůstá v až nesmyslné příhody a jde už mimo jakoukoliv realitu. Má jít o humornou parodii, občas jsem se sice zasmál, ale smíchy se za břicho rozhodně nepopadal (ale každý má trochu jiný smysl pro humor). 65%, 19. 5. 2019.

19.05.2019

Přečetl jsem první 2 povídky a knihu jsem odložil. Je to pro mě ztráta času. Víc můj komentář u povídek. Nevím, zda některá další povídka by mě více zaujala, ale riskovat zklamání nebudu. Hodnotit celou knihu nemohu, když jsem ji nepřečetl, ale za první 2 povídky by to bylo 20%. 11. 5. 2019.

Moje první a asi i poslední setkání s Waltrem Scottem. Talisman je nekonečné ušlechtilé žvatlání, děj samotný se v něm ztrácí, resp. děj to skoro nemá. To žvatlání je ovšem na úrovni, dobře se to čte. Román mě ale vůbec nezaujal, takže jsem četl jen proto, abych to už přečetl a skoro se musel k četbě nutit. V románu se to hemží převleky, postavy naivně nejsou poznat, trochu mi to připomíná Arsena Lupina. Dovolím si citovat z doslovu Aloyse Skoumala, který poměrně dobře vystihuje, jak i na mě Talisman zapůsobil:
„Není třeba zastírat, co nám na něm vadí [míněno na díle Waltra Scotta]: přepečlivě provedené kulisy i kostýmy dobové i místní, sklon k teatrálnosti trochu melodramatické, zdlouhavé expozice i šťastné, příliš šťastné závěry, okázalý idealismus hrdinů i plačtivá přecitlivělost hrdinek, to i leccos jiného, co dnešní čtenář zvyklý na spádnější, stručnější, zhuštěnější, náznakovější postup pociťuje – ať právem či neprávem – jako rozvláčnost trochu starosvětskou." Toto napsal v roce 1964, což teprve dnešní čtenář!
Román rozhodně nelze odsoudit, ale pro současné čtenáře může být (dle výše uvedeného) zklamáním. Za mě 60%, 10. 3. 2019.

10.03.2019

Zajímavé čtení podané čtivou formou. Autorka ovšem jde spíš po povrchu věcí, nejde do hloubky, jen naznačuje, také zjednodušuje. Přesto jde o dobrou sondu do politických machinací, korupce, ovlivňování apod. Stále aktuální téma, které se nyní v mnohém neliší ani od příběhu starého cca 80 let (děj se odehrává v letech 1922 až asi 1938). 75%, 2. 3. 2019.

02.03.2019

Román nabízí srovnání se Ságou rodu Forsytů. Děj se odehrává místo v Anglii ve Francii, Druon píše více čtivě, ale jeho román není až tak podrobný a do detailů zacházející (což může být dobře nebo také ne, záleží na čtenáři, co preferuje, co mu víc vyhovuje).
Burziány jsem přečetl s velkou chutí, krásně se to četlo a já bych klidně uvítal, kdyby autor román trochu "nafoukl". 80%, 18. 2. 2019.
Rád bych si přečetl i další 2 díly, které ale bohužel česky nevyšly a přiznám se, že slovensky bych si je nedokázal vychutnat.

18.02.2019

Po přečtení prvních dvou částí (první knihy) jsem doufal, že děj se začne vyjasňovat, rozplétat někam se ubírat. Opak je pravdou. Autor neustále přidává další postavy, děj přesouvá až na druhý konec světa a já už ani nevím, jak se jmenuji. Do konce jsem neustále tápal - kdo je bratr koho, kdo je dcerou koho, kdo je ta hraběnka, kdo kněžna...? Totální guláš a chaos. Féval pořád žvaní a žvaní, postav a dějových linií je milión a není tak výjimka, že po 120 stranách se zase vracíme v ději tam, co už jsme mezitím dávno zapomněli. Tato kniha je za 40% a celý román dohromady tak 50%, ale jen 2*, víc si opravdu nezaslouží. 31. 1. 2019.

31.01.2019

Začátek dost hrozný, takový zmatek, málem jsem knihu odložil. Naštěstí se později děj ustaluje na normálnějším stylu a díky neotřelému, poutavému jazyku drží čtenáře téměř připoutaného u knihy. Bohužel obsah je někdy dost drsný, pro mě až nechutný, není to moje oblíbená káva. Závěr je pak sice rychle gradující, ale vlastně nedokončený, a to ani v otevřeném smyslu, aby si čtenář domyslel. Je to rozporuplná kniha, která může někoho unést naprosto, někoho částečně a někomu nesedne vůbec. Jsem v té druhé skupině a tak to je za 65%, 27. 12. 2018.

27.12.2018

První polovinou této krátké novely jsem se trochu prokousával, než jsem se skutečně začetl a další část už mi přišla poutavější a čtivější. Styl psaní je prosté vyprávění příběhu - působí trochu odtažitě. Celkově se kniha dostává u mě při 70% na 4*. Za zmínku stojí obsáhlý doslov překladatelky. 2. 12. 2018.

02.12.2018

Výhodou českého vydání na rozdíl od anglického je to, že je česky, nevýhodou, že obvykle není tak aktuální. Tento hodně tlustý průvodce kombinuje několik zemí, což je výhodné pro získání celkovějšího přehledu, ale na druhou stranu je více povrchní, chybí větší detaily. Průvodce Lonely Planet (LP) v tištěné podobě mají i v dnešní internetové době stále svůj smysl. LP dříve doplňoval své průvodce krásnými fotkami na křídovém papíře, to už dnes bohužel neplatí.
Český překlad není bez výtek, rozhodně mohl být lepší. 70% a 4*, 28.10.2018.

28.10.2018

Carver je velmi dobrý povídkář, který píše přímo o životě, ze života. Tato jeho prvotina není ještě tak vybroušená, jako pozdější sbírky, ale rozhodně není slabá. Četbu je třeba přiměřeně dávkovat, vychutnávat, nikam nespěchat. 80%, 10.9.2018.

10.09.2018

Trochu na mě působí, že Řecko nemá (dobré) spisovatele a výběr zde se zdá jako z nouze cnost. Pouze jedna novela mě zaujala víc, než průměrně. Celkově 3*, 18.8.2018.

18.08.2018

Nejspíš proto, že jsem hodně čekal (na základě hodnocení a komentářů), mě knížka zklamala. City se nedostavily, nijak na mě kniha nezapůsobila. Čte se sice poměrně dobře, ale prostě jsem čekal něco jiného, něco víc... 60%, 26.7.2018.

26.07.2018

Moc pěkné vyprávění o životě kočovných cikánů za 2. světové války, poutavě a čtivě napsané, zajímavé, i když trochu idealizované. 85%, 25.7.2018.

25.07.2018

Autor se puntičkářsky detailně pitvá v životech a vztazích bohatých rodin a neustále čtenáře přesvědčuje, že ti boháči jsou lumpové, podvodníci, okrádají poctivé chudé lidi apod. Správné řešení je to, že se jim jejich "nepoctivý" majetek má sebrat (prostřednictvím obrovského zdanění), aby chudina nebyla tak chudá. Je jasné, že pohled je silně levicový. Kvůli tomuto jednostranně zaměřenému pohledu jsem neustále skřípal zuby, ale knihu statečně dočetl až do konce. Nečte se snadno, ale rozhodně ji nelze zatracovat. Inteligentní čtenář si z ní vezme užitečné a zajímavé informace a může získat představu, jak skutečně možná velké bohaté rody ovlivňují vlastně chod celého světa, a to platí i dnes, nejen před 80 lety, kdy kniha poprvé vyšla. 75%, 12.7.2018.

12.07.2018

Takový "obyčejný" příběh jednoho čtyřicátníka v Belgii, jak prožívá asi jeden rok, o jeho známostech, přátelích, prostě o jeho životě. Rozsahem nevelký román, skoro spíš novela, se čte velmi dobře a i přes svou "všednost" je působivý, ani vlastně nevím, proč. Nejspíš se autorovi podařilo to, co mnohým jiným ne - zaujmout. 80%, 20.6.2018.

21.06.2018