mi-380 komentáře u knih

Isola 1987, divoký Halloween. Čtu poctivě od prvního případu (1957), McBain rok od roku přitvrzuje, nejspíš v souladu s narůstající velkoměstskou zločinností. Tenhle keltský svátek navíc hororovou atmosféru úspěšně vyzařuje sám o sobě. Naštěstí, i po třiceti letech a čtyřiceti dílech, autora a detektivy nepřechází černý humor, vyšetřování má spád i napětí, popisy osob jsou stručné a přiléhavé, dialogy svěží. Myšlenky zločinců můžeme sledovat už od začátku, což nejsou příjemné vstupy, vždyť také během několika krvavých přestřelek a mordů tu noc zaměstnávají celý 87. revír.
90 % (zatím 111 hodnocení s průměrem 87 %).
...
Rejpal, Dřímal, Kejchal kolik už to je?
Pět.
Stydlín.
No?
A
No?
Kdo je ten sedmý? řekl Carella.
Nikdo jich nevyjmenuje v šech sedm, řekl Meyer.
Tak mi řekni, který to je.
Přemýšlej o tom, řekl Meyer s úsměvem.
Carella se sklonil nad mapu revíru. Teď ho ten sedmý trpaslík bude pronásledovat celou noc.
Nejdříve udeřili tady, ukázal na mapu.

P.S.
Kam mi zmizely uvozovky?

61 06.03.2023

Tohle Otovo dobrodružství mi připadá ještě o něco víc vybájené než těch předchozích čtrnáct. V konspiračním bytě, obklopen celou trampskou osadou a čtyřmi kráskami (House, Dženy, Marie, Maky) si nehraje na Fanfána ani na Bigglese, ale znovu na Phila Marlowa. Naštěstí je jeho vyprávění jako obvykle příjemně staropražské, včetně popisů reálií jak trvalých, tak i těch, co po revoluci v devětaosmdesátém zmizely navždy v propadlišti dějin.
75 % (zatím 41 hodnotících s průměrem 86 %).
...
Nato vešla paní s kafem ve dvou růžovejch hrníčkách a hromotluk s odhodláním ve zraku. Typickej milicionář; taky mi trochu připomněl známýho harlejáře řečenýho Bejčí držka.
...
Hele, ty, syčela na mě chudinka holka House, jak ve vazárně pohřebních věnců nemohla ječet, už zase lezeš do kdovíjakýho průseru, že jo? A zase mě z toho vynecháváš, jen aby se mi propánakrále kdovíco nestalo, co? Hlavně že si vybíráš za komplice samý ženský; co máš s Maky, hele?

61 21.02.2023

Kniha malého rozsahu, velkého formátu, plná užitečných informací, s mnoha dobovými černobílými fotografiemi slušné kvality. To vše doplněno půdorysy staveb a stručným popisem uměleckého vývoje jednoho z našich slavných architektů.
Jako každý druhý Čech, i já se považuji za cestovatele, rád se procházím nebo proháním na kole přírodou, a stejně tak rád se toulám s foťákem historickými centry měst. V mnoha z nich zanechal Gočár už před stoletím desítky obdivuhodných staveb (Praha, Bohdaneč, Užhorod, Pardubice, Dvůr Králové, Krucemburk, Jaroměř, Ústí nad Labem, Libodřice, a hlavně Hradec Králové, kam dvakrát za rok zavítám a připadám si jak Alenka v říši divů). Mimo to navrhl desítky originálních interiérů, a to i v mnoha evropských velkoměstech.
Poslední třetinu knihy zaplňuje poctivý soupis všech realizovaných i nerealizovaných prací, přehled životopisných dat, zahraničních cest a použité literatury.
Kniha vyřazena z knihovny, místo ve sběru skončila v mé přecpané knihovně.
100 % (jsem po 1amu druhý hodnotící, jsme na průměru 80 %).

61 10.02.2023

Parodie na detektivku – s tím se musí čtenář smířit. Pro mne to bylo jednodušší o skutečnost, že ten Týn nad Otavou (haha) je mé rodné město, tajemný gympl stojí nedaleko mého rodného domu, polovinu postav dokážu identifikovat jako skutečné občany našeho městečka (knihař, zubař, policista, učitelé, knihovnice…), někteří jsou dokonce mí přátelé, no a se samotným autorem, mužem mnoha zájmů a dovedností, už jsem se také sešel. Ten vymyslel a realizoval frašku a poskládal ji z mnoha motivů. Je čtivá, ale jako silvestrovské petardy marnotratně chrlící nekonečné množství nápadů, žánrů i osudů.
75 % (14 hodnotících je na pěkném průměru 87 %).
…
Ohlédl se za odcházejícími studentkami. Jedna měla dlouhé vlasy, druhá dlouhé řasy a třetí dlouhé nohy.
…
Z nevědomosti si studenti stavějí pomník. Žádný student nepovažuje svoji nevědomost za chybu, nýbrž za určitý projev originality, vtipu, neotřelosti, životaschopnosti a odvahy.

61 01.01.2023

Mírně archaickým stylem autora (nebo překladatele?) jsem se prokousával s občasnými obtížemi, zato se mi při tom s příjemnou nostalgií vybavovali francouzští filmoví mušketýři temných kriminálek té doby (Trintignant, Delon, Gabin, Brasseur, Belmondo, Ventura...) a samozřejmě také jejich šarmantní partnerky (těch bylo…, pamatuji si nejvíc Girardot, Schneider, Jobert). Tahle krimi je hodně temná, ke konci nabírá na tempu a varovný výkřik o nekonečné délce chapadel politicko-mafiánské chobotnice je bohužel slyšet z roku 1975 až do současnosti.
80 % (zatím 25 hodnocení s modrým průměrem 79 %).

61 11.09.2022

„Pracku sem! Pracku sem!“
„Radši s ní skočím do vody, plantážníku nečesaný!“
(Štětináč honí Rychlonožku)
…
Každá klasika má někde začátek, tohle je jeden z nich.
80 % (114 hodnotících, zatím průměr 96 %).

61 27.08.2022

Občas se pokouším začít novou detektivní sérii, často se ale po několika stránkách seznamování s dalším prostředím, dalším hromadným vrahem a další zoufalou, ale nepřemožitelnou policistkou, pokorně vracím k ověřené kvalitě.
Revír 87 patří mezi věrná a spolehlivá útočiště. Rok 1974, německá stopa. Steve Carella, Cotton Hawes a s nimi svérázný „špekoun“ Ollie Weeks ze sousedního 83. revíru odhalují jeden zločin za druhým, ten hlavní na ně ale čeká až na úplný konec.
85 % (aktuálně 107 hodnocení s průměrem 84 %).
…
„Štěkají pro nic za nic. Je zázrak, že lidi z okolí vůbec dokážou usnout. A tohle má být exkluzivní čtvrť! Záležet na mně, otrávil bych všecky psy v celých Spojených státech. Potom bych je dal vycpat a přidělat k nim kolečka a každý psí fanda by si moh jednoho koupit a promenovat se s ním kolem domu od rána do večera. Aspoň by celou noc neštěkali. Bože, jak já psy nenávidím!“
„Slyšel jste, ehm, slyšel jste včera ještě něco jiného než psy?“
„Jak bych moh něco slyšet, když všichni čoklové vyli jako pominutí?“ zeptal se Aronowitz. Začínal soptit vztekem.

61 31.07.2022

Dobrodružství a historie nebo historie a dobrodružství? Obojí platí, autorův způsob vyprávění je hustá a plnohodnotná esence těchto žánrů. Vícevrstvá jako tehdejší svět, krutá jako prostředí afrických kolonií, okořeněná bratrskou láskou i nenávistí, nekonečnými podrazy a žhavou erotikou. Nadprůměrný počet stran tentokrát vůbec není na škodu, setkání s rodinou Courtney je pro mě už potřetí úspěšným návratem do jedné etapy mládí, kdy stejný žánr dobrodružné romantiky jsem měl na papíru i na plátně nejraději.
90 % (zatím 238 hodnotících s průměrem 91 %).

61 12.05.2022

Typická stoprocentní historická pánská jízda: armáda, politika, podrazy. Budoucí devátý římský císař Vespasianus (ten co za pár let nechal stavět Koloseum) získává vojenské a tím i politické body během úspěšného tažení Británií se svou „Legia II Augustus“. Bez naší dvojice Macro & Cato a bez vzájemné nevraživosti mezi místními keltskými kmeny by to samozřejmě nemohl zvládnout. Drsný, nenáročný, ale i na city úspěšně a naléhavě zvonící dobrodružný příběh, postavený na doložených historických faktech o době, kdy se „primitivní“ domorodci na území dnešní Anglie zoufale bránili neporazitelné mašinérii a „civilizačním“ snahám římského impéria.
Něco mi to připomíná. My jsme dnes v jaké roli?
85 % (aktuálně 225 hodnotících je na průměru 88 %).
…
Cato zastavil jednoho vojáka a se zkřivenou tváří mu vytrhl uťatou hlavu z rukou. Atrebatský válečník varovně zavrčel a výhrůžně zvedl meč.
„Tincommie!“ zavolal Cato a dál válečníka sledoval. „Pojď sem!“ Atrebatský mladík se prodral zástupem vojáků kohorty a stoupl si vedle Catona.
„Řekni jim, ať odhodí ty hlavy.“
„Ale taková je tradice.“
„Kašlu na tradici!“ vykřikl Cato. „Durotrigové utíkají. Řekni mužům, ať zahodí hlavy a pohnou zadkem!“...

61 22.01.2022

Makrohistorie, kterou se autor zabývá a o níž se zde opírá, mu dává velké možnosti v konstruování obdivuhodných teorií, které se báječně čtou, neustále nutí k zamyšlení, ale také ke kritickému přístupu čtenáře, což pro mě vyšlo nějak jako: úžasné, zajímavé, překvapivé, skvělé, objevné, občas ale ne úplně přesvědčivé.
90 % (zatím 861 hodnotících s průměrem 89 %).
…
Nevěřte zeleným aktivistům, kteří tvrdí, že naši předci žili v harmonii s přírodou. To soužití rozhodně skřípalo. Už dávno před nástupem průmyslové revoluce držel Homo sapiens mezi ostatními organismy rekord v počtu druhů rostlin a zvířat, které přivedl k záhubě. Právem si zasloužíme nezáviděníhodný titul nejvražednějšího druhu v dějinách biologie.
…
Po miliony let se mamutům dařilo téměř na celé severní polokouli, ale když Homo sapiens osídlil Eurasii a potom i Severní Ameriku, jejich stáda řídla a vymírala. Před deseti tisíci lety jich už přežíval jen malý počet, a to pouze na odlehlých arktických ostrovech. Tam se jim dařilo ještě několik tisíc let, ale po příchodu prvních lidí před čtyřmi tisíci lety náhle zmizeli.
…
Mezi nejstarší čínské texty patří věštební kůstky z období kolem roku 1200 př.n.l., které se užívaly k předpovídání budoucnosti. Na jedné je vyryta otázka: „Dopadne porod paní Hao dobře?“ A k tomu odpověď: „Pokud se dítě narodí na den ding, tak ano, pokud na den geng, tak skvěle.“ Paní Hao ale porodila v den džiajin a text končí chmurnou poznámkou: „O tři týdny a jeden den později, na den džiajin, se dítě narodilo. Nedopadlo to dobře. Byla to holčička.“
…
Stresujeme se méně? Rozhodně ne. V dobách, kdy elektronická pošta neexistovala, lidé obvykle psali dopisy jen tehdy, když potřebovali sdělit něco důležitého. A nepsali, co je právě napadlo. Pečlivě zvažovali, co chtějí říct, jak to co nejlépe vyjádřit, a očekávali podobně promyšlenou odpověď. Většina lidí napsala a dostala jen několik dopisů za měsíc a člověk měl jen zřídka pocit, že by měl okamžitě odpovídat. Dnes dostáváme každodenně desítky mailů a všichni očekávají okamžitou odpověď. Mysleli jsme si, že si ušetříme čas, ale místo toho jsme jen mnohonásobně zvýšili každodenní shon a naše dny jsou mnohdy naplněné větší úzkostí, nervozitou a roztěkaností, než tomu bylo dříve.

61 19.12.2021

Třeba jo, třeba ne. Detektivka? Nebo snad něco jiného? Přímou linkou mezi Francií a Skotskem, s odbočkami mezi mafiány východu i západu, se vracím na Hebridy, kde podle typického autorova retrospektivního schématu sleduji dramatické osudy ze života hlavní hrdinky a jejích blízkých. Pro čtenáře, který se nechal okouzlit předchozími příběhy z ostrova Lewis, jde o další vydatnou návštěvu, plnou vzpomínek a nostalgie ze života, který plyne nějak moc rychle a při níž si zoufalá Miamh, a s ní i čtenář, trpce připomíná, že všechny naše staré chyby nám osud v ten (ne)pravý čas rázně připomene. Dokázal jsem akceptovat natahování některých scén, nepravděpodobnost několika jiných a mírnou pachuť ze závěrečné smršti, takže ve výsledku spokojenost, ale jen čtyřhvězdičková.
Audiokniha: hlas Jiřího Dvořáka, to je synonymum atmosféry ostrova Lewis, v kapitolách s ich formou ho doplňuje Lenka Zbranková.
80 % (zatím 359 hodnotících s průměrem 69 %).

61 10.10.2021

Komisař Dupin, epizoda 5 – další záplata na mou letošní cestovatelskou absenci. Autor znovu potvrzuje, že je skvělým průvodcem po tomto odlehlém koutu Evropy a k tomu jakoby mimochodem přidává detektivní pátrání. Přimíchá keltskou mytologii s ústřední legendou o ztraceném městě Ys, Merlina a Artuše, místní restaurace plné lahodných specialit, drsné počasí, moderní piráty, tajemná zákoutí ostrova Sein a máme tu už popáté příjemnou DDDD směs: Dupin, dokument, dobrodružství, detektivka.
85 % (82 hodnotících je na průměru 83 %).
…
Riwal ze sebe dostal jen unavené „Dáme se do toho.“
„Ale nejdřív se najíme, Riwale.“ Inspektorova tvář se hned rozjasnila.
„Zdejší specialita proslavila tuhle restauraci po celé Francii,“ představa té lahůdky dodala inspektorovi novou sílu, „ragú z humra!“ Z Riwalových úst to znělo jako fanfára.
„Omráčí vás to, šéfe. – Ragú se připravuje ve velkých hrncích na dušení masa. Jemně nakrájený humr, růžová cibule z Roscoffu, celer, fenyklová semínka, kousky uzeného mlže, všechno opražené na oleji z burského oříšku, zalité eau de vie z Cidru a k tomu tři nebo čtyři sklenky velmi dobrého bílého vína.“ Opravdu to znělo jako báseň. „K tomu bezkonkurenční amandinské brambory, trocha smetany, pálivé papričky, sůl – a,“ teď přišlo finále, „bohatá porce soleného másla. To všechno necháte dusit, dusit a ještě dusit.“...
…
„Jednoho dne byl Artuš v bitvě u Camlannu zraněn tak těžce, že ho nedokázal zachránit ani Merlin. Spěšně ho tedy dopravil na ostrov Sein, k devíti čarodějnicím. Ty mu tady zbudovaly přístřeší z čistého zlata. Artuše, prakticky už mrtvého, se ujala Velléda, specialistka na léčení. A skutečně dokázala králi vrátit život. Ani sám Merlin nevěděl, jak se jí to podařilo.“

61 06.10.2021

Je hodně lidí, kteří své velké filmové hobby dokázali proměnit v příjemné povolání. Tři jsou mi blízcí. Jedním z nich jsem (byl 20 let) já, tím druhým je Quentin Tarantino a třetí Woody Allen. Mám rád jeho filmy, povídky, jeho jemný humor, jeho nostalgické vzpomínání, kterého je kniha plná a které mi často dokázalo připomenout i mé dětství, školu, pubertu, lásky, vlastně celý život. Jen ten nekonečný výčet amerických poválečných komiků, zdánlivě nedostižných vzorů na začátku jeho kariéry, mou pamětí rychle proplul bez přistání.
No, a Mia Farrow? Kdo ví?
95 % (aktuálně 35 hodnotících s průměrem 89 %).
…
Jenomže trávit každý den s úplně cizím člověkem mohlo taky dopadnout špatně a jedna z těch služebných mě zabalila do deky a vysvětlovala mi, jak by bylo jednoduché mě v ní udusit a pak vyhodit tu deku i se mnou do popelnice.
…
Vám můžou ty vyzáblé modelky spodního prádla připadat krásné a přitažlivé, zatímco mně ne. Až na to, že mně přitažlivé připadají, a nemůžu s tím nic dělat. Tomu se říká vkus.
…
Usmála se a řekla ahoj, a jak jsem se tam na ni uchváceně koukal, ani se mi nesnilo o tom, že jednou to bude moje žena a pak se rozejdeme, ale zůstaneme přáteli na celý život, a mně je teď čtyřiaosmdesát a jí je jednaosmdesát, a kdyby byl Čechov naživu, tak by věděl, co tím chci říct.

61 29.08.2021

Zajímavý a poučný pohled na válečná léta v okupovaném Dánsku.
Česko – Dánsko 1 : 2, Dánové nám právě (v Ázerbájdžánu!?) ukončili účast na fotbalovém Euru 2021. Podobným výsledkem by dopadlo i porovnání naší a dánské okupace během druhé světové. Na remízu by byl rychlý způsob obsazení území a složení zbraní bez obrany a také podobné procento kolaborantů. Dánové ale vítězí v ochraně a záchraně valné většiny židovských spoluobčanů a asi i ve stupňujícím se trvalém odporu, což Follett na příkladu jedné ze špionážních válečných epizod popsal stylem jemu vlastním, to znamená s maximální čtivostí, trochou erotiky, vysokým počtem tragických osudů a dostatkem napětí.
90 % (aktuálně 174 hodnocení s průměrem 87 %).

61 05.07.2021

Osm* vypravěčů, to by mohla být další z motanic, které rád rozplétám. Autorka z různých úhlů pohledu pozvolna modeluje Oliverovu přitažlivou postavu a vysvětluje formování jeho mnohem méně přitažlivé psychiky. Procentuálním zastoupením žen, nebělochů, postižených osob a sexuálních menšin by kniha mohla být využita jako zdroj pro filmové dílo vyhovující novým, údajně pokrokovým a teď už prý konečně navěky správným pravidlům pro udělení Oscara. Bez problémů se dá v textu najít i několik typických ingrediencí červené knihovny (utajené děti, chlapec sic chudý, avšak poctivý, nebo také laskavý zámecký pán, co se nezištně stará o lid v podzámčí). I s tím vším jde ale o dobře promyšlenou a chytře vypointovanou irsko-francouzskou románovou kroniku ve zkratce, sledující po několik desetiletí čtyři rodiny, pro něž setkání s okouzlujícím Oliverem dopadlo jako… no, když Oliver, pak mě napadl pojem Twister. Možná si někdo na ten film vzpomene.
75 % (aktuálně 188 hodnotících s průměrem 80 %).

P.S. *Oliver, Barney, Michael, Véronique, Stanley, Eugene, Moya, Philip

61 03.06.2021

Pomocí krátkých příběhů, z nichž jen málokterý je všeobecně známý, nás autor provází světem, o kterém se sice hodně mluví, ale moc se o něm neví.
Na začátku stručně vysvětlí základní pojmy a pak už se pouští do vyprávění, z kterého plyne, že je sice mnoho věcí, které bychom na Dark Webu očekávali, ale velké procento z nich tam překvapivě nenajdeme. Co tam tedy najdeme v maximální míře? Velmi, velmi často narazíme na podvody a úplně nejčastěji na… (to druhé neprozradím, spoiler).
Autor má vše pečlivě ozdrojováno, odkazy za každou kapitolou zaujímají značný prostor. V Dark Webu vidí jako pravý libertarián i pozitiva.
Poučná, většinou zábavná, občas ale v některých kapitolách i nechutná četba.
90 % (zatím 68 hodnotících s průměrem 87 %).
...
Odhaduje se, že celých 96 procent obsahu na internetu se skrývá vyhledávačům...
...
Gareth Owen, mladý vědec z britského Portsmouthu, v roce 2007 získal doktorát z počítačových věd a pochopitelně to netrvalo dlouho, než si všiml Dark Webu. „Něž jsme udělali tuhle studii, měl jsem pocit, že Dark Web je dobrá věc,“ řekl v roce 2014 časopisu Wired. Svůj názor změnil poté, co zjistil, že víc než 80 procent návštěv na Dark Webu míří na stránky...

61 29.05.2021

A je tu zpátky v plné síle - ten obrovský skautík s dobrým srdcem a svérázným smyslem pro spravedlnost. Jako vždy se okamžitě bezhlavě vrhá do sebevražedné mise, ale my, kteří už se s Reacherem dobře známe, tušíme, že strachovat bychom se měli spíš o všechny gangstery ve městě. Albánské i Ukrajinské. Četba splňuje základní očekávané předpoklady: minimální pravděpodobnost zápletky, bezkonkurenční spád děje, příjemné pocity zadostiučinění.
85 % (zatím je nás jen 88 hodnotících s průměrem 82 %).

61 10.05.2021

McBain, sázka na jistotu se znovu vyplatila, už po jedenácté. Skvělé dialogy, uvěřitelné pátrání, přesně popsaná parta „mládenců“ z 87. revíru. Záhada, humor a napětí v přiměřeném množství i poměru a navíc novinky z rodinného prostředí Steva Carelly.
80 % (aktuálně 157 hodnocení s průměrem 84 %).
…
“Na čem to fachčíš, Maxi?”
“Na čem bys asi tak hádal? Co myslíš? Vyrábím plány Bílýho domu. Chci ho vyhodit do povětří. Co jinýho se tak asi dá na šicím stroji dělat?”
“Chtěl jsem říct - co jako zrovna šiješ?”
“Uniformu Armády spásy,” řekl Max.
…
“Proč váš přítel tak pospíchá?” zeptal se Carella.
“Já nepospíchám,” odpověděl hubený muž.
“Ne? To vždycky odcházíte z pokoje oknem?”
“Chtěl jsem se mrknout, jestli pořád ještě prší.”
“Pořád. Poďte sem k nám.”
“Co jsem proved?”

Sex a moc. Dvě hlavní motivace a jistoty předrevoluční reality, tak nám to alespoň někdy připadalo v lavicích střední školy, kde jsme si o přestávkách vyměňovali informace o sexu a literatuře a z Párala zpaměti citovali, přičemž naše moc byla nulová.
Chudí a nespokojení, draví červení slezou z hor, vyvolají revoluci, postupně zbohatnou, zpohodlní, zeslábnou, zmodrají a časem se stanou kořistí dalších zoufalých, hladových červených revolucionářů. A tak to chodí pořád dokola a živočišný sex při tom hraje významnou roli. Autor přesně odpozoroval několik charakteristických postav, přepálil jejich vlastnosti do extrémů a v prostředí severočeských chemických provozů přesvědčivě zjednodušil a velmi naturalisticky popsal koloběh života, jak ho už dávno prozkoumali historikové, složitě popsali filozofové a zdravým rozumem pochopili běžní smrtelníci. Originální a nezapomenutelná kniha.
95 % (aktuálně 345 hodnocení s průměrem 80 %).

P.S.
Tenhle komentář není aktuální reakce, je to vzpomínka na dávnou četbu.

61 01.03.2021

Jooo, dráždili jste ruského medvěda, ten vytáhl z doupěte hračku s neřízenou řetězovou reakcí a už to lítalo sem tam. A teď tu máme otrokářství, izolované polodivoké komunity, manufaktury, a v Praze se jezdí tramvají taženou koňmi. František Kotleta je i v tomhle světě jako doma. Rychlý spád děje, brutalita, hlášky. Osamělí bojovníci táhnou krajem a nekompromisně plní svou Mission: Impossible. Mezi tím, díky vstupům japonských sdělovacích prostředků, sledujeme jak a proč k tomu všemu vlastně došlo. Zprávy jsou to mrazivé, ale ne zas tak nepravděpodobné.
85 % (aktuálně 978 hodnotících s průměrem 83 %).
…
„Nečekal jsem, že to řeknu, ale jsem rád, že jsme konečně v Brně.“

P.S.
Audiokniha, důrazný přednes Borka Kapitančika, který tu dokonce se Samem (který to musí občas zahrát znovu) celkem i dobře zpívá.

61 24.10.2020