mi-380 komentáře u knih

Plukovník se svou jednotkou po boku, s koltem v jedné ruce a s doutníkem v té druhé (čímž mi připomíná režiséra Marhoula nebo ekonoma Pikoru), jde nezadržitelně za svým cílem. Mrtví, a ještě více mrtvé, se nedají spočítat, popis drsného postapo světa je krutě přesvědčivý, rozhovory náležitě ostré, ženských vnad přebytek, akce téměř nekonečná, hlášky většinou úderné a vtipné, zabíjení mrazivě naturalistické. Japonské zprávy z první části tu nahrazují japonská přísloví. Chlapácká četba Borka Kapitančika mi oživovala renovaci dřevěných částí naší domácnosti. Broušení, nátěry, broušení, nátěry, rychlost četby je ale mnohem svižnější než rychlost mého úsilí. Potřeboval bych ještě minimálně deset dalších pokračování, než tu práci dokončím.
Jak se tahle permanentní akce blížila ke konci, naskakoval mi v hlavě jeden kdysi populární text: „A náhle už není kam spěchat. I cesta může být cíl, i cesta může být cíl…“
85 % (zatím 682 hodnotících generuje průměr 88 %).

P.S.
Přetlačování s Ruskem je, zdá se, nekonečné a občas mám strach, že od naplnění autorových vizí nejsme daleko. Počet pracovníků našeho velvyslanectví v Moskvě se aktuálně blíží nule...

62 22.04.2021

Přízračný svět: mládí, hudba, přátelství, knihovna, láska, sex, podobenství, smrt. Podivuhodná směs žánrů. S autorem se ocitám daleko na východě, v jiných krajích, v jiných dobách, ale se spoustou západních ingrediencí – s odkazy od antiky až po současnost. A také s přebytkem otázek. Kafka? Padající ryby nebo pijavice? Ztráty vědomí? Johnnie Walker? Plukovník Sanders? Kočičí mluva? Podivné vztahy? Podivná úmrtí! Co tím vším chce autor říct? Můj třetí Murakami, textem se probíjím proměnlivou rychlostí a spolu s Kafkou Tamurou, panem Óšimou, slečnou Saeki, dívkou Sakurou, panem Nakatou a mladým Hošinou hledám odpovědi.
Ta cesta byla dlouhá, ale znovu dojemná, napínavá, občas vtipná, záhadná, tu a tam neuchopitelná, nezapomenutelná.
90 % (aktuálně 2014 hodnotících s průměrem 88 %).
…
“Račte odpustit, pane Hošino, ale Nakata je prosím tak hloupý, že ani neumí číst.”
“Hmmm,” zahučel uznale Hošino, na kterého to udělalo opravdu dojem. “Ty brďo, neumět číst, to už je teda dneska fakt vzácnost.“

62 26.01.2021

Film z roku 2011 jsem viděl. Když jsem to podstatné konečně zapomněl, pustil jsem se do knihy. Dlouho, předlouho jsem se nemohl smířit s upovídaností vypravěče, ale hlavně s jeho nepříjemnou povahou. Až po první třetině, naplněné narcistickým monologem, konečně nastal očekávaný zlom a začaly se dít věci… napětí, horor, prudké dějové zvraty.
Snesitelnější Roger Brown je ale ten filmový.
70 % (aktuálně 2421! hodnotících s průměrem 84 %).
…
P.S.
Jak jsem v roce 2012 na čsfd hodnotil film:
Míchanice žánrů, překombinovaná zápletka přesně ve stylu skandinávské kopie americké drsné školy z pera aktuální norské spisovatelské hvězdy Jo Nesbø. Akce se střídá s hororem, komedie s romantikou, umění s hnusem. Dvoumetrovou krásku Synnøve Macody Lund si moc neužijeme, místo ní často nastupují obludní tlusťoši a jiné odpudivé postavy, které milují zbraně všeho druhu a také je používají . Zábavné, napínavé, naprosto nereálné: *** 65 % (v září 2020 již 15660 hodnotících s průměrem 82 %).

62 20.09.2020

Bylo mi potěšením sledovat tu nekompromisní vědeckou mysl, která bez smyslu pro humor (čímž pro mne humorné situace vznikaly) a bez zbytečných odboček rázně směřuje k cíli. Tím je tentokrát shodou okolností hledání vraha, a ne jen tak ledajakého. To jsou plusy. K mínusům bych zařadil postupnou přeměnu vědce na nezastavitelného transformera, zabedněnost většiny policistů, těžko uvěřitelné monstrum a úžasnou paní Náhodu, která se umí objevit v pravou chvíli.
Ale bavilo mě to, takže 85 % (zatím 1318 hodnocení, průměr je 76 %).

62 28.01.2020

S drsnou školou na exkurzi do L.A. a S.F. poválečných let, kdy správný frajer měl pod nosem knírek a la Clark Gable a všude kolem byl dostatek krásných blondýnek. Autor se vyžívá v situacích, kdy své hrdiny i antihrdiny zažene do slepé uličky, do situace zdánlivě neřešitelné, aby je odtud s pomocí paní Náhody a její přítelkyně paní Poslední chvíle dostával. Tentokrát obě dámy přicházejí tolikrát, až jsem se občas musel pousmát. Jak už je ale u Chase zvykem, děj je zamotaný až nepředstavitelně a vyprávění má rychlý spád i nějaký ten humor, takže čtivost zaručena, i když do Chandlerových románů o zločinu to má daleko jako z Aše do Trebišova.
Audiokniha, osmihodinová četba Jana Hyhlíka.
70 % (aktuálně 49 hodnotících s průměrem 77 %).

61 03.04.2024

V prostoru Čechy – Rakousko – Itálie se tedy ale dějou věci, stejně jako v mém názoru na moderní českou SF. Autor zamíchal časoprostorem, rozlepil, protřepal a slepil devět časových rovin, a protože ve většině z nich se tou dobou pohybovaly hlavně vojenské skupiny, dochází k zajímavým a nekompromisním konfrontacím. Ale i mimo válčení dokázal vytvořit přesvědčivě působící postavy a vztahy, kdy v centru napínavého a nápaditého dění většinou exceluje Toňa (Antonie, Augusta), dívka naší doby.
...
„Čína přečkala dobu temna?“ vrátila se Toňa k důležitějším otázkám.
„Ze všech velmocí se díky absenci demokracie udržela nejdéle,“ odpověděl poněkud arogantně Neffi
90 % (zatím 497 hodnotících s průměrem 86 %).

P.S.
Pro přehled (možná trochu spoiler):
*Kmen doby kamenné – primitivní
*Kmen doby kamenné - chytřejší
*Římské legie, 2. století
*Rakouské jednotky, Budějovice, 1755
*Tankový oddíl SS, 1944
*Rekreanti s ROH, Jižní Čechy, 1983
*Antonie – současnost, 2015
*Bojovnice s válečným strojem z roku 2330
*Číňan z daleké budoucnosti, 2731

61 28.11.2023

Isola 1987, divoký Halloween. Čtu poctivě od prvního případu (1957), McBain rok od roku přitvrzuje, nejspíš v souladu s narůstající velkoměstskou zločinností. Tenhle keltský svátek navíc hororovou atmosféru úspěšně vyzařuje sám o sobě. Naštěstí, i po třiceti letech a čtyřiceti dílech, autora a detektivy nepřechází černý humor, vyšetřování má spád i napětí, popisy osob jsou stručné a přiléhavé, dialogy svěží. Myšlenky zločinců můžeme sledovat už od začátku, což nejsou příjemné vstupy, vždyť také během několika krvavých přestřelek a mordů tu noc zaměstnávají celý 87. revír.
90 % (zatím 111 hodnocení s průměrem 87 %).
...
Rejpal, Dřímal, Kejchal kolik už to je?
Pět.
Stydlín.
No?
A
No?
Kdo je ten sedmý? řekl Carella.
Nikdo jich nevyjmenuje v šech sedm, řekl Meyer.
Tak mi řekni, který to je.
Přemýšlej o tom, řekl Meyer s úsměvem.
Carella se sklonil nad mapu revíru. Teď ho ten sedmý trpaslík bude pronásledovat celou noc.
Nejdříve udeřili tady, ukázal na mapu.

P.S.
Kam mi zmizely uvozovky?

61 06.03.2023

Tohle Otovo dobrodružství mi připadá ještě o něco víc vybájené než těch předchozích čtrnáct. V konspiračním bytě, obklopen celou trampskou osadou a čtyřmi kráskami (House, Dženy, Marie, Maky) si nehraje na Fanfána ani na Bigglese, ale znovu na Phila Marlowa. Naštěstí je jeho vyprávění jako obvykle příjemně staropražské, včetně popisů reálií jak trvalých, tak i těch, co po revoluci v devětaosmdesátém zmizely navždy v propadlišti dějin.
75 % (zatím 41 hodnotících s průměrem 86 %).
...
Nato vešla paní s kafem ve dvou růžovejch hrníčkách a hromotluk s odhodláním ve zraku. Typickej milicionář; taky mi trochu připomněl známýho harlejáře řečenýho Bejčí držka.
...
Hele, ty, syčela na mě chudinka holka House, jak ve vazárně pohřebních věnců nemohla ječet, už zase lezeš do kdovíjakýho průseru, že jo? A zase mě z toho vynecháváš, jen aby se mi propánakrále kdovíco nestalo, co? Hlavně že si vybíráš za komplice samý ženský; co máš s Maky, hele?

61 21.02.2023

Parodie na detektivku – s tím se musí čtenář smířit. Pro mne to bylo jednodušší o skutečnost, že ten Týn nad Otavou (haha) je mé rodné město, tajemný gympl stojí nedaleko mého rodného domu, polovinu postav dokážu identifikovat jako skutečné občany našeho městečka (knihař, zubař, policista, učitelé, knihovnice…), někteří jsou dokonce mí přátelé, no a se samotným autorem, mužem mnoha zájmů a dovedností, už jsem se také sešel. Ten vymyslel a realizoval frašku a poskládal ji z mnoha motivů. Je čtivá, ale jako silvestrovské petardy marnotratně chrlící nekonečné množství nápadů, žánrů i osudů.
75 % (14 hodnotících je na pěkném průměru 87 %).
…
Ohlédl se za odcházejícími studentkami. Jedna měla dlouhé vlasy, druhá dlouhé řasy a třetí dlouhé nohy.
…
Z nevědomosti si studenti stavějí pomník. Žádný student nepovažuje svoji nevědomost za chybu, nýbrž za určitý projev originality, vtipu, neotřelosti, životaschopnosti a odvahy.

61 01.01.2023

Mírně archaickým stylem autora (nebo překladatele?) jsem se prokousával s občasnými obtížemi, zato se mi při tom s příjemnou nostalgií vybavovali francouzští filmoví mušketýři temných kriminálek té doby (Trintignant, Delon, Gabin, Brasseur, Belmondo, Ventura...) a samozřejmě také jejich šarmantní partnerky (těch bylo…, pamatuji si nejvíc Girardot, Schneider, Jobert). Tahle krimi je hodně temná, ke konci nabírá na tempu a varovný výkřik o nekonečné délce chapadel politicko-mafiánské chobotnice je bohužel slyšet z roku 1975 až do současnosti.
80 % (zatím 25 hodnocení s modrým průměrem 79 %).

61 11.09.2022

„Nemám rád válku, nemám rád terorismus, nemám rád násilí“, slyšel jsem nedávno říkat známého politika. Souhlasím, Sharpe a jeho vojenská dobrodružství jsou ale jednou z výjimek. Četba Cornwellových románů mě dokáže přemístit v čase a prostoru – do romantiky mládí, do slavných dob neporazitelné Anglie, mezi statečné muže a krásné ženy, do drsného světa válčení, v němž jeho hrdina zase říká: „Vojáci jsou tu proto, aby bojovali za ty, kteří nemohou – děti, ženy, nemocné, staré.“
S Sharpem se v knize setkáváme dvakrát. Úvodní povídka je jen malá válečná epizodka, předcházející velkolepému a krutému střetnutí v románu Sharpův nepřítel. Autor dokázal pořádně zamotat vztahy mezi bojujícími národy, Sharpovými nepřáteli i přáteli, podřízenými i nadřízenými, a v (tentokrát výjimečně imaginárním) střetnutí během Vánoc 1812 nasadil do děje dostatek originálních vojenských taktik a nečekaných zvratů.
Zase po dlouhé době jsem se začetl téměř naplno: 90 % (aktuálně 73 hodnotících s průměrem 90 %).

61 28.08.2022

„Pracku sem! Pracku sem!“
„Radši s ní skočím do vody, plantážníku nečesaný!“
(Štětináč honí Rychlonožku)
…
Každá klasika má někde začátek, tohle je jeden z nich.
80 % (114 hodnotících, zatím průměr 96 %).

61 27.08.2022

Občas se pokouším začít novou detektivní sérii, často se ale po několika stránkách seznamování s dalším prostředím, dalším hromadným vrahem a další zoufalou, ale nepřemožitelnou policistkou, pokorně vracím k ověřené kvalitě.
Revír 87 patří mezi věrná a spolehlivá útočiště. Rok 1974, německá stopa. Steve Carella, Cotton Hawes a s nimi svérázný „špekoun“ Ollie Weeks ze sousedního 83. revíru odhalují jeden zločin za druhým, ten hlavní na ně ale čeká až na úplný konec.
85 % (aktuálně 107 hodnocení s průměrem 84 %).
…
„Štěkají pro nic za nic. Je zázrak, že lidi z okolí vůbec dokážou usnout. A tohle má být exkluzivní čtvrť! Záležet na mně, otrávil bych všecky psy v celých Spojených státech. Potom bych je dal vycpat a přidělat k nim kolečka a každý psí fanda by si moh jednoho koupit a promenovat se s ním kolem domu od rána do večera. Aspoň by celou noc neštěkali. Bože, jak já psy nenávidím!“
„Slyšel jste, ehm, slyšel jste včera ještě něco jiného než psy?“
„Jak bych moh něco slyšet, když všichni čoklové vyli jako pominutí?“ zeptal se Aronowitz. Začínal soptit vztekem.

61 31.07.2022

Dobrodružství a historie nebo historie a dobrodružství? Obojí platí, autorův způsob vyprávění je hustá a plnohodnotná esence těchto žánrů. Vícevrstvá jako tehdejší svět, krutá jako prostředí afrických kolonií, okořeněná bratrskou láskou i nenávistí, nekonečnými podrazy a žhavou erotikou. Nadprůměrný počet stran tentokrát vůbec není na škodu, setkání s rodinou Courtney je pro mě už potřetí úspěšným návratem do jedné etapy mládí, kdy stejný žánr dobrodružné romantiky jsem měl na papíru i na plátně nejraději.
90 % (zatím 238 hodnotících s průměrem 91 %).

61 12.05.2022

Typická stoprocentní historická pánská jízda: armáda, politika, podrazy. Budoucí devátý římský císař Vespasianus (ten co za pár let nechal stavět Koloseum) získává vojenské a tím i politické body během úspěšného tažení Británií se svou „Legia II Augustus“. Bez naší dvojice Macro & Cato a bez vzájemné nevraživosti mezi místními keltskými kmeny by to samozřejmě nemohl zvládnout. Drsný, nenáročný, ale i na city úspěšně a naléhavě zvonící dobrodružný příběh, postavený na doložených historických faktech o době, kdy se „primitivní“ domorodci na území dnešní Anglie zoufale bránili neporazitelné mašinérii a „civilizačním“ snahám římského impéria.
Něco mi to připomíná. My jsme dnes v jaké roli?
85 % (aktuálně 225 hodnotících je na průměru 88 %).
…
Cato zastavil jednoho vojáka a se zkřivenou tváří mu vytrhl uťatou hlavu z rukou. Atrebatský válečník varovně zavrčel a výhrůžně zvedl meč.
„Tincommie!“ zavolal Cato a dál válečníka sledoval. „Pojď sem!“ Atrebatský mladík se prodral zástupem vojáků kohorty a stoupl si vedle Catona.
„Řekni jim, ať odhodí ty hlavy.“
„Ale taková je tradice.“
„Kašlu na tradici!“ vykřikl Cato. „Durotrigové utíkají. Řekni mužům, ať zahodí hlavy a pohnou zadkem!“...

61 22.01.2022

Třeba jo, třeba ne. Detektivka? Nebo snad něco jiného? Přímou linkou mezi Francií a Skotskem, s odbočkami mezi mafiány východu i západu, se vracím na Hebridy, kde podle typického autorova retrospektivního schématu sleduji dramatické osudy ze života hlavní hrdinky a jejích blízkých. Pro čtenáře, který se nechal okouzlit předchozími příběhy z ostrova Lewis, jde o další vydatnou návštěvu, plnou vzpomínek a nostalgie ze života, který plyne nějak moc rychle a při níž si zoufalá Miamh, a s ní i čtenář, trpce připomíná, že všechny naše staré chyby nám osud v ten (ne)pravý čas rázně připomene. Dokázal jsem akceptovat natahování některých scén, nepravděpodobnost několika jiných a mírnou pachuť ze závěrečné smršti, takže ve výsledku spokojenost, ale jen čtyřhvězdičková.
Audiokniha: hlas Jiřího Dvořáka, to je synonymum atmosféry ostrova Lewis, v kapitolách s ich formou ho doplňuje Lenka Zbranková.
80 % (zatím 359 hodnotících s průměrem 69 %).

61 10.10.2021

Komisař Dupin, epizoda 5 – další záplata na mou letošní cestovatelskou absenci. Autor znovu potvrzuje, že je skvělým průvodcem po tomto odlehlém koutu Evropy a k tomu jakoby mimochodem přidává detektivní pátrání. Přimíchá keltskou mytologii s ústřední legendou o ztraceném městě Ys, Merlina a Artuše, místní restaurace plné lahodných specialit, drsné počasí, moderní piráty, tajemná zákoutí ostrova Sein a máme tu už popáté příjemnou DDDD směs: Dupin, dokument, dobrodružství, detektivka.
85 % (82 hodnotících je na průměru 83 %).
…
Riwal ze sebe dostal jen unavené „Dáme se do toho.“
„Ale nejdřív se najíme, Riwale.“ Inspektorova tvář se hned rozjasnila.
„Zdejší specialita proslavila tuhle restauraci po celé Francii,“ představa té lahůdky dodala inspektorovi novou sílu, „ragú z humra!“ Z Riwalových úst to znělo jako fanfára.
„Omráčí vás to, šéfe. – Ragú se připravuje ve velkých hrncích na dušení masa. Jemně nakrájený humr, růžová cibule z Roscoffu, celer, fenyklová semínka, kousky uzeného mlže, všechno opražené na oleji z burského oříšku, zalité eau de vie z Cidru a k tomu tři nebo čtyři sklenky velmi dobrého bílého vína.“ Opravdu to znělo jako báseň. „K tomu bezkonkurenční amandinské brambory, trocha smetany, pálivé papričky, sůl – a,“ teď přišlo finále, „bohatá porce soleného másla. To všechno necháte dusit, dusit a ještě dusit.“...
…
„Jednoho dne byl Artuš v bitvě u Camlannu zraněn tak těžce, že ho nedokázal zachránit ani Merlin. Spěšně ho tedy dopravil na ostrov Sein, k devíti čarodějnicím. Ty mu tady zbudovaly přístřeší z čistého zlata. Artuše, prakticky už mrtvého, se ujala Velléda, specialistka na léčení. A skutečně dokázala králi vrátit život. Ani sám Merlin nevěděl, jak se jí to podařilo.“

61 06.10.2021

Je hodně lidí, kteří své velké filmové hobby dokázali proměnit v příjemné povolání. Tři jsou mi blízcí. Jedním z nich jsem (byl 20 let) já, tím druhým je Quentin Tarantino a třetí Woody Allen. Mám rád jeho filmy, povídky, jeho jemný humor, jeho nostalgické vzpomínání, kterého je kniha plná a které mi často dokázalo připomenout i mé dětství, školu, pubertu, lásky, vlastně celý život. Jen ten nekonečný výčet amerických poválečných komiků, zdánlivě nedostižných vzorů na začátku jeho kariéry, mou pamětí rychle proplul bez přistání.
No, a Mia Farrow? Kdo ví?
95 % (aktuálně 35 hodnotících s průměrem 89 %).
…
Jenomže trávit každý den s úplně cizím člověkem mohlo taky dopadnout špatně a jedna z těch služebných mě zabalila do deky a vysvětlovala mi, jak by bylo jednoduché mě v ní udusit a pak vyhodit tu deku i se mnou do popelnice.
…
Vám můžou ty vyzáblé modelky spodního prádla připadat krásné a přitažlivé, zatímco mně ne. Až na to, že mně přitažlivé připadají, a nemůžu s tím nic dělat. Tomu se říká vkus.
…
Usmála se a řekla ahoj, a jak jsem se tam na ni uchváceně koukal, ani se mi nesnilo o tom, že jednou to bude moje žena a pak se rozejdeme, ale zůstaneme přáteli na celý život, a mně je teď čtyřiaosmdesát a jí je jednaosmdesát, a kdyby byl Čechov naživu, tak by věděl, co tím chci říct.

61 29.08.2021

Tentokrát žádné velké pátrání, žádná razantní honička. O to víc si můžeme užít výstižných popisů komplikovaných vztahů mezi policisty a dramatických životních příběhů hlavních postav, především z komunity portorikánských přistěhovalců. Často mám u McBaina pocit, že mí oblíbení domácí vypravěči policejních historek, Dominik Dán a Martin Goffa, byli jeho pilnými čtenáři.
Stručné, výstižné, napínavé, smutné.
90 % (aktuálně 92 hodnocení s průměrem 78 %).

P.S.
V akci tentokrát hlavně Parker, Fernandez, Carella a poručík Byrnes.

61 07.07.2021

Zajímavý a poučný pohled na válečná léta v okupovaném Dánsku.
Česko – Dánsko 1 : 2, Dánové nám právě (v Ázerbájdžánu!?) ukončili účast na fotbalovém Euru 2021. Podobným výsledkem by dopadlo i porovnání naší a dánské okupace během druhé světové. Na remízu by byl rychlý způsob obsazení území a složení zbraní bez obrany a také podobné procento kolaborantů. Dánové ale vítězí v ochraně a záchraně valné většiny židovských spoluobčanů a asi i ve stupňujícím se trvalém odporu, což Follett na příkladu jedné ze špionážních válečných epizod popsal stylem jemu vlastním, to znamená s maximální čtivostí, trochou erotiky, vysokým počtem tragických osudů a dostatkem napětí.
90 % (aktuálně 174 hodnocení s průměrem 87 %).

61 05.07.2021