mi-380 komentáře u knih

Osm* vypravěčů, to by mohla být další z motanic, které rád rozplétám. Autorka z různých úhlů pohledu pozvolna modeluje Oliverovu přitažlivou postavu a vysvětluje formování jeho mnohem méně přitažlivé psychiky. Procentuálním zastoupením žen, nebělochů, postižených osob a sexuálních menšin by kniha mohla být využita jako zdroj pro filmové dílo vyhovující novým, údajně pokrokovým a teď už prý konečně navěky správným pravidlům pro udělení Oscara. Bez problémů se dá v textu najít i několik typických ingrediencí červené knihovny (utajené děti, chlapec sic chudý, avšak poctivý, nebo také laskavý zámecký pán, co se nezištně stará o lid v podzámčí). I s tím vším jde ale o dobře promyšlenou a chytře vypointovanou irsko-francouzskou románovou kroniku ve zkratce, sledující po několik desetiletí čtyři rodiny, pro něž setkání s okouzlujícím Oliverem dopadlo jako… no, když Oliver, pak mě napadl pojem Twister. Možná si někdo na ten film vzpomene.
75 % (aktuálně 188 hodnotících s průměrem 80 %).

P.S. *Oliver, Barney, Michael, Véronique, Stanley, Eugene, Moya, Philip

61 03.06.2021

Pomocí krátkých příběhů, z nichž jen málokterý je všeobecně známý, nás autor provází světem, o kterém se sice hodně mluví, ale moc se o něm neví.
Na začátku stručně vysvětlí základní pojmy a pak už se pouští do vyprávění, z kterého plyne, že je sice mnoho věcí, které bychom na Dark Webu očekávali, ale velké procento z nich tam překvapivě nenajdeme. Co tam tedy najdeme v maximální míře? Velmi, velmi často narazíme na podvody a úplně nejčastěji na… (to druhé neprozradím, spoiler).
Autor má vše pečlivě ozdrojováno, odkazy za každou kapitolou zaujímají značný prostor. V Dark Webu vidí jako pravý libertarián i pozitiva.
Poučná, většinou zábavná, občas ale v některých kapitolách i nechutná četba.
90 % (zatím 68 hodnotících s průměrem 87 %).
...
Odhaduje se, že celých 96 procent obsahu na internetu se skrývá vyhledávačům...
...
Gareth Owen, mladý vědec z britského Portsmouthu, v roce 2007 získal doktorát z počítačových věd a pochopitelně to netrvalo dlouho, než si všiml Dark Webu. „Něž jsme udělali tuhle studii, měl jsem pocit, že Dark Web je dobrá věc,“ řekl v roce 2014 časopisu Wired. Svůj názor změnil poté, co zjistil, že víc než 80 procent návštěv na Dark Webu míří na stránky...

61 29.05.2021

Začátek devadesátých let, přichází Gorbačov, zdá se, že zásadní problémy planety končí. Krásná naděje, jenže: „Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme,“ notují si generálové. Američané i Rusové. A jak hezky zaznělo jinde: „Oč tady někomu běží? Naftových věží se ptám.“ Jenže nebyl by to Forsyth, aby mu stačily jen dva základní prameny děje. Znovu s ním létáme přes naši Zemi z místa na místo. Druhé, třetí, desáté, autor nás provádí jako dokonalý společník, který všude byl, všechno viděl a se vším nás rád seznamuje: jména, data, systémy, postupy… A během jeho vyprávění napětí stoupá jako tlak páry v kotli nekompromisně zrychlující, dobře promazané, spolehlivé lokomotivy.
90 % (zatím 342 hodnotících s průměrem 89 %).

61 15.05.2021

A je tu zpátky v plné síle - ten obrovský skautík s dobrým srdcem a svérázným smyslem pro spravedlnost. Jako vždy se okamžitě bezhlavě vrhá do sebevražedné mise, ale my, kteří už se s Reacherem dobře známe, tušíme, že strachovat bychom se měli spíš o všechny gangstery ve městě. Albánské i Ukrajinské. Četba splňuje základní očekávané předpoklady: minimální pravděpodobnost zápletky, bezkonkurenční spád děje, příjemné pocity zadostiučinění.
85 % (zatím je nás jen 88 hodnotících s průměrem 82 %).

61 10.05.2021

McBain, sázka na jistotu se znovu vyplatila, už po jedenácté. Skvělé dialogy, uvěřitelné pátrání, přesně popsaná parta „mládenců“ z 87. revíru. Záhada, humor a napětí v přiměřeném množství i poměru a navíc novinky z rodinného prostředí Steva Carelly.
80 % (aktuálně 157 hodnocení s průměrem 84 %).
…
“Na čem to fachčíš, Maxi?”
“Na čem bys asi tak hádal? Co myslíš? Vyrábím plány Bílýho domu. Chci ho vyhodit do povětří. Co jinýho se tak asi dá na šicím stroji dělat?”
“Chtěl jsem říct - co jako zrovna šiješ?”
“Uniformu Armády spásy,” řekl Max.
…
“Proč váš přítel tak pospíchá?” zeptal se Carella.
“Já nepospíchám,” odpověděl hubený muž.
“Ne? To vždycky odcházíte z pokoje oknem?”
“Chtěl jsem se mrknout, jestli pořád ještě prší.”
“Pořád. Poďte sem k nám.”
“Co jsem proved?”

Sex a moc. Dvě hlavní motivace a jistoty předrevoluční reality, tak nám to alespoň někdy připadalo v lavicích střední školy, kde jsme si o přestávkách vyměňovali informace o sexu a literatuře a z Párala zpaměti citovali, přičemž naše moc byla nulová.
Chudí a nespokojení, draví červení slezou z hor, vyvolají revoluci, postupně zbohatnou, zpohodlní, zeslábnou, zmodrají a časem se stanou kořistí dalších zoufalých, hladových červených revolucionářů. A tak to chodí pořád dokola a živočišný sex při tom hraje významnou roli. Autor přesně odpozoroval několik charakteristických postav, přepálil jejich vlastnosti do extrémů a v prostředí severočeských chemických provozů přesvědčivě zjednodušil a velmi naturalisticky popsal koloběh života, jak ho už dávno prozkoumali historikové, složitě popsali filozofové a zdravým rozumem pochopili běžní smrtelníci. Originální a nezapomenutelná kniha.
95 % (aktuálně 345 hodnocení s průměrem 80 %).

P.S.
Tenhle komentář není aktuální reakce, je to vzpomínka na dávnou četbu.

61 01.03.2021

Jooo, dráždili jste ruského medvěda, ten vytáhl z doupěte hračku s neřízenou řetězovou reakcí a už to lítalo sem tam. A teď tu máme otrokářství, izolované polodivoké komunity, manufaktury, a v Praze se jezdí tramvají taženou koňmi. František Kotleta je i v tomhle světě jako doma. Rychlý spád děje, brutalita, hlášky. Osamělí bojovníci táhnou krajem a nekompromisně plní svou Mission: Impossible. Mezi tím, díky vstupům japonských sdělovacích prostředků, sledujeme jak a proč k tomu všemu vlastně došlo. Zprávy jsou to mrazivé, ale ne zas tak nepravděpodobné.
85 % (aktuálně 978 hodnotících s průměrem 83 %).
…
„Nečekal jsem, že to řeknu, ale jsem rád, že jsme konečně v Brně.“

P.S.
Audiokniha, důrazný přednes Borka Kapitančika, který tu dokonce se Samem (který to musí občas zahrát znovu) celkem i dobře zpívá.

61 24.10.2020

Už od začátku známe pachatele, známe oběť, známe pochopitelný motiv. Co tedy těch skoro 500 stran budeme řešit?
Fabian Risk je relativně normální kriminalista: manželka, děti, běžné rodinné starosti, žádný zoufalý, zdevastovaný, geniální alkoholik první překvapení. Další a další oběti druhé překvapení. Policisté jsou také jenom lidé, dělají osudné chyby třetí překvapení.
Děj se zamotává, objevují se nové postavy, některé rychle umírají, napětí stoupá. Švédsko, Dánsko, Švédsko, Dánsko Další oběť, něco ze života policistů a obětí, Švédsko, Dánsko Není to tak jednoduché, jak se zdálo na začátku. Kdo všechno musí zemřít? Napětí graduje...
Potvrzení známé severské pravdy: příběh je překombinovaný, pravděpodobnost na nule, ale moooc dobře se čte.
75 % (aktuálně 974 hodnotících s průměrem 85 %).

61 29.09.2020

K téhle knize nenacházím přirovnání. Úžasně vygradovaná kronika několika rodin, několika budějovických lokalit, čtyř historických období, soužití tří národů. Třicátá léta, válka, padesátá léta, 2017. Autor se ve všech těchto dobách bezpečně pohybuje, přesvědčivě vypráví a popisuje, postupně čtenáře vyvádí z počátečního chaosu a nezadržitelně postupuje k osvobozujícímu závěru. V ČB jsem strávil deset let a místa dějů mi ožívala před očima (Rožnov, Pražská, Rudolfovská, Dlouhý most, Perla, Mariánské, hospody, atd.).
Lehká jihočeská duchařina? Ne, těžký kalibr, namířený nemilosrdným osudem!
95 % (zatím 325 hodnotících s průměrem 88 %).

P.S.
Audiokniha, skvěle načtená (Jaromír Meduna, Jiří Schwarz, Jakub Saic).

61 12.05.2020

Krátké, čtivé, úderné. Signál déjà vu mě upozornil na podezřelou podobnost s filmem Jiřího Svobody Cesta do tmy z roku 2023. Goffův smutný příběh byl vydán už v roce 2020, takže jeho neuvedení jako předlohy scénáře (na ČSFD) považuji za… noo?! Autor každopádně znovu dokázal, že patří mezi naše nejlepší současné autory sociálních dramat s detektivní zápletkou.
85 % (zatím 337 hodnocení s průměrem 87 %).

60 19.09.2024

Do třetice jsem si dopřál autorovo dílko, znovu mírně detektivní, chytře vymyšlené, zručně napsané a hlavně velmi čtivé.
Očekávanou autorskou šablonu (nevítaná mladá žena s podivnou minulostí se objevuje na venkově a strká nos do staré nevyřešené záhady) jsem objevil i zde a přijal ji bez výhrad. Určitě dojde i na Zimní oheň.
80 % (zatím 684 hodnocení s průměrem 91 %).
…
Liza si povzdechne.
„Joe si myslel, že je ze všech nejchytřejší. Že by se mu svět měl přizpůsobovat. Já tyhle typy znám, v hudební branži nejsou nijak vzácný.“
Ironicky se zašklebí a Anně zacukají koutky.
„Mají tu společnou vlastnost, že mají dojem, že kromě nich jsou na světě samí blbci.“

60 25.08.2024

Jekyl/Hyde? Ábel/Kain? Schizofrenie? Drogy? Halucinace? Alzheimer? Amnézie?
Nebo opravdu paralelní vesmíry?
Jak se z toho temného, zdánlivě nejasného chicagského labyrintu, zakletého do Nočních ptáků Edwarda Hoppera, dostat ven?
Povedlo se.
90 % (aktuálně 122 hodnotících s bleděmodrým průměrem 75 %).

60 20.12.2023

Měsíčník Melodie, polozapomenutá hudební bible mého mládí na pokračování, a tam dvě hlavní osobnosti s širokým rozhledem: Jiří Černý a Lubomír Dorůžka. Anglický knírek, anglicky psaná literatura, americký jazz. Z jeho vzpomínání (na lidi, události, pocity), počínaje válečnými léty, konče devadesátými, vyzařuje laskavá povaha, vzdělanost, smysl pro humor, tolerance, fascinace anglo-americkým světem poloviny dvacátého století (a kdo tenkrát nebyl?), láska k literatuře, hudbě i rodné zemi („nikdy jsem neuvažoval o emigraci“). Když to doplním faktem, že jeho velkým přítelem byl Josef Škvorecký, jeden z mých nejoblíbenějších autorů, pak z toho všeho (já, čtenář) vycházím jako přesně zaměřená cílová osoba (děkuji za nasměrování, kap66 a kuruteku, a děkuji vynálezci závorek). Připomínám - zde na DK volně ke stažení.
...
Až dosud jsem se pohyboval v prostředí, které spojovaly podobné podmínky, zážitky i zkušenosti. Tady jsem se najednou ocitl ve společnosti lidí, s nimiž mě nepojilo vůbec nic: před vojnou jsem neměl potuchy, že takoví lidé existují. Postoje a názory, které se mi dříve zdály být naprosto samozřejmé do jisté míry je sdílel každý, koho jsem znal byly pro ně stejně neznámé a neslýchané jako jejich názory a zkušenosti pro mě. Dva roky strávené v takovém prostředí mohou být mukou, ale je to také výborná škola tolerance...
100 % (zatím 7 hodnotících, průměr je 80 %).

60 30.09.2023

Padesátá léta, nezdolný Lew Archer se pohybuje mezi boháči západního pobřeží s jejich unuděnými blondýnami v županech, pátrá mezi podivíny všeho druhu, každý druhý tu má v plánu být umělcem v Hollywoodu a zlo z minulosti sahající do přítomnosti je jako obvykle neúprosné. Nostalgie po lepších časech, ich forma, násilná akce a výstižné strohé popisy, charakteristiky americké drsné školy, nechybí ani tentokrát.
80 % (zatím 12 hodnotících se stejným průměrem: 80 %).
...
Na konci zaprášené chodby zářila jako fata morgána blondýnka v růžovém županu. Když jsem se přiblížil, její třpyt už nebyl tak jasný. U kořínků vlasů měla tmu a trochu zoufale se usmívala. Čekala, dokud jsem jí téměř nestál na špičkách nohou, pak zívla a pružně se natáhla. Z jejího dechu jsem ucítil víno a ospalost. Ale postavu měla velmi pěknou, bujné poprsí a úzký pas. Zajímalo mě, jestli je tělo na prodej nebo ho jen majitelka vystavuje.

60 21.03.2023

Pohodová parta na jachtě - jako ve škole: náhoda je svede dohromady, vztahy se lehce navazují a pak zase smutně rozpadají nedůvěrou a podezřením. Každý něco tají, poklidná atmosféra cesty, která má být zároveň i cíl, se mění. Autorka poutavě popsala postupný přechod modrého, prosluněného nebe do temné bouře. Na moři, ve vztazích, v činech. Podivná zmizení, katastrofa, smrt (žádný spoiler, to víme už od začátku).
Překvapení před koncem.
A ještě jedno PŘEKVAPENÍ na poslední straně.
80 % (zatím 353 hodnocení s průměrem 85 %).

60 15.03.2023

Mladičká lhářka a o něco starší alkoholička. Dvě neveselé, většinou naivní (anti)hrdinky, s nimiž odhalujeme tajemství jedné velké clevelandské banky. A pak ještě s Robertem Mikušem, ten dokáže při četbě audioknihy vytvářet atmosféru záhad a napětí i tam, kde bychom ji normálně nenašli.
Užil jsem si netradiční pátrání, spojené s hloubkovou exkurzí do budovy jako z hororu, kde jsem se cítil jak v bludišti plném záhadných postav, zapomenutých klíčů, tajemných kroků, velkých podvodů, zamčených dveří a potencionálně štědrých neotevřených trezorů a bezpečnostních schránek.
80 % (zatím 229 hodnocení s průměrem 77 %).

P.S.
Autorka popisuje alkoholické eskapády Ing. Iris, postavy napsané podle sebe, velice přesvědčivě. Jako by si to vše prožila na vlastní kůži.

60 26.10.2022

Přidávám druhý komentář. V pátek jsem se vrátil ze čtyřdenní návštěvy Budapešti. Nikdo a nic nedokáže vystihnout lépe mé pocity při pokusech o komunikaci s místními obyvateli než tato kniha, jejíž autorem je shodou okolností Maďar. Naštěstí jsem už dávno zjistil, že na cestách se dá docela dobře fungovat i bez mých skromných znalostí angličtiny, ruštiny a slovenštiny, tedy, pokud nemá cestovatel nutkavou potřebu neustále někomu v cizině něco vykládat. Po návratu jsem knihu nadšeně prolistoval, dobře se pobavil, zařadil ji zpět na čestné místo v knihovně a potvrdil mé stoprocentní hodnocení (počet hodnotících čtenářů se za rok a půl zvýšil z devíti na jedenáct).
…
Budai se obrátil přímo na strážníka. Snažil se mu vyložit svou situaci německy, anglicky, italsky i v řadě jiných jazyků…
Policajt souhlasně přikývl a namířil na něho ukazovák:
„Četenče glubglub? Guluglulub?“
Tak či nějak podobně to znělo. Pak vyndal z kapsy malou knížečku… Hovořil pomalu a dlouze, ukazoval rukou někam za sebe, některé výroky s kantorským důrazem opakoval, aby nedošlo k nedorozumění, třebaže Budai neměl ani ponětí o tom, co mu povídá… Konečně do něho policista opět dloubl ukazovákem, jako by se chtěl zeptat, je-li mu už všechno jasné:
„Turubu šetěkéťovovo?“
Budai jen sklesle pokrčil rameny…

P.S. Jinak je Budapešť příjemné a velkolepé město, plné turistických i kulturních perliček.

60 14.02.2022

Typická cobenovská šaráda spletená z několika případů. Záhadné zmizení kdysi před mnoha lety, to patří nerozlučně k autorovu rukopisu. Skvěle popsané napínavé pátrání jsem absolvoval společně s šestidílnou TV minisérií, která knihu příjemně, i když nedůsledně a tentokrát (na rozdíl od titulů Cizinec, Nevina nebo Nadobro ztracený) i kvalitativně o stupínek níž, ilustrovala.
85 % (zatím 405 hodnotících s průměrem 87 %).

P.S.
Je zajímavé, že romány tohoto Američana jsou tak oblíbené u evropských filmařů:
2006 - Nikomu to neříkej – francouzský film
2015 – No Second Chance – francouzský seriál
2018 – V bezpečí – britský seriál
2020 – Cizinec – britský seriál
2020 – Temné lesy – polský seriál
2021 – Nevina – španělský seriál
2021 – Nadobro ztracený – francouzský seriál
2021 – Drž se blízko – britský seriál
2022 – Zachowak spokój – polský seriál

P.S.2
V srpnu 2018 podepsal Coben pětiletou smlouvu v hodnotě mnoha milionů dolarů s americkou společností Netflix. Podle dohody by se 14 Cobenových románů rozvinulo do původních seriálů nebo filmů Netflix.

60 28.12.2021

Další dobře stravitelná jednohubka z 87. revíru. Zklidňující odlehčení po hutných toulkách předletopočtovým Římem s Harrisovou trilogií. McBain mě znovu příjemně překvapuje originální stavbou zápletky. Obdivuji ho za nepřetržité chrlení nápadů, každá nová kniha je rozdílně poskládaná, napětí tentokrát navozuje úplně jinak než v předchozích osmnácti dílech, žádná strnulá šablona. To dovedu ocenit, i já se nerad opakuji, no jo, samozřejmě, stoprocentně dodržet takové pravidlo je nemožné.
Smutný a otevřený příběh s náhledem do chorobné mysli, jakými nás o deset let později začal zásobovat Král Steven, je částečně kompenzován mírným humorem očekávaných svižných dialogů.
90 % (zatím 76 hodnotících s průměrem 80 %).
…
„Kdybyste něco chtěl,“ řekl muž a srovnal krok s Rogerovým, „stačí říct, mám všechno.“
„Já nic nechci.“
„Nechcete ženskou?“
„Ne, já –“...
„Jakou barvu? Bílou, černou, hnědou? Vopálenou? I žlutou, stačí říct. Ženskejch jako máku.“
„Ne, nechci ženskou,“ řekl Roger.
„Třeba máte radši holčičky? Jak starý? Devět, deset, jedenáct? Stačí říct.“
„Ne.“
„Tak co teda? Fet?“
„Fet?“
„Herák, koks, morfium, opium, kodein, demerol, benzedrin, marjánku, fenobarbital, perník, acid, extázi, stačí říct.“
„Děkuju, ne,“ řekl Roger.
„Co teda potřebujete? Bouchačku? Bejvák? Alibi? Dealera? Stačí říct.“
„Já bych si chtěl dát kafe,“ řekl Roger s úsměvem.

P.S.
Tentokrát se moc nepátrá, příběhem se jen mihnou Carella, Hawes, Parker a Willis.

60 20.11.2021

Vypravěčka u mě až do poloviny knihy s každou novou stránkou ztrácí sympatie s nečekaným zrychlením. Spolu se svým dramatickým osudem provází čtenáře Amerikou s Elvisem, náboženskými školami, invazí Beatles, prostředím nemajetných, vraždou Kennedyho, televizními seriály, přistáním na Měsíci, hippies, Woodstokem, univerzitními kempy, prezidentováním Nixona, Cartera, Reagana. Životem ubíjená hlavní hrdinka, lidé i prostředí kolem ní – nikdo a nic z toho nevychází moc dobře, kompletně nevlídný svět, brrr, žít bych tam mezi nimi nechtěl. Do bezútěšného vyprávění jsem se přesto nechal beznadějně vtáhnout a držel Dolores palce, aby nakonec vyřešila alespoň něco z té kupy zdánlivě neřešitelných, velkých, a ještě větších problémů, a obdivoval autora za přesvědčivou transformaci do nitra opačného pohlaví.
90 % (aktuálně 121 hodnocení s průměrem 91 %).
…
pustí zprávy z rádia. Ze statistického průzkumu vyplývá, že k ženám, kterých si Američané nejvíce váží, patří Oprah Winfreyová, Nancy Reaganová, Matka Tereza a Cher.
…
„Víš, je to zvláštní. Jednu chvíli jsi ten skvělej mladej chlápek ve sporťáku a máš celej život před sebou. A najednou je z tebe starej prďola, co špatně vidí, a sedíš naproti nějaký ‚optický konzultantce‘, která by klidně mohla být tvoje dcera. Chutná ti?“

60 16.09.2021