mi-380 komentáře u knih

Kříženec dobrodružného románu s velkolepou technologickou katastrofickou sci-fi. Velké ego, velký předmět, velké peníze, za které by se měl vyřešit i ten největší problém. No, není to tak jednoduché…
75 % (zatím 197 hodnotících s průměrem 83 %).

33 14.07.2020

Krátké vyprávění o tom, jak se dobrák Škvorecký podílel na úpadku kanadskoamerického školství, což se dominovým efektem nezadržitelně šířilo a stále šíří světem a ani střední Evropa nezůstala ušetřena.
Samozřejmě, nesmí chybět vzpomínání na prima sezóny v imaginárním Kostelci, na válku, na poválečná léta u nás, na dobu před emigrací. Autorův pohled je jako vždy laskavý, všímavý, nenápadně upozorňující na paradoxy života za Velkou louží, který si našinci vždy uměli pěkně idealizovat.
80 % (zatím 11 hodnotících s podprůměrem 60 %).
...
lze Jatka č. 5 interpretovat jako protiválečný metaromán proti angloamerickému imperialismu. Bestiální teroristický nálet na Drážďany –“
„Mohu vás přerušit?“ zeptal jsem se.
Pernille na mě pohlédla očima, pro něž mě napadlo epiteton buličí. Pronikavá inteligence z nich nekoukala. „Co víte o druhé světové válce?“
„Jak to myslíte, sire?“
„Kdybyste měla ve zkratce vyjádřit, oč v tom konfliktu šlo – co byste řekla?“
„Byla to válka, kterou vedly západní kapitalistické mocnosti –“ v tomhle bodě se Pernille odmlčela a koukala, co tomu řeknu.
Řekl jsem:
„Pokračujte.“
„– kterou vedly západní kapitalistické mocnosti proti socialistickému Německu.“
„Socialistickému?“
„Well… v Německu tehdy vládla Socialistická strana dělnická.“
Upřesnil jsem to:
„Národně socialistická německá strana dělnická.“...

33 19.02.2020

…a stejně žádná Vídeň není, není, není,
dyť i ty báry, ty valčíky, ten Strauss, dyť je to vymyšlený…
Doba, kdy Slávek Janoušek tohle zpíval, už je naštěstí dávno za námi, před rokem jsem se o tom znovu přesvědčil, když jsem za pár korun a relativně rychle a pohodlně vlakem dojel do bývalého centra našeho mocnářství, několik dní pobyl v hotýlku u Hauptbahnhof, prolezl město křížem krážem a plný zážitků se stejnou cestou vrátil domů. I ve Vídni jsem se cítil jako doma: životní styl, architektura, spousta českých jmen a cedulí. Autor nám připomíná v jednoduchých strohých příbězích mnoho našinců, kteří byli s Vídní spjati, kteří tam nechali svou stopu a kteří pomohli šířit slávu jedné z nejvýznamnějších světových mocností své doby.
80 % (jsem jedenáctý hodnotící, průměr je zatím 75 %).

33 26.01.2020

Podnikatelský záměr se vydařil. Autorka stvořila atraktivní postavu: geniální krásku s poloavengerskými schopnostmi, a co je podstatné – čtenáři si přejí další díly. Vanessa je nejen drsná holka a motorkářka, umí být také něžná romantička, která má ráda muže a jako nebojácná lovkyně se stává pro čtenáře zkušenou průvodkyní tajemnou a nebezpečnou Afrikou. Autorka má kouty černého světadílu kolem Guinejského zálivu nedobrovolně procestované a zažité, a tak místo cestopisu sepsala tuto dobrodružnou, zašmodrchanou, místy drhnoucí, ale celkem zábavnou historku s cenným, ostře kritickým pohledem na kleptokratické standardy místních vládců.
70 % (320 hodnotících je aktuálně na průměru 81 %).

33 18.01.2020

Příjemné setkání se starou trosečnickou partou. Čtenáři, kteří se těšili na pokračování, nacházejí přímočarý dobrodružný děj, jehož těžiště se posouvá doslova vzhůru a naopak postrádají palčivé filozofické otázky z dílu úvodního. Je to tak trochu jako pokračování úspěšného filmu: víc akce, víc efektů, ale něco důležité, kouzlo prvního nápadu a tvůrčího úsilí, tam chybí. Díky skvěle vygradovanému dramatickému závěru nechávám i po druhém přečtení čtyři hvězdy.
85 % (47 hodnotících s průměrem 91 %).
…
„Něco zabijeme v lese, neztratíme se… A vůbec, copak teď na něco takového můžeme myslet?“
„Vždycky, když člověk myslel, tak se mu to vyplatilo.“...

P.S.
V roce 1986 vycházela novela na pokračování v časopisu Sedmička pionýrů v číslech 1 - 27 pod názvem Druhá cesta k průsmyku (За перевалом).

33 05.11.2019

Během krvavých událostí (WW2 a vznik státu Izrael) a sektářských konfliktů mezi chasidy a sionisty, sledujeme vývoj jednoho úžasného neobvyklého přátelství.
Uprostřed svobodomyslného amerického velkoměsta, v době nejhoršího válečného konfliktu, mohou příslušníci židovského národa po útěku z Evropy vydechnout a nebezpečí už nehrozí od Němců, Poláků, Ukrajinců a dalších evropských sousedů, omezení už si kladou sami. Naplno tu ožívají pojmy jako chasidismus, talmud, kabala, mizrachim, gematrie a spousta dalších, pro góje málo známých nebo přímo neznámých - požitek z četby je doplněn vydatným zdrojem poučení.
Žádný rychlý střih, naopak pouze několik důkladně propracovaných scén, které nám dávají možnost vstoupit do tohoto tajemného světa a něco málo z jejich myšlení i pochopit. Nuda se nekoná, naopak, každá scéna, každé setkání je plné vnitřního napětí a přirozené gradace.
Jen se mi nezdá, že se ti patnáctiletí chovají jako by jim bylo třicet. Ale možná, že díky vážné době a důsledné výchově to tak tenkrát opravdu bylo…
95% (115 hodnotích generuje průměr 92%)
…
„Sakra,“ zabručel. „Samá smůla. Celej život.“ Položil kartu do jedné z řad na dece. „Vypadals, že si s tím tvým odstřelovačem nějak rozumíš, chlapče. Ty se s ním chceš skamarádit?“
„Je to příjemný člověk,“ řekl jsem.
„Jo? Hm, na takovýhle by sis měl dát bacha, chlapče. Dej si na ně opravdu pozor, slyšíš? Když tě jednou někdo sejme, tak má určitě něco za lubem. Starej Tony to zná. Buď opatrnej.“
„To byla vážně nehoda,“ řekl jsem.
„Jo?“
„Mohl jsem se tomu míči uhnout.“...
Pan Savo se na mě podíval. Tvář měl zarostlou tmavým strništěm a levé oko měl trochu oteklé a podlité krví. Černá páska, která mu zakrývala pravé oko, vypadala jako veliká krtčí kožešinka. „Když ti chce někdo jednu vrazit, tak nechce, aby ses mu uhejbal, chlapče. To znám.“
„Takhle to vážně nebylo, pane Savo.“
„Dobrá, chlapče. Dobrá. Starej Tony nemá rád fanatiky. To je všechno.“
„Myslím, že on není fanatik.“
„Ne? A proč chodí takhle oblečenej?“
„Oni se tak oblékají všichni. Patří to k jejich náboženství.“
„Dobrá, chlapče. Ale poslouchej. Ty seš hodnej kluk. Na tyhle fanatiky si dej pozor, to ti povídám. Ty sou nejhorší.“ Podíval se na kartu v ruce a zahodil ji. „Mizerná hra. Samá smůla.“ Sebral karty, sklepal je do balíčku a položil...

33 02.09.2019

Potěmkinovy vesnice. Stavěly se, staví se, budou se stavět. Autor podlézání univerzálnímu „inspektoru“ Chlestakovovi dokázal vtipně a přesvědčivě popsat už před (skoro) 200 lety.
80 % (aktuálně 1933 hodnocení s průměrem těsně pod červenou 79 %).

… ŠPITÁLNÍ RADA Ó, pokud se léčení týče, to my s Kristiánem Ivanovičem jsme zavedli vlastní metodu: čím blíž k přírodě, tím lip — nákladné léky my nepoužíváme. Člověk je tvor jednoduchý: když má umřít, umře stejně, když se má uzdravit, tak se stejně uzdraví. On by se stejně Kristián Ivanovic s nimi těžko dohadoval, když neumí rusky ani slovo. Lékař ze sebe vyloudí zvuk poněkud připomínající hlásku „i“ a trochu hlásku „e“,...

33 30.08.2019

Mé druhé setkání (Volavku jsem omylem přeskočil) s nekonvenční policistkou Lacey. Její role tentokrát není zdaleka tak výrazná jako v úvodní knize, některé další postavy se jí tu významem minimálně vyrovnají, stejně jako ponuré prostředí kolem noční Temže s jejími nekonečnými přílivy a odlivy.
Na posledních stránkách dostaly prostor pro sebeuplatnění i paní Náhoda s paní Nerozumnou. Bohužel.
75 % (zatím 407 hodnotících to vidí v průměru mnohem lépe, aktuálně jsme na 92 %).

33 10.07.2019

Autor od začátku nasazuje ďábelské tempo a nešetří šokujícími zvraty. Rodina hororových šílenců mi dost vadila, ale uznávám, že v konstrukci tohoto příběhu je nezbytná.
85 % (aktuálně 277 hodnocení s průměrem 90 %).

33 12.03.2019

Potřetí Martin Goffa a jeho Miko Syrový. Tahle příjemně napsaná historka popisující nepříjemné pražské korupční prostředí mě bavila víc než díl první, ale o něco méně, než díl druhý. Přesto se těším na díl čtvrtý.
80 % (81 hodnotících s průměrem 84 %).

… Seběhl jsem tedy k metru a za pár minut vystoupil dole na Václavském náměstí. V půl deváté bylo centrum města pořád ještě plné a já se proplétal mezi převážně ruskými turisty, černošskými nadháněči do okolních bordelů, rumunskými kapsáři a možná i několika zmatenými Čechy, kteří jako by do těch míst už dávno vůbec nepatřili.
… „To pozvání na skleničku platí, nebo se dnes budu muset opít sama? T.“ Užasle jsem na těch několik slov zíral. Tohle myslí vážně? …
„Jestli Vás alkohol zbavuje zábran, tak pozvání samozřejmě platí.“ …
„Jste obyčejné šovinistické prase, se kterým by žádná slušná ženská nikam nešla,“ napsala mi. „Takže kolem osmé někde v centru?“
Rozesmál jsem se...

33 28.02.2019

Březen 1994, první autorův případ po rozdělení federace.
Zábavná složka opět na výbornou: napětí, spád i humor jako obvykle, stejně jako dramatická četba Mariána Geišberga. Slabší se mi tentokrát zdá uvěřitelnost. Hlavní postavy Krauz i Burger se pouštějí do podivných mafiánských her, které jsou nějak moc na hraně.
80 % (aktuálně 198 hodnotících s průměrem 88 %).
...
Ešte raz sa (Krauz) obzrel, ani nevedel prečo, premeral si vykopaný, teraz už prázdny hrob. Pohľad mu padol na druhý breh.
„Všimol si si tú ceduľku?" spýtal sa kolegu.
„Všimol. Kilometrovník," prikývol Chosé. „Je na ňom veľká štvorka."
„Určuje dĺžku rieky od ústia. To znamená, že sme štyri kilometre od ústia Moravy do Dunaja."
„To som nevedel."
„Tak za trest tlačíš fúrik, tupec! Inteligencia predsa nebude manuálne pracovať!"

PS: Chronologický seznam:
https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210

33 01.02.2019

Je stále mnoho míst na Zemi, která čekají na prozkoumání, Amazonie patří mezi ty nejzáhadnější. Z jejích temných stínů mohou ještě vystoupit mnohá překvapení, v dobrém i ve zlém. Klasický, mírně modernizovaný vypravěčský styl absolutně vážně a bez humoru popisuje výpravu vědců a vojáků, která čelí (nejen) nepřátelskému pralesu. Autorovi se podařilo vyvolat ve mně nostalgické vzpomínky na dobrodružné příběhy devatenáctého a dvacátého století: Tarzana, Mauglího, Batličku, Orinoko, Součka, verneovky, Doyleův Ztracený svět… Obliba sci-fi je podmínkou spokojené četby.
75 % (zatím 557 hodnotících s průměrem 87 %).

33 10.01.2019

Zvládnout knihu ve slovenštině za jeden den, to se mi povedlo poprvé, pravda, byla to kombinace rychločetba/rychlopočúvanie. Dán umí pěkně promíchat svou policejní praxi s napínavým příběhem a ten vždy přesně orámuje datováním, včetně dnes už historických událostí a politických souvislostí. Svými knihami skáče v čase, takže mé systematické druhé já muselo vytvořit v DK další sérii s názvem „Naše Město – chronologicky“, a v ní je tento díl sice desátý vydaný, ale chronologicky pátý.
Rok 1990, opět se rozbíhají současně dva případy, opět tu máme jako obvykle nějak moc vodky, cigaret, pekných bab a chlapských žertů, nejvíc mě tentokrát ale zaujaly naturalistické metody při paralelním výslechu tří podezřelých. Předposlední věta knihy mě trochu rozladila, sériový vrah už se u Dána vyskytl před revolucí.
85 % (317 hodnotících, 87 %).

33 30.12.2018

Listopad 1989. Opory režimu, členové státní i veřejné bezpečnosti, se začínají bát. Hlavně ti první. Kromě, jako obvykle realisticky podaného, kriminálního případu, sledujeme jejich nejistotu, téměř paralýzu, mozky horečně pracující na sebezáchraně, přípravu na velké převlékání kůží. Perfektně popsaná atmosféra dočasného bezvládí, kdy každý chybný krok silových složek mohl přerůst v masakr a kdy vyšetřování vraždy bylo pro tehdejší náčelníky a politruky naprosto nepodstatné.
90 % (zatím 209 hodnotících s průměrem 83 %).

33 27.12.2018

Bláznivé podobenství (a také trochu bajka, fantasy, magický realismus, pohádka, parodie, horor, apokryf, satira a kdovíco ještě), prostě neuvěřitelná a určitě nezapomenutelná směs a smršť nápadů a šíleného děje. A je tu nepříjemný pocit, že k správnému pochopení mám (i přes svých 1065 zářezů na DK) nějak málo načteno.
80 % (aktuálně 1543 hodnotících s průměrem 89 %).

33 11.02.2018

Uf, silný zážitek, občas až na hranici snesitelnosti. Dějově typická seversky temná, přijatelně překombinovaná detektivka, která má ale jedno velké plus: Ten navenek protivný, morousovatý, nemocný, drzý policajt je uvnitř plný břitkého pohotového humoru, kterým dokáže přesně charakterizovat jakoukoli postavu nebo situaci.
90 % (820 hodnotících, 88 %).

33 27.07.2015

Audiokniha, u které mi nevadilo, když jsem tu a tam přestal poslouchat a naskočil zpět do děje třeba až po dvaceti stránkách. Autorka mi (spolu s monotónní četbou Renáty Honzovičové z roku 1992) připomněla, jak rozvláčné byly detektivky v době, kdy se ze mě stával čtenář. Odpověď zní: Zrovna tahle byla móóóóc rozvláááčnáááááá, skoro až nesnesitelně. Tenkrát mi to ale tak nepřipadalo.
60 % (zatím 136 hodnocení s průměrem 82 %).

32 01.07.2024

Déjà vu. Znáte to: přijdete do kina pozdě nebo zalehnete v noci u TV a probudíte se, když už běží jiný film. Těžká orientace v ději. To se mi stalo i tentokrát. Ačkoli oba příběhy utěšeně a s tím nejčernějším humorem přímo letěly, prostě jsem se z jedné poloviny nechytal. Moje chyba, měl bych se pokorně vrátit na začátek, k Magii pro každého.
70 % (aktuálně 161 hodnotících s průměrem 86 %).

32 18.09.2020

Už jsem těch dinosaurů postřílel dost. Společnost mi dělala čtveřice: nekompromisní policista, člen speciálních jednotek (potomek Apačů), rázný plukovník a vědec ve službách armády. Klasická sestava. Potravou pro obludy z pravěku byly nejčastěji čety bezejmenných vojáků. Po třech sešitech se děj alespoň částečně uzavírá, přesto se máme těšit na pokračování. Netěším se, stačilo, s rodokapsy končím.
Ale říká se: nikdy neříkej nikdy. Tak uvidíme.
60 % (zatím 21 hodnotících, průměr 83 %).

32 21.05.2020

Právě čtu čtvrtý Connellyho příběh s Hieronymem Boschem v hlavní roli a tak se hodí znovu prolistovat jedenáctý svazek Malé galerie a připomenout si, kde si autor vypůjčil jméno detektiva. Dílo tohoto malíře musí fascinovat každého, nekompromisně svými náměty vybočuje z tehdejší slavné holandské malířské školy. Přitom bylo znovuobjeveno a rehabilitováno až s příchodem surrealismu ve dvacátém století. Reprodukce jsou docela kvalitní, dochovaných obrazů není mnoho, takže jde hlavně o detaily slavných děl (nejčastěji Rajská zahrada, Vůz sena a Pokušení svatého Antonína).
95 % (zatím 13 hodnotícím s průměrem 94 %).
…
Boschovo dílo uvádí do rozpaků každého historika umění, a tak – přes veškerou snahu – nejsou dodnes rozřešeny ani otázky autenticity díla, ani jeho chronologie, ani otázky zdrojů inspirace…
…
Jisto je, že ani pro počet děl – v roce 1914 jich bylo napočítáno přes čtyřicet, v roce 1937 třicet šest a dnes (1975 – vydání knihy) se jejich počet zmenšuje asi na dvacet -, ani pro jejich následnost neznáme jedno spolehlivé datum.

32 29.04.2020