mi-380 komentáře u knih

Hieronymus Bosch se setkává s malířkou. Vtipné. Párkrát už tu došlo na slavné obrazy, pamatuji na Noční dravce Edwarda Hoppera z první části a nyní tu máme Výkřik Edvarda Muncha.
Detektivní příběh a rozhovory s psycholožkou jen lehce rámují popis dramatického mládí, dospívání a formování hlavního hrdiny. Až k Boschovi čtvrtého dílu – muži nevyzpytatelnému, nekompromisnímu, s neotřesitelným smyslem pro spravedlnost, jejíž váhavost někdy dokáže navzdory zákonům urychlit. Těch zvratů a dramatických, až neskutečných, situací v poslední čtvrtině je ale nějak moc, takže tentokrát jen za 4*: 85 % (115 hodnotících s aktuálním průměrem 89 %).

Asi trochu spoilery:
…
„Víš, líbí se mi, že jsi sem přišel nevyzbrojen.”
„Nevyzbrojen? O čem to mluvíš?”
„No, že ses nabídl, že půjdeš do drogerie. Ukazuje to, jaký jsi muž.”
„Jak to myslíš?”“
„Kdybys sem přiletěl z Los Angeles s kondomem v tašce, bylo by to takové…, já nevím, vypočítavé…“
…
„Nezáleží na tom, co cítím. Nikdo si nezaslouží být zavražděn, ale ten člověk mi chybět nebude a rozhodné mi nebude chybět v práci.”
„Ježíši.” Brockman zavrtěl hlavou. „Ten chlap měl ženu a dítě na vysoké.”
„Třeba nebude chybět ani jim. Člověk nikdy neví. Pounds se v práci choval jako idiot. Není důvod očekávat, že by se doma choval jinak. Co si o vás myslí vaše žena, Brockmane?”...

35 01.05.2020

Jeden z klasických mytologických příběhů, archetyp hrdinských činů, kdy slavní rekové se svolají jako malí kluci a jako kluci se také nechají namotivovat k velkému dobrodružství a plnění nesplnitelných úkolů.
S kým jsi? S Losnou nebo s Mažňákem? Stejné vzorce chování, stejná touha vyniknout, stát se hrdinou, stejná urážlivost a nesmiřitelnost. Pohádky, báje, náboženství, dobrodružné příběhy, fantasy; všichni později kopírovali Řeky. A Řekové, ti to jistě také převzali od starších civilizací.
Iáson a jeho Argonauti (mezi nimi krátce i obr Herakles) ožívají v originální kresbě, pro mě trochu moc roztřesené a nepřehledné, jejich hlasy zní v přebytku textových bublin a jejich putování je plné neuvěřitelných příběhů, soubojů a zázraků.
80 % (zatím 5 hodnotících s průměrem 76 %).
…
Třesoucí se rukou sáhl Fíneus po jablku. Pozvolna je nesl k ústům, ale jakmile chtěl kus šťavnatého plodu ukousnout…
SKŘEEEEK
Neee!
…snesla se z nebe příšerná stvoření, která mu sousto vyrazila z rukou. Byly to harpyje, napůl ženské a napůl ptačí nestvůry.

35 18.04.2020

Co by to bylo za Trojskou válku, kdyby končila soubojem Achilla s Hektorem? Co bylo dál, jak to celé dopadlo? A co dřevěný kůň, danajský dar? Co se stalo s přeživšími obyvateli zničeného města? Práce pro jiného básníka, Říman Vergilius navazuje na Homéra a jeho vyprávění začíná tam, kde slavný Řek skončil. Autor poutavě převyprávěl Vergiliův epos, dílo pro běžného čtenáře těžko stravitelné.
Hrdina z poražené Tróje Aeneas tvoří můstek mezi Řeckou a Římskou civilizací. Alespoň co se bájí a legend týče. Jeho putování je paralelou Odysseovy cesty, s těmi rozdíly, že Odysseus je sice u nás celebrita, ale zakončení Aeneasovy cesty má mnohem větší historický význam. Jeho dlouhé a dobrodružné námořní bloudění srovnatelné s poutí Iásóna za zlatým rounem, směřující k založení Říma, je paradoxně okořeněno, mimo jiné, přátelským setkáním se zakladatelkou Kartága, zbožňovanou královnou Didó.
Poučné a zábavné vyplnění mezery ve vzdělání, v doslovu nás navíc autor zasype spoustou faktografických poznámek.
85 % (zatím 40 hodnotících s průměrem 77 %).
…
Toužila nyní po jeho přítomnosti; den co den chystala hody, pořádala lovy na gazely a mohutné hřívnaté lvy. Netrvalo dlouho a chodila po jeho boku nikoli jako hrdá a mocná královna, nýbrž jako plachá dívenka zaslepená láskou. Vše kromě něho přestalo pro ni existovat, zcela ji ovládla planoucí vášeň. Když mu však chtěla vyjádřit své city, pokaždé jí uvázla řeč v hrdle. Až jednou na lovu, v temné jeskynní sluji, přemohla svůj ostych a padla mu do náručí.
Aeneovi nebyla její láska proti mysli a brzy ji upřímně opětoval. Obdivoval Didoninu krásu a laskavost, dojímal ho její soucit, za dobrou věc považoval též její bohatství.
https://www.youtube.com/watch?v=bpaZRhfntoU

35 17.04.2020

Nebylo snadné přeskočit z chytrého mozku vzorné studentky Eleny Grecové, svázané neapolským prostředím konce padesátých let, do jednoduché a bezstarostné mysli Stephanie Plumové, prodavačky spodního prádla v americkém Trentonu let devadesátých (nedávno jsem dočetl Geniální přítelkyni). Proto asi nemohu být nadšen jako mnozí další čtenáři. Přesto jsem po patnácti minutách nesoustředění pomalu přijal autorčinu hru plnou absurdních situací a vtipných hlášek a s přibývajícími stránkami a narůstajícím napětím tohle příjemné béčko s chutí dočetl.
65 % (aktuálně 140 hodnotících s průměrem 85 %).
…
V ringu bylo prázdno. U boxovacích pytlů taky nikdo. Usoudila jsem, že všichni nejspíš někde venku skáčou přes švihadlo nebo kradou auta.

35 25.03.2020

Peter May v minulém tisíciletí nabíral dech a spisovatelské zkušenosti k napsání kvalitnějších detektivek. Zároveň potřeboval vykřičet své ekologické varování a popsat zajímavou atmosféru prudce se proměňující komunistické velmoci. Vypravěčský talent autora přebíjí nepravděpodobnou zápletku.
70 % (651 hodnotících, 76 %).

35 09.03.2020

Krátké vyprávění o tom, jak se dobrák Škvorecký podílel na úpadku kanadskoamerického školství, což se dominovým efektem nezadržitelně šířilo a stále šíří světem a ani střední Evropa nezůstala ušetřena.
Samozřejmě, nesmí chybět vzpomínání na prima sezóny v imaginárním Kostelci, na válku, na poválečná léta u nás, na dobu před emigrací. Autorův pohled je jako vždy laskavý, všímavý, nenápadně upozorňující na paradoxy života za Velkou louží, který si našinci vždy uměli pěkně idealizovat.
80 % (zatím 11 hodnotících s podprůměrem 60 %).
...
lze Jatka č. 5 interpretovat jako protiválečný metaromán proti angloamerickému imperialismu. Bestiální teroristický nálet na Drážďany –“
„Mohu vás přerušit?“ zeptal jsem se.
Pernille na mě pohlédla očima, pro něž mě napadlo epiteton buličí. Pronikavá inteligence z nich nekoukala. „Co víte o druhé světové válce?“
„Jak to myslíte, sire?“
„Kdybyste měla ve zkratce vyjádřit, oč v tom konfliktu šlo – co byste řekla?“
„Byla to válka, kterou vedly západní kapitalistické mocnosti –“ v tomhle bodě se Pernille odmlčela a koukala, co tomu řeknu.
Řekl jsem:
„Pokračujte.“
„– kterou vedly západní kapitalistické mocnosti proti socialistickému Německu.“
„Socialistickému?“
„Well… v Německu tehdy vládla Socialistická strana dělnická.“
Upřesnil jsem to:
„Národně socialistická německá strana dělnická.“...

35 19.02.2020

Přesnější název by byl: Skoro objasněné záhady… Neobjasněné byly v době, kdy se udály, v pozdější době byly většinou objasněny. Příběhy jsou to ale zajímavé, je jich 14, jsou psané jasným a stručným stylem. Jde o válku, takže samá tragédie. Nejvíc mě zaujaly ty, které se udály v přístavu v Bombaji, v italském tunelu, na lodi Cap Arcony, na ponorce USS Tang. Zbývajících deset pojednává o ztraceném bombardéru, Rudolfu Hessovi, atentátu na Hitlera, krásné rusovlásce, ukradeném umění, německé tajné zbrani, Martinu Bormannovi, admirálu Jamamotovi, Amelii Earhartové a pokusu o likvidaci Churchilla.
80 % (zatím nás hodnotilo 17, průměr 82 %).

35 13.02.2020

Aktuální reálná situace na začátku roku 2020: Mezi USA a Íránem to po zabití íránského generála Solejmáního vypadá na válku. A Izrael má při tom být samozřejmě zničen.
Kniha: Šedesátá léta dvacátého století. Íránský vládce šáh Muhammad Réza Páhlaví úzce spolupracuje s USA a podporuje Izrael.
Do této politické situace mistr humorných sci-fi Sheckley vkládá klasický dobrodružný příběh. Spolupráce amerického agenta s íránským podvodníčkem je plná napětí, akce, ale samozřejmě i humoru. Peršané, Kurdové, Turci, Turkméni, Baktrijci, Mongolové, Jezídi, Altaiové, Arabové, Sartové, sunnité i šíité, tehdejší autorův pohled na ně je často velmi odlišný od zpráv, které k nám přicházejí v současnosti.
70 % (5 hodnotících je na průměru 80 %, můj komentář je tu první).

35 06.01.2020

Standardní duchařina, jako z pera klasika devatenáctého století. Skvělé, skoro hmatatelné tajemné prostředí, úspěšně lákající filmaře, na závěr nevýrazná pointa. Film prý knihu překonává, jdu se po něm podívat.
70 % (aktuálně 325 hodnocení s průměrem 71 %).
…
To, co jsem uslyšel poté, mě vyděsilo a krev mi ztuhla v žilách, ačkoliv jsem to nebyl schopen pochopil ani si to vysvětlit. Hrčení bryčky se vzdalovalo, potom najednou někde v dálce na slatinách utichlo a dolehl ke mně podivný mlaskavý, klokotavý zvuk, který neustával, do toho se ozvalo pronikavé ržáni a nářek splašeného koně a pak jsem uslyšel jiný nářek, výkřik, poděšený vzlyk - dalo se to těžko určit - ale s hrůzou jsem si uvědomil, že to vykřiklo dítě, malé dítě.

35 23.11.2019

V době, kdy jsem četl hlavně SF, byl pro mě Aldissův Nonstop vzácným objevem s úžasným ústředním nápadem. Nápady je třeba využívat a jejich účinek zdokonalovat. To přesně udělal Aldiss s Heinleinovými Sirotky. V nich jsem našel svižný děj, heinleinovskou krutost, odpudivé politikaření, hlavně však myšlenku o postupném úpadku izolované lidské komunity a s tím úzce související přechod na primitivní formy žití (možná přesněji přežívání) v dalších generacích.
A vznik nové víry, nového náboženství...
80 % (aktuálně 70 hodnocení s průměrem 79 %).
…
Učedník si zvlhčil jazykem rty a začal:
„Na počátku byl jen Jordan, jen on sám se svými myšlenkami, na Počátku bylo temno a tvor jako člověk byl neznámý. Ze samoty vzešla touha, z touhy vzešla vize až k zalknutí, ze snění pak vzešel Plán a z Plánu poté vzešlo rozhodnutí... Jordanova pozvedla se ruka - a Loď zrozena byla v chvíli, míle k míli kabin malých, zásobníků řada na obilí, chodba, dveře a vše pro ty, co dosud se nezrodili. Pohlédl na svoje dílo, svět pro rasu novou k obývání. Myšlenkou svou vzniknout nechal člověka - a strnul v zahloubání. Člověk divý hanbou byl by, člověk volný Plán by zmařil jeho, proto Jordan zákon stvořil, směrnic, řádů soubor pro každého.

35 22.11.2019

Makropulovský příběh plný bujné fantazie, svérázného humoru a několika světadíly se valícího děje, kde ve velkých rolích se objevují vůně, řepa, sex, a zdá se, že k poctě Karlu Čapkovi v jedné z hlavních rolí nestárnoucí Alobar, pragmatický muž pocházející z české kotliny.
85 % (aktuálně 200 hodnocení s průměrem 87 %).
…
„Bude bouřka," usoudil Alobar. „Jednu věc ovšem nemáme a po té jsme nuceni toužit."
„A to?" Kudra si zapnula živůtek, aby se chránila před prvními kapkami mrznoucího deště.
„Vliv u toho neznámého soudního dvora, který nás odsuzuje k smrti proti naší vůli.
Novelu zákona, který prohlašuje smrt za jednoznačný důsledek zrození."

35 05.05.2019

Potřetí Martin Goffa a jeho Miko Syrový. Tahle příjemně napsaná historka popisující nepříjemné pražské korupční prostředí mě bavila víc než díl první, ale o něco méně, než díl druhý. Přesto se těším na díl čtvrtý.
80 % (81 hodnotících s průměrem 84 %).

… Seběhl jsem tedy k metru a za pár minut vystoupil dole na Václavském náměstí. V půl deváté bylo centrum města pořád ještě plné a já se proplétal mezi převážně ruskými turisty, černošskými nadháněči do okolních bordelů, rumunskými kapsáři a možná i několika zmatenými Čechy, kteří jako by do těch míst už dávno vůbec nepatřili.
… „To pozvání na skleničku platí, nebo se dnes budu muset opít sama? T.“ Užasle jsem na těch několik slov zíral. Tohle myslí vážně? …
„Jestli Vás alkohol zbavuje zábran, tak pozvání samozřejmě platí.“ …
„Jste obyčejné šovinistické prase, se kterým by žádná slušná ženská nikam nešla,“ napsala mi. „Takže kolem osmé někde v centru?“
Rozesmál jsem se...

35 28.02.2019

Dostáváme očekávaný standard z Našeho Mesta a z kanceláře 141. Sledujeme vzrůstající sílu organizovaného podsvětí a její propojování s politikou i policií.
80 % (aktuálně 153 hodnotících s průměrem 86 %).

Tři části („Smrť na druhom brehu“, „Korene zla“ a „Cigaretka na dva ťahy“) jsou zajímavé tím, že jsou vydané těsně po sobě, navazují na sebe, autor jimi vyplnil mezeru mezi případy z roku 1992 a 1996 a zároveň musel po dvanácti letech navázat na svou první knihu napsanou v roce 2005 „Popol všetkých zarovná“. Já bych na přehled ve výskytu postav v jednotlivých knihách potřeboval pořádnou plochu, nejlépe zeď. Trochu mi to připomíná filmovou ságu Star Wars, která začala čtvrtou částí a po osmadvaceti letech byl natočen díl třetí.

35 07.02.2019

Ještě jeden vynalézavý kriminální případ s dalším z nekonečné galerie geniálních vrahů, který dokáže téměř nemožné - spojit svou vysokou inteligenci se schopnostmi prvotřídního ajťáka a zároveň mechanika, který umí sestrojit jakýkoliv fantastický vražedný stroj. Ano, je to napínavé, je to spotřební zboží, a je to určeno přednostně početnému fanklubu Roberta Huntera, detektiva, který postupně všechny ďábelské padouchy v posledních minutách na posledních stránkách udolá. Je totiž o něco chytřejší a autor i čtenáři, a hlavně štěstí, jsou na jeho straně.
Tři a půl hvězdičky, 70 % (současných 752 hodnotících je nadšeno mnohem víc, generuje průměr 95 %).

35 13.01.2019

... Kilgas dostal pětadvacet let. Před časem bylo jedno takové šťastné období: to linýrovali všem deset jako podle pravítka. Ale od devětačtyřicátého přišla nová etapa – všichni bez rozdílu dostávali pětadvacet. Deset let se ještě dá utáhnout a nechcípnout, ale pětadvacet – ať to někdo zkusí.
... Podle papíru zavřeli Šuchova za velezradu. Tak taky vypovídal – ano, je to pravda, dal se zajmout, protože chtěl zradit vlast, a ze zajetí se vrátil proto, že plnil úkol, kterým ho pověřila německá výzvědná služba. Ale jaký to vlastně byl úkol, to si nedokázal vymyslet ani Šuchov, ani vyšetřovatel. Tak to nakonec nechali – prostě úkol. Šuchov uvažoval jednoduše: nepodepíšeš – kabátek z prken, podepíšeš – aspoň chvíli si tu ještě pobudeš. A podepsal.
... Ve skutečnosti to bylo takhle: v únoru ve dvaačtyřicátém roce obklíčili na Severozápadní frontě celou jejich armádu. Z letadel jim neshodili kouska žrádla, ostatně žádná letadla ani nebyla. Došlo to tak daleko, že lidi ostrouhávali kopyta z koňských zdechlin, máčeli tu rohovinu ve vodě a jedli ji. A do pušky ani patrona. Tak je Němci postupně schytali po lesích a hnali do zajetí. V jedné takové zajatecké skupině si Šuchov pobyl pár dní a ještě tam, v lesích, jich pět zas uteklo. A znova se začali schovávat po lesích a po bažinách – až se nakonec zázrakem dostali ke svým. Jenže dva složil na místě samopalník, třetí podlehl zraněním, a tak došli jenom dva. Kdyby byli bývali chytřejší, byli by řekli, že bloudili v lesích, a nic by se jim nestalo. Ale oni se přiznali, že jako jdou z německého zajetí. Ze zajetí? No počkejte, vy děvky! Kdyby jich bylo pět, možná by si srovnali výpovědi a uvěřili by jim, ale dvěma, kdepak: s tím útěkem, to prý se, lotři, smluvili.

Zase jedna tvrdá lekce o realitě totalitního režimu.
100 % (1048 hodnocení, z toho průměr 85 %).

35 06.10.2018

Uznání autorovi za předvídavost, kritický a realistický pohled na problémy Blízkého východu a schopnost celých 760 stránek stupňovat napětí. Zamrazilo mě z až moc podrobně popsaného katastrofického návodu, občasné mírné pousmání mi přivodilo přesvědčení hlavní postavy a tedy i autora, že Spojené Státy jsou ve všem stále ještě daleko před celým světem a Evropané, Arabové i Asiaté jsou v knize většinou v rolích gangsterů, podvodníků, korupčníků a jiných ubožáků a jedině američtí agenti jsou schopni něco vyřešit.
85 % (aktuálně jsem 1177 hodnotící, průměr je 90 %).

35 02.07.2018

Úžasně čtivá a originálně poskládaná historka se zajímavým pohledem do vnitřního světa žen a (povrchního?) světa mužů. Oba pohledy autorky jsou ale pro mne těžko přijatelné: jednání žen a hlavně ústřední postavy je mi často nepochopitelné a nepříjemné, jednání mužů mi připadá nevěrohodné, je znát, že pro autorku jsou muži jedna velká nevyzpytatelná neznámá.
75 % (1450 hodnotících, 79 %).

35 03.05.2016

Zanedbaný interiér auta. Už několik týdnů. A v mobilu čeká Billy Byrne. Připravuji vysavač, vodu, hadry, jar, do ucha nasazuji handsfree, tisknu play a začínám. Ideální kombinace. U tohoto akčního, nostalgicky naivního dílka je možné soustředění rozdělit mezi dvě činnosti, přestože se říká, že muži to neumí. Tentokrát se mi podařilo zvládnout obojí.
Billy je něco jako Tarzan Chicaga, přenesený na loď, na ostrov, schopný nadlidských bojových výkonů a prožívající proměnu z odporného primitiva v ušlechtilou bytost. K dílku nerozlučně patří autorova tehdejší víra v převahu bílé rasy, odpor ke zbabělcům všech barev a také nezdolné přesvědčení, že správný muž vždy pomůže dámě v nesnázích.
65 % (aktuálně jsem třetí hodnotící, průměr je 67 %).
…
Kapitán Simms sotvaže uzřel těsně před přídí hroty skalisek, uvědomil si rázem nebezpečí, které lodi hrozí a ztratil hlavu. Byl neskonale zbabělý a nevěděl v zoufalství, co počíti.
Opustil kormidlo a zmateně pobíhal po palubě sem a tam, vykřikuje šíle strachem a hrůzou, aby jej někdo zachránil, slibuje nemožné obnosy tomu, kdo ho bezpečně dopraví na břeh.
Mužstvo vidouc, že kapitán ztratil hlavu, bylo zachváceno zmatkem a celá paluba se brzy ozývala zděšeným křikem a naříkáním.
Barbara Harding přihlížela s odporem této hnusné hře. Vidouc plakati a naříkati dospělé muže, pohrdala jimi ještě více než dříve.

34 06.09.2020

Přečteno díky ostré kritice jednoho uživatele na adresu Miroslava Žambocha. Bakly je prý okopírovaný Druss. Považuji to za směšnou výtku. Podobných postav i příběhů vycházejících ze starých bájí bychom ve fantasy našli desítky. Bakly i Druss patří do kategorie nemilosrdných, svalnatých, těžko porazitelných zabijáků, kteří působí navenek chladnokrevně a odtažitě, ale dokážou respektovat určitá morální pravidla. Styl psaní a popis jejich světů – tam se oba autoři liší. U Žambocha vidím větší sevřenost, přímočarost a břitký smysl pro humor, Gemmellovy příběhy jsou více rozvinuté do šířky s větším množstvím postav a čaruje se v nich častěji. V obou případech se jedná o zábavné a napínavé historky a i kdyby byl Bakly přiznaným synem Drussa, můj požitek z četby plné dobrodružství a fantazie by to nesnížilo.
75 % (zatím 119 hodnotících s průměrem 90 %).
…
Dopředu vystoupil další muž. Byl vysoký, širokoplecí, ve zprohýbaném kyrysu, se dvěma krátkými meči a bandalírem se čtyřmi vrhacími noži.
„Nejdřív kvůli tobě musíme čekat, kozí ksichte, a pak si na palubu přivedeš svýho přítelíčka. No, Kelva Šermíř se s takovýma, jako jste vy dva, plavit nebude.“
„To ani nemusíš!“ Druss vymrštil levičku, prsty se mu sevřely na mužově hrdle, a pravičkou šermíře udeřil do podbřišku. Jediným rozmachem zvedl Druss vzpírajícího se válečníka do vzduchu a hodil ho přes palubu.

34 03.02.2020

Příjemné setkání se starou trosečnickou partou. Čtenáři, kteří se těšili na pokračování, nacházejí přímočarý dobrodružný děj, jehož těžiště se posouvá doslova vzhůru a naopak postrádají palčivé filozofické otázky z dílu úvodního. Je to tak trochu jako pokračování úspěšného filmu: víc akce, víc efektů, ale něco důležité, kouzlo prvního nápadu a tvůrčího úsilí, tam chybí. Díky skvěle vygradovanému dramatickému závěru nechávám i po druhém přečtení čtyři hvězdy.
85 % (47 hodnotících s průměrem 91 %).
…
„Něco zabijeme v lese, neztratíme se… A vůbec, copak teď na něco takového můžeme myslet?“
„Vždycky, když člověk myslel, tak se mu to vyplatilo.“...

P.S.
V roce 1986 vycházela novela na pokračování v časopisu Sedmička pionýrů v číslech 1 - 27 pod názvem Druhá cesta k průsmyku (За перевалом).

34 05.11.2019