mi-380 komentáře u knih

Theorin a jeho Öland mě baví. A baví mě hlavně to, co spoustě čtenářů vadí: pomalost, komplikovanost, důkladnost, absence akce a klasického detektivního pátrání, náznaky nadpřirozena. Jeho knihy mají úžasnou atmosféru a není to jen zásluha prostředí ostrova. Theorin nám ukazuje Švédsko z té nejvšednější, nejobyčejnější strany a je to poučné. Prožíváme příběhy běžných lidí, jejich starosti a rodinné problémy, jejich tvrdé dětství, které se moc nelišilo od naší reality 20. století, a hlavně na rozdíl od jiných severských autorů neklade důraz na popisy drsného podsvětí a stejně drsných a neomylných policistů.
85 % (zatím 260 čtenářů s průměrem 78 %).

17 29.11.2017

Když se někdo živí celý život psaním hororů, je pochopitelné, že jeho první detektivka bude náležitě krvavá. Když vraždy, tak samozřejmě sériové a neskutečně bizarní, skoro až na pomezí fantasy. Je tu obvyklá dávka napětí a tipování pachatele, ale větší plus má tentokrát něco jiného. Tím, čím mě autor okouzlil, je popis svérázných postaviček žijících v Corku a jeho okolí včetně jejich dramatických osudů, kořenících v drsné minulosti Irska.
80 % (zatím 259 hodnotících s průměrem 82 %).

17 26.10.2017

Tahle báječná dobrodružná road movie jedenáctého století právě s poslední stranou skončila a okamžitě nastal ten nostalgický pocit prázdnoty a stesku po postavách, s nimiž se musím rozloučit. Co teď? Nejvíc by mě lákalo vydat se po jejich stopách křížem krážem třemi světadíly.
90 % (aktuálně 137 hodotících a průměr 87 %).

17 07.06.2015

Skvělý příběh, ve kterém jsou mladický optimismus a dobrota ubíjeny lidskou malostí a zlými pomluvami, psaný dnes už archaickým stoletým jazykem. I koncem 19. století si média (mám dojem, že kramářské písně tehdy plnily roli dnešního Aha nebo Blesku) ráda překrucovala skutečnost podle zájmu obecenstva.
70 % (71 hodnotících, 80 %).

17 15.02.2015

Kniha o psaní scénáře, který se časem mění na jiný literární tvar a ten se ještě jednou mění na další literární tvar. Spisovatel - emigrant těží ze svých zkušeností jednoho z miliónů obyvatel Chicaga, města, které má svá nejlepší léta už asi za sebou a všímá si obyčejných lidí z metra, z barů, dělníků z firem a postaviček z chátrající české čtvrti. Jejich skutečné osudy podobně jako Hrabal zapisuje a mírně přizpůsobuje potřebám své knihy. Naturalistické a originální dílko doplněné černobílými fotografiemi chicagské periférie. 70 %.

17 30.03.2012

Indridasonův třináctý román s Erlendurem je prequel. Erlendur jako začínající policista je vnímavý, zvědavý a asertivní, stejně jak ho známe v roli zkušeného kriminalisty. Procházíme Reykjavíkem počátku sedmdesátých let, z pohledu řadových policistů nic pozitivního: plno opilců, bezdomovců, kriminálníků, rváčů, násilí a dopravních nehod. Autor vyzrál, jeho úsporný styl je dokonalý, postup řešení případu je možná pro někoho pomalý, mně vyhovuje. Setkáváme se s mnoha svéráznými Islanďany (včetně jeho Halldóry) a s podivnými kouty starého Reykjavíku. Amerikanizace je zatím ještě za oceánem, ale skrz vojenskou základnu už klepe na dveře.
85 % (51 hodnotících, průměr 71 %).
…
„Tady nikde nedostaneš hamburger ani hranolky, jen na jednom nebo dvou místech. Větší zapadákov nemůže existovat.“
„Na Geithálsu dostaneš kdykoli něco teplého k jídlu,“ namítl Marteinn.
„Ano, dokonce tam mají i pečenou skopovou hlavu,“ přidal se Erlendur.
„S tuřínovou kaší,“ dodal Marteinn.
„Právě o tom zrovna mluvím! Copak to je nějaké jídlo? Skopová hlava! Tuřínová kaše! Krom toho je Geitháls úplně z ruky. Co by komu udělalo, kdyby se někdo v tomto městě postaral o pořádnou kulturu stravování?“
„Mně Geitháls docela vyhovuje,“ ušklíbl se Erlendur.
„Kdo by si kupoval nějakou skopovou hlavu, která na něho cení zuby?“ odsekl Garðar rozčíleně. „Potřebujeme tady lokály rychlého občerstvení, kde se dá koupit pořádný hamburger a pořádná pizza. To je kultura stravování. Kdybych měl peníze, hned bych si tady pizzerii otevřel. Na tom by se dalo vydělat!“
„Já nevím,“ zapochyboval Erlendur.
„Takové lokály jsou prostě praktické a skvělé, navíc i levné! Dost už s těmi věčnými vařenými rybami a bramborami ve slupce. Člověk si vyjde někam na jídlo a nemusí utrácet drahé peníze v nějakém snobském podniku! Lidi, copak tomu nerozumíte? Amíci mají na takové věci prostě zlaté ručičky. Dokonce pizzu dodávají až do domu, ani tam nemusíš jezdit. Zavoláš, něco si objednáš a za chvíli ti jídlo dovezou.“... :)

16 09.04.2019

Jak hrál, tak vypráví.
Doba před rokem 1989 – mladý, veselý, ukecaný frajer, který se zdánlivě bezstarostně protlouká válkou, reálným socialismem i emigrací a je ho všude plno.
Po roce 1989 – už ne tak mladý, smutný, zatrpklý, málomluvný nespokojenec, naštvaný na porevoluční vývoj a možná na celý svět.
80 % (9 let po vydání 7 hodnotících s modrým průměrem 77 %).

... „Proč tyhle lidi (myšleno bývalé udavače a agenty STB) musím pořád potkávat?“

16 15.01.2019

Spotřební zboží s očekávanou hodnotou: jedinečný policista, odporný padouch, rychlý spád děje, kvalitní peripetie, napětí podněcující rychločetbu, vynalézavé řešení.
75 % (266 hodnotících je na průměru 83 %).

16 04.12.2018

Poslední romány s Reacherem byly čím dál pomalejší a ukecanější. Výjimkou byly ty z vojenského prostředí (Poslední sbohem a Večerní škola). Povídky mi vrátily Reachera takového, jakého mám nejraději: méně řečí, více akce, tvrdost, rozhodnost, rychlost a přitom empatie s lidmi, kteří si to zaslouží. Zároveň některé příběhy pěkně vyplňují neznámé kousky Reacherovy minulosti.
95 % (zatím 56 hodnotících s průměrem 86 %).

16 07.09.2018

Pistolníkem jsem se pracně prokousal v naději, že pokračování bude skvělé... a ono to vyšlo. Bez chyby je první polovina, která má spád, napětí a dokonce i (v rámci žánru) přijatelnou logiku. Druhá část knihy s hledáním dalších důležitých postav už mi tak úžasná nepřipadala. Některé události King protahuje až nesnesitelně. Naštěstí ale nakonec do sebe vše (s náležitým zvukem pistolníkových zbraní) pěkně zapadne.
85 % (zatím 715 hodnotících je na průměru 91 %).

16 28.02.2017

Alternativní historie bez (až na jednu výjimku) sebemenšího popisu vizáže lidí. Smutný, pomalu se odkrývající osud hlavních postav. Velmi podrobné náhledy do myšlení hlavní ženské postavy, o to podivuhodnější, že autorem je muž a k tomu ještě v Anglii od malička žijící Japonec. V nenápadné SF zabalená melancholie a nostalgie o tom, že všichni jsme vlastně kdysi v mládí něco důležitého propásli, to vše zdůrazněno ponurou atmosférou díky převážně zimním vzpomínkám, neustávajícímu větru a skoro hmatatelné britské vlhkosti.
85 % (zatím 139 hodnotících, 82 %).

16 04.09.2015

Olav, to je city o něco lépe vybavený Dexter: 90 % (65 hodnotících, 78 %). Norové jako by se vyžívali v traumatech. A pokud by snad traumata díky ropnému blahobytu mizela, dovedou si je opakovaně přivolávat zpět (imigranti, Breivik, Barnevernet, Nesbø...).

16 28.06.2015

Alkohol a cigarety. Tak tohle v porovnání s díly otců zakladatelů Hammetta a Chandlera zmizelo. Jinak jde o drsnou školu často mnohem drsnější, kde nechybí rychlý spád děje, napětí, neohrožený hlavní hrdina, vtipné hlášky, ich forma a samozřejmě překombinovaná a těžko uvěřitelná zápletka.
75 % (aktuálně 206 hodnocení, 88 %).

16 05.12.2014

Spád děje je neuvěřitelný, množství vedlejších postav obrovské, princovo zacházení s penězi nesmyslné, závěr plný dějových kotrmelců mě zavalil jako tsunami.
80 % (průměr 40 hodnotících přede mnou je 90 %).

16 16.12.2013

Neuvěřitelný spád děje, do kterého jsem se velmi snadno ponořil a s hlavním hrdinou a jeho schopnostmi velmi rád ztotožnil. Rychlosti a akce je tolik, že logika příběhu občas pokulhává, ale i tak: už dávno jsem vánoční dárek nespotřeboval během dvou dnů. 85 %.

16 04.01.2012

Devadesátá léta, fenomén Středozemě se teprve rozbíhal, vycházely knihy, neexistovaly filmy, s výjimkou ne moc povedeného, napůl animovaného „Hobita“. Tenkrát jsem objevil a koupil dvě knihy: „Tolkienovy říše“ a „Svět J. R. R. Tolkiena“ plné úžasných ilustrací a citací z knih, které pro mě v té době byly absolutním čtenářským zážitkem. Tyhle obrázky mi dokonale doplnily můj pohled do Tolkienových světů a mám dojem, že mnohé z nich pomohly i filmařům při pozdějším natáčení.
100 % (aktuálně 42 hodnotících s průměrem 95 %).

15 16.02.2019

Noir, to jsem věděl. Že bude takhle černý, to jsem nečekal.
Četba mi připomínala listování tím nejdrsnějším komiksem, ovšem vycházejícím z reality velkoměstských no-go zón a nepostižitelných úchylů. Překupníci, děvky, žebráci, alkoholici, malí a větší mafiáni. Putyky, drogy, orgie, bolest, chudoba, zločin, ledový vítr. Jen malý rozdíl mezi kriminalistou a kriminálníkem. Porovnání s Marlowem? Jen okrajově. Tady jde o cestu nejhnusnějším bahnem a špinavým sněhem Glasgow začátkem roku 1973 s retrospektivou, vztahující se k ještě temnějším událostem roku 1951. Podsvětí předválečného amerického západního pobřeží je proti tomu pohádková říše. Tohle Skotsko je bez humoru, bez sentimentu, bez perspektivy.
80 % (zatím 32 hodnotících s průměrem 76 %).

Vybral jsem nejlaskavější scénu:
… Přistoupila k nim slečna s obličejem plným beďarů a obří plackou s Davidem Cassidym na halence. Držela před sebou malý bloček a ohryzávala propisku. „Co si dáte?“ zeptala se.
„Čaj,“ řekl Wattie. „A co takhle úsměv?“
„Ani náhodou,“ opáčila a odešla.
„Okouzlující.“ Wattie se rozhlédl, červené boxy, promaštěné jídelní lístky...

15 21.01.2019

Roztahané a upovídané mírně nad míru. Ale se spoustou perliček na dně jako obvykle.
75 % (17 hodnotících, průměr 85 %).

... „Ale kdepák!“ rozčiloval se pomocník, „když jsem vojákoval v Jeseníkách, tak se v těch zasněženejch horách ztratila baba na lyžích. Tak jsme ji šli hledat se dvěma bernardýnama. A pod Pradědem se nám ztratil praporčík a na ty bernardýny se nalípal tak sníh, že jsme je museli nýst v dekách. A každý to hovado vážilo metrák a dvacet kil rampouchů navíc. Snášeli jsme je jak piana tím sněhem. A v kasárnách doktoři museli dávat těm psům obklady, jak dostali horečku. Ale praporčíka jsme už nenašli nikdy. A ta baba, co se ztratila, ta se vrátila ráno, táhla za sebou lyže a bylo jí hodně přes šedesát… prej si jen tak vyšla na procházku na Praděd…“

15 27.12.2018

Kouzlo tajuplného prostředí psychiatrické léčebny, tolik oblíbené spisovateli, čtenáři i filmaři. I můj oblíbený Theorin se nechal zlákat a vymyslel na toto téma překombinovanou, ale také napínavou spleť příběhů s pomalu se odkrývajícími záhadami. A vše končí, stejně jako jeho ölandské romány, velkým přírodním (skoro blockbustrovským americkým) finále.
75 % (aktuálně 526 hodnotících s průměrem 80 %).
Ale Öland je Öland.

15 24.11.2018

Bájný pistolník Shane z pohledu malého kluka. Svět kovbojů, dobyvatelů Západu a jejich tvrdé práce, hrdosti, bojů o pastviny a svou čest, v té nejryzejší westernové podobě.
75% (zatím 108 hodnotících s průměrem 88%).

15 18.04.2017