mi-380 komentáře u knih

Čas od času dostanu chuť na spoluúčast při rozplétání hodně zamotané záhady. K tomu mám po ruce čtrnáct thrillerů od Cobena, právě jsem dočetl sedmý z nich. Dostal jsem, co jsem čekal: komplikovaný děj, propojení s minulostí, záhadnou ztrátu blízké osoby, několikanásobné překvapení, narůstající napětí a maximální čtivost.
90 % (zatím 458 hodnocení s průměrem 87 %).

P.S.
V roce 2006 natočili Francouzi podle knihy bohužel jen průměrný film Nikomu to neříkej (na čsfd 68 %).

66 21.03.2023

S optimistickým heslem „nevzdávej to“ prochází mladičká hrdinka vývojem a poznáním, že…
Autorka ve svých románech často čerpá ze svých zkušeností, zde svou chytrou, ale zároveň naivní (čtenář má na rozdíl od ní brzy jasno), slušně vychovanou, předpubertální dívenku vykresluje s jejími názory, problémy a vztahy přesvědčivě, vlídně a shovívavě.
Kéž by vždy k úspěchu stačilo jen „nevzdávej to“.
85 % (zatím 576 hodnocení s průměrem 87 %).

66 20.11.2022

Steve Carella řeší případ zdánlivě jednoduchý, jenže… Autor znovu na polovině stran (v porovnání se současnými thrillery) rozvíjí napínavé a komplikované pátrání, plné smysluplných odboček a zamyšlení nad tehdejší americkou společností (1975).
Tentokrát bez humoru a bez dobrého konce.
85 % (zatím 87 hodnotících s průměrem 86 %).

66 04.08.2022

1971, vlna násilí se stupňuje, policisté mají práce, že nestačí přesčasy. Autor znovu úspěšně mění styl vyprávění, tentokrát nenajdeme jednu hlavní roli, ani dvě, ani tři, všichni detektivové (do jednoho) mají co dělat, každý řeší nějaký případ, takže McBainův polodokumentární styl se zde mění na styl skorodokumentární, při němž popisuje několik rušných velkoměstských hodin a během nich množství případů - od krádeží, přes vraždy, až po terorismus. 159 stran a v nich deset, možná i víc detektivek, to tu snad ještě nebylo. Ano, zjednodušení stylu bylo nevyhnutelné, ovšem originální postřehy a živé dialogy naštěstí ani tentokrát nechybí.
80 % (hodnotilo 78 uživatelů, průměr 86 %)
…
„Stejně je kafe v čudu,“ řekl na to bufetář.
„Pročpak?“
„Až mi někdy policajt zaplatí za kafe, udělám přehlídku na Hall-avenue.“
Nikdo mu neoponoval. Neměli sice ve zvyku v okolních podnicích za kávu platit, ale neměli rádi, když se jim to připomínalo.

66 19.03.2022

Jaro 1995, navazujeme na starý nedořešený případ z let osmdesátých (z doby, kdy v Československu bylo plno ruských a ukrajinských vojáků, tehdy ještě ve společném dresu, a vida, od včerejška jsou jejich armády v plné zbroji zase nějak blíž).
Před revolucí nepostižitelná ďábelská femme fatale Hilda je znovu na scéně. Velká část příběhu je založena na přímé řeči a jedna nekonečná kapitola prostřednictvím diskuze mezi detektivy rekapituluje případ z Bremena minulosti. Správně dávkovaná přímá řeč zrychlí a zpestří děj, jenže tentokrát je jí tolik, že tohle pravidlo nefunguje. A humor? Nooo, býval údernější. Naštěstí, kladů je i tak dostatek: případ/nepřípad s kočkou je utěšeně záhadný, setkání s partou z kriminálky od dvou lvů příjemné jako povedený třídní sraz, klientelistické prostředí Bratislavy, pardon Nášho Mesta, dostatečně povědomé a důvěryhodné, a četba Martina Mňahončáka dokonalá. Trpělivé čekání na audioknihu se mi u Dominika Dána zatím vždy vyplatilo.
80 % (právě 92 hodnocení s průměrem 85 %).

P.S.
Chronologicky vmáčknuto na pozici 15, mezi Cigaretka na dva ťahy a Popol všetkých zarovná. Dánovo aktuální pořadí „divokých devadesátek“ (v závorce datování hlavního příběhu):
04. List zo záhrobia (1990)
05. Mucha (1990)
06. Beštia (1990 - 1992)
07. V tieni (1991)
08. Bremeno minulosti (1991 s návratem do 1985)
09. Mucholapka (1991)
10. Rudý kapitán (1992)
11. Krv nie je voda (1992)
12. Smrť na druhom brehu (1994)
13. Korene zla (1994)
14. Cigaretka na dva ťahy (1995)
15. Mačacia stopa (1995 s návratem do 1985)
16. Popol všetkých zarovná (1996)
17. Nehanebné neviniatko (1997)
18. Na podpätkoch (1998)
19. Jednou nohou v hrobe (1998)
20. Cela číslo 17 (1998)
21. Žiješ iba dvakrát (1999)

66 25.02.2022

Dánsko, Švédsko, Norsko a zase Švédsko. Svědomitý a kultivovaný pohled do Skandinávie před devadesáti lety. Dnes by se Čapek z některých převratných změn v těchto zemích blahobytu osypal. Jeho výprava byla tenkrát pěkně dlouhá, používal všech možných dopravních prostředků, a byl jsem nadšen z jeho schopnosti vše popisovat laskavě a v kontextu s historií, kulturou, vědou. Nebyla to výprava novodobého brouka Spěšníka za exkluzivními zážitky, byla to cesta moudrého a vzdělaného člověka, který nadšeně pozoroval svět kolem sebe, zajímaly ho i ty nejjednodušší věci a uměl o tom všem hezky napsat, navíc knihu tu a tam oživil poezií od manželky a zaplnil vlastními kouzelnými obrázky dokazujícími, že slavným malířem Čapkem mohl být i on, nejen bratr Josef.
100 % (zatím 208 hodnocení s průměrem 88 %).
…
„Copak se loď může překotit?“
„Neei.“
„A může se srazit s jinou?“
„Neei. Leda by byla mlha.“
„A bývá tady v létě mlha?“
„O ja. Mlha, to někdy přijde. Jaa.“ Kaptein přívětivě mrká modrýma očkama
…
Hledal jsem v Oslo odpověď na otázku, jak to přijde, že tak malý, a pokud mohu soudit, i chudý národ, a že tak nevelké, a pokud jsem viděl, i dost všední město jako Oslo ze sebe vydaly tak velkou a úžasnou literaturu.
…
Bergenská horská trať náleží k takzvaným divům techniky. Divy techniky, to jsou zpravidla tunely a viadukty; ale Bergenská trať má tu zvláštnost, že tu mají tunely, abych tak řekl, umělé, vybudované nad zemí, postavené z trámů a prken.

66 05.01.2022

Tři povídky, skoro novely, tři chytře vzájemně propletené pohádkové příběhy, zalidněné stovkami postav serů, lordů, panošů i prostých lidí, které dokáže takhle marnotratně chrlit snad jen JRRM. Ústřední postava rytíř ser Duncan Vysoký patří určitě mezi nejsympatičtější hrdiny světové literatury, zvlášť když ho porovnáváme se všemi intrikány a podvodníky Martinova světa. A pro nadšence PLaO je to povinná četba - hlavně díky detailním popisům rodu Targaryenů.
85 % (1009 hodnotících, 85 %).

66 31.08.2021

Tenhle úžasný životní příběh se mi pořád omílá v hlavě, ke knize se často vracím, nedá mi to, musím přidat pár citátů.
…
Někteří lidé říkají: „Dejte zákazníkům, co chtějí.“ Ale to není můj přístup. Naším úkolem je zjistit, co chtějí, ještě než to začnou chtít.
Myslím, že to byl Henry Ford, kdo jednou řekl: „Kdybych se byl zeptal zákazníků, co chtějí, řekli by: ‚Rychlejšího koně!‘ “
…
Když se náš rozhovor stočil na žalostný stav americké ekonomiky a politiky, předložil mi Jobs několik ostrých názorů týkajících se absence silných světových vůdců. „Obama mě zklamal,“ řekl. „Ten vést nedokáže, protože má strach, aby se někoho nedotkl nebo někoho nenaštval.“ A pak, jako by mi četl myšlenky, se usmál a dodal: „Ano, tenhle problém jsem já osobně nikdy neměl.“
…
„Prezident je velmi bystrý člověk,“ řekl Jobs, „ale neustále nám vysvětloval, proč to či ono nejde. A to mě skutečně rozčilovalo.“ Jobs neustále zdůrazňoval, že musí být nalezen způsob, jak zajistit Americe více kvalifikovaných inženýrů.
…
„Líbí se mi myšlenka, že i po mé smrti ze mě něco zůstane,“ řekl. „Je divné si pomyslet, že celý život shromažďujete zkušenosti, možná i nějakou tu moudrost, a najednou z toho nic nezbude. A tak bych opravdu rád věřil, že něco zůstane, že třeba naše vědomí bude někde existovat dál.“
Pak dlouho mlčel. „Ale na druhou stranu – možná je to, jako když zmáčknete vypínač,“ řekl pak. „Cvak! A všechno je pryč.“ Znovu se odmlčel a po chvíli se usmál. „Asi proto jsem na naše výrobky nikdy nechtěl dávat vypínač.“

66 26.07.2021

Dají se propojit palčivá témata eutanázie, coming outu, rozpadlé rodiny a soudního souboje s naturalistickým náhledem do života vlčích smeček? Autorka přesně zaostřila pohledy sedmi vypravěčů* a s nimi tohle originální drama zvládla na výbornou.
95 % (zatím 721 hodnotících s průměrem 86 %).
...
PODĚKOVÁNÍ
Mám štěstí, protože mě obklopují lidé, díky nimž vypadám daleko chytřejší, než doopravdy jsem.

* Luke, Edward, Cara, Georgie, Joe, Helen, Barney

66 23.05.2021

V rytmu kopyt pádících koní sází autorka ústy pěti příbuzných žen větu za větou a stejně rychle a nezadržitelně vpřed ubíhá celé tohle originální vyprávění. K jakým koncům? Celou dobu jsem měl o ty svérázné Čingischánovy potomky strach… Celou dobu mě autorka dokázala stoprocentně držet v pozoru a můj romanticko-cestovatelský pohled na „moderní“ Mongolsko uváděla do sice tušené, ale ne zas tak moc známé, neromantické, vodkou nasáklé, reality a nostalgického vytržení. Právě nadšeně sleduji na HBO irský seriál Normální lidi, hlavnímu hrdinovi jde v jedné epizodě o stipendium z literatury na Trinity v Dublinu. Být v porotě, Petru Hůlovou, která takhle psala už ve svých dvaadvaceti letech, bych doporučil na prvním místě.
100 % (aktuálně 564 hodnotících s průměrem 85 %).
…
My ve městě třeba igelitový tašky se sprajtovejma plechovkama, vodkovejma flaškama a zbytkovým jídlem házíme z okna, ale u babky se všechno válelo kolem geru jako hradba, kterou jsem musela pokaždý překračovat s velkým sebezapřením. Mluvit o nějakým mytí, to vůbec nemá cenu, a pralo se taky málokdy.
…
Že ho s tim benzínem zachránila a že si na to spolu musej trochu cucnout, a pak seděli a pili, až byla láhev prázdná, a když se blížila máma, tak utekli zadnim vchodem za barák a tam jí řek, že je tou nejzářivější hvězdou tohohle nočního nebe, a povalil jí na zem.

66 22.03.2021

Nepřetržitý dětský útěk, schovávání, útěk, pátrání a zase útěk. Důvod? Jeden z vynálezů největšího génia všech dob, Járy Cimrmana. Pozor, zde ho najdeme pod tajným označením Hanuš Nápravník. Vložení fiktivní zóny do Prahy se autorovi povedlo dokonale, stejně jako přenesení čehosi jako foglarovské tajemství do současnosti, takže tohle dobrodružství předpubertální party se mi četlo jako po másle (tedy, střídal jsem četbu s poslechem), i když už dávno nelezu s kámošema přes ploty a po střechách. Ilustrace Karla Osohy dokonale pomáhají navodit atmosféru schikanederského tajemna, plíživého nebezpečí, starosvětského dobrodružství.
85 % (aktuálně 559 hodnocení s průměrem 85 %).

66 11.03.2021

Kolem knihy jsem chodil s tak velikou úctou, že jsem se bál začít, bál jsem se nudy starobylého textu. Ale od téhle úžasné četby na pokračování jsem se nemohl odtrhnout, pecku v uchu jsem nesundal celý den. Šumava je můj nejoblíbenější cíl cest po Čechách, každý rok se tam toulám alespoň týden, s blízkými poblíž a s foťákem u pasu, ale v tomhle koutě jsem ještě nikdy nebyl, přitom okolí Kvildy a Modravy (Maderu) mám prošmejděné ikskrát. Mám se na co těšit – Březník (Pürsling), Luzný (Lusen), Spitzbergy, Mokrůvka (Moorberg), Moorkopf, Modrý sloup (Blaue Säulen).
Autor příjemným jazykem popisuje nekonečná střetnutí s nudou studených samot, bavorskými pytláky a s vlastním svědomím, a současně přiléhavými popisy vykresluje nepřístupnou, nezkrocenou, krásnou přírodní krajinu. Kniha z roku 1892 mě navíc příjemně překvapila spoustou drobných i velkých dramat, které kvalitní výkony interpretů skvěle akcentují.
100 % (aktuálně 222 hodnocení, průměr 89 %).

P.S.
Při natáčení se tenkrát v roce 1983 sešli Otakar Brousek, Vilém Besser, Čestmír Řanda, Václav Kaňkovský, Jiří Hromada, Ludmila Roubíková a Pavel Soukup.

66 25.10.2020

Pouliční dětské gangy bojují o nadvládu nad čtvrtí, ulicí, nad ostatními chlapci, co jsou zatím neutrální. Jako v New Yorku nebo v Malmö, jen místo střelných a bodných zbraní hoši používají samizdaty a pletichy, Šípáci navíc šlechetnost a neuvěřitelný smysl pro spravedlnost. V mládí jsem Foglara a jeho dílo sledoval jen zpovzdálí, za významnější morální ikony jsem tenkrát považoval Vinnetoua a Old Shatterhanda, ale poslední dobou, kdy můj čtenářský čas často věnuji nápravě starých restů, si tu a tam tyhle typicky české romanticko-dobrodružné příběhy, svou milou naivitou navozující příjemné melancholické pocity, rád vychutnávám.
...
„Zrovna vyšel nový Sběrač – a Dvorečáci s Bratrstvem Kočičí pracky se v něm vytahují, že někde ve Stínadlech objevili pravý ráj koček – a že je tam lidi střílejí – aby se moc nerozmnožovaly – a Bratrstvo tam pro ty postřílené kočky teď někdy chce jít – a už předem ve Sběrači nabízí Druhostraníkům obstarat vysušené kočičí tlapky odtamtud – kus po koruně – a jmenuje se to tam prý Kocouří hrádek!“...
75 % (aktuálně 1226 hodnotících s průměrem 93 %).

65 12.05.2024

Další policistka s těžkým traumatem. Psychologa bere jako obtěžující zlo, hektolitry alkoholu samozřejmě jako nutné dobro. U četby mě udržel osvěžující popis byrokratických překážek v pátrání - místo práce v terénu nekonečná školení, místo maximálního nasazení pracovní doba od - do. Jenže brzy se vracíme do hlubokých kolejí dávno už vyježděných tradičními těžkými vahami thrillerových postupů: zvrácený sériový vrah, záhadné sklepení, bizarní vraždění, nepochopení nadřízených, sama v nebezpečném území, zásah na poslední chvíli. Závěrečné dílky skládanky celkový dojem mírně vylepšují, ale další případy s Rosalind Krayovou už řešit nebudu.
60 % (zatím 119 hodnocení s průměrem 87 %).

65 15.04.2023

Isola/New York, 1987/1988, Silvestr/Nový rok. Skvěle popsaná atmosféra zimního studeného velkoměsta i zdlouhavého trpělivého pátrání v několika rovinách. Nepřestávám obdivovat autora, jak na takhle malé ploše znovu dokázal přiblížit osobní životní peripetie několika významných postav. Za mě jedna z nejlepších návštěv 87. revíru.
95 % (zatím 128 hodnocení s průměrem 80 %).
...
Venku ještě pořád sněžilo.
Před dvěma dny jsem ležela pod palmou a popíjela ledové daiquiri, povzdechla. A podívejte se na tohle.
Carella se podíval.
Nijak ho to nepotěšilo.
Pluhy nevyjedou, dokud nepřestane sněžit, a k tomu se zatím neschylovalo.

65 24.03.2023

Autorovi znovu jeden případ nestačil, asi aby toho Oldřich neměl málo, když konečně se všemi svými blízkými opustil Bezděz a vyrazil na důležitou akci na sever do Lemberka, takže si pátráním všichni krátili čas při čekání na krále.
Příjemná směs dobrodružství, historie a detektivky, došlo i na lehké fantastično.
80 % (aktuálně 664 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Mladík sebou trhal v křečích, potom zbledl a začal se dusit. Svíral pěsti, až mu zbělely klouby. Z nosu mu vytryskla krev. Svalil se na zem a chraptivě naříkal.
„Zešílel," tiše konstatoval Havel z Lemberka. Pak se obrátil na královské vojáky.
„Odneste ho do vězení!"
„Myslím, urozený pane, že se dusí," namítl jeden z nich. „Neměli bychom zavolat lékaře? Bez ošetření to nevydrží!"
„Nikoho nevolej," chladně nařídil velmož. „Pokud si zaslouží milost, Bůh mu pomůže!"
Pak vstal a aniž se ohlédl, zamířil ke schodišti.

65 08.02.2023

Isola, jaro 1987, autor znovu vymyslel originální zápletku a dokázal ji vtěsnat do přiměřeně útlého formátu.
Obvyklá hvězda 87. revíru Carella (v každém dílu uveden: Byl to vysoký, tmavovlasý muž s hnědýma očima, které v koutcích směřovaly dolů a dodávaly jeho obličeji poněkud orientální výraz) tentokrát uvolňuje prostor Halu Willisovi (zde: Manévrovat kolem malého Willise byla hračka. Monoghan a Monroe, oba stejní mastodonti, si říkali, že by nechtěli mít za partnera takové vyžle jako je Willis, hubený, šlachovitý prcek, který by za starých časů jen taktak vyhověl požadavku 173 cm; dneska ovšem nemusí být člověk větší než požární hydrant, prý aby se nikdo necítil diskriminovaný. Dneska máte ve městě policajty, co by se člověku vešli do kapsičky u saka). Během vzpomínání hlavní ženské postavy Mary Ann na život v Latinské Americe jsem zažíval znovu silné pocity déjà vu - Dominik Dán a Ed McBain by si náramně rozuměli.
95 % (zatím 108 hodnocení s průměrem 86 %)
…
Mexické zákony se zakládaly - a dosud zakládají - na napoleonském zákoníku. Řečeno jednoduše, člověk je vinen, dokud neprokáže svou nevinu.

65 31.01.2023

Starý dobrý anglický humor, mírný, občas potměšilý, a také laskavý a přátelský k lidem, co se mají dobře i bez toho, aby museli pracovat. Skoro století stará šaráda se točí kolem uneseného prasete jednoho lorda, skandálních pamětí jeho bratra a utajených zasnoubení jejich mladých příbuzných. Na absolutní spokojenost mi to nestačilo, v labyrintech vztahů a záměn na zámku Blandings jsem se občas ztrácel, i když Rudolf Pellar při četbě audioknihy z roku 1979 podává mistrovský výkon.
70 % (zatím 155 hodnocení s průměrem 85 %).

P.S.
I já považuji předmluvu za geniální (jak napsala „aginecka“)

65 14.12.2022

Teprve podruhé jsem přečetl něco tak beznadějného (pokud nepočítám popisy válečných utrpení). Pesimističtější bylo snad jen Šlejharovo Kuře melancholik.
Bellová je původem Bulharka, to jako by z hloubi historie vysvětlovalo její výběr prostředí. Bulhaři, stejně jako místní lidé kolem jezera, mají v genech směs turkické a slovanské krve, jenže tím podobnost s relativně pohodovým Bulharskem končí. U jezera (asi Aralské, ale možná jsou i další, méně známá) tahle turkicko-slovanská směs spolu s místní kulturou bavlny, vodky a násilí, vede k absolutní katastrofě, a to ne pouze ekologické.
Naturalismus v té nejhrubší podobě.
85 % (zatím 1038 hodnocení s průměrem 74 %).
…
„No jo. Nikdo není vomluvenej. Může ti bejt devadesát, můžeš mít jen jednu nohu a jedno voko, ale jak se sklízí bavlna, tak musíš jít na pole a makat. Matky s dětma, dokonce i starosta.“
…
Nami leží na suché trávě nad betonovým molem, na vrcholu kopce, kde si Rusové před lety postavili anténu pro meziplanetární vysílání. Tehdy bylo ještě jasné, že budou létat na jiné planety, osidlovat je a snad se i s mimozemšťany a mimozemšťankami družit, Nami se o tom ještě učil ve škole, ale postupně o tom učitelé přestali mluvit.

65 20.10.2022

Boj za nezávislost made in Heinlein. Autor posílá hlavního hrdinu spolu s dokonalým počítačem do revoluce - boje proti systému a předvádí naplno svůj libertariánský přístup – jakákoliv vláda jen omezuje svobody, otravuje a brzdí individuální aktivity. Heinlein byl nejen spisovatel, ale také voják, politik, filozof a prognostik, který dokázal vidět daleko dopředu. I tentokrát (1966) chrlí plno nápadů a předpovědí, jen občas mi ty revoluční buňky a soudruzi v nich lezou na nervy, stejně jako když jinak celkem svižný děj tu a tam vyplní zdlouhavé vysvětlování.
80 % (aktuálně 247 hodnotících, zatím průměr 84 %).
…
Řízená demokracie je, Manueli, krásná věc. Alespoň pro ty, kdo ji řídí. A největší síla této demokracie je ‚svobodný tisk‘. ‚Svobodný‘ tady ovšem znamená ‚odpovědný‘ a vedoucí činitelé určují, co je ‚odpovědné‘ a co ne.
…
Kdysi pracovalo mnoho hlupáků pro vládu a byli vděčni za své malé, ale pravidelné platy. To ale nebylo nic pro mě. Já jsem se narodil svobodný a chtěl jsem, aby to tak zůstalo. Byl jsem soukromý podnikatel a nebyl jsem na výplatní listině žádné státní organizace. Časy se mění.

P.S.
Obálka příšerná, anotace zbytečně rozsáhlá, plná spoilerů.

65 02.09.2022