mi-380 komentáře u knih

Dánsko, Švédsko, Norsko a zase Švédsko. Svědomitý a kultivovaný pohled do Skandinávie před devadesáti lety. Dnes by se Čapek z některých převratných změn v těchto zemích blahobytu osypal. Jeho výprava byla tenkrát pěkně dlouhá, používal všech možných dopravních prostředků, a byl jsem nadšen z jeho schopnosti vše popisovat laskavě a v kontextu s historií, kulturou, vědou. Nebyla to výprava novodobého brouka Spěšníka za exkluzivními zážitky, byla to cesta moudrého a vzdělaného člověka, který nadšeně pozoroval svět kolem sebe, zajímaly ho i ty nejjednodušší věci a uměl o tom všem hezky napsat, navíc knihu tu a tam oživil poezií od manželky a zaplnil vlastními kouzelnými obrázky dokazujícími, že slavným malířem Čapkem mohl být i on, nejen bratr Josef.
100 % (zatím 208 hodnocení s průměrem 88 %).
…
„Copak se loď může překotit?“
„Neei.“
„A může se srazit s jinou?“
„Neei. Leda by byla mlha.“
„A bývá tady v létě mlha?“
„O ja. Mlha, to někdy přijde. Jaa.“ Kaptein přívětivě mrká modrýma očkama
…
Hledal jsem v Oslo odpověď na otázku, jak to přijde, že tak malý, a pokud mohu soudit, i chudý národ, a že tak nevelké, a pokud jsem viděl, i dost všední město jako Oslo ze sebe vydaly tak velkou a úžasnou literaturu.
…
Bergenská horská trať náleží k takzvaným divům techniky. Divy techniky, to jsou zpravidla tunely a viadukty; ale Bergenská trať má tu zvláštnost, že tu mají tunely, abych tak řekl, umělé, vybudované nad zemí, postavené z trámů a prken.

66 05.01.2022

Tři povídky, skoro novely, tři chytře vzájemně propletené pohádkové příběhy, zalidněné stovkami postav serů, lordů, panošů i prostých lidí, které dokáže takhle marnotratně chrlit snad jen JRRM. Ústřední postava rytíř ser Duncan Vysoký patří určitě mezi nejsympatičtější hrdiny světové literatury, zvlášť když ho porovnáváme se všemi intrikány a podvodníky Martinova světa. A pro nadšence PLaO je to povinná četba - hlavně díky detailním popisům rodu Targaryenů.
85 % (1009 hodnotících, 85 %).

66 31.08.2021

Tenhle úžasný životní příběh se mi pořád omílá v hlavě, ke knize se často vracím, nedá mi to, musím přidat pár citátů.
…
Někteří lidé říkají: „Dejte zákazníkům, co chtějí.“ Ale to není můj přístup. Naším úkolem je zjistit, co chtějí, ještě než to začnou chtít.
Myslím, že to byl Henry Ford, kdo jednou řekl: „Kdybych se byl zeptal zákazníků, co chtějí, řekli by: ‚Rychlejšího koně!‘ “
…
Když se náš rozhovor stočil na žalostný stav americké ekonomiky a politiky, předložil mi Jobs několik ostrých názorů týkajících se absence silných světových vůdců. „Obama mě zklamal,“ řekl. „Ten vést nedokáže, protože má strach, aby se někoho nedotkl nebo někoho nenaštval.“ A pak, jako by mi četl myšlenky, se usmál a dodal: „Ano, tenhle problém jsem já osobně nikdy neměl.“
…
„Prezident je velmi bystrý člověk,“ řekl Jobs, „ale neustále nám vysvětloval, proč to či ono nejde. A to mě skutečně rozčilovalo.“ Jobs neustále zdůrazňoval, že musí být nalezen způsob, jak zajistit Americe více kvalifikovaných inženýrů.
…
„Líbí se mi myšlenka, že i po mé smrti ze mě něco zůstane,“ řekl. „Je divné si pomyslet, že celý život shromažďujete zkušenosti, možná i nějakou tu moudrost, a najednou z toho nic nezbude. A tak bych opravdu rád věřil, že něco zůstane, že třeba naše vědomí bude někde existovat dál.“
Pak dlouho mlčel. „Ale na druhou stranu – možná je to, jako když zmáčknete vypínač,“ řekl pak. „Cvak! A všechno je pryč.“ Znovu se odmlčel a po chvíli se usmál. „Asi proto jsem na naše výrobky nikdy nechtěl dávat vypínač.“

66 26.07.2021

S napětím očekávaný návrat do Nášho Mesta se mi při četbě úvodních kapitol jevil jako pokračování ze setrvačnosti. Rozvleklé, pomalé, bez šťávy a tahu na bránu. Jenže brzy kolem nás začne autor motat jeho typickou pavučinu, tentokrát spletenou ze dvou časově posunutých případů. A znovu dokáže patřičně nahodit atmosféru porevoluční doby, přesně popsat postavy obětí, svědků, podezřelých i detektivů a případy krůček po krůčku vyřešit/skoro vyřešit.
I když pořadové číslo je 32, chronologicky se kniha aktuálně řadí na osmé místo, navazuje na román „V tieni“.
Audiokniha – opět skvělá četba Martina Mňahončáka.
90 % (zatím 17 hodnotících s průměrem 88 %).

P.S. Úvod série, chronologické řazení po vydání titulu „Bremeno minulosti“ (v závorce datování hlavního příběhu):
01. Uzol (1988)
02. Básnik (1988)
03. Nežná fatamorgána (1989)
04. List zo záhrobia (1990)
05. Mucha (1990)
06. Beštia (1990 - 1992)
07. V tieni (1991)
08. Bremeno minulosti (1991)
09. Mucholapka (1991)
10. Rudý kapitán (1992)
Kompletní aktualizovaný seznam: https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210

66 03.07.2021

Dají se propojit palčivá témata eutanázie, coming outu, rozpadlé rodiny a soudního souboje s naturalistickým náhledem do života vlčích smeček? Autorka přesně zaostřila pohledy sedmi vypravěčů* a s nimi tohle originální drama zvládla na výbornou.
95 % (zatím 721 hodnotících s průměrem 86 %).
...
PODĚKOVÁNÍ
Mám štěstí, protože mě obklopují lidé, díky nimž vypadám daleko chytřejší, než doopravdy jsem.

* Luke, Edward, Cara, Georgie, Joe, Helen, Barney

66 23.05.2021

V rytmu kopyt pádících koní sází autorka ústy pěti příbuzných žen větu za větou a stejně rychle a nezadržitelně vpřed ubíhá celé tohle originální vyprávění. K jakým koncům? Celou dobu jsem měl o ty svérázné Čingischánovy potomky strach… Celou dobu mě autorka dokázala stoprocentně držet v pozoru a můj romanticko-cestovatelský pohled na „moderní“ Mongolsko uváděla do sice tušené, ale ne zas tak moc známé, neromantické, vodkou nasáklé, reality a nostalgického vytržení. Právě nadšeně sleduji na HBO irský seriál Normální lidi, hlavnímu hrdinovi jde v jedné epizodě o stipendium z literatury na Trinity v Dublinu. Být v porotě, Petru Hůlovou, která takhle psala už ve svých dvaadvaceti letech, bych doporučil na prvním místě.
100 % (aktuálně 564 hodnotících s průměrem 85 %).
…
My ve městě třeba igelitový tašky se sprajtovejma plechovkama, vodkovejma flaškama a zbytkovým jídlem házíme z okna, ale u babky se všechno válelo kolem geru jako hradba, kterou jsem musela pokaždý překračovat s velkým sebezapřením. Mluvit o nějakým mytí, to vůbec nemá cenu, a pralo se taky málokdy.
…
Že ho s tim benzínem zachránila a že si na to spolu musej trochu cucnout, a pak seděli a pili, až byla láhev prázdná, a když se blížila máma, tak utekli zadnim vchodem za barák a tam jí řek, že je tou nejzářivější hvězdou tohohle nočního nebe, a povalil jí na zem.

66 22.03.2021

Nepřetržitý dětský útěk, schovávání, útěk, pátrání a zase útěk. Důvod? Jeden z vynálezů největšího génia všech dob, Járy Cimrmana. Pozor, zde ho najdeme pod tajným označením Hanuš Nápravník. Vložení fiktivní zóny do Prahy se autorovi povedlo dokonale, stejně jako přenesení čehosi jako foglarovské tajemství do současnosti, takže tohle dobrodružství předpubertální party se mi četlo jako po másle (tedy, střídal jsem četbu s poslechem), i když už dávno nelezu s kámošema přes ploty a po střechách. Ilustrace Karla Osohy dokonale pomáhají navodit atmosféru schikanederského tajemna, plíživého nebezpečí, starosvětského dobrodružství.
85 % (aktuálně 559 hodnocení s průměrem 85 %).

66 11.03.2021

Vracím se k Amišům. Před rokem jsem přečetl první díl, na tuto komunitu se ale nedá jen tak zapomenout, jsem tedy u nich podruhé. Autorka jde tentokrát rovnou ostře na věc, což představuje hromadu obětí hned na začátku. Naštěstí se zas tak moc nevyžívá v popisu vraždění, a tak spolu s psychicky nevyrovnanou policistkou Kate, bývalou Amiškou, a jejími spolupracovníky (z nichž jeden je extrémně psychicky nevyrovnaný) okamžitě zahajujeme standardní pátrání v nestandardním prostředí. Kromě exkurze do tohoto zvláštního mixu německy mluvících novokřtěnců a „Angličanů (Englischer)“, jak ostatní americké spoluobčany Amišové nazývají, je mi sympatický i styl vyprávění, kdy ich-forma střídá er-formu. Pár detektivek už mám za sebou, takže důvodné podezření mě tentokrát napadá poměrně brzy. Když ale nastane situace, že žena – policistka se v noci během deště a strašlivé bouře vypraví sama s baterkou do místa, kde včera došlo k masakru a podobnou hororovou situaci si klidně zopakuje, tak to teda nevím. Mám se smát, plakat nebo napsat stížnost panu prezidentovi?
Klady ale převažují, kniha má vysoký stupeň čtivosti, takže za mne poctivých 70 % (416 hodnocení, dosavadní průměr 88 %).
…
Dovolila jsem mu vyfotit mě. Ordnung to zakazuje. Neučiníš sobě rytiny a tak dál. Jenže on tvrdil…

66 30.11.2020

Červenec 1814, válka se převalila z poloostrova přes Pyreneje na sever, Britská armáda už zatlačila císařská vojska domů do Francie, a major Sharp a jeho střelci, navíc spolu s oddílem mariňáků, tam plní další sebevražedný úkol. Autor dokázal i tentokrát nabídnout napínavý a strhující příběh, přeplněný dějovými zvraty, velkým hrdinstvím a statečností, léčkami a úskoky, nesmlouvavou vojenskou taktikou, podlou zradou, a smutnými konci některých postav. Žánrově dokonalá práce.
90 % (aktuálně 76 hodnotících s průměrem 91 %)

P.S.
Válečné filmy, válečná historie, knihy o válce, váleční hrdinové. Od dětství mě to bavilo. S aktuálním, zdánlivě nekonečným a vojensky sotva řešitelným konfliktem na východě, kde morduje bratr bratra a vzájemně si likvidují vše, co kdysi jejich předkové společně vybudovali – kromě životů důvěru, rodinné vztahy i materiální hodnoty, mě čtení o válce už nějak přestává bavit. Proto jsem tohle Sharpovo dobrodružství četl tak dlouho.

65 23.02.2024

Jako bych se ocitl v jiném světě. Přátelství, klučičí kluby a klubovny, nekonečné aktivity v ulicích. Hezky si to autor vybájil. V jednoduchém, přímočarém vyprávění posílá Jindru na útěku z domova i ze školy do tajemné čtvrti, kde zoufalý klučina ožívá a stává se tam významnou postavou v boji za slušnost a spravedlnost. Typické foglarovské klukovské dobrodružství - příjemně naivní, neskrývaně výchovné, občas úsměvné.
70 % (zatím 515 hodnotících, průměr 87 %).
...
Když Balda vstoupil do klubu, nemluvíval zrovna nejslušněji. Ale stačilo jedno Jindrovo upozornění a Balda si už dával na pusu pozor! Panečku - takovým členem kdyby byl Dušan - a takové nadšení pro klub kdyby měl Ríša!
Jenom ty všelijaké partyky by měl Balda nechat! Pořád si půjčoval od Dušana a někdy i od jiných chlapců v klubu menší částky peněz - a dlouho je nevracel. Také knížka jemu půjčená jako by padla do moře!
...
"Dobrý večer, pane. Pěkně prosím, nepotřebujete učně? Rád bych se u vás učil truhlařině. Jmenuji se Jindřich Sochor. Otec mě vzal ze školy, protože mi je už čtrnáct let - a škola mně poslední dobou moc nešla!"
Mistr Jindru přelétl zkoumavě, poškrabal se na bradě a dlouho uvažoval - pak konečně promluvil:

65 16.04.2023

Další policistka s těžkým traumatem. Psychologa bere jako obtěžující zlo, hektolitry alkoholu samozřejmě jako nutné dobro. U četby mě udržel osvěžující popis byrokratických překážek v pátrání - místo práce v terénu nekonečná školení, místo maximálního nasazení pracovní doba od - do. Jenže brzy se vracíme do hlubokých kolejí dávno už vyježděných tradičními těžkými vahami thrillerových postupů: zvrácený sériový vrah, záhadné sklepení, bizarní vraždění, nepochopení nadřízených, sama v nebezpečném území, zásah na poslední chvíli. Závěrečné dílky skládanky celkový dojem mírně vylepšují, ale další případy s Rosalind Krayovou už řešit nebudu.
60 % (zatím 119 hodnocení s průměrem 87 %).

65 15.04.2023

Isola/New York, 1987/1988, Silvestr/Nový rok. Skvěle popsaná atmosféra zimního studeného velkoměsta i zdlouhavého trpělivého pátrání v několika rovinách. Nepřestávám obdivovat autora, jak na takhle malé ploše znovu dokázal přiblížit osobní životní peripetie několika významných postav. Za mě jedna z nejlepších návštěv 87. revíru.
95 % (zatím 128 hodnocení s průměrem 80 %).
...
Venku ještě pořád sněžilo.
Před dvěma dny jsem ležela pod palmou a popíjela ledové daiquiri, povzdechla. A podívejte se na tohle.
Carella se podíval.
Nijak ho to nepotěšilo.
Pluhy nevyjedou, dokud nepřestane sněžit, a k tomu se zatím neschylovalo.

65 24.03.2023

Autorovi znovu jeden případ nestačil, asi aby toho Oldřich neměl málo, když konečně se všemi svými blízkými opustil Bezděz a vyrazil na důležitou akci na sever do Lemberka, takže si pátráním všichni krátili čas při čekání na krále.
Příjemná směs dobrodružství, historie a detektivky, došlo i na lehké fantastično.
80 % (aktuálně 664 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Mladík sebou trhal v křečích, potom zbledl a začal se dusit. Svíral pěsti, až mu zbělely klouby. Z nosu mu vytryskla krev. Svalil se na zem a chraptivě naříkal.
„Zešílel," tiše konstatoval Havel z Lemberka. Pak se obrátil na královské vojáky.
„Odneste ho do vězení!"
„Myslím, urozený pane, že se dusí," namítl jeden z nich. „Neměli bychom zavolat lékaře? Bez ošetření to nevydrží!"
„Nikoho nevolej," chladně nařídil velmož. „Pokud si zaslouží milost, Bůh mu pomůže!"
Pak vstal a aniž se ohlédl, zamířil ke schodišti.

65 08.02.2023

Isola, jaro 1987, autor znovu vymyslel originální zápletku a dokázal ji vtěsnat do přiměřeně útlého formátu.
Obvyklá hvězda 87. revíru Carella (v každém dílu uveden: Byl to vysoký, tmavovlasý muž s hnědýma očima, které v koutcích směřovaly dolů a dodávaly jeho obličeji poněkud orientální výraz) tentokrát uvolňuje prostor Halu Willisovi (zde: Manévrovat kolem malého Willise byla hračka. Monoghan a Monroe, oba stejní mastodonti, si říkali, že by nechtěli mít za partnera takové vyžle jako je Willis, hubený, šlachovitý prcek, který by za starých časů jen taktak vyhověl požadavku 173 cm; dneska ovšem nemusí být člověk větší než požární hydrant, prý aby se nikdo necítil diskriminovaný. Dneska máte ve městě policajty, co by se člověku vešli do kapsičky u saka). Během vzpomínání hlavní ženské postavy Mary Ann na život v Latinské Americe jsem zažíval znovu silné pocity déjà vu - Dominik Dán a Ed McBain by si náramně rozuměli.
95 % (zatím 108 hodnocení s průměrem 86 %)
…
Mexické zákony se zakládaly - a dosud zakládají - na napoleonském zákoníku. Řečeno jednoduše, člověk je vinen, dokud neprokáže svou nevinu.

65 31.01.2023

Teprve podruhé jsem přečetl něco tak beznadějného (pokud nepočítám popisy válečných utrpení). Pesimističtější bylo snad jen Šlejharovo Kuře melancholik.
Bellová je původem Bulharka, to jako by z hloubi historie vysvětlovalo její výběr prostředí. Bulhaři, stejně jako místní lidé kolem jezera, mají v genech směs turkické a slovanské krve, jenže tím podobnost s relativně pohodovým Bulharskem končí. U jezera (asi Aralské, ale možná jsou i další, méně známá) tahle turkicko-slovanská směs spolu s místní kulturou bavlny, vodky a násilí, vede k absolutní katastrofě, a to ne pouze ekologické.
Naturalismus v té nejhrubší podobě.
85 % (zatím 1038 hodnocení s průměrem 74 %).
…
„No jo. Nikdo není vomluvenej. Může ti bejt devadesát, můžeš mít jen jednu nohu a jedno voko, ale jak se sklízí bavlna, tak musíš jít na pole a makat. Matky s dětma, dokonce i starosta.“
…
Nami leží na suché trávě nad betonovým molem, na vrcholu kopce, kde si Rusové před lety postavili anténu pro meziplanetární vysílání. Tehdy bylo ještě jasné, že budou létat na jiné planety, osidlovat je a snad se i s mimozemšťany a mimozemšťankami družit, Nami se o tom ještě učil ve škole, ale postupně o tom učitelé přestali mluvit.

65 20.10.2022

Peter May si s popularitou nezahrává. Drží se osvědčené směsi nostalgie, mírného napětí, skotské stopy a silné sociální kritiky.
Hezky se to čte (jako obvykle), ale… často jsem nespokojeně kroutil hlavou. Tak třeba základní motiv útěku z Glasgow do Londýna mi připadal jako bych z Ostravy odjel do Prahy a tím by veškerý kontakt na Ostravu a všechny příbuzné a známé byl nenávratně na 50 let ztracen? Nebo naivita, s níž obě výpravy (mladých i starých) probíhají, odpovídá věku 10 a 80 let místo 17 a 67, atd. I rozuzlení je krkolomné jak z kanadského televizního filmu.
Příjemné je pro mne u Maye pravidelné vzpomínání na léta šedesátá a velké kulturní bujení té doby, což jsem si prožíval sice dost opožděně, ale přece, a s autorovými hrdiny si to skoro vždy trochu zopáknu. Tentokrát jen taktak čtyřhvězdičkových 70 % (zatím na DK 410 hodnotících s průměrem 84 %).
…
Luke se zamyšleně poškrábal na bradě. „Je to zvláštní. Od šedesátého pátého se tady změnilo úplně všechno, ale vlastně nic, jestli víte, jak to myslím. V podstatě nic. Londýn pořád existuje ve stejné bublině. Pořád je to cizí země. Doslova městský stát poháněný finančnictvím, který nijak nedbá na to, co se děje ve zbytku země. Když žijete a pracujete tady, proč by vás mělo zajímat, co se děje jinde? Než ti zatracení Skotové začali vyhrožovat, že si zvolí nezávislost a připraví Londýn o zisky z prodeje ropy! Na cedulích je tady napsáno jenom Sever. A sever je místo na dovolenou, lov nebo rybaření. Nikdo nechce nic vědět o nezaměstnanosti, potravinových bankách a důchodcích žijících v chudobě.“

65 15.06.2022

Začátek osmnáctého století. Autor má nekonečný dar vtahovat čtenáře do děje, který je hutný, komplikovaný, plný zvratů a emocí. To dokázal i tentokrát při osudových střetnutích tří zbývajících bratrů Courtneyových a jejich potomků. Zároveň připomenul rozmach tehdejšího Ománského kalifátu, který ovládal východní pobřeží Afriky, boje o vládu v něm a pragmatické lavírování Arabů při střetech s rostoucí mocí Britského impéria. Příjemná, napínavá a poučná četba, jen dvě skutečnosti mi byly proti srsti: při vší krutosti děje nečekaná šlechetnost vůči hlavním padouchům (aby bylo do nekonečna s kým bojovat?) a fanatická vášeň lovců zvěře (což byly všechny hlavní postavy románu), předznamenávající počátek likvidace obrovských stád, a neřešili, zda jde o slony, hrochy, antilopy, o jakoukoliv zvěř. Ale taková byla doba, osadníkům tehdy připadalo přírodní bohatství jako zdroj nevyčerpatelný. Nebo jim to prostě jen bylo jedno.
90 % (zatím 176 hodnotících čtenářů je na průměru 86 %).

P.S.
Chronologicky jde o pátý díl. Později autor spolu s Tomem Harperem doplnili osudy hlavních hrdinů této doby dalšími romány:
4. The Tiger's Prey (Kořist) - 1700 (rok vydání 2017) (s Tomem Harperem)
5. Blue Horizon - cca 1720 (2003)
6. Ghost Fire (Tajemný oheň) - 1754 (2019) (s Tomem Harperem)

65 10.06.2022

1971, vlna násilí se stupňuje, policisté mají práce, že nestačí přesčasy. Autor znovu úspěšně mění styl vyprávění, tentokrát nenajdeme jednu hlavní roli, ani dvě, ani tři, všichni detektivové (do jednoho) mají co dělat, každý řeší nějaký případ, takže McBainův polodokumentární styl se zde mění na styl skorodokumentární, při němž popisuje několik rušných velkoměstských hodin a během nich množství případů - od krádeží, přes vraždy, až po terorismus. 159 stran a v nich deset, možná i víc detektivek, to tu snad ještě nebylo. Ano, zjednodušení stylu bylo nevyhnutelné, ovšem originální postřehy a živé dialogy naštěstí ani tentokrát nechybí.
80 % (hodnotilo 78 uživatelů, průměr 86 %)
…
„Stejně je kafe v čudu,“ řekl na to bufetář.
„Pročpak?“
„Až mi někdy policajt zaplatí za kafe, udělám přehlídku na Hall-avenue.“
Nikdo mu neoponoval. Neměli sice ve zvyku v okolních podnicích za kávu platit, ale neměli rádi, když se jim to připomínalo.

65 19.03.2022

Klasický salát, při vytahování z knihovny došlo k rozpadu na několik dílů. To považuji za přesvědčivé osvědčení o využitelnosti. Listuji: rak – raketa – Rakousko – rampouch – razítko – recept – rejsek. Účastníkům mnohých TV soutěží by se tyto znalosti hodily, někdy nechápavě kroutím hlavou nad jejich (ne)vědomostmi. Rok vydání 1984, s tím jsou spojeny nepřesnosti a roztomilosti, kniha se pomalu stává dílkem historickým. Těším se na reakce a názory naší další generace.
95 % (aktuálně 98 hodnotících s průměrem 92 %).
…
Jetel: Jetel je naše nejlepší píce. Na družstevních polích ho bývají celé lány.
…
Hrdý: Víte, proč je hrdý? Má nové šaty…
…
Lenoch: Lenoch není jen pohodlný. Nechce vůbec nic dělat.
…
Otec: Otec má na starosti celou rodinu. Taky se mu říká tatínek nebo jen táta.
…
Vlk: Vlk u nás žije dost vzácně, a to na východním Slovensku… Vcelku nevypadá moc hezky…

65 27.03.2021

Očekávaná šablona: bohatí výletníci, podivné staré dámy, mladá bystrá slečna, pokřivené rodinné vztahy, omezený britský vyšetřovatel. Oživení přináší dva jevy: unikátní prostředí tehdejší Palestiny se všemi turistickými divy, které můžeme naštěstí obdivovat (díky relativně normalizovaným vztahům Izrael – Jordánsko) dodnes, a druhým jevem, nebo možná přímo zjevením, je slavný Hercule Poirot. Ten se plně dostává na scénu až v druhé polovině knihy a po klasickém vyšetřování a tradičním shromáždění všech zainteresovaných uvádí vše na pravou míru. Jako samozřejmost beru, že k očekávané šabloně patří neočekávaná pointa.
80 % (aktuálně 463 hodnocení s průměrem 88 %).

P.S.
Pozoruhodný v textu je odkaz na Vraždu v Orient-expresu.

65 10.11.2020